Gulliverovy cesty
kniha od: Jonathan Swift
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35047/gulliverovy-cesty-35047.jpg
3.7
792
Utopický román anglického spisovatele 18. století, pod rouškou imaginárního cestopisu satiricky líčí poměry v Anglii, kritizuje civilizaci a relativizuje sílu lidského rozumu. Román, jehož původní název zněl „Cesty k rozličným národům světa . . . „, je rozdělen do čtyř dílů o nestejném počtu kapitol (osm, osm, jedenáct, dvanáct), nesoucích tzv. epická záhlaví. Je mu předeslána fiktivní předmluva vydavatele Sympsona a dopis autora – kapitána Lemuela Gullivera tomuto vydavateli. Fikci pravdivosti podtrhují také mapky, portrét Gullivera a autentická 1. osoba, v níž se líčí Gulliverovy cesty na utopické ostrovy. V I. dílu „Cesta do Liliputu“ se Gulliver ocitá mezi trpaslíky, ve II. dílu „Cesta do Brobdingnagu“ mezi obry. Ve III. dílu „Cesta do Laputy, Balnibardi, Luggnaggu, Blubbdubdribu“ se představy o světě vtělují do alegorie vznášejícího se ostrova (Laputa – alegorie sféry teoretického myšlení a uzavřené aristokracie) a obrazu hospodářsky a kulturně upadajícího státu Balnibardi. V tomto dílu promlouvá Gulliver se slavnými muži minulosti a poznává Struldbrugy, nesmrtelné obyvatele ostrova Luggnaggu. Tématem IV. dílu „Cesta do země Hvajninimů“ je výměna sociálních rolí mezi koňmi a lidmi. Lidé, tzv. Jahuové, slouží v ideální říši ušlechtilým zvířatům. Gulliver prožívá nejrůznější dobrodružství a po mnohaleté cestě se vrací domů. Putování po imaginárních ostrovech a zemích je záminkou ke kritice domácích poměrů a evropské kultury. Souběžně s negativními obrazy autor rýsuje projekt ideálního zřízení.... celý text
Literatura světová , Dobrodružné , Romány
Vydáno: 1975 , Albatros (ČR)
Originální název:
Gulliver's Travels , 1726
více info...
Komentáře (96)
Komentáře 96 Recenze 0
Nevím, nevím. Možná byl problém, že jsem se ke knížce o prapodivných příhodách jednoho námořníka dostal v dospělosti a ne v dětství. To by mě k tomu pojila jakási nostalgie. Ale takhle jsem se musel do čtení nutit (jelikož jsme si řekl, že přečtu vše, co mám doma v knihovně). Přišlo mi, že ani děti by si pořádně tento román nemohli užít - první dvě části asi ano, ale druhá polovina je už celá protknutá dlouhými úvahami nad různorodou společností či politikou. No, takhle můžu říct, že jsem Gulliverovy cesty četl, ale to je asi tak všechno.
Geniální satira na (nejen) anglickou společnost (nejen) 18. století. Swift se nadčasově strefuje do lidských špatností, malosti, arogance a hlouposti.
Swiftům fantastický cestopis zavádí čtenáře do různorodých oblastí, skrze které kritizuje společnost a dobovou kulturu. Doba vzniku díla se na tom pochopitelně podepsala i ve stylu vyprávění, který není úplně nejzáživnější, ale i tak musí čtenář ocenit tehdejší originální přístup k tématu, byť Swift pochopitelně navazoval na jiné autory, jako byli třeba Lukiános nebo Cyrano z Bergeracu, kteří také "putovali" po zemích neexistujících.
Dobrodružná putování kapitána Gullivera jsou už naprostá klasika. Prostřednictvím imaginárního cestopisu se Swift s využitím satiry pouští do ostré kritiky poměrů panujících v tehdejší Anglii.
Kdo by neznal Swiftovy Gulliverovy cesty, jejichž úryvky pronikly do čítanek základních škol. Jedná se na první pohled o imaginární cestopis, rozdělený do čtyř kapitol:
1. Cesta do Liliputu
2. Cesta do Brobdingnagu
3. Cesta do Laputy
4. Cesta do země Hvajninimů
Ve své podstatě je dílo kritikou tehdejších poměrů v Anglii, kritikou lidské společnosti. Myslím si, že pro většinu dětských čtenářů je kniha složitá a tím pádem nezáživná, cílovou skupinou dle mého názoru jsou dospělí čtenáři. Po přečtení knihy vyvstává otázka - změnilo se něco pozitivního v lidské společnosti od Jonathana Swifta ?
Četla jsem ji asi tak v deseti letech, byla doma v knihovničce a v té době jsem četla vše, co mi přišlo pod ruku. Asi mne to až tak nenadchlo, moc jsem knize nerozuměla a bála se jí ... :-)
Příběh kapitána Gullivera, jeho cesty a prožitá dobrodružství po rozličných ostrovech a zemích a poznávání různých národů. Kniha je rozdělena do čtyř částí podle míst, ve kterých se nacházel a poté jeho návrat domů do Anglie. Dílo je hlavně kritikou poměrů v Anglii a špatných lidských vlastností obecně. Hodně z toho zde uvedeného pořád sedí i na současnou společnost.
(SPOILER)
Slunce, vzduch, procházka přírodou, číst dětem nebo si nechat číst známý příběh... paráda, E kniha ke stažení zdarma, Takové obyčejné věci ...
Doporučuji počteníčko plné dobrodružství.... Přátelé, vržme se pospolu.
Když nad tím tak přemýšlím, tak tahle knížka, asi byla úplně můj první "cestopis." Jako malá holka jsem s touto knihou stále chodila za svým starším bratrem a kňourala, aby mi z ní četl. Byl vždy ,,nadšením" bez sebe... ; )
Každopádně díky tomu nikdy nezapomenu na hlavního hrdinu Lemuela Gullivera, nejprve lodního ranhojiče, později námořního kapitána..., který mě sebou vzal na Létající ostrov mezi potrhlé hvězdáře a matematiky. Na Balnibarbi mezi vynálezce a reformátory, do země Hvajninimů, kde jsem se mohla projít - mluvit s moudrými koňmi... a samozřejmě i do země Liliputu, kde jsem se mezi trpaslíky, cítila nesmírně "vysoká..." ; )
Je to krásná kniha, plná dobrodružství, která dnešním dětem zřejmě moc kouzelná a zajímavá nepřijde...
Donedávna som vôbec netušila, že príbeh o Lilipute nie je jediným príbehom, ktorý knižka opisuje. Najviac sa ma však dotkla štvrtá časť, kedy autorov pohľad na človeka sa morálne znížil. Zvieratá tam majú úroveň ľudí, a ľudia úroveň zvierat. Tento pohľad je veľmi nadčasový, pretože keď sa človek poobzerá aj po dnešnom svete, s ľútosťou si musí povzdychnúť, že aj zvieratá sa k svojmu vlastnému druhu správajú lepšie.
Tento román má 4 části první tři se mi líbili 4. část už mě tak nebavila. Jinak skvělý román.
Guliverovy cesty si nesou pověst pohádkové knihy, ale překvapivě jsou v mnohém podobné Slunečnímu státu Tommaso Campanelly, nebo Utopii Thomase Morea. Dobrodružství toulavého námořníka pravidelně ztroskotávajícího na místech s nezapamatovatelnými jmény a podivnými obyvateli, nese znaky satiry a dystopie. Zvlášť mě zaujala pasáž z úpadkové země Balnibardi, kde vědci umanutě vymýšlejí zjevně bláznivé vynálezy. A když ty nefungují, tak ".... jdou si za svými plány ještě padesátkrát vášnivěji a jsou štváni stejně tak nadějí, jako zoufalstvím." Kupříkladu vědec snažící se vyloučit z okurek sluneční paprsky, které by uschovával v lahvích, a za studeného léta vypouštěl, aby zahřívaly vzduch. Zjevně šílený a pošetilý nápad, ale pořád méně bláhový, než přejít na elektromobilitu opřenou o obnovitelné zdroje energie. Jonathan Swift má očividně mnoho co říci i dnes.
Tak tahle kniha mi zoufale nebavila. Rozečetla jsem ji pouze kvůli povinné četbě, ale vzdala jsem to už u Liliputánů. Zajímalo by mě, proč v té povinné četbě vůbec je. Celé se to strašně vleklo, je to psané starou češtinou, takže mi trvalo třikrát tak dlouho než normálně pochopit, co se tam vlastně děje. Existuje mnoho jiných knih, které by se do seznamu povinné literatury hodily mnohem lépe.
Přečetla jsem Gulliverovy cesty jako povinnou četbu. Znovu si knihu asi nemám potřebu přečíst, ale neurazila.
Byla to moje úplně první vlastní kniha, kterou jsem dostala v 8 letech od milované tety, četla jsem ji jako pohádku stále dokola ,ochotná z ní předčítat každému, kdo chtěl poslouchat, třeba i psovi. Teprve po letech , kdy jsem se ke knížce náhodně při úklidu knihovny vrátila, jsem pochopila, že je to velmi sociálně a satiricky podaný příběh, nemilosrdně tepající nešvary společnosti z počátku 18. století, které se v obměnách táhnou až do dnešních dnů.
Knihu jsem četla před léty, jako povinnou školní četbu. Knihu jsem moc nechápala a brala jsem jí jako satirické pohádkové povídání. Později a i nyní, díky "Čtenářské výzvě", jsem po knize znovu sáhla a již se na děj - smýšlené cestopisy - knihy, dívám a zamýšlím úplně jinak, na co autor knihy poukazuje a chce upozornit. První tři cesty jsou satirou namířenou proti Anglií na počátku 18.století. Poslední čtvrtá, mě oslovila a oslovuje nejvíce. Jsou-li první tři odrazem skutečných událostí v anglickém životě, je čtvrtá cesta nelítostnou kritikou celé lidské společnosti. Zvláště jak vysvětluje dopodrobna Hvajninimu, jak to vypadá a dělá se v jeho zemi. Slovy popsáno, k zamyšlení a platí i do nynější doby.
"...umění dokazovat slovy schválně znásobenými, že bílé je černé a černé je bílé, podle toho, jak se jim zaplatí. Této společnosti otročí všechen ostatní lid."
Tento alegorický utopický román je kritikou poklesků společnosti první poloviny 18-tého století a je namířen proti hlouposti a povýšenosti vládnoucí třídy, jejím představitelům, kteří jsou často velmi nelítostí a zbytečné krutí, ale také si bere na mušku reformátory v oblasti víry a různé vynálezce. Tento imaginární cestopis, který se od začátku jeví jako skutečnost, což jenom podtrhuje spousta map z cesty, je svým způsobem filozofické dílo, které nutí člověka k zamyšlení nad různými tématy týkajících se lidské společnosti a jejích problémů.
Po letech jsem se díky Výzvě do téhle knihy dal. Ze začátku jsem z toho byl dost mimo, ale pak to u mne zabralo a nakonec jsem knihu přečetl celou. Dokážu pochopit, že jako klukovi se mi tahle kniha moc nelíbila, hlavně proto, že jsem jí ani nemohl rozumět. Ale dneska je to už jiné a tak jsem rád, že jsem si jí znovu přečetl a dost se mi líbila, takže za mě čtyři hvězdy.
Zase jedna z knih, kterou jsem četla příliš brzy, ke které jsem tehdy jako malá školačka ještě nedozrála. Vybavuji si kouzelné obrázky Cyrila Boudy, hlavně Liliputy svázaného Gullivera. Příběhy mi převážně naháněly hrůzu. Dnes si říkám, že by asi neškodilo toto 300 let staré dílo znovu přečíst a pochopit to, co jsem tehdy nedovedla plně vnímat.
Kniha je sice takovým cestopisem, ale jde v ní o úplně něco jiného. Swift zde kritizuje lidské neduhy a slabosti na různých vymyšlených tvorech a národech. Místy až absurdní popis těchto postav zesměšňuje tehdy (bohužel i dnes) žijící lid a celé společnosti.
S chutí jsem se pustil do čtení, ale tak nudný ,,cestopis" jsem ještě nečetl. Byl jsem hodně zklamaný. Možná je to tím, že jsem se na to tak těšil. Samé popisování a hodnocení tamních politických zřízení.
Jak jsem rád, že jsem se k tomu dostal až jako starší. Je fakt škoda, že se tohle cpe přežvýkané dětem a pak se nad tim taky tak přemýšlí. Ta Gulliverova touha stát se koněm...
Je skutečně zajímavé, jak tato 300 let stará satira zůstala živá.
Pamatuji různá zpracování pro děti, dokonce pamatuji na spíše obrázkovou knížku, ve které se při otevření některých stránek obrázky zvedly jako kulisy na divadle. Veškerý satirický obraz ovšem zmizel. Nutno číst originál!
Známá klasika, která mně velice oslovila a hodně jsem s Gulliverem prožívala jeho dobrodružství a putování po utopických zemích.
Pro mě trošku rozporuplné čtení. Některé části jsou výrazně lepší než jiné např. Cesta do Liliputu je poměrně velmi dobře napsaná.
"Myslím, že Gulliverove cesty pre mňa znamenali viac než akákoľvek iná kniha, ktorá bola kedy napísaná. Nemôžem si spomenúť keď som ju čítal prvýkrát, mal som maximálne asi osem rokov, a od tej doby so mnou kniha žije, a neubehol rok, aby som si z nej niečo neprečítal."
George Orwell
Docela mě kniha bavila, léta jsem mě v plánu si knihu přečíst a až nyní jsem se odhodlal. Vůbec nelituji.
Po dlouhém přemlouvání konečně dočteno. Podle starších komentářů jsem přesvědčená, že existují nějaké zkrácené "pohádkovější" verze pro děti, protože pokud tohle - ve vydání, které mám já - čte třeba desetileté dítě, nemůže pobrat nic víc, než že tam byli Liliputi, obři a mluvící koně. Ale ani to mu asi nemůže připadat jako fajnová pohádka, spíš jako utrpení. Dospělák nejspíš pochopí tu satirickou polohu, která ale byla zábavná snad v době vzniku, o 300 let později už o poznání míň. Nejvíc vyhrocené je to v zemi ušlechtilých a ctnostných mluvících koní, kde je všechno tak ideální, že bych tam nechtěla žít ani omylem. Pohrdání námořníka vlastní rodinou po návratu z téhle země už byla jen třešinka. Ale jsou tu i zajímavé myšlenky. Vykreslení nesmrtelnosti jako něčeho, co fakt není záviděníhodné, Laputa jako vznášející se extrakt teoretizování a vědeckého bádání... Není to špatná kniha. Jen pro dnešního čtenáře už je to šíleně zdlouhavé a nudné.
Štítky knihy
satira zfilmováno anglická literatura pro děti od 11 let fiktivní cestopisy vznášející se ostrovy
Část díla
- Cesta do Brobdingnagu
- Cesta do Laputy, Balnibarbi, Glubbdubdribu, Luggnaggu a Japonska
- Cesta do Liliputu
- Cesta do země Hvajninimů
Autorovy další knížky
| 1975 |  Gulliverovy cesty |
| 1930 |  Skromný návrh |
| 2006 | Gulliverovy cesty 1 - Gulliver na Liliputu |
| 2010 | Eseje o věcech veřejných |
| 2007 | Gulliverovy cesty 2. díl |
Kniha Gulliverovy cesty je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 367x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 588x |
| Chystám se číst | 245x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 18x |