Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1286/big_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-Koc-1286.jpg 4.31954
Žánr:
Literatura světová, Fejetony, eseje

Vydáno: , Argo
Originální název:

All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988


více info...
Nahrávám...

Komentáře (254)

Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Dámaskloboukem
18. května

Tak prosté, tak obyčejné a přitom tak hluboké a nadčasové.
Z knížky je znát, ze si zamyšlení autor připravoval pro svoje kázání.
Už v názvu knihy je hluboká pravda.
Jak tvrdí místní vyhlášená dětská psycholožka, do školy ( školky) nechodime proto, abychom se naučili, kolik je 1+1 a jaké i/y kam patří. Hlavním přínosem těchto zařízení je sociální zdokonalení jedince a nalezení správného místa ve společnosti.
V zásadách, které se Fulghum naučil ve školce a jsou vypsány na začátku této malé knížky, se beze zbytku shodneme.
V čem se s autorem vůbec neshodnu, je to, v co každý z nás věříme. To je taky vypsané na začátku.
Přesto si touto knihou získal Robert Fulghum muj respekt. Kéž by to samé ( vzájemný respekt) byli schopni cítit k sobě lidé, věřící každý v jiné učení…
Hned by bylo na světě lépe.

Filomena1961
17. května

V povídkách Roberta Fulghuma převládá přívětivost, jemnost, dobrosrdečnost. Dokážou člověku zlepšit náladu. Zaujala mě hned úvodní povídka Kaluže. Je těžké z nich vybrat nejlepší, každá má své kouzlo. Rovněž shrnutí pravidel , které jsme se naučili v útlém dětství, obsahuje slušnost, lásku a základy hygieny. Vtom má autor zcela jistě pravdu a taky s ním souhlasím, že jsou hluboko v nás zakódovány a jen stačí, aby si je člověk připomínal a hned by byl svět o hodně lepší.


alabra
02. dubna

Laskavé povídání laskavého člověka, jednoduché a prosté pravdy.

cvpython
14. února

......kapitole s pavoukem se chechtám jen si na knihu vzpomenu

Marcik7
05. února

Tak tuto knížku si určitě ve své knihovně nechám. Úvahy o obyčejných věcech neobyčejným způsobem, to se mi líbilo moc.

u_marketa
23. ledna

Čekala jsem novelu, a dostala jsem kratičké úvahy laskavého dědečka o běžných denních příhodách :) Je to milé, při čtení jsem se pousmála, že někdy existovala doba před internetem a mobily, kdy člověk uvažoval o prostých věcech a psal si o tom na papír, místo aby si to vygooglil.

Dozvěděla jsem se třeba, že Fulghum v domácnosti pomáhá s praním a věší na sebe ponožky nabité statickou elektřinou. Tohle mikrotéma se dokonce dočkalo pokračování v závěru knihy, kde vzal několik úvah a s odstupem je dopověděl, jak to vidí po pár měsících nebo možná letech, nevím. Tak furt ještě pral. Pak mi taky utkvělo, že rád chodí do zoo a pozoruje žirafy, které nemají hlasivky. A že si představuje, jak leží na louce místo lva a kolem sebe má šest samic. A že jednou hodil vánoční přání od přátel do krabice, šoupnul to na půdu a vybalil v srpnu, a když ho viděla sousedka, udělali si na zahradě v plavkách vánoční party i s koledama.

Nic jiného od knihy nečekejte, ani nic moc osobního, název se váže k nějaké úvodní miniúvaze, která snad patří ještě do předmluvy. Tam byla vlastně hezká naivní myšlenka, že by svět vypadal jinak, kdyby si všichni nastavili školkovej režim, takže by si po obědě dali šlofíka a ve tři koláček s mlékem. Jak by potom politika vypadala jinak. A to je asi fakt.

poník654
12. ledna

Knihu jsem měla jako povinnou četbu. Přišla mi zdlouhavá, některé povídky trochu nudné. Na druhou stranu mi přišly zajímavé myšlenky a pohled na svět autorovýma očima. Krásné sepsání myšlenek. Knihu bych si dobrovolně nepřečetla.

HannyC
10. ledna

Jednoduše popsané holé pravdy o životě, které jsou stále platné. Zatím.

Obávám se, že v uni-eko-pseudo-virtual-kontrolované společnosti už bude jejich znění náležitě po-upraveno a do-vysvětleno s milionem nepochopitelných a velmi dlouhých poznámek.

1 ...