Tajuplný ostrov

od:

Tajuplný ostrov

Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na poče... celý text

Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov.
Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/302/tajuplny-ostrov.jpg 4.6865
Originální název:

L´ile mystérieuse (1891)

Žánr:
Literatura světová, Dobrodružné
Vydáno:, Jos. R. Vilímek
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (91)

Přidat komentář
karimatka1
16. srpna

V dětství jsem verneovky četla jedním dechem, ale teď jsem měla strach, že mě to nebude bavit. Třeba Děti kapitána Granta jsem před několika lety sice znovu přečetla, ale už to nebylo ono. Ale tahle kniha mě opět pohltila, zvládla jsem ji "zhltnout" jak za starých časů za 3 dny a vůbec mi nepřišla příliš popisná.
A byla to 20. kniha do výzvy.

nocnymotyl38
16. srpna

U mňa sú všetky verneovky za 5, bola som dieťa a ani som nedýchala koľkokrát.

brodequin
09. srpna

Také čteno později, ve věku cca 25 let. Už ani nevím, jestli před, nebo po dvaceti tisících mílích...ale jedna z těchto dvou knížek byl pro mě zážeh do dobrodružného světa Julese Verna. Napínavé, dobrodružné, čtivé - aneb pro mě nebylo teoreticky vůbec reálné, přečíst tak tlustou knihu!! Ale jak se někdo začte, tak prostě nevnímá a je polapen na pustém ostrově, kde je jakási tajemná bytost...a vy se těšíte na rozuzlení.

witiko
20. července

Z dětství si už moc nepamatuju, ale můj syn knihu hltá právě tak, jako já před třiceti lety. Když si spolu s ním knihou znovu listuju, začínám chápat její plný rozměr. Ve své podstatě je to velkolepá kniha o tom, že když se k lidské inteligenci, vynalézavosti a důmyslnosti přidá přátelství, soudržnost, věrnost a úcta, není nic, co by mohlo člověka položit na kolena. K tomu je jako koření přidáno napětí, tajemství, dobrodružství a spousta poznatků v přesně namíchaném poměru. Obdivuji na Vernovi jeho schopnost neopájet se jen technologií, pokrokem a vědou, ale dohlédnout také až na samotnou dřeň toho, co znamená být člověkem. Právě v tom jsou jeho knihy neopakovatelné a nesmrtelné.

JPBelmondo
12. července

Moje nejmilejší knížka od tohoto autora. Nádherné čtení, pohlazení na duši. Zkrátka láska z dětství, ke které se člověk z nostalgie rád vrací. Víra v člověka samotného - že si dokáže nejen poradit, ale prakticky i vyrobit vše potřebné, byť na pustém ostrově. (Škoda, že už to nic neříká dnešní generaci, která se nedokáže obejít ani bez mobilu...)

petr3954
10. července

Klasická robinzonáda.

tereza1198
09. června

Úžasná kniha. Strašně se mi líbilo, jak všichni byli schopní a vyrobili cokoliv. Muži bez bázně, kteří stojí osamoceni proti živlům a žádná překážka jim není neřešitelná. A mají psa (kterého nevyhodili z balónu - což je naivní, ale šlechetné). I když jsem knihu přečetla až v dospělosti, otevřela mi určité vnitřní dětské okénko a já byla nadšená.

Atanone
27. května

Srdeční záležitost,stejně jako Dvacet tisíc mil pod mořem.
Když jsem byla donucená okolnostmi zredukovat knihovnu,těchto dvou knih jsem se prostě nemohla vzdát. Podařilo se mi "sesbírat" většinu verneovek v elektronické podobě,ale i když jsem ráda,že je mám a budu moct dočíst ještě i knihy,co jsem od Vernea nikdy nečetla, vždy mi to jen připomene ty papírové poklady,kterých jsem se musela vzdát

Hanjimka
22. dubna

Klasická kniha mého dětství. Milovala jsem Verneovky a občas se k nim vracím. Jeho vyprávění mě dokáže znova zase nadchnout.

martin9134
10. dubna

Knížka se mi moc líbila. Popisování života trosečníků a jejich dobrodružství je super! Všechno jsem si to hezky představoval. Ten konec mi přijde zvláštní, prostě nevěděl jak to ukončit tak udělal bum bum bum. Ale určitě všem doporučuji.

Air15
25. března

Nejlepší je tom všem ta myšlenka, že pokrok a věda dokáže překonat každé nesnáze. Tedy, pokud máte sebou Cyruse Smithe, všehoschopného inženýra. Vzhledem k době, kdy to bylo napsáno, je to sice trochu naivní, ale pořád zábavné dobrodružství.

kacaabba
24. března

Ve své době jistě velký spisovatel dobrodružné a populárně naučné literatury. Dnes už trochu zastaralý jazyk a styl, takže mladými lidmi již v podstatě nečten. Mne na Verneovi vadí přílišná naivita, že rozvoj vyřeší vše. Ano, mám to snažší, už se to jasně ukázalo, ale stejně. Mimochodem jsem netušil, jak rozdílný je děj mezi knihou a neméně slavným seriálem...

jan14s
23. března

Verneovky jsem jako dítě zbožňoval, představa, že bych jednu z nich i žil mě nenechají chladným dodnes.

helena8550
20. března

Zbožňuju tématiky opuštěných ostrovů a jejich osídlení. A v Tajuplném ostrově jsou v tomhle absolutně nepřekonatelní.
Trochu jsem nejdříve bojovala s tím, jak jsou všichni čestní a nepředpokládají od nikoho nic zlého. Trochu jako od Foglara. Ale na druhou stranu proč ne - proč by se museli bát otočit ke spolutrosečníkům zády, aby je do nich nebodli a proč by nemohli spoléhat na jejich pomoc v jakékoliv situaci? O vraždících psychopatech nebo jen sobcích už toho bylo napsáno dost. Nakonec mě právě tohle (stejně jako právě u toho Foglara) naprosto okouzlilo.
Trochu mě mrzí, jak kniha dopadla. Jak odhalení tajemných sil, tak osud trosečníků. Ale to už je subjektivní věc...

marmota-b
17. března

Já nemůžu Verneovi odpustit ne ani tak to, že jim to šlo tak snadno, jako to, že na konci... nemůžu prozradit přesně co, pro ty, co to ještě nečetli, ale zkrátka tam inženýr ví něco, co vědět prostě nemůže, protože se to stalo - a on jmenuje datum - až v době, kdy už podle data na začátku knihy byli na ostrově...
To mi navždycky zkazilo dojem z knížky, která se mi jinak hrozně líbila.
Sestře to zkazilo to, co se stane úplně na konci. Taky nebudu prozrazovat; někomu to vadit nemusí, ale naprosto chápu, že jí to zkazilo náladu.
No ale jinak - je to právem Verneova klasika. Strašně se mi líbí, jak se tady postavy doplňují, včetně těch zvířecích. Pamatuju si hlavně druhou, dobrodružnější část; kdo se nemůžete začátkem prokousat, vydržte, ještě to nabere grády.

martina.culik
23. února

Začala jsem číst asi v šesté třídě a knihu jsem odložila, když jsem byla asi v polovině, protože mě nebavila. Zhruba po roce jsem se k ní vrátila, začala znovu od začátku a najednou jsem byla s ostatními na ostrově a hltala jsem každou další stránku. Nakonec se mi tedy kniha moc líbila.

Leňa287
10. února

četla jsem ji asi tak v sedmé třídě a byla skvělá, nemohla jsem se od ní odtrhnout, chtěla jsem vědět jak to všechno dopadne. Teď si ji kupuji na bazaru a už se moc těším, až se zase do ní začtu.

Estarenius
04. února

Proč tady tolik lidí kritizuje knihu od zakladatele vědeckofantastické literatury za to, že se některé jeho pasáže vymykají realitě? Rozebírat něco takového mi přijde úplně zbytečné, protože ač byl Jules Verne velkým zastáncem vědy a geografie, tak po takovém rozebírání každé nesrovnalosti si můžete všechny Verneovky vyhodit rovnou do koše. Navíc o tomhle knížka přece není.
Tajuplný ostrov nabízí pohled na lidskou soudržnost a vynalézavost, která díky tomu optimističtějšímu pohledu byla mnohem čtivější, než ostatní Verneovky.

jana1976
30. ledna

Jako dítě bych byla z knihy unešená. Vynalézavost inženýra by mě uchvacovala. Teď jako dospělého člověka mě tato kniha spíš bavila naivitou. Nedokážu si představit, že by někdo měl takové rozsáhlé znalosti a dokázal z ničeho vybudovat takové velké BUM. Když přivřu oči při tomto mém dojmu, tak musím uznat, že se mi četla krásně. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Byla jsem zvědavá, jestli se trosečníkům povede dostat domů nebo ostrov se stane jejich trvalým domovem a o to přeci hlavně jde, aby čtenář nechtěl knihu odložit.

mulderka
16.10.2016

Proč jako milovnice Verna nemůžu dát na takovou klasiku vyšší hodnocení, shrnul za mě níže _mira.l_. Nemám, co bych k jeho komentáři dodala. Vypracovat se během pár měsíců z trosečníků s prázdnýma rukama na hrdé /vy/budovatele průmyslového centra, to by nedali ani sovětští úderníci!!! A přesně tohle mi na Tajuplném ostrově vždycky vadilo. Technologický optimismus a "nezlomnej lidskej duch" je moc fajn věc, ale... nějak jim to všechno šlo moc snadno a rychle, to se pak hrdinům těžko fandí a drží palce...

Vysky
16.09.2016

Knihá mého dětství, kterou jsem v nedávné době opět přečetl. U této knihy chvíli trvá, než se člověk začte, ale pak to stojí zato. Už jako malý kluk jsem obdivoval vynalézavost a inteligence pana Cyruse Smithe a jeho společníků. Pro milovníky robinzonád je tato kniha uplně stvořená. Za mě 4 hvězdy.

OrthoSan
13.09.2016

Znovu jsem si knihu přečetl a dýchlo na mě dětství, ta tajuplná aura, co člověka obklopuje, když leží pod socialistickou peřinou a socialistickou baterkou si svítí na písmenka pojednávající o světě, kde socialismus neměl místo, o světě plného nadšení a víry v pokrok a v neposlední řadě o světě plného dobrodružství. S dnešními knihami to nedovedu srovnávat právě pro ty reminiscence na dětství, ale obecně jsou v mnohém pořád ještě dost kouzlené, kouzelnější, než současný styl. Tajuplný ostrov není navíc úplně nejlepší Verneovka, snad jedna z nejlepších, ale ne nejlepší. Tou pro mě bude navždy Cesta kolem světa za 80 dní

mira.l
30.08.2016

Já mám z téhle knihy zatím dost rozporuplné pocity. A volím poměrně netradiční postup napsání komentáře, resp. jeho začátku, ještě před dočtením knihy. S hodnocením počkám až po dočtení.
Deseti-, dvanáctiletý kluk, hltající Verneovky jedním dechem, tady asi zažívá jakýsi "verneovský orgasmus", ale na mě to už bohužel moc nefungovalo. Je celkem dost věcí, které mi tu nějak "neštimovaly".
- Co třeba taková lupa, zhotovená slepením dvou hodinkových sklíček pryskyřicí, aby se o pár odstavců dále sklíčka ocitla zpátky v hodinkách? Ale to je asi to nejmenší.
- Dva nože získané rozlomením kovového psího obojku? ...si to pořád nějak neumím představit. (A nejen to...)
- Prakticky na povrchu ostrova sopečného(!) původu nachází trosečníci - e-e, pardon, kolonisté železnou rudu a uhlí. Hmm, čím to vykutali, holýma rukama, když v té době neměli vůbec nic? Uhlí muselo být asi černé a slušné kvality, jinak by ho těžko mohli použít pro tavení železné rudy a výrobu železa. No, nevím, nejsem geolog, ale mám o vzniku a uložení černého uhlí trochu jiné znalosti, než že se vyskytuje na geologicky možná poměrně mladém ostrově sopečného původu prakticky na povrchu. A propos, primitivní vysokou pec si zařizují vlastně pár dní po příchodu na ostrov...
- Chemická "továrna" na výrobu kyseliny sírové, dusičné (dají se opravdu skladovat v primitivní hliněné nádobě??), ledku, nitroglycerinu, vše vyrobeno s naprostou samozřejmostí vlastně na koleně - no tak to už jsem se docela smál.
- Odstřel skály - čím vrtali v tvrdé žule otvor pro nálož? Primitivními železnými nástroji?
Mám přečtených zatím asi 150 stran a jsem docela zvědavý, čeho se dočkám dál.
________
Dočkal jsem se mnohého, kolonisté provádějí zemní práce všeho druhu, taví sklo, pečou chleba jakobynic - vzpomeňme na nesnáze Robinsona při pečení chleba, postaví si telegraf, vyrobí galvanický článek.... A UŽ DOST!!!
Já bych řekl, že to Verne asi až malinko přehnal. Stejně tak vetkání dalších dvou románů. Že se setkají s Ayrtonem z Dětí kapitána Granta, to bych ještě pochopil, ale dohled tajemného dobrodince, ze kterého se vyklube kapitán Nemo, to už z toho aspoň pro mě udělalo trochu frašku.
Nedá se nic dělat, tomuhle románu už jsem asi odrost, za mě tři * a víc ani cípek.

HamplovaM
10.08.2016

Knížku jsem celou nepřečetla, jelikož mě tolik nebavila.. Jules Verne je výborný spisovatel, o tom žádná, ale asi mě víc baví jiná literatura..

DasaN
19.07.2016

Klasika, kterou jsem si prostě nemohla nechat ujít ....a nezklamala, čte se hezky, jen některé pasáže jsou trochu zdlouhavé, každopádně závěrečné odhalení tajemství je super.

daniel1313
12.06.2016

Jedno ze základních děl dobrodružné literatury . Tyto knihy snad patří k zlatým fondům
vazačské a knihařské práce . Dnešní knihy tolik nevydrží a za takové dva roky začnou padat stránky a kniha se rozklíží . Nemáme se čím chlubit ! Ale , kniha z tohoto roku je opravdu krásná a stojí za přečtení . Dávám jí přednost před volným překladem pana Neffa . Četl jsem jí asi šestnáctkrát za celý svůj život . A pan Verne se bude číst stále i za sto let !

Čtec
26.03.2016

Jak já tyhle verneovky miloval... Ten minulý čas je tak trochu záměrný, neboť dnes mi chybí to nejpodstatnější. Do těch klukovských pocitů se už člověk prostě úplně nevžije. Ne že bych to občas nezkusil, vezmu ty skvosty do ruky, pohladím jejich krásné, opravdu úžasné přebaly, zkusím se začíst, ale už to není ono... Už to nikdy nebude poprvé, kdy jsem dychtivě prožíval děj a nevěděl, jak to dopadne, chybí tomu bezstarostnost prázdnin, parta kluků, babička a děda, červená pěnivá lepivá malinovka nebo žlutozelená divná amára...

Dostat takovouhle knížku za vysvědčení 30. června s vidinou celých prázdnin před sebou, to je absolutní štěstí... A to se mi přesně stalo s Tajuplným ostrovem....

Pokud si dobře vzpomínám - možná ovšem právě těmi okolnostmi - byl mi ještě bližší než Dvacet tisíc mil pod mořem. A to už je tedy co říct. Z té trilogie, velice volně dějově svázané, jsem naopak vůbec nečetl Děti kapitána Granta. Několikrát jsem si je prohlížel, ale nikdy mne nelákaly natolik, abych je opravdu přečetl. Navíc když Verne napsal tolik jiných, lákavých knížek.

konicekbily
15.02.2016

Ten dělá to, a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc! Je to poklad světové literatury!

AriodeKosta
25.01.2016

Asi nemá cenu komentovat tuhle knížku, jako dítě jsem jí miloval, teď jsem jí dočetl stejně rychle jako tenkrát, ale už se na ní trošičku dívám jinýma očima. Jejich úspěchy, štěstí a až neuvěřitelná souhra krásných dobrých náhod je obdivuhodná.

david5746
06.01.2016

Věčná klasika. Z dnešního pohledu by se tomu sice dalo ledacos vytknout (así délka, místy moc detailní a rozvleklé popisy), ale když uvážím, kolikrát jsem se tím jako kluk prokousal (a ještě si to asi tak ve třiceti jednou nostalgicky zopakoval), tak se tomu nic jiného než plný počet dát nedá.