Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Markheim / Kumpáni

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Klasický viktoriánský horor o dvou protikladných tvářích lidského charakteru ztělesněných dobrým doktorem Jekyllem a zlým panem Hydem. Když advokát pan Utterson začne řešit závěť svého starého přítele pana Jekylla, vyvstávají před ním znepokojivé otázky. Jaký byl vztah počestného dr. Jekylla a tajemného pana Hayda? Kdo zabil Sira Danverse? Francouzský spisovatel Marcel Schwob o tomto příběhu řekl: "Dvě nejděsivější události v literatuře jsou Robinsonův objev stopy neznámé nohy v písku a zděšení dr. Jekylla, když po probuzení spatří na polštáři chlupatou ruku pana Hyda....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181372/podivny-pripad-doktora-jekylla-a-pa-KiD-181372.jpg 4.1482
Žánr
Horory, Romány, Fantasy
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

The Strange Case Of Dr. Jekyll And Mr. Hyde

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (66)

Kniha Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Markheim / Kumpáni

Přidat komentář
LenkaKT
15.11.2020

Poslouchala jsem v dramatizaci Českého rozhlasu a byla to zábava.

burg
31.05.2020

Fakt nevím - lze si vůbec představit, že si někdo kdysi dávno myslel, že se člověku po požití jisté drogy změní nejen psychické rysy (to snadno), ale i fyzická podoba? Ale no tak... Do čtení jsem se vůbec nedokázal dostat a než se tak stalo, byl konec...


kap66
24.05.2020

(Komentář, místo aby se rozdvojil :-), zmizel úplně, proto ještě jednou:)
Po Důmyslném rytíři donu Q. další klasika, kterou se kap66 někde v komentáři oháněla, protože „tu přece zná“, ale samozřejmě ji, podvodnice, nečetla.
Kéž by byla každá náprava tak příjemná – a navrch s odměnou v podobě dalších dvou skvělých povídek. Všechny tři krátké prózy jsou spojené motivem zla a dobra (spojeného se svědomím) v člověku, ale každá je v něčem jiná.
Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda v sobě nese nejlepší nápad a já jen lituji, že je ten příběh známý tak, že pointa nikoho nepřekvapí. Ale i tak, představa dvou bytostí zrozených z jedné mě zneklidňuje. Zajímavé mi přišlo, jakou fyzickou podobu spojil autor se zlem: malá postava a ošklivost. (Kolik vysokých krasavců s ušlechtilou vizáží mě už překvapilo svým odporným nitrem...)
Markheim začíná jako detektivka; vrah po činu vede dialog se svědomím (či svým druhým já či ďáblem) a dobere se k logickému konci.
Kumpáni mi připomněli Poeovy povídky. Izolované prostředí, tísnivá atmosféra, muž s vinou, která mu zatemní mozek. Je to strašidelné a temné, i když nechtěně úsměvné v jedné věci: ztělesněným svědomím je tu postava označovaná jako „černoch“. Snad nikoho nepohorším větou (byť vytrženou z kontextu), která mě pobavila:
Viděl jsem, že je to člověk silné vůle a střízlivé a přísné povahy, …, a než jsme došli k domu na Arosu, zapomněl jsem už takřka, že je černé pleti, a úplně jsem mu to prominul.
Tohle je zřejmě dáno rokem vzniku díla, stejně jako Marx v doslovu je dán českým vydáním v roce 1958.
Velmi dobré čtení.

Bája89
04.05.2020

Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Roky jsem se na tuhle knihu, tenhle příběh těšila, a nakonec jsem byla víc než zklamaná.
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda je mimo jiné o velké dávce nezodpovědnosti ze strany vědce, stejně jako v případě Viktora Frankensteina. Ani jeden z nich nebyl schopen relevantní sebereflexe. Oba vědce jejich slepý fanatismus dovedl k osobní zkáze a utrpení jejich blízkých. Kniha, která ve mně od mala budila velká očekávání, byla jedním velkým zklamáním. Na první pohled docela stravitelný text se nakonec projevil jako těžko čtitelný. Mnohdy až příliš popisný, což mě jako čtenáře nezdravě rozptylovalo. Na to, jak je to útlá knížka, se mi opravdu hodně špatně četla. Přesto má příběh obrovský potenciál, který autor podle všeho nedokázal využít. Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda je promarněnou šancí, a přesto se dodnes čte. Podivný případ… no nejsem si jistá, jestli je tenhle případ dost podivný. Je to spíš případ vědecky marnotratného doktora Jekylla. Zároveň je tu ohlušující Jekyllovo pokrytectví, kdy se tváří, že je vše v pořádku, protože zlo páchá Hyde.

Vecerkova
29.04.2020

Případ se mi líbil moc a to hlavně kvůli naprosto ztotožnitelné postavě pana Jekylla. Typický romantický hrdina který žije v rozporu, konkrétně v rozporu mezi stránkami sebe samého. Jedna jeho stránka touží po společenském uznání, chce být obklopen přáteli, mít dobré jméno, a jeho charakterové rysy k této pověsti přispívají. Vypadá to, že se nic nemůže pokazit. Ale ta druhá, temnější část jeho charakteru si chce užívat života, odhodit starosti o soudy jiných. Jako každý, Jekyll se snaží v sobě tyto touhy potlačovat, zahrnuje sám sebe prací a hoví si v altruismu, ale přesto...
Zkrátka a dobře, doktoru Jekyllovi není obtížné porozumět ani v dnešní relativně liberální době. A nové kontexty dostává jeho zpověď v paralele s viktoriánskou Anglií, kdy pokrytectví společnosti popíralo jakékoli odchylky od standardu a k mnohému tak docházelo v utajení. Právě proto, že Hydeova zábava nebyla v novele explicitně popsána jde o dílo stále aktuální. Stejně jako tenkrát i dnes by každý našel něco, za co by jiné odsuzoval, přestože to sám praktikuje. A stejně tak by každý něco udělal jinak, věděl-li by, že za to nebude souzen.

kap66
29.04.2020

Po Důmyslném rytíři donu Q. další klasika, kterou se kap66 někde v komentáři oháněla, protože „tu přece zná“, ale samozřejmě ji, podvodnice, nečetla.
Kéž by byla každá náprava tak příjemná – a navrch s odměnou v podobě dalších dvou skvělých povídek. Všechny tři krátké prózy jsou spojené motivem zla a dobra (spojeného se svědomím) v člověku, ale každá je v něčem jiná.
Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda v sobě nese nejlepší nápad a já jen lituji, že je ten příběh známý tak, že pointa nikoho nepřekvapí. Ale i tak, představa dvou bytostí zrozených z jedné mě zneklidňuje. Zajímavé mi přišlo, jakou fyzickou podobu spojil autor se zlem: malá postava a ošklivost. (Kolik vysokých krasavců s ušlechtilou vizáží mě už překvapilo svým odporným nitrem...)
Markheim začíná jako detektivka; vrah po činu vede dialog se svědomím (či svým druhým já či ďáblem) a dobere se k logickému konci.
Kumpáni mi připomněli Poeovy povídky. Izolované prostředí, tísnivá atmosféra, muž s vinou, která mu zatemní mozek. Je to strašidelné a temné, i když nechtěně úsměvné v jedné věci: ztělesněným svědomím je tu postava označovaná jako „černoch“. Snad nikoho nepohorším větou (byť vytrženou z kontextu), která mě pobavila:
Viděl jsem, že je to člověk silné vůle a střízlivé a přísné povahy, …, a než jsme došli k domu na Arosu, zapomněl jsem už takřka, že je černé pleti, a úplně jsem mu to prominul.
Tohle je zřejmě dáno rokem vzniku díla, stejně jako Marx v doslovu je dán českým vydáním v roce 1958.
Velmi dobré čtení.

Ellinek
16.04.2020

Od příběhu jsem měla úplně jiná očekávání. Forma vyprávění mě už na začátku překvapila, čekala jsem vyprávění z pohledu Jekylla, jeho pohled a vnímání, pana Uttersona jako průvodce příběhem jsem nečekala už vůbec. V tomto směru mě dílo trochu zklamalo. Nezdálo se mi to ani hororové. Ale přesto si stále cením hlavního námětu - v každém z nás žije dobrák i démon a záleží na nás, zda necháme to zlo uvnitř, aby nás ovlivnilo a utvářelo. Každý z nás má v sobě nějakého pana Hyda. Přestože samotný příběh díky svému stylu nakonec nebyl mým šálkem kávy, poselství Stevensona pro mě stále zůstává živé a dosti významné.

šneki
28.02.2020

Zajímavá myšlenka, škoda, že nebyla větší část z pohledu doktora Jekylla.

1