magnolia komentáře u knih

Kniha je, v rámci žánru, povedená a dokonce jsem se i několikrát zasmála. Je to oddechová literatura a svůj účel splnila (+ autorka je knihovnice).

21 13.02.2020

Nějak jsem při objednávání přehlédla, že kniha má přes 800 stran, což mě vyděsilo (jako to určitě vyděsí většinu našich čtenářů). Potom jsem začala číst a přišlo další překvapení - jak si autor s námi hraje - a odhodlání - když už jsem to koupila, tak si to přečtu, ať vím o čem to je. Obsah přibližuje anotace a skvělé komentáře přede mnou (velmi přesný je uživatel puml a jeho shrnutí: Dějiny krásy, dějiny zla, dějiny ztracených věcí, dějiny přátelství, dějiny letmých pohledů, dějiny osamění a čekání, dějiny toužení...). To všechno v románu najdete.
Přiznávám se, že to bylo častokrát obtížné čtení, ztrácela jsem se v postavách (jejich přehledný seznam je na konci knihy) i v čase, přeskakovala kruté části (není jich tolik, ale já je nedokážu číst), ale přes jednu větší krizi, zhruba v polovině knihy, jsem stejně dál pokračovala ve čtení. Nedokáži napsat, že se mi celá kniha líbila a že její čtení bylo jenom příjemným zážitkem, ale nezapomenutelná nejspíš bude. A nejvíc Adria a jeho přítel Bernat. A taky šerif Carson a Černý orel. Hau.

33 10.02.2020

Takové knížky se psaly/četly dřív, to byl můj hlavní pocit. Ale v tom dobrém smyslu, jinak je to příběh současný, trochu komorní (jenže tou komorou je zde většinou kabina auta:). Bavil mě námět cestování dvou hledačů filmových lokací, kteří si byli před lety hodně blízcí. Místy jsem trochu ztrácela pozornost, ale to tak někdy při večerním čtení bývá. Líbilo se mi to (a tak nějak vzdáleně připomínalo Rybí krev od Hájíčka). Hezký komentář má uživatel puml.

32 25.01.2020

Na to, jak se knížka dobře četla, jsou 3* málo, jenže... ta část, kdy se hlavní hrdina ničí a devastuje, ta je fakt rozsáhlá (vzhledem k celkovému počtu stránek). Když ale nechlastá, nejí houbičky, nefetuje a pod. je to moc dobré, vtipné, místy i citlivé čtení (jakož i sám vypravěč). Navíc ta povedená obálka a názvy kapitol a kamarádů... Ale za to, co prováděl rodičům mu víc nedám (to jsem jako žena a matka doslova trpěla a knihu málem odložila - k přečtení přesto doporučuji :).

28 22.01.2020

Knížku jsem nabídla čtenářům v knihovně mezi ostatními novinkami - a zůstala nevybraná, vlastně ani mě se do ní nějak nechtělo, ale když tam tak zbyla... Přitom stačila první věta a hned se mi zalíbila a já jsem ji, s chutí a napětím, četla každou volnou chvíli.
K Japonsku mě to nikdy netáhlo, to málo, co mám s touto zemí pozitivně spojené, jsou Verše psané na vodu, dřín japonský (a všechny odrůdy japonských javorů) a ještě musím poznamenat, protože i o tom v knize bude řeč, že film Hačikó byl pro mě velkým zklamáním. Od letošního ledna se dalším, rozhodně příjemným "japonským" zážitkem, stává právě dočtená, pozoruhodná knížka od Anny Cimy. Zkuste ji, nudit se nebudete. Autorka má můj obdiv za to, jakým sympatickým způsobem zpracovala osobní zaujetí japonskou kulturou a já teď budu knížku ráda doporučovat.

47 19.01.2020

Musím souhlasit s tím, co napsala uživatelka ladyfromskye. Popis dětství na waleském venkově, to bylo velmi pěkné čtení. Ještě roky studií se daly číst jako zajímavý náhled do historie a života autorky. Pasáže o její milované práci dietetičky mě však také po pár stránkách přestaly bavit, navíc mi tam opravdu chyběla zmínka o osobním životě (o dítěti, odloženém u vlastní sestry, ani nemluvím). V epilogu se dočteme, že kniha vznikla jako takové terapeutické vypsání se, autorka trpěla různými zdravotními potížemi. Tak s tím ke knize přistupujte, pokud se do ní pustíte - ten začátek za přečtení stojí.

26 14.01.2020

Na čtení naučné literatury se nedokážu soustředit, ani tuto knížku jsem nedočetla. A to i přes její neobvyklé pojetí - tolik černého humoru a vtipných poznámek jsem nečekala (to byl taky ten důvod, proč jsem se začetla). Pár zajímavostí si možná budu pamatovat, odborné termíny ani náhodou. Jenže téma je to děsivé a já jsem přecejen čtenářka příběhů, a tak nedočítám, nehodnotím.

Tato kniha byla zvláštní a filmová - po přečtení mi je tak, jako po dokoukání posledního dílu dobrého seriálu. Během čtení se mi navíc často vnucovaly vzpomínky na kdysi sledovanou sérii Mrtví jako já, zvláště když na scénu vstoupila policistka Aretha (ale to je jen můj soukromý vjem, obojí se srovnávat nedá). Román je z těch s nepředvídatelným dějem, je tu současnost i nadpřirozeno - a v tom jsem se až trochu ztrácela (teď jsou vidět, teď ne...), a také se vyplatilo číst pečlivě a nespěchat. Autor to umí se vztahy, jak už ukázal v Naprostých cizincích a tady je to také skvěle vygradovaná přehlídka lidských osudů, rozhodnutí i selhání. Konec byl působivý, jímavý.

30 10.01.2020

Knížka mě nachytala na titulku od J.Janíčka (za tu je 1 hvězda) a na název, i téma mě navnadilo. To, co přišlo při samotném čtení, shrnují dobře všechny předešlé komentáře. Tak jsem jim ráda dala palce, ale čtení je to smutné a často prapodivné.

24 31.12.2019

Moc mě to mrzí, ale knížka mě nechytla tak, jak jsem čekala. Nebo jsem čekala zajímavěji zpracované téma (občas mě i zarazily některé věty, použitá slova). Připadalo mi , že se jen hromadí jména a hlavně dialogy, atmosféra mě nezasáhla, ani hlavní postavy (ani ta Obluda, od které jsem si slibovala více:). Možná je to tím, že detektivky moc nečtu, ale třeba ve srovnání s Galbraithem/Rowlingovou, je D.S. hodně jinde. Pokud však někoho etno-krimi příběh z Aljašky zaujme, budu jen ráda a autorce přeji i tu cenu, o které píše na konci knihy.

Dost zvláštní kniha, hodnotím se záměrným odstupem po dočtení (a to jsem ji nejprve odložila, že ne, že to nepůjde. Náhodou jsem souběžně sledovala seriál s úplně jiným tématem, kde se vyskytla dvojice stejně věkově rozdílná, a tak jsem vytrvala i ve čtení. ) V románu jde o mnoho témat, některé myšlenky jsou zajímavé a způsob psaní také, navíc ta dobová atmosféra a Anglie, takže jsou to 3* zasloužené. Jen mi bylo líto Susanina sklouznutí k alkoholismu, její úpadek a projevy byly popsány hodně působivě a realisticky. Chlast je past, tak to je a bude.

30 20.12.2019

Knihu jsem zkusila číst, ale odkládám. Styl, jakým je napsaná, mi vadí, nejvíce pak zbytečná spousta sprostých slov.

Neobyčejná kniha... vlastně knížečka se světle zelenými stránkami, hustě popsanými a bez kapitol. Jde tu o přežití, ale thriller (ani sci-fi) nečekejte. Je to pozoruhodný psychologický příběh jedné ženy bez jména a jejích zvířecích přátel - silný, dojemný, nadčasový. Snaží se přežít, jak jen to jde a píše, aby nepřišla o rozum. Na všechno je sama a mluvit může jen se svými zvířaty, která se pro ni stávají opravdovými společníky a smyslem jejího bytí. Jedna z těch knih, na které se nezapomíná, i proto se smiřuji s celkově smutnějším laděním, daným námětem a okolnostmi příběhu.
(Velký dík patří nakladatelství, obdiv autorce, o které se více dozvíte na konci knížky. Ráda bych si od ní ještě něco přečetla.)

36 15.12.2019

Další knížka M.S. o autistických dětech (i dospělých) je opět povedená, úsměv i vážno bylo rovnoměrně dávkované. Při čtení mě často napadala myšlenka, jaké je to štěstí, když je někdo tím správným člověkem na svém místě - tak, jako autor. A jak by bylo (zvláště v pečujících a zdravotnických profesích, školách i jinde) lépe, kdyby každý dělal to, pro co má předpoklady. Někdy se to podaří.

37 20.11.2019

Deníky mám ráda a tenhle je velmi zvláštní, tak, jako byla zvláštní i jeho autorka. Dodatečně jsem si o ní vyhledala další informace a fotografie, a tak se dozvěděla i to, co bylo naznačeno nebo jakoby zašifrováno v jejích drsně poetických zápiscích. Není to jednoduché čtení, nejvíce se mi líbily ty části, se kterými jsem nějak souzněla a autorčino závěrečné autobiografické shrnutí - a samozřejmě výtvarný doprovod, ten má jednu hvězdu z těch 4. Zase jiný pohled na 50.léta, to také oceňuji (a navíc stejný ročník jako moje maminka, to svádí ke srovnávání).
(Asi nejvíce mě překvapil vztah V.J. k ornitologii - konkrétně k volavce, kterou si odchovala už od vajíčka, ohřívaném vlastním tělem - ale i k přírodě a krajině, a nejen to. Je však v jejím životě rozhodnutí, které nedovedu pochopit, ale toho se kniha samotná nedotýká).

26 16.11.2019

Je to krásná kniha, kterou si beru do ruky, když se chci doma naladit na příjemnou severskou pohodu. Čtu si recepty, představuji si chutě a nahlas říkám těžko zapamatovatelné švédské názvy jídel...
Knížka obsahuje kromě receptů také popisy svátků a tradic, zajímavosti a zážitky autorky i krajové speciality jednotlivých oblastí země. Má příjemný druh papíru a fotky, jaké mám v podobných knihách ráda. Je prostě jako falunská uzenka - ta ze všech nejlepší :)

25 13.11.2019

Od knížky jsem čekala něco podobného, jako bylo obsaženo v obou předcházejících. Od první kapitoly mi však připadalo, že se mi toho očekávaného nějak nedostává - kapitolky sotva začaly, už tu byl konec bez pointy a místo (aspoň) pousmání se dostavil údiv - co to má být? Nějaká další česká Bridget J., co ještě ve 34 letech "blbne"? Když přišlo na řadu odcestování do Portugalska (a tím to neskončilo), začalo být čtení o něco zábavnější. A nakonec jsem si řekla - vždyť právě proto mám ráda knížky, abych si četla o jiných způsobech života a získala nadhled (na zahradě mám kdouloň a seznamy si píšu taky, jenom jiné :)

26 13.11.2019

Mě se tahle vzpomínková knížka líbila, i když jsem v devadesátkách už byla dospělá a zažila je úplně jinak. Ale některé dětské zážitky jsou podobné, vzpomíná kdekdo, jenom to každý neumí tak pěkně podat. Autorka toho o sobě takovým sympatickým způsobem hodně prozradila a navíc je to opravdu vtipné čtení. Po nějaké vážné četbě je to ideální knížka, ale i jen tak, pro zasmání, zamyšlení a jiný pohled na to co bylo a co je. Už se těším na její další tvorbu, stejně povedenou nebo ještě lepší.

29 09.11.2019

Šrúb Uhorcki? Zase sanám budú do vžetkého montovoať! (Matice slovenská)
Prosimsi to zbojnjické rebro a hrach bokom. Páčisa!(Jánošík)
A je toho tam mnohem víc, to se musí vidět :) Vadí mi ty patvary přepisovat, ale při čtení si to užívám jako nějaký vtipný hlavolam či rébus a ten humor, včetně obrázků, je prostě dobrý :)

18 07.11.2019

První povídku za středověku jsem dočetla a nemohla pokračovat dál, tak byla působivá, výborně napsaná. Druhou, z konce války, jsem četla skoro bez dechu (pro jistotu, ne před spaním) a na konci mi dojetím zvlhly oči, tak mě semlela. Další z Maďarska, ve dnech revoluce, jsem četla s odporem, důvodem byl její vypravěč. Čtvrtá, z našich 50.let, pohledem mladého kluka, ta bolela nejvíc... A závěr - téměř současný, s první povídkou propojený jmény dětí, s ostatními dalšími náznaky. Obdivuji autora, píše velmi dobře, jako málokdo u nás. Při čtení nových knih si už automaticky říkám, komu budu knížku dál doporučovat, v rodině, v knihovně... No, jsem po dočtení celé knížky docela smutná. Ještě po té válečné jsem měla na seznamu těch budoucích čtenářů "Jakuba" docela dost, po jejím dočtení si říkám, kdo to unese, kdo to dá... Je to knížka o zlu v lidech, napříč dějinami a o malé špetce naděje a dobra v nás. Přesto, děkuji za ni, vydá za mnoho jiných.
(Argu a Kateřině Bažantové patří díky za krásnou obálku a úpravu knihy - i za tu je ta pátá*).

45 05.11.2019