martina.culik komentáře u knih

Kniha se mi hodila do výzvy, jelikož začíná dopisem. Vlastně se kompletně skládá pouze z dopisů, což je zajímavý koncept a docela mě bavil.
Bohužel mě ale nebavila kniha jako celek. Stále dokola se omílaly ty stejné pocity. Laurel se snažila napodobovat svou sestru, která rozhodně nebyla tak dokonalá, jak si ji Laurel idealizovala, což bylo jasné už po prvních pár dopisech.
Možná jsem jen knihu četla ve špatnou dobu, ale za mě stojí za vyzdvihnutí pouze forma, obsah se mě tentokrát vůbec nedotkl.

Je to mé první setkání s autorem. Text byl pro mě překvapivě jednoduchý (nevím proč jsem měla zafixováno, že se to určitě bude špatně číst).
V knize prožijeme jeden den Ivana Děnisoviče od budíčku po uložení ke spánku. V průběhu se dozvíme nejen jak takový den v táboře probíhá, ale jak si vězni pomáhají, jak pracují, jak trpí i proč se v tomto světě ocitli.
Jak to u takových knih bývá, i když se čte lehce, není to lehké čtení.

Kvalita je bohudík (a vlastně i bohužel) stejná jako u prvního dílu.
Bohudík, protože se s Calou vracíme na Aljašku a poznáváme více s tamního života. Vyvíjí se její vztah s Jonasem i s Aljaškou.
Bohužel, protože je v knize opět spousta chybějících uvozovek, předložek apod. jak jsem zmiňovala už u prvního dílu.

Tak tohle mě opravdu chytlo a špičkování mezi hlavními postavami hodně pobavilo.
Spousta zajímavých informací o životě na Aljašce a o tom, jak tam (ne)zapadne městská slečinka. Vývoj byl sice lehce předvídatelný, ale to jsem ostatně čekala. Určitě si přečtu i další díl.
O hvězdičku méně ale musím dát za nedokonalou korekturu - v knize často chybí počáteční uvozovky u přímé řeči, někdy chybí nebo naopak přebývají předložky a to mě v knihách opravdu ruší. Čekala bych, že si knihu před vydáním alespoň jednou někdo přečte, aby k tomu nedocházelo.

Knihu jsem si vybrala kvůli ilustracím, které mě zaujaly.
Čekala jsem, kdy si králíček uvědomí, kdo je ve skutečnosti ten velký černý králík, ale k tomu tak nějak nedošlo. I když je to jasné z ilustrací, u dětské knížky bych čekala vysvětlení.

Kniha se četla sama a příběh byl fajn. Jen si nejsem jistá, že by to dětem mělo projít jen tak, ale pro vánoční atmosféru asi proč ne.

Téma je velmi zajímavé a dozvěděla jsem se spoustu pro mě neznámých informací.
Bohužel jsem si při čtení knihy připadala jako bych četla encyklopedii. Kniha obsahuje tolik faktografických pasáží, že se chvílemi dalo jen stěží prokousat. Dokonce jsem knihu odložila a vrátila se k ní až po dlouhé době, což standardně nedělám.
Dočetla jsem vlastně jen kvůli tématu, ale forma mě nebavila.

Více než vyšetřování vraždy se v knize řeší, co nález mrtvé dívky v poklidném městečku udělá s tamní komunitou. Najednou některé pravdy přestávají být pravdami a některé maličkosti se stávají velkými problémy.
Je zde velká spousta vypravěčů: přítel zavražděné dívky (a jeho rodiče); její matka; nejlepší kamarádka; nejlepší kamarád; učitel tělocviku; muž, co dívku obtěžoval v práci i duch zavražděné dívky - přesto je vyprávění přehledné a rozhodně se to nemíchá dohromady a není problém sledovat motivy jednotlivých postav.

Kniha otevírá spoustu otázek a nikdo nemůže říct, jak by se na místě hlavních postav zachoval. Já osobně jsem soucítila více s Tomem, kterého jeho rozhodnutí trhalo vejpůl, jelikož tím porušil pravidla, která jsou pro něj velmi důležitá. Izabela v tom takový problém neviděla: "Láska je víc, než předpisy, Tome."
Každopádně knihu doporučuji a chystám se i na filmové zpracování.

Tenhle typ knih mě poslední dobou baví.
Řeší se zde vztah dvou kluků, kteří spolu sdílí pokoj na intru (a aniž by to o sobě věděli) i nějaké trauma z minulosti. Každý se s tím vyrovnává po svém a moc mě bavilo sledovat, jak si spolu vytyčili pravidla, aby je pak mohli začít porušovat.
Řeší se zde o poměrně zásadní témata, ale téměř vše je řešeno spíše v náznacích - u něčeho bych možná ocenila, kdyby to bylo řečeno a popsáno přímo, aby si čtenář nemusel tolik věcí domýšlet.

První díl mě opravdu bavil, takže na druhý jsem se moc těšila. Sice jsem předpokládala, že bude zase o Misery a jejím životě mezi vlkodlaky, ale tentokrát jsme se pohybovali v jiné vlkodlačí smečce.
Přesto to bylo výborné čtení se spoustou informací o anatomii vlkodlaků, se kterou se musela Serena jakožto kříženka člověka a vlkodlaka seznámit. A nechyběla ani erotika, o kterou nebyla nouze ani v prvním díle.

Musím říct, že víc než samotný příběh (kde se toho podle mě zase tolik nestalo) mě bavila čeština. V dnešní době je to sice už trochu náročnější čtení, právě kvůli jazyku, ale stálo to za to. K některým přímým řečem byl pro jistotu na konci knihy i vysvětlující slovníček.
"Slečinko Jano, boračku, vy jste su sirotek, Pan Buh vam pomahaj. Lehke to pro vas hevaj něbudě, ni, ni. Ale jak vas budě srco boleč, přiďce enem ku mje... včil jsem ja sama ani prst."
"Ulička zvučí klepem. Zvěst lítá ode zdi ke zdi, nikde se nezraní o tvrdý kámen, pružná jak z gumy už vylítla z uličky a je majetkem všech."

Tak takhle kniha mi přesně sedla do nálady. Sice jsem ji četla v lednu a bylo by lepší číst ji na podzim, jelikož v tomto období se děj odehrává a podzimní atmosféra z něj přímo sálá, ale to nevadilo.
Je to příjemná knížka točící se kolem romantiky a přátelství. "Přátelství není jedna velká věc, která buď funguje, nebo ne. Je to milion drobností složených dohromady. A když se jedna z nich pokazí, na těch ostatních pořád ještě záleží."
Myslím, že se poohlédnu i po dalších knihách autorky.

Nikdy jsem nebyla velkou fanynkou nějaké kapely, takže jsem se nedokázala vcítit do hlavní hrdinky. Kniha se četla téměř sama, ale některé náhody mi přišly až moc neuvěřitelné.
Každopádně, ačkoli se kniha tváří jako jemná oddychovka, rozebírá i vážná témata, jako boj s úzkostmi, vliv sociálních médií, transgender...

Na každý den 6 stránek četby pro mě bylo málo, takže jsem knihu četla rychleji. Koncept se mi ale moc líbil - na každý den měla hlavní hrdinka jeden úkol, film ke shlédnutí a písničku k poslechu - dá se z toho tedy udělat velmi příjemná adventní výzva pro kohokoli. Stačí si úkoly jen drobně přizpůsobit.
Příběh samotný byl milý a s velkou spoustou vánoční atmosféry. Od autorky si určitě přečtu i něco dalšího - líbí se mi, jak do příběhu zakomponovala konverzace ze sociálních sítí, čímž se příběh nenásilně posouval vpřed.

Jsem ráda, když jsou série uzavřené a nenatahují se donekonečna. Celá série mi přišla zajímavá - bylo to úplně něco jiného, než jsem dosud četla. Pod povrchem příběhu je ukryté morální dilema: Co všechno jsme ochotni udělat, abychom přežili? A jak hodně nás ovlivňuje to, co si o nás myslí ostatní?
"Černý trh nikdy nezmizí. S tím už se Nita smířila. A dokud bude černý trh, bude mít nepřátele. Pokud tomu tedy všemu nebude velet sama."

Nita se chová zvláštně a někdy nepředvídatelně - na druhou stranu to může být vysvětleno jejím věkem a nevyzrálostí. Dává se dohromady s Kovitem a zjišťuje více o fungování Trhu smrti, jelikož donedávna žila poměrně izolovaně pod dohledem své matky. Ona i Kovit jsou hodně zvláštní a nedá se o nich říct, že by to byli hodní lidé: "Občas zahlédla toho netvora v něm. A občas ji přiměl vidět toho netvora v ní."
"Až prolije všechnu krev, kterou musí prolít, až bude její pomsta dokonána a její nepřátelé proměněni v popel, pak chce začít žít."

Pokračuje vzrůstající kvalita příběhů. Další díl se opět rozjel hned od začátku velkou rychlostí. Pokud ale nechcete zůstat naštvaní, doporučuji nečíst poslední kapitolu - je to spíše upoutávka na další díl, který ovšem zatím není napsaný.

Jedna z mála mang, která nemá moc dílů. Doporučuji určitě číst všechny tři najednou, protože teprve tak dává celý příběh smysl. Ilustrace jsou hezké a příběh zajímavý se nečekaným zvratem. Určitě doporučuji i těm, kteří manga komiksy standardně nečtou.

Jedna z mála mang, která nemá moc dílů. Doporučuji určitě číst všechny tři najednou, protože teprve tak dává celý příběh smysl. Ilustrace jsou hezké a příběh zajímavý se nečekaným zvratem. Určitě doporučuji i těm, kteří manga komiksy standardně nečtou.