magnolia komentáře u knih

Osmdesátky jsem zažila (i zemědělské brigády), pamatuji si i vyhlášení výjimečného stavu v Polsku i to, jak jsem v sedmnácti nechápala, co to znamená. Knížka se velmi dobře čte, vystihuje přesně zvolenými slovy pocity hrdiny i atmosféru prostředí, ať už jsou příjemné nebo naopak. Léto, láska, sblížení ... citlivě a krásně podané autorem. Potom následuje zklamání, jak to v životě často bývá.

35 13.03.2021

Nepamatuji se, že bych s nějakou knihou tak "bojovala", prokládala její čtení několika dalšími, přeskakovala v textu a zase se vracela... bylo to náročné. Nakonec jsem druhé půlce knihy věnovala víkend a po jejím dočtení mi bylo všelijak, nejvíc pak smutno. Jedna hvězda je za téma, stromům je tu věnováno mnoho textu a zaslouží si tu pozornost (některé z nich znám dobře, jako staré známé). Lidské osudy jsou také zastoupeny různorodě, i ty, které v první části nebyly tak zajímavé, v průběhu vyprávění dostávaly od autora opravdu "naloženo". Mrzí mě, že některé věty byly tak složité, že jsem je nechápala ani po několikerém přečtení. Některé věty (a hlavně fakta) jsou, bohužel, jasné až moc. Byl to silný zážitek, tahle kniha - pestrá i temná, rozhodně k zamyšlení.
"Kdy je nejlepší doba na zasazení stromu? Před dvaceti lety. A kdy druhá nejlepší? Právě teď."
(Pozn. k obálce - ať je jakkoli zajímavá, ta u slovenského vydání je - dle mého mínění - překrásná a závidím i tu pevnou vazbu knihy).

32 07.03.2021

Nebylo to špatné, ale mohlo to být lepší (jsou to dobré 3,5*). Ubrala bych boxování (a těch vykouřených cigaret), přidala na propracovanosti vztahů, motivů a činů. Ellen byla sympatická, Frank většinou taky a některé situace byly hezké a nové, včetně zajímavého náhledu do profese pečovatelky nebo komparzistky v divadle. Román o přátelství a rodinných vztazích, bohužel, název v kombinaci s ponurou obálkou asi dost čtenářek odradí. Je to čtení i pro muže, o mužském přátelství a nejen sportovním soupeření, i trocha toho napětí tu je.

30 01.03.2021

Máňa mě bavila. Knížka vzpomínek je napsaná s humorem a nadhledem, často jsem se nahlas zasmála, i když mnohé (pokud autorka nepřeháněla) bylo spíš smutné. Některé zmiňované situace, zážitky, věci (sádrová zvířata!) mi byly blízké i z mého dětství a při čtení tak vyvolávaly i moje další osobní vzpomínky. Nakonec jsem si důkladně prohlížela fotky na obálce - klidně mohly být uvnitř knížky, s popisky kdo je kdo (Máňa a Aranka jsou jasné :)

34 14.02.2021

Tak jsem si koupila zlevněného Haddona, abych ho měla komplet přečteného - a byla to síla. Hned první povídka mě vcucla, popisem atmosféry náhlé tragédie (té z názvu knihy) a lidských osudů s ní spojených. A to byl teprve začátek. U Ostrova jsem se rozhodovala, jestli mám vůbec číst dál... Vzhledem k době, kdy čtu, tedy před spaním, jsem se bála, že budou nějaké noční můry - a nebyly, tak jsem pokračovala, každý večer, až k poslednímu příběhu (a u něho jsem, po všech těch předešlých dramatech a v očekávání nejhoršího, nakonec byla šťastná za "aspoň, že tak"). Mark Haddon píše geniálně, nenudí, přibližuje nám nejrůznější prostředí a niterné pocity pestré řady hrdinů. Je mi jen hrozně moc líto, že to bylo tak smutné a často kruté čtení (ale zase si po tom přívalu neštěstí řeknete, že se máte vlastně dobře - tedy aspoň já jsem si to po dočtení pomyslela. Ale smutný to je až moc.)

36 08.02.2021

Málem jsem se nechala odradit některými komentáři, ale můj ženský a knihovnický instinkt mě nezklamal a já jsem knížku od dosud neznámé autorky ještě před Vánoci zakoupila do knihovny (naštěstí - nyní už není k sehnání). Je to jedna z těch, které ke mně přišly ve správný čas, jak se to někdy povede. Je to přesně čtení do této doby, aspoň pro mne určitě a já jsem Evu B. moc ráda poznala. Vybuchovala jsem smíchy, dojímala se a užívala si všechny ty příběhy, postřehy, myšlenky a pocity (u mnohých jsem měla velké pochopení, jako že to znám, tak to cítím). I ty básničky byly milé. A navíc - písmenka na knize v noci svítí!

45 23.01.2021

(SPOILER) Po dočtení mě napadlo jediné: to je teda psycho! Čekala jsem hrdinku, která nejde s davem, je jiná než ostatní a nevadí jí to, těšila jsem se, že bude chytrá a nedá se. Nelíbilo se mi, že tam nebyl jediný chápající a pomáhající člověk (trochu snad její sestra), že se jí buď posmívali nebo ji využívali (to mě fakt drásalo). Nebo mi nesedlo to japonské prostředí, to je taky možné.

26 18.01.2021

Celou dobu jsem se snažila najít cestu k hlavnímu (rozporuplnému) hrdinovi... a nepodařilo se. Po dočtení jsem půl hodiny házela sníh a ani při tom jsem nevymyslela žádný lepší komentář (jedna hvězda je za kulíka a ty ostatní ptáčky).

29 16.01.2021

Nádhera! Takhle si představuji dokonalou knížku pro malé děti - je něžná a roztomilá a není hloupě jednoduchá (už aby si ji přečetl někdo další :).

37 14.01.2021

Kniha mi vyplnila několik lednových večerů, autorku už mám přečtenou (tedy až na její tvorbu pro děti), tak jsem nebyla moc překvapená stylem psaní a příběh mě zajímal i nutil přemýšlet a "nastavoval zrcadlo". Jen nějak nevím, co o knížce napsat víc. Je to hodně o tom, co si lidé myslí (Věci, které si myslíme) a neřeknou nahlas, a potom se to nabaluje. PS umí velmi dobře vystihnout ty myšlenkové pochody různých postav, že vlastně chápete každou z nich, prožíváte to s nimi.

46 09.01.2021

Už dlouho se mi nepodařilo přečíst knihu na jeden zátah, s malou přestávkou za 3 hodiny. Také jsem dospívala v 80.letech, ale v úplně jiných podmínkách (mám pocit, že na Žižkově bych asi nepřežila:), bylo to hodně smutné... ale moc dobře napsané, jsem ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Nyní už vím, komu ji doporučím (a komu ne). A doufám, že Máňa a my druzí bude veselejší.

35 03.01.2021

Zajímavé téma, chronologicky uspořádané životní příběhy dokumentující dobu, hornickou profesi a region. Nejvíce ze všeho je to kniha o ženách, které zůstaly náhle samy s dětmi a nevzdaly to. Každá z nich (a myslím tím nejen ty z knihy, znám takové i ve svém "nehornickém" okolí), si zaslouží obdiv a uznání. Některé příběhy byly zpracované opravdu působivě, včetně fotografií. (Díky filmu Dukla61 jsem si něco zde popisovaného uměla aspoň trochu představit, něco málo, ale i tak děkuji tvůrcům i autorce).

39 02.01.2021

Do nového roku vstupuji s dodatečným komentářem poslední loňské přečtené knihy. A tak píšu, že Stařík byl první a nejlepší, tenkrát, když jsem ho četla, určitě ano. Sladká pomsta je plná nápadů, náhod a je občas i humorná, jen mi připadalo, že těch křivd bylo až moc a pomstu tomu, kdo ji nejvíc zasloužil, bych si představovala no, nějak výraznější. A navíc: Sladkou pomstu jsem dočítala během Vánoc, a to už jsem byla naprosto uchvácená filmem Králíček Jojo, takže i nyní, po 4. zhlédnutí nemám v hlavě nic... než tento dokonalý film a soundtrack k němu :)
(Omlouvám se za filmovou poznámku.)

30 01.01.2021

Líbí se mi, jak S. Rooney píše a jsem moc ráda, že jsem si přečetla knížku dřív, než se někdy podívám na seriál (jestli vůbec). Psychologický román o mladých lidech, kteří mají svoje problémy, jsou nejistí a citliví a dělají chyby jako všichni "normální lidi", proto bych knihu doporučila mladým i starším, je o čem číst.
Málokdy si vypisuji nebo zakládám při čtení pěkná místa a myšlenky (a pak toho lituji), tentokrát jsem to aspoň jednou udělala:
"I tak si Connell, poté, co v noci dorazil domů, znovu přečetl poznámky k nové povídce, a uvnitř ho zalila vlna radosti - jako by se díval na skvělý gól, jako šustivý pohyb světla listím, úryvek hudby z okénka projíždějícího auta. Tyhle okamžiky štěstí život nabízí všemu navzdory."
(P.S. seriál je také zajímavý, zase jinak - květen 2022)

34 22.12.2020

Psychologická novela. Izraelská, přímo z Tel Avivu. Rodina nevěsty. Rodina ženicha. Různé typy lidí. Trochu humoru. (Svatba jako řemen, ale není to taková legrace.)

24 16.12.2020

Adam Kay podruhé (naposledy?) a opět výborné čtení! Nejvíc jsem se smála u "starého dědka, co bydlí dole" a potom u popisu anglických Vánoc a bavila se určitě ještě častěji :) Nejen smích, další můj dojem z knihy je velký obdiv za to, jak autor zábavně i odvážně píše, a také vysvětluje (s pomocí mnoha poznámek, které jsou nutné a neméně vtipné) - a v závěru děkuje skoro všem :). Děkuji mu též za předvánoční nadílku humoru.

38 13.12.2020

Knížka je aktuální, romantická, sympaticky napsaná, jen ten děj je takový chudý (ale nejsem zrovna čtenářka romantických knížek, tak tuto doporučuji těm, co si její čtení užijí víc).

25 11.12.2020

No prostě další Aristokratka. Ono se toho mnoho nestane, ani jsem se moc nezasmála... ale stejně si přeju, aby pan kastelán pokračoval (to, že si jako vypravěčku všech dílů vybral Marii je zábavné, béžové, růžové - trochu ho podezírám, že mu někdo při psaní radí :)

28 07.12.2020

Kniha je opravdu krásná, co se vzhledu týká (za to patří můj dík šikovné spoluautorce i zlínskému nakladatelství) - když jsem ji otevřela, jako bych vstoupila do lesa, a nejdřív do březového hájku - podle první předsádky v knize. Obsah je věnovaný vzpomínkám na dětství a předky, vlastním zážitkům, obyčejným dnům a různým dovednostem a zkušenostem, které autor po troškách dávkuje a prolíná s fotografiemi, úžasně ladícími s textem i posláním knihy. Je to praktické i poetické vyprávění pro toho, kdo má rád lesní samotu a rád si čte o jiném (prostém) způsobu života. A kdo se odhodlá, může něco i sám zkusit (kdybych byla šikovným mužem, zkusila bych aspoň lesní lůžko:). Příroda je zázračná a pobyt v lese je léčivý.

34 07.12.2020

Literární rozloučení dcery s její milovanou maminkou, známou spisovatelkou. Současně také seznámení s ne úplně jednoduchou osobností L.R. a s některými úseky složité a utajované rodinné historie. Je to zajímavé, citlivé a upřímné vyprávění a vzpomínání. Paní Fodorová má můj velký obdiv.

26 30.11.2020