Přiznávám, že...

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Přiznávám, že… Jaumea Cabrého patří mezi nejpřednější díla katalánské literatury. Jde o nemilosrdný pohled do vlastního nitra začínající chvílí, kdy se hrdina románu Adria Ardevol dozví, že trpí nezvratnou degenerací mozku, která mu dříve nebo později zabrání v duševní činnosti. V dopise své celoživotní lásce Saře pak vypráví o svém neradostném dětství mimořádně nadaného, nicméně citově strádajícího dítěte, z něhož otec chtěl mít předního polyglota a matka světového houslistu. Dospělý Adria sice hovoří deseti jazyky a čte v několika dalších, hraje na housle, přednáší na univerzitě a píše odborné knihy, avšak je samotář často postrádající pocit štěstí. Navíc se nepřestává obviňovat, že patrně způsobil otcovu smrt. Kniha Přiznávám, že… představuje i složitou mozaiku osudů velkého počtu postav žijících v širokém časovém rozmezí mezi 14. stoletím a prvními roky století jedenadvacátého....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/274950/priznavam-ze-gmf-274950.jpg 4.531
Orig. název:

Jo confesso (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Dybbuk
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Přiznávám, že...

Přidat komentář
Sofós
17. února

Kniha je literární obdobou filmů pro náročné diváky vysílaných na ČT 2. Je zajímavá a umělecky hodnotná, ale určena pro užší okruh čtenářů. Autor má specifický styl psaní, který nutí čtenáře být neustále ve střehu, aby mu neutekly souvislosti. Hlavní linii příběhu obohacuje mnoho vedlejších dějových linek napříč staletími. Co napsat závěrem? Pokud jste literární gourmeti, pusťte se do čtení, kniha za to rozhodně stojí :-)

anntine
26.09.2018

Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Román "Přiznávám, že" je napsán výborným stylem a všechny příběhy zde dohromady tvoří dokonalou knihu pro náročného čtenáře.

Toffee
28.12.2017

Mimořádná, úžasná kniha, u které mám po dočtení chuť začít ji číst znovu, protože jsem napoprvé určitě neodhalila a nedocenila všechno. Adriá Ardevol rozhodně není nejskvělejší charakter, i když s rodiči, jaké měl, se moc není čemu divit. Lže, nebo alespoň neříká celou pravdu, je zbabělýˇ, závistivý, ani k životní lásce nebo k nejlepšímu (jedinému) příteli se nechová úplně nejlíp, ale stejně mi na něm záleželo a přála jsem mu, aby dokázal být šťastný. Možná pro ten obrovský dar představivosti - podívá se na obraz a v hlavě se mu začne odvíjet příběh.
Čtenářsky to byla lahůdka - z věty na větu se bez varování střídaly příběhy i časové roviny, tam a zpátky. Bylo to živelné vyprávění někoho, kdo odbíhá od témat, rozvíjí další a další příběhy... prostě úžasné.

amigo17
11.11.2017

Priznávam, že v čase od 3/11/2017 do 11/11/2017 som nežil život svoj, ale život Adrià Ardèvola. Bravo senyor Cabré, čítanie mi bolo ozajstným pôžitkom.

Knihomlok2015
30.07.2016

Co napsat o knize, která má přes osm set stran, která přechází z ich formy do er formy, během jediné věty, která přeskakuje mezi postavami a rozhovory, jako by jejich slova nedělily celá desetiletí i více, ale jen prázdnota vzduchu mezi nimi?
Že je to čtení rozhodně dlouhé, rozhodně náročné a né pro každého - ale v tomhle případě stačí napsat jen jediné, že je to kniha, která má opravdu duši. (díky Adriáe a Bernate)

puml
21.01.2016

Nádherný román se vším, co k dobrému románu patří. Dokonalá výstavba textu, mnoho dějových linií. Zároveň i při tom množství stran nikde žádná "vata". Autor vede obezřetně čtenáře od první stránky až k té poslední. Podobnou závrať z četby a to, že čtu něco opravdu mimořádného až geniálního, jsem naposledy zažíval nad Bolaňovým románem 2666.

Pro mě osobně jasný aspirant na překladový román roku. Překladatele znám i z jiných překladů katalánské literatury, především pak z kongeniálního překladu básní Salvadora Espriu (vyšlo v 80. letech v edici Plamen).

Chtěl bych toho napsat víc, ale zatím (právě jsem dočetl) nenacházím ty správná slova, která by vyjádřila, čím je ten román tak uhrančivý. Snad je to prostá radost z četby, kterou román přináší. Snad těmi detaily, místy a věcmi, které Cabré popisuje, jako by byl sám malířem Urgellem a Mignonem.

Svým smutkem, osamělostí a takovu zvláštní nepopsatelnou melancholií, která je ale prostoupená touhou, mi hlavní postavy románu připomněly postavy z filmů Paola Sorrentina. Tu touhu, která i přes všechny hrůzy vytrvá, vytrvá až do konce.

Confiteor. Dějiny krásy, dějiny zla, dějiny ztracených věcí, dějiny přátelství, dějiny letmých pohledů, dějiny osamění a čekání, dějiny toužení. -

Doporučuji a zároveň doufám v další překlady autora.

Atuin
21.01.2016

Velice mě oslovila jazyková výstavba románu. V knize je vlastně skryta ještě jedna kniha a to nejménně. Fantastické úniky před sebou samým. Vyzrálost a osobitost, to vše je dobrým důvodem proč tento příběh znovu otevřu.