Přiznávám, že...

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Přiznávám, že… Jaumea Cabrého patří mezi nejpřednější díla katalánské literatury. Jde o nemilosrdný pohled do vlastního nitra začínající chvílí, kdy se hrdina románu Adrià Ardèvol dozví, že trpí nezvratnou degenerací mozku, která mu dříve nebo později zabrání v duševní činnosti. V dopise své celoživotní lásce Saře pak vypráví o svém neradostném dětství mimořádně nadaného, nicméně citově strádajícího dítěte, z něhož otec chtěl mít předního polyglota a matka světového houslistu. Dospělý Adrià sice hovoří deseti jazyky a čte v několika dalších, hraje na housle, přednáší na univerzitě a píše odborné knihy, avšak je samotář často postrádající pocit štěstí. Navíc se nepřestává obviňovat, že patrně způsobil otcovu smrt. Kniha Přiznávám, že… představuje i složitou mozaiku osudů velkého počtu postav žijících v širokém časovém rozmezí mezi 14. stoletím a prvními roky století jedenadvacátého. V Adriàových představách se rodí nepřeberně příběhů, v nichž se skutečné události a reálné postavy setkávají s fiktivními, čas ztrácí své zákonitosti a proměna místa děje si mnohdy vystačí s jedinou větou. Ani tyto postavy ale nejsou a nemohou být dokonale šťastné, neboť mezi ně vstupuje všudypřítomné zlo jdoucí od špatných vlastností jedince přes podvodná jednání a zrady až k vraždění ve jménu nějaké ideologie. A Bůh, údajně soucitný a spravedlivý, mlčí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274950/big_priznavam-ze-f95-274950.jpg 4.539
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Dybbuk
Originální název:

Jo confesso, 2011


více info...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Přiznávám, že...

dominika8192
17. srpna

Snažila jsem se. Bůh ví, že ano. Ale nezvítězila jsem. Bojovala jsem celých 268 stran, vyhradila si k četbě 14 dní (a to většinu knih, i tlustých, přečtu v intervalu 3 až 5 dnů), každý den jsem poctivě přečetla co nejvíc textu. Ale nešlo to. Omlouvám se úchvatnému autorovi Jaume Cabrému, který bezpochyby stvořil epos. Takový masterpiece zvládají jedině Katalánci, mají tu imaginaci v sobě. Ale těsně před stranou 270 mě opustila jakékoli motivace číst dál. Nezajímalo mě, jak to s Áadriou dopadne, netoužila jsem se prokousat až ke konci. Zavřela jsem knihu s pocitem prázdnoty. A to se mi u krásných knih nestává často. Bezpochyby majstrštyk, ale ne pro mě.

magnolia
10.02.2020

Nějak jsem při objednávání přehlédla, že kniha má přes 800 stran, což mě vyděsilo (jako to určitě vyděsí většinu našich čtenářů). Potom jsem začala číst a přišlo další překvapení - jak si autor s námi hraje - a odhodlání - když už jsem to koupila, tak si to přečtu, ať vím o čem to je. Obsah přibližuje anotace a skvělé komentáře přede mnou (velmi přesný je uživatel puml a jeho shrnutí: Dějiny krásy, dějiny zla, dějiny ztracených věcí, dějiny přátelství, dějiny letmých pohledů, dějiny osamění a čekání, dějiny toužení...). To všechno v románu najdete.
Přiznávám se, že to bylo častokrát obtížné čtení, ztrácela jsem se v postavách (jejich přehledný seznam je na konci knihy) i v čase, přeskakovala kruté části (není jich tolik, ale já je nedokážu číst), ale přes jednu větší krizi, zhruba v polovině knihy, jsem stejně dál pokračovala ve čtení. Nedokáži napsat, že se mi celá kniha líbila a že její čtení bylo jenom příjemným zážitkem, ale nezapomenutelná nejspíš bude. A nejvíc Adria a jeho přítel Bernat. A taky šerif Carson a Černý orel. Hau.


douchová
27.11.2019

Úchvatné, kniha do které se lze ponořit...

Sofós
17.02.2019

Kniha je literární obdobou filmů pro náročné diváky vysílaných na ČT 2. Je zajímavá a umělecky hodnotná, ale určena pro užší okruh čtenářů. Autor má specifický styl psaní, který nutí čtenáře být neustále ve střehu, aby mu neutekly souvislosti. Hlavní linii příběhu obohacuje mnoho vedlejších dějových linek napříč staletími. A co napsat závěrem? Pokud jste literární gourmeti, pusťte se do čtení, kniha za to rozhodně stojí :-)

anntine
26.09.2018

Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Román "Přiznávám, že" je napsán výborným stylem a všechny příběhy zde dohromady tvoří dokonalou knihu pro náročného čtenáře.

Toffee
28.12.2017

Mimořádná, úžasná kniha, u které mám po dočtení chuť začít ji číst znovu, protože jsem napoprvé určitě neodhalila a nedocenila všechno. Adriá Ardevol rozhodně není nejskvělejší charakter, i když s rodiči, jaké měl, se moc není čemu divit. Lže, nebo alespoň neříká celou pravdu, je zbabělýˇ, závistivý, ani k životní lásce nebo k nejlepšímu (jedinému) příteli se nechová úplně nejlíp, ale stejně mi na něm záleželo a přála jsem mu, aby dokázal být šťastný. Možná pro ten obrovský dar představivosti - podívá se na obraz a v hlavě se mu začne odvíjet příběh.
Čtenářsky to byla lahůdka - z věty na větu se bez varování střídaly příběhy i časové roviny, tam a zpátky. Bylo to živelné vyprávění někoho, kdo odbíhá od témat, rozvíjí další a další příběhy... prostě úžasné.

amigo17
11.11.2017

Priznávam, že v čase od 3/11/2017 do 11/11/2017 som nežil život svoj, ale život Adrià Ardèvola. Bravo senyor Cabré, čítanie mi bolo ozajstným pôžitkom.

Knihomlok2015
30.07.2016

Co napsat o knize, která má přes osm set stran, která přechází z ich formy do er formy, během jediné věty, která přeskakuje mezi postavami a rozhovory, jako by jejich slova nedělily celá desetiletí i více, ale jen prázdnota vzduchu mezi nimi?
Že je to čtení rozhodně dlouhé, rozhodně náročné a né pro každého - ale v tomhle případě stačí napsat jen jediné, že je to kniha, která má opravdu duši. (díky Adriáe a Bernate)

1