Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1286/vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-jsem-se-naucil-v-materske-skolce-1286.jpg 4.31853
Žánr
Literatura světová, Fejetony, eseje
Vydáno, Argo
Orig. název

All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (240)

Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Přidat komentář
kramver
03. května

Povinná četba pro všechny, kdo věří, že základní hodnoty jsou vlastně prosté a znali jsme je už jako malé děti. První kniha, kterou Fulghum vydal, když mu bylo zhruba padesát let a která ho proslavila. Nezaměnitelné fejetony, které zahřejí na duši a můžete je číst opakovaně.

Elleonora
28. dubna

Jeden víkend jsem jako malá neměla co číst a mamka mi dala do rukou tuhle knížku s tím, že by mne to mohlo bavit. Říká se, že maminky mají vždycky pravdu a ani tehdejší situace nebyla výjimkou.
Úvahy, fejetony a podobné žánry mi nejsou cizí, ale nijak jsem k nim nepřilnula, avšak na krátké příběhy Roberta Fulghuma nedám dopustit. Během několika málo vět je schopen člověka vtáhnout do svých myšlenek, do různých prostředí, vyvolat všelijaké emoce od smíchu až po pláč. I po přečtení dalších jeho děl jsem pochopila, proč tento pro mne dlouho neznámý autor je tolik ceněný.

[ Spoiler]
Kromě toho, že Vám samozřejmě doporučuji přečíst celou knihu, já osobně nejvíce zbožňuji příběh o jeho tlusté sousedce, kterou "napadne" pavouk. S dovolením si sem dovolím dát úsek, kdy nejen, že se věnuje pohledu jeho sousedky, ale je do toho zapojen i nebohý pavouk.

Teď stejná situace z jiného pohledu. Nastupuje pavouk. Celkem běžná, šedá pavoučice středního věku. Byla vzhůru už před rozbřeskem a od té doby pracuje na své pavučině, všechno je v pohodě. Je krásný den, vítr nefouká, rosný bod tak akorát, že je všechno pěkně přilnavé. Je jí příjemně. Připravena k akci. Zničehonic nastane hotové peklo - zemětřesení, tornádo, sopka. Pavučina je přervaná a omotaná kolem freneticky se pohybující stodoly a nějaký ohromný kus zmalovaného masa vydává zvuky, jaké pavoučice ještě nikdy neslyšela. Je to moc velké, aby se to dalo zabalit a sníst později, a moc se to cuká, aby se to dalo zvládnout. Skočit po tom? Čekat a doufat?


lukexy
26. dubna

Útlá knížka plná krátkých esejí, které sám Fulghum nazývá svou vlastní neukončenou kronikou. Některé jsou poučné, jiné inspirující, další třeba "jen" zajímavé. Najde se tu ale také dost těch, co mě úplně minuly, protože jsem se třeba do zmiňovaného životního období ještě nedostal nebo jsou klasickým cvičením na ohraná témata typu žijte, zpívejte a bavte se. Takže nic pro cyniky. Celkově neurazí, nenadchne, ale možná si díky ní zaplatím let balónem...

janca6129
26. února

Ke "školce" jsem se včera dostala poprvé, dnes jsem ji dočetla. Vyčarovala mi přesně to, co jsem potřebovala: úsměv. :)

Honzík19
15. února

Taková normální krátká kniha plná příběhů ze života amerického univerzitního profesora. Některé příběhy pobaví, jiné mě přišli lehce trapné a o ničem. Celkově mám z knihy pocity více pozitivní než průměrné, ale nic závratného. Oddychové čtení.

spikem
04. února

Velmi příjemná kniha, která nás přes krátké příběhy nechá nahlédnout do života autora a je plná zajímavých životních myšlenek. Pro mne velmi relaxační četba.

Raislin
26. ledna

Po letech znovu přečtená. Poprvé jako studentka. Dneska zhruba po 20 letech. Pokaždé jsem ji vnímala jinak. A stále se mi líbí a zůstává moje oblíbená!

Žabža22
14.11.2020

Jakobyste se lupou dívali, jak žijí myšlenky v autorově hlavě a sami si někdy uvědomovali, že ty vaše se chovají v mnohých případech zrovna tak.

"Pastelky a obrazotvornost. Když jste dětmi, stačí vám to ke štěstí....Zkuste někdy jen tak darovat pastelky."

1 ...