martina.culik komentáře u knih

Souhlasím s tím, že básně jsou nejlépe pochopitelné (a čtenář je asi taky nejvíce ocenění)v kontextu života tohoto básníka. Proto vřele doporučuji knihu Navzdory básník zpívá od Jarmily Loukotkové, kde je vylíčena biografie Villona a jeho básně jsou zasazeny do situací, kam skvěle pasují.

5 23.02.2017

Jarmila Loukotková mě takto přivedla k Villonovi, jehož básně (hlavně v jejím překladu) mám opravdu ráda. Stejně mě fascinoval i život tohoto básníka vylíčený perem autorky.

"Báseň, co to vlastně je báseň? ...
Báseň je to co se neříká, co se jen píše.
A když se to potom čte nahlas, tak to šumí jako déšť."

7 23.02.2017

Je pravda, že dnes už snad každý ví, kdo je doktor Jekyll a pan Hyde a jaký spolu mají vztah. Jinak by byla kniha a její závěr určitě více šokující, stejně jak tomu muselo být v době, kdy byla sepsaná. Na druhou stranu, jelikož snad každý viděl nějaké filmové zpracování nebo kresby představující Jekylla a Hyde, možná leckoho překvapí, jak vlastně oba jedinci vypadají dle knižní předlohy. I přesto ji mám ale ráda a obdivuji autora za vykreslení postav.

4 23.02.2017

Začátek mě bavil a párkrát jsem se i zasmála, ale čím dál víc mě kniha přestávala bavit, až jsem ji četla jen proto, abych ji dočetla. Možná je to tím, že dobře znám jen začátek bible (a tím pádem jsem mohla srovnávat toto pojetí s originálem), ale později mě už ani narážky nepřišly nijak moc humorné.

"Za starých časů byly docela jiné poměry. Na světě nebylo vůbec nic, poněvadž žádný svět ještě nebyl. A nikde nebylo nic a každý den byla neděle. A v pozadí stál Pán Bůh a měl každý den kázání od rána až do večera. Vyjímaje sobotu, kdy všichni chodili jíst smažené ryby."

3 23.02.2017

Při čtení Huga jsem měla problémy s jeho popisy míst (celá kapitola popisující chrám apod.) Vím, že je to umění popsat vše takto do detailů a když si to čtenář opravdu důkladně přečte, tak potom ví, kam jednotlivé postavy směřují, když někam utíkají, ale já jsem ty popisy četla jen velmi zběžně, protože mě víc zajímal osud jednotlivých postav. Hlavně Quasimodo je mým oblíbencem.

5 23.02.2017

Potvrzuje se, že by si měl dát člověk opravu pozor, z koho si utahuje. Tuto knihu jsem přečetla za jednu noc a i když bylo jasné, kam to všechno směřuje, nemohla jsem ji odložit.

4 23.02.2017

Překvapilo mě, že kniha nekončí v momentě, ke kterému od začátku celá trilogie směřuje, tzn. v okamžiku, kdy se Frodo dostane k hoře Osudu. Kniha pokračuje ještě několik let po tom. Když jsem poprvé viděla film, dost mě překvapilo, že tam celý tento kus chybí, ale alespoň se potvrzuje, že kniha má vždy něco navíc oproti filmu.

5 23.02.2017

Mám ráda knihy i filmy Pána prstenů (obojí má co do sebe). Celou sérii Pána prstenů jsem četla s nadšením a knihy mě moc bavily - bylo to jedno z mých prvních setkání s opravdovou fantasy odehrávající se zcela v jiném světě. Obdivuji promyšlenost celého světa, postav, historie a vůbec autorovu představivost. Propracovanost je zřejmá z mnoha detailů, které čtenáři často uniknou, pokud se nad nimi nezamyslí.

4 23.02.2017

Kinga mám moc ráda, ale tahle kniha podle mě patří mezi ty slabší. Bála jsem se, nemůžu říct, že ne, ale zase tolik jako jiné mě to nebavilo,

1 23.02.2017

Tato kniha mě přesvědčila, že upírská tématika mě opravdu baví. Navíc je tady upír opravdu ta záporná postava, jakou by měl být. Kniha mě bavila od začátku do konce. S postavou kněze jsem se navíc setkala ještě jednou v Kingově sérii Temná věž.

2 23.02.2017

Harryho Pottera jsem četla postupně, jak vycházely české překlady a rostla jsem spolu s ním. J. K. Rowlingová byla jednou z prvních, kdo přišel s touto tématikou a najednou se objevila spousta knih, kde se objevují kouzelníci apod. Já mám všechny díly Harryho Pottera moc ráda a to z těchto důvodů: V době, kdy jsem je četla, to bylo absolutně neotřelé téma. Kouzelnický svět je skvěle prmyšlený a vše v něm do sebe perfektně zapadá. Provázanost s reálným (mudlovským) světem působí tak nenuceně, že je snadné uvěřit, že by to tak třeba opravdu mohlo být.

7 23.02.2017

Nejprve jsem viděla film a teprve o několik let později se mi dostala do ruky kniha. I když jsem tedy věděla, co se stane, přesto jsem byla překvapená, jak autorka zvládla vylíčit osudy všech postav.

1 23.02.2017

Je to klasický Harlequin, ale já si do ruky tyhle útlé knížky beru jen tehdy, mám-li na ně náladu. Tato konkrétní mě moc bavila.

23.02.2017

Téměř žádnou knihu jsem zatím nečetla víckrát, raději sáhnu vždy po něčem, co ještě neznám, ale tahle kniha je přesně ta výjimka, co potvrzuje pravidlo. Poprvé jsem ji četla v pubertě a podruhé relativně nedávno a pokaždé jsem hltala každou stránku. Hlavní postavě jsem držela pěsti, aby se na ni přece jen usmálo štěstí po tom všem, co si prožila.

4 23.02.2017

Jedná se o jeden z útlejších románů od Kinga. Děj se dá shrnout jednou větou: Holčička se ztratila v lese a bloudí. Přesto jsem se od začátku do konce měla problém od knihy odtrhnout a moc jsem té ztracené holčičce fandila.

3 23.02.2017

Tato trilogie v rámci Stop hrůz mě zaujala hlavně svým postojem: "Vyvrátíme vše, co je o upírech známo." Moc mě bavila a donutila mě pátrat, kde se vlastně všechna ta klišé a pravdy u upírech, které všichni znají, vzaly.

2 23.02.2017

Když jsem knihu četla, byla jsem připravená na krvavé činy hraběnky a větší hororovou atmosféru. Jednalo se ale spíše o "klasický" historický román. Pravda je, že výpovědi na konci knihy vypadaly tak autenticky, že mi běhal mráz po zádech.

3 23.02.2017

Po přečtení této knihy jsem se rozhodla, že chci mít taky zvoneček přivázaný k ruce, protože pohřbení zaživa mě hned na začátku dost vyděsilo.

2 23.02.2017

V období dívčích románů a snech o koních patřila V. Řeháčková mezi mé nejoblíbenější autorky.

23.02.2017

Toto je jedna ze dvou knih, které jsem nedočetla, protože mě nebavila. A to jsem četla ledasco.