Maitter komentáře u knih

Tímto přestávám přehlížet české autory.
Vilma Kadlečková ví, co znamená "poutavý, čtivý sloh", a ví, jak nalákat mě. Libuji si v mimozemských civilizacích, cizích řečích (a především písmech!), zvycích a účincích drog a svým způsobem i v těch houbách, když počítám svůj takřka panický strach z parazitů. Jak bych jen mohla odolat Myceliu? Pokaždé, když jsem jeho díly dřív v knihovně míjela, jsem se bála, že výraz mycelium zneužila autorka pouze pro jeho hezký zvuk. Koneckonců, je poněkud krkolomné představovat si děj sci-fi série o podhoubí.
Nesouvisející název? Ha. Ani náhodou. Mycelium sedlo jako...
Kadlečková naznačila nový vesmír, představila postavy sympatické i nesympatické. Uhranula mě psychologickými extrémy, tedy Gilesem Hildebrandtem, Lükeasem Lusem a jistým gleewarinem. Relativismus je super. Rozčílila mě nešťastnicí Pinkertýnkou a zpropadeným Robertem Travisem. Poněkud jsem se ztrácela v mentalitě Össeanů a rozčilovalo mě, že netuším, jak číst ë. (Rë Akkütlix, Kamëlëmöernu!)
Zaujalo mne, že se Kadlečková uchylovala především k anglickým jménům, a pak z písmen vyletěla stanice Neo Brno.
Před otevřenou propastí po otevřeném závěru mě zachránil druhý díl po ruce v knihovně. Kruci, Mycelium je dobré.

9 25.10.2017

Miluju Kate Danielsovou. Miluju Atlantu prosycenou Změnou, autorachotiny na očarovanou vodu, pokusy lidstva dohnat výbuchy nepolapitelné magie technikou, kožoměnce, pány mrtvých, žoldáky, čarodějky, jednoho otravného polymorfa, Julii, Christophera, dychtivost odhalit Katin původ a minulost, rýsující se přirozeně pomalu skrze knihy, zbraně a volhvy (Romana a jeho rodinu), Jednorožčí ulici, Biohazard, hromady krvavých bojů, násilí a vražedného sarkasmu a ironie, hierarchii Smečky, provokace, víc magického humusu a monster, clony a slova moci, za která se platí ukrutnými cenami, neupadající kvalitu dalších dílů, stohy nápadů, jimiž nás konstantně lahodným tempem zásobují manželé-autoři, a bezkonkurečně boží překlad Hany Šimečkové, která vládne slovní zásobou tak širokou, že čtenář blahem jenom slintá, slintá, slintá a slintá.
Ty obálky, bože, ty příšerné obálky naznačují BRAK a umím si představit, kolik lidí odradí. NENECHTE SE!

9 14.05.2017

Upozornění: Tato kniha neobsahuje milostné trojúhelníky. Hurá!
Zatleskejme všichni Sarah J. Maasové, která dokázala a dokazuje, že lze napsat young adult fantasy knihu o lásce, kde se vyskytuje velmi, velmi málo nelogičností. Stejně jako ve třech dílech Skleněného trůnu, jež jsem zatím četla, postavy dávají SMYSL. Vychutnávám si to. Ostražitá vyhlížím kraviny, a ony nepřicházejí. Je to boží. Vykompenzuje to opakování některých myšlenkových pasáží a pár desítek nešťastně zkorigovaných stránek na konci knihy, které naznačují, že korektor nedostal dost času. Co se mě týče, tenhle konec knihy je bezvadný a nerada bych zjistila, že se Sarah rozhodla pokračovat ne tak kvalitně... meh, mám z Dvora trnů a růží příliš dobrý pocit, kvůli němuž váhám nad Dvorem mlhy a hněvu. Schopnost vcítění se do postavy a popisování skutečnosti z protagonistčina pohledu (viz například vnímání změny na konci), jakou Sarah Maasová oplývá, knihu vyzdvihuje vysoko nad průměr v „žánru“ YA.
P. S. Díky za Rhyse, Luciena a Nestu.
P. P. S. Je fakt, že některé rodinné patálie a vztahy ve vílí říši mě trochu mátly (jména, synové, otcové, role ve válce, he?). Čtenář jen škrtne o povrch, ale není divu – hlavní hrdinka měla jinačí starosti. Navíc, opravdu lahodně propletené úrovně vztahů jsem nalezla u Lily Black, tady je nepotřebuji.

9 02.05.2017

V tomhle díle jsem se trochu ztrácela. Párování mi trošku lezlo na nervy idealističností, neb tomu jsem propadla u nádherně (ne)pohádkových Měsíčních kronik, kam to na rozdíl od realističtějšího a servítky si příliš neberoucího Skleněného trůnu zapadalo (fuj, to je věta). SJM posunula věkovou hranici o pár let výš několika otravnými intimnostmi. Mraky pocitů a odhalených duší. Uznávám však, že v takto vykreslené době by emoce mlátily se všemi a vším.
Vůbec si nestěžuji na střety, setkání a vývoj postav starých i nových. Všechno je to zajímavé a charaktery protagonistů čtenáře poutají a baví. Leč měla jsem číst a zpracovávat o něco pomaleji, důkladněji, abych nezapomínala a neztrácela přehled o drobnostech a nápovědách.
Bylo to zábavné. Fakt.
Másová mě tloušťkou knih začíná štvát. Špatně se drží v rukou při chůzi. A HLAVNĚ PŘÍBĚH STÁLE NEUKONČILA.

8 03.10.2017

Říkala jsem, jak to Másová s Chaolem a Nesryn vyřeší, když postrádali dynamiku ostatních párů. Předvídatelné, ale zábavné. Není nutné číst Krvavé ostří, sbírku povídek ze Celaenina putování, ale jsem ráda, že jsem tak učinila. Yrene Vížka je bezva postava. Mimochodem, velice oceňuji překladatelské hříčky Ivany Svobodové. Zní moc hezky.
Korektura trochu pokulhává, ač zdaleka ne tak strašně jako v Říši bouří. Co Kubulíni nezvládli, je popis na obálce – název města je Antica, nikoli Atica. A proč kruci tolik vět na samostatných řádcích? Začínám si myslet, že ta bichle mohla být o něco užší.
Sloh je jako vždy celkem jednoduchý, čtivý, děj odsýpá. Jelikož jsem trapně propadla celému Skleněnému trůnu a nemohla jsem se dočkat pokračování, sem tam jsem přeskočila řádek popisu. Hanba mi, já vím. Musím ovšem uznat, že Másová popisuje chytře; docela stručně, a čas od času připomene zbrklým čtenářům, jak co vypadá.
Idealismus. Prachsprostě nerealistická kniha.
Na konci jsem zavýskla nadšením. Směruje to k epickému závěru. SEM S NÍM.

7 15.06.2018

Už dlouho jsem nečetla do svítání.
Svět podle Garpa je úžasně klidná kniha. Nevím, co ji proslavilo, neviděla jsem film a nepotýkala jsem se nikdy se starostmi rodiče. Nemyslím si ale, že kdybych rodičem byla, ovlivnila by mě kniha výrazněji (ve smyslu cítění hrůzy a lítosti v jistých pasážích - jsem zvědavá, zda je film tím vyděračem, do kterého má předloha na míle daleko). „Viním“ zpracování, nepřipouštějící zbytečnou lítost, zdařile popisující všechny události jako nedílnou součást života. Pak „viním“ většinu protagonistů, že trpí tvrdohlavou svérázností nebo svéráznou tvrdohlavostí a že jsou nekonečně silnými charaktery, čemuž těžko odolávám. Těžko říct, koho mít raději a kdo je opravdovější.
V knize je humor, který mne přinutil smát se nahlas. To se mi dosud stalo jednou dvakrát. Paráda.
Mám trochu strach, že se v ní na druhou stranu úplně pletu a že mi uniklo něco důležitého, protože ve spoustě komentářů se objevují poznámky o její náročnosti. Četla se přitom plynule, s klidem; a klid jsem potřebovala.
Všechny příběhy jsou popsané umně a realisticky. Sloh se čte jedna báseň. Skládám díky panu překladateli Radoslavu Nenadálovi, jeho epilog jsem však nečetla; nemám ráda rozbory.
Pořád mi nedochází, co konkrétně Svět podle Garpa tak proslavilo. Získala jsem jej v knihovním výprodeji, s matnou vzpomínkou na zkazky o slávě Irvingově a s doporučením několika velkých čtenářů. Nic jsem o něm nevěděla a žádný potenciální Irvingův čtenář také nic vědět nepotřebuje. Snad kromě toho, že rozhodně stojí za přečtení.
K Jenny a Garpovi se zase vrátím. Jo... pro klid.

7 24.02.2016

Jedna z nejmilejších knih mého dětství. Škoda, že skončila s tolika fleky a čmáranicemi. Ach, ti skřítci...

6 16.06.2017

Komentář milého pana Jogese mluví skoro za vše, avšak já víc pitvám a jsem labilnější, což mi umožňuje vidět přehnaně barvitě, takže přispěji aj svou troškou do mlýna.

KOMENTÁŘ (o něco relevantnější RECENZE je níže)
Hezky zčerstva, ve dvě ráno. Předešlé komentáře mne upřímně děsí. "Když už bych ale byla v kůži Mare, rozhodně bych zůstala s Mavenem, i po tom, co provedl."
*sedí a zírá* Cože? *dál sedí a zírá* Musím se své empatie zbavit. Nebo zdravého rozumu? "Nmw, přijde mi, že je prostě v něčem lepší, než Cal... Je to prostě správnej záporák." *odchází do své jeskyně*
"... kouzelné schopnosti taky nejsou nic moc nového." Umírám smíchy. No jo, no. Chudák Harry. A neříkejte to fantasy světu.
"[Hlavní postava je] lehce naivní, spolehá​​ se až moc na cizí pomoc a často se vzdává." Naivní - skoro jako by jí bylo sedmnáct a byla předhozena dravé společnosti s jinými zvyky a pravidly. Spoléhá až m- Hele, a jak byste vlastně přežili ve světě Stříbrných bez konexí a pomáhali revoluci bez spojenců VY? Co rodina a přátelé, známé prostředí, nabízené pomocné ruce, usekli byste je VY?
Mai filosofuje a střílí do vlastních vrstevnických řad. Perme to do nich, ať trochu myslí!

RECENZE (víc recenze než to nahoře)
Nesnáším marketing. Široké okraje, centimetr mezi každým řádkem, krucifix, ta kniha mohla být o třetinu tenčí.
Stojí za přečtení, za DOčtení. První pozitivní dojem na mě autorka udělala realistickým vykreslením Mařina charakteru. Hlavní hrdina nemá být nesnesitelný, ale kouska sebezáchovného pudu by si vypěstovat mohl. Ona a Kilorn se chovali normálně vzhledem k poměrům a situaci.
Většinu knihy jsem zápasila s dějem, neustále na vážkách. Tak je to tuctová pseudodystopická romanťárna, nebo ne? Čekala jsem, že ano, působilo to adekvátně. Až konec rozcupoval pseudo i romanťárnu. Nechci tvrdit, že množstvím krve lze rozlišit realistický příběh od naivního, a možná by ostatní týnejdžrovské příběhy dopadly lépe, věrohodněji, kdyby se autorky soustředily spíš na okolnosti než na "bohatý" vnitřní svět poblázněných hlavních hrdinů, (a možná také ne,) ale Victoria Aveyardová to s revolučností zatím zvládla nejlépe. Žádné zbytečné naděje. Žádné zázraky. Uvěřitelné lidské chyby i masky.
Och, miluji uvěřitelnost. Je jí tak málo, je tak relativní a tak subjektivní. Jo, a mimo jiné mne velmi těší, že Aveyardová nerozmazávala milostné eskapády rozvláčnými úvahami.
Děj se dá rozsekat na linie, linky, scény a kousky, které jsou buď naprosto předvídatelné, lehce zmatené či nepřehledné, anebo úžasně jedinečné a své.
Selekce, Selekce! Selekce, HUNGER GAMES! Selekce, Divergence, Selekce, Hunger Games... Uááá.
Divergence je úplně jiná. Kupodivu ještě hloupější. Selekci jsem nečetla, ale k přirovnání k Hunger Games se vyjádřit mohu. Nic mi tu nepřipomínalo HG. Arény na důkaz moci? Ty se nám tu povalují už tisíce let. Horních deset tisíc s biči versus živořící práv zbavení utlačovaní? Nu... to je tak nějak náplň antiutopie, i když "knihy pro mládež" ji poněkud zjednodušují... Najděte si ji na Wikipedii. Hlavní hrdinka? Neee... Není jako Katniss. Je pragmatická, víc iniciativní, ve výsledku není solitér a tím pádem ani tak opatrná - nicméně duševní vyspělostí se postavě Katniss, která prochází i jiným vývojem, vyrovná málo dívek, stejně jako je tomu v normálním světě, takže za běžnější "sedmnáctku" Mare mlátit nemůžeme. Nic dalšího, co bych mohla přišít vyloženě HG, mě nenapadá. Na rozdíl od Collinsové nemá Aveyardová tak širokou slovní zásobu a její sloh mě rozhodně tolik nebavil (podprůměrný). To může být důvodem, proč mi milostné myšlenkové pochody připadaly snesitelnější; byly krátké, avšak to i všecko ostatní, a zapomněla jsem je.
Červená a stříbrná krev! Sci-fi! Chci vysvětlení, které to nezkazí, a pokud žádám příliš, chci jen vysvětlení. Promyšleným rozuzlením původu zvláštností a moci se mnoho autorů tiːn əˈdʌlt nezabývá. Jsem zvědavá, jak to bude s Aveyardovou. Prosím, nesklouzni k typickému.
Ani jeden žvást o Americe! Jupíjajej!
P. S. Lidské teplo nad oheň. Hezká drobnost. :-)
P. P. S. Za chyby v překladu a překlepy bych je poslala do pekel, ale za to Victoria nemůže. Nechám jí ty hezké čtyři hvězdičky.

6 27.01.2017

Miluju Holly Blackovou. Beze sporu je to autorka s výbornými nápady a schopností hrát si s jazykem, což mnohokrát dokázala, a co se skrovného množství českých překladů týče, vřele doporučuji knihu Daň pekla.
Ani za mák neuvěřím, že po letech psaní úšpěšných děl různého rozsahu by stvořila něco tak začátečnicky špatného, něco kvůli krkolomnosti takřka nečitelného. Knize nápadité a mrštně unikající klišoidním motivům škodí překlad Adama Steinze a korektura „pana doktora“ Martina Horkého. Slovosled je mnohdy nehodící se a nevýstižný. V textu se vyskytují základní chyby ve skloňování zájmena ona, v interpunkci – od čárek po uvozovky, ve volbě slov typu jako by / jakoby; vždyť se podle toho mění i význam. To, že před „korektorovým jménem“ stojí vysokoškolský titul, mě dopálilo ještě víc. Pochopím, že nemusel dostat čas na vychytání všech much, ostatně žádná kniha se jim nevyhne; Nejtemnější část lesa ovšem bije do očí každou stránkou. Ať si pan Horký klidně studuje, pracuje, bádá a učí, ale ne češtinu!

4 20.02.2016

Podobnosti s příběhem Harryho Pottera se v oblasti kouzelnických škol a kouzelnických světů ve válce nelze vyhnout. Rozčilující složku v novém triu pro mne představovala protagonistka, která místy urputně soupeřila o místo starostlivé Hermiony. Naštěstí se daleko častěji projevovala po svém a nezřídkakdy překvapila.
První část Callova příběhu je v porovnání s Harrym Potterem o fous méně dětská, místo na všudypřítomné neopodstatněné čáry máry se zase jednou spoléhá na živly a máchá kolem sebe osobitým humorem. Obsahuje jeden velký zvrhlý zvrat, který určitě pochází z hlavy Cassandry Clare, neboť je na zvrhlosti odbornicí – přinejmenším v literatuře pro mládež. Sloh je čtivý, dílčí nápady bezvadné; rozhodně budu číst dál.
A když už zmiňuji humor...
„Mistr Rufus obrátil oči v sloup a v koutcích mu nedobrovolně zacukalo. To Calla znepokojilo, až měl pocit, jako by mu výrazy v tváři mistra Rufuse přestaly být naprostou záhadou a on na ně konečně mohl reagovat.
Třeba to dojde tak daleko, že až budou ve stříbrném ročníku, mistr Rufus jim bude schopen přednášet o složitých magických teoriích pouhým nadzvednutím svého huňatého obočí.“

4 18.01.2016

Bože můj, Christopher!
Škoda nepřeložených novel Dali a Jima, Julie a Dereka, Curranových chvilek... angličtináři si minimálně Curranův úhel pohledu mohou přečíst na stránkách autorů.

3 07.12.2018

Mé první setkání s Clivem Barkerem. Pro další díl si do knihovny poběžím brzy.
Ne tak energicky optimistické jako Oksa Pollocková, leč ani tak temné jako jiné příběhy. Prostě správně vyvážené. Sympatická hlavní hrdinka se zdravou mentalitou. Poutavý, nápaditý svět i vedlejší postavy. Rozhodně vtipné. Originální. Bizarnost střídá hravost, zvlášť v autorových ilustracích, které si můžete a nemusíte přiřadit k vlastní představě. Příjemná absence děsivého kulturního šoku u protagonistky.
Místy mi tu chybělo trochu víc omáčky nebo dialogů nebo myšlenek, nevím, jednoduše NĚCO. Sloh je čtivý, nenáročný.
Záporáci jsou také pěkně vystavění. Scény, ze kterých by se dal udělat horor (jenž, koukám, je autorovým běžným polem působnosti), tu docela lehce proplují a mrazí čistě proto, že čtenář dobře ví, jak mrazivě by se popsat DALY. A Carrionův límec je vážně něco.
Ani všecky mapy světa by mi nepomohly orientovat se v prostoru. To ovšem nemohu celé dávat za vinu autorovi.
Mimochodem, vytisknout knihu na křídový papír je vražda. Váží snad přes kilo!

3 28.06.2017

„Víc hlav víc ví,“ řekl jednou Dervish Grady.
Divný příběh, říkáte? Ten oficiální popis knížky je divný. Já tu naopak cítím demonatovskou atmosféru, což mi přináší velké potěšení, a konečně vystrkují ďábelské růžky i shanovské motivy (pan Dowling rozhodně vypadá jako bizarnost z vesmíru demonat!). Je fakt, že jsem nad tímhle dílem dlouho váhala, protože první Zom-B žádný zázrak nebyl, ale nakonec stálo za to, obětovat mu ty dvě hodinky času.
B Smithová se rozvíjí zase o kousek dál, staví novou morálku, protože předešlé zkušenosti jí pěkně zamávaly se životem. Doslova. Beckyiným „handicapem“, pozůstatkem z útoku zombií, se Darren postaral o pár příjemných černohumorných vtípků. V příběhu se dál setkáváme s dalšími extra zombíky jako B, těmi, co si z nějakého důvodu rovněž uvědomují své já.
Sem tam kusům předvídatelnosti neutečeme, ale v téhle věkové kategorii to nijak zvlášť neřeším. Čtivá je knížečka stejně jako předešlý díl. Prospělo by jí menší písmo, nicméně pak by nebylo moc co prodávat. Darren je pro děti a ty potřebují přerostlá písmenka. (Pro děti jako Peckův bratr Art.)
Nu, rozhodně jsem připravená na pokračování. A ne že bude každá knížka ještě tenčí než ta předešlá, Darrene!

3 04.05.2017

Díky Barbánkovi jsem se naučila „Znám křišťálovou studánku, / kde nejhlubší je les...“. To se počítá.

3 02.01.2016

Kate Danielsová je často přirovnávána k Mercy Thompson, tak jsem si řekla, že se na ni konečně podívám. Z mého pohledu
plusy: urban fantasy, dobrá překladatelka (je to fakt čtivé!), sympatická hlavní hrdinka (automechanička [srdíčko]), neotřelý původ hlavní hrdinky, nedozvíme se všechno hned (pustím se do dalších dílů, protože úžasná série s Kate už skončila), zajímavé pojetí magie upírů a opět bez plného vysvětlení (někde se pomalé odhalování informaci hodí, jinde ne);
mínusy: nudný, jednoduchý svět, míchání mytologií bez vysvětlení, dětinské a/nebo hloupé a/nebo přehnaně iracionální vedlejší postavy, divné vztahy, předvídatelnost vývoje romantiky (but I still ship it), nevěrohodná (nepromyšlená?) zápletka (jako by autorka psala neustále vpřed a pořádně podle toho neupravila děj zpětně).
K obálce od Fantom Printu řeknu jen: A C H J O. Také v tom vyloženě vidíte pragmatickou automechaničku v zimě?

2 23.02.2020

Obdivuji Briddeyinu trpělivost, neboť být na jejím místě, z takové rodiny by mě dávno kleplo. Třikrát. Kniha je nacpaná dialogy a na pocity nezbývá mnoho místa, ačkoli to člověk může svést na všelikými lidmi přetížené vnímání Briddey. Něco je předvídatelné, něco ne. 95 % knihy se četlo velmi svižně, humor hlavních postav mě bavil. Téma telepatie je zpracováno docela promyšleně, neslouží jen jako zesilovač „romantiky“. Pátou hvězdičku strhávám hlavně za řešení celého příběhu, které tristně nedává smysl a vyznačuje se divností přesahující pozitivní divnost celého díla. Na můj vkus je tento zásah seslaný příliš zhurta a nevěrohodně.
Ale! Přes to všechno knihu doporučuji, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
P. S. Obálku vůbec nechápu.

2 19.03.2019

V porovnání s předešlými díly v sérii hodnotím pěti hvězdami, jinak... nu... dobře, přiznávám, byl to fakt zábavný díl. Opět nechutně idealistický, ale to nevadí. Četla se výborně.

2 28.06.2018

To je tak ukrutně nevyrovnaná kniha. Mentalita protagonistky sebou kymácí mezi zbrklou, vyjukanou Miou a sarkastickou, adolescentní Suze a stejně tak sloh. V jednu chvíli se chechtám za čtyři hvězdičky, v další scéně ohrnuji ret nad přílišnou chaotičností.
Meg Cabotová oddalovala vysvětlení vždycky, pokud si dobře vzpomínám, ale tady to nestálo za to... I tak si nejspíš přečtu další díly, co kdyby se zlepšily, že? A... meh, třeba aspoň vytáhnou na tu čtvrtou hvězdu.
P. S. Pierce je skvělé jméno.
SPOILER, NEČTENÁŘI, NEČTĚTE
Nadchla jsem se pro představu, že jde o Háda... a nič.

2 04.12.2017

O velké čtivosti a atmosférické kvalitě knihy není pochyb. Už ji nikdy nechci číst znovu. Skvěle jsem se bála!

2 03.07.2017

Zatím jediná kniha, již jsem od pana Rollinse četla. Je to pár let, ale vzpomínám si, že jsem s ní zůstala dlouho do noci, přikovaná k ději, bez dechu čekajíc na rozuzlení – a Poslední orákulum se pak stalo první knihou, u níž jsem kdy uronila slzu.
Faktem je, že tenhle příbeh mi sedl do noty; nemoc z ozáření a lehkovážné „nakládání“ s radioaktivním odpadem, nemluvě o jeho následcích, mi vždycky přišly jako jedna z nejhorších ran, které lidstvo životnímu prostředí uštědřuje. Ovšem i tak – pospojování či přetvoření historických událostí a postav do nového obrázku... to je parádní odreagování.

2 30.12.2015