magnolia komentáře u knih

Smutné. Strašné.
Kniha, která je aspoň trochu "hezká" až na několika posledních stránkách. Také si myslím, že mohla být o něco kratší. Dočítala jsem ji po půlnoci, abych tu velkou dávku trápení měla za sebou a těžko jsem usínala. Manipulace, zneužívání, šikana... menší či nedozírné, vždy vážné následky pro oběti. A kolik jich asi je, těch, které nevědí, bojí se, jsou slabé, poslušné... Kniha je dobře napsaná a má, doufám, burcovat a varovat, ne jen šokovat. A o lásku tu nejde, to ani náhodou, spíš o závislost a ta se musí umět zvládnout nebo léčit. (Moc bych si přála i u nás dostupnou a kvalitní psychologickou podporu pro oběti, ale hlavně jako prevenci, třeba školního psychologa už od ZŠ - chápajícího, nezávislého a nekopajícího za dobrou pověst školy za každou cenu, což se u výchovných poradců z řad učitelů nedá zaručit).

30 25.11.2020

Knížku jsem si vyhledala ve skladu, protože se o ní zmínil S. Bythell (jeden skotský knihkupec :), jako o dobré četbě. Začítala jsem se s tím, že to jen tak přelítnu, ale ukázalo se, že jde o anglický humor a hrdina je ostýchavý slušňák - obojí mám ráda:) I když Henderson mi zpočátku moc sympatický nebyl, později se, vlivem okolností, výrazně mění k lepšímu. Je to bláznivé i napínavé a zvláště po přesunu hlavního hrdiny mezi jižanské burany, jsem nedokázala přestat se čtením a občas se smála i nahlas. Je to fakt dobrý humoristický román, který si zaslouží pozornost. Škoda jen toho urychleného konce a také brožovaného vydání z devadesátek (ale mohlo to vypadat i hůř, aspoň že obálka není horší). Knížka dostane nový obal a půjde do půjčovny čekat na čtenáře :)

24 21.11.2020

Po Pustině jsem sáhla poté, co se mi nedařilo začíst se do knihy Před povodní. Do této jsem se ponořila raz dva a přečetla ji velmi rychle (dokonce jsem výjimečně i ponocovala :) Četlo se mi zkrátka velmi dobře všechno, popisy přírody, obě časová pásma, ale především vztahy - uvnitř rodin a mezi lidmi na řídce obydleném maloměstě. Bála jsem se a držela palce těm, co si zasloužili lepší život. Ta syrovost byla všudypřítomná. Připomínky a nějaké otazníky by se našly, ale nechám to tak.

37 17.11.2020

Mnoho komentářů již vystihlo o čem kniha je, a také kdo by se jí měl vyhnout. Já sama jsem si na začátku říkala, že je to moc drsný styl humoru (taky že jo:), přesto jsem deník dočetla. Při čtení se rozhodně nebudete nudit, dozvíte se mnoho z oboru gynekologie a porodnictví a emoce s vámi budou cloumat ... Varování je na místě, místy je to až nechutné, naštěstí nejen to. Tak podrobné nahlédnutí do života lékaře (začínajícího a nabírajícího zkušenosti) jsem ještě nečetla. A právě ta vyváženost "zážitků" a nečekaná vážnost zamyšlení, dělá knihu tak dobrou a působivou. Dostal se mi pod kůži, tenhle Adamův deník a některé jeho části i do srdce.

37 10.11.2020

Četla jsem všechny předešlé knihy této autorky, tak jsem byla zvědavá na tu nejnovější. A zpočátku to bylo dobré, takové oddechové čtení s hrdinkou, která není dokonalá, nějaké trable, trapasy... Od určitého místa a potom až do konce, jsem si při čtení stále víc uvědomovala, že toto není kniha pro mne. Ale myslím si, že B.Š. psát umí, jen ty humorné fejetony se mi od ní líbily víc.
(Pokud si někdo vybírá knížky podle štítků, tak zde uvedený a v anotaci zmíněný Černobyl opravdu není v ději nijak podstatný).

26 05.11.2020

Chtěla jsem se seznámit s autorem, kterému má brzy v češtině vyjít další kniha (o které se nedá zjistit zatím vůbec nic, tak nevím, jestli nakonec opravdu vyjde). Přes zdejší bazar jsem sehnala Stopy paměti a jsem za to DK i prodejci vděčná.
Četba knihy byla z těch náročnějších, ale ne celou dobu, jen některé její medicínské části (jak zmiňují i předešlé komentáře). Je to společensko-psychologický román, který obsahuje mnoho současných témat, týkajících se nejen amerického prostředí a literárních postav. A kromě jiného, je to také pátrání po okolnostech nehody, které nezůstanou neobjasněné. Zajímavé jsou prolínající se pohledy na situaci očima/myšlenkami Marka (v různých fázích léčby) a jeho odhodlané sestry, která dělá, co je v jejích silách a přivolává na pomoc i populárního doktora Webera. Jeho osobní příběh je další podstatnou částí románu. Hlavní postavy doplňují Daniel, silně ekologicky smýšlející Markův přítel z dětství a charismatická ošetřovatelka Barbara, žena s tajemstvím.
A potom jsou tu jeřábi, kteří každoročně přilétají do místa, kde se odehrává většina tohoto neobyčejného příběhu několika lidí, spojených okolnostmi, příběhu o hledání a nalézání. (Váhala jsem nad plným hodnocením, ale nakonec ho dávám).

35 01.11.2020

Kniha koupená před lety u stánku s levnými knihami, plná krásných fotografií a informací. K dokonalosti knihy by přispělo vyobrazení tvaru a výšky, (taková ta kresbička v poměru k lidské postavě), šířka a velikost v 5, 10 a více letech. Většina z 80 stromů (či větších keřů) se dá pěstovat v našich klimatických podmínkách (já jich mám 20 - splněných přání) - koupit se dnes dá už spousta dříve nesehnatelných rostlin, jen ta moje zahrada je prostě malá :)

23 23.10.2020

Na další knihu autora jsem se dost těšila, Psí hvězdy mě okouzlily a nastavily laťku, jak se říká. Něco je jiné: žánr, doba, prostředí (a také vydavatel, překladatel), podobné oběma knihám je téma přátelství a boje o přežití a taková jistá poetika, která je v obou knížkách přítomná. V Řece je hodně stránek věnováno působivým popisům přírody a živlům - vodě a ohni, které hlavní hrdiny dost potrápí. Autor nás zasvětí do vodáckých a zálesáckých fíglů, ale nahlédneme i do nitra obou přátel, odlišných vzhledem i povahou. Zkušeností mají oba dost, ale na to nejhorší, co je potkalo, připraveni být ani nemohli. Nakonec jsem si to čtení celkem dobře užila, Jackovi a Wynnovi držela palce, ale na plné hodnocení to tentokrát není.
(Jsem zvědavá na další komentáře).

31 19.10.2020

Tak se přidávám k uživatelce Pett, která to vystihla - bylo toho moc, těch neštěstí a nahozených témat... nejvíce jsem uvítala, že hrdinkou je konečně jednou i "obyčejná" prodavačka v supermarketu a ráda jsem nahlédla do tohoto pracovního prostředí. Také téma stáří a stárnutí blízkého člověka, je v knize docela dobře přiblížené, bez idealizování. Jenže, jakkoli je román čtivý (pořád se něco děje, jste zvědaví, co bude dál), čekala jsem větší hloubku a uvěřitelnost postav, vztahů a činů.

32 17.10.2020

To se Davidovi Dolenskému opravdu moc povedlo. Knížka má příjemné "zálesácké" barvy, chlapsky drsné ilustrace, ten správný papír i desky a zakulacené rohy. A těch informací, co v ní najdete!
(Je to jeho bakalářská práce na UMPRUM).

22 16.10.2020

Kdo už nějakou knížku H.P. přečetl, neměl by být překvapený ani touto. Nyní na podzim si můžeme přečíst, jak autorka trávila jarní 1. vlnu (víme čeho) a co vařila a co si myslela. K tomu přidává pár vzpomínek a historek. Hodnotím knížku vyšším počtem bodů proto, že mě to většinou bavilo číst (po několika náročnějších knihách), protože popisuje soužití generací a vystihuje realitu (přehání jen občas, to k ní patří) a nešetří nikoho, a už vůbec ne sebe (a to taky každý nedokáže).

36 13.10.2020

Nevím, jestli je chyba, že jsem nečetla Předčítače, který je tu často zmiňován. Autorův styl není špatný, čtivě popisuje jeden ženský život, jen je to takové chladné vyprávění a místy zase až moc idylka... Samostatné ženské hrdinky mám ráda, ale tady se to nějak mísilo - její svobodomyslnost a současně taková oddanost tomu jednomu... Ale žila si podle sebe, překonala a dokázala mnohé, jen to hezké se jí dostalo spíš od cizích lidí, jak se to někdy stává. Závěrečná část s dopisy, ve kterých se čtenář dozví další detaily Olžina života, mě nenadchla tím hromadným umístěním na konci příběhu (ani nevím proč). Ocenila jsem zeměpisně-historické dobové informace v pozadí.

31 08.10.2020

Někdy se vyplatí porušit řád. Dokonce i v knihovně.

Příběh s příjemně vybledlými obrázky, o jedné knihovně z minulých časů se závěrečným poselstvím, které jsem si vypůjčila do komentáře.
Knížku věnují (autorka a ilustrátor) dvěma konkrétním knihovnicím - ty musely mít radost, závidím :)
(Jen u paní Kábrtové jsem si říkala, proč zrovna takové příjmení, že by oblíbená knihovnice pana překladatele? :)

26 07.10.2020

Už ten název mě nalákal...
Lepší shrnutí dojmů z četby než petrarka72 nedokážu a palec dávám všem, kdo četli a přispěli komentářem, není to jednoduché čtení. S prvními stránkami jsem trochu bojovala, bylo potřeba se naladit na autorovo psaní, které je protkáno úvahami, co kdo mohl a měl říci, co naopak neřekl... Ale když jsem se naladila, už to bylo jako film (nebo skutečnost?), a to je pro mne vždycky známka toho, že autor umí. Postavy a jejich myšlenky, melancholie a lítost, dramatické okamžiky, láska a smíření.

29 28.09.2020

Tentokrát jsem k Shaunu Bythellovi přistupovala jinak - bez srovnávání se sérií BB, s pocitem, že se už tak trochu známe a především s velkou radostí, že vyšlo pokračování, které jsem málem přehlédla (také pro tu perfektní obálku, tak podobnou té předešlé). Takže jsem zajásala, objednala a potom už jen četla a užívala si každý zápis, ať byl věnován čemukoli a že je o čem číst. S.B. píše především o svojí práci, která má mnoho podob, z nich ta nejzajímavější je (myslím si a chápu) objevování knižních pokladů v soukromých knihovnách v širokém okolí. Ale zajímavé jsou i poznámky o lidech, místě, knihách. Mám ráda deníky, mám ráda knížky a čtení a mám ráda i Shauna Bythella.

(K odkazům v předešlém komentáři doporučuji také video o Wigtownu a také ta, kde je Nicky, třeba to vánoční :).

32 13.09.2020

To byla velmi zajímavá knížka, především díky hlavní (nejednoznačné) hrdince, která nám celou dobu vypráví o sobě a o několika lidech, kteří patřili do jejího života. Virginie-Ginny také kromě vzpomínek, popisuje sebe, starou ženu, která celý život prožila ve starobylém rodinném sídle, v němž nakonec zůstala sama se svými zvyky a spokojená, přestože pro okolí je tou podivínkou, která chytá můry. Ginny je zdatná vypravěčka, její názory mě několikrát i pobavily, zpočátku jsem chápala její uzavřenou, citlivou povahu a měla jsem s ní soucit (životní období Ginny jako "náhradní matky" a okolnosti předcházející i následující, tak ty mě docela dostaly). Po příjezdu sestry se všechno mění, současnost i vzpomínky mají více temnějších a podivnějších stránek, a jak u hlavní postavy, tak u ostatních, stále více pochybujete a ptáte se - kdo za to může, že se to v té rodině tak pokazilo? Prostředí starého sídla, i s těmi pozůstatky vědeckého bádání na půdě, je skvěle vykresleno, včetně jeho chátrání. Konec je sice jasný, ale jak píší v jiných komentářích, dost otázek zůstává nezodpovězených nebo na čtenářově fantazii. Knížku bych, já osobně, nezařadila pod thrillery, je to spíše psychologický román, s prvky napětí až v závěru (snažila jsem se doplnit ty správné štítky - klíčová slova). Přiznávám, že i když byla fakta o nočních motýlech zajímavá, později jsem je už nečetla tak poctivě a sledovala především ten lidský příběh.
(Komentáře od RADOST, Budíček, Isserley).

35 30.08.2020

V roce vydání druhé knihy P.G. (a pokaždé, když jsem o ni zavadila pohledem) jsem si myslela: vojáci, to mě nezajímá, to už nečtu. Paolo však umí psát a opět mě polapil a semlel. Nejvíce mě zasáhl osud nováčka vojína Ietriho, ale to asi nebudu jediná.
Shoduji se s komentářem Jizi, doslov překladatelky A. Flemrové opět výborný a ty překlepy v textu jsou zvláště u Odeonu ostuda.
Nikdy nepochopím účast (dobrovolnou!) ve vojenských zahraničních misích, zvlášť když do nich jdou ti, kteří mají milující rodiče, ženy, děti.

30 26.08.2020

Protože chci mít Paola G. kompletně přečteného, sáhla jsem i po téhle tenké knížce, které jsem se dříve obávala a vyhýbala. Autorovu způsobu psaní a vyprávění jsem, zdá se, zcela propadla.

24 22.08.2020

Zvláštní... uplyne jen 6 let a po druhém přečtení dávám této knize plné hodnocení (místo původních 4).

24 21.08.2020

Konečně jsem si užila čtení, na takovou knihu jsem čekala - a dočkala se. Psychologický román s nepředvídatelným dějem, někdy ne takovým, jaký bych si přála... Ale i když jsem měla třeba výhrady k vývoji příběhu, úplně mě uchvátil způsob psaní tohoto autora. S těmi odeonskými písmenky jsem se úplně laskala, stejně tak s obálkou a potěšil mě i doslov paní překladatelky. Je to tím mým dlouhým čtenářským půstem, ale i bez něho si kniha zaslouží plné hodnocení.

31 19.08.2020