magnolia komentáře u knih

Nevěděla jsem do čeho jdu, to bylo dobře. Ani mi nevadila ta žánrová "nezařaditelnost" knihy, ekologická témata mám ráda, psychologii také. Líbilo se mi, jak příběh vypravují a prožívají různé postavy, i ty některé krátké kapitolky měly smysl. Co mi trochu vadilo, bylo takové přehánění v tom, jaké ty postavy (děti zvláště) byly odolné a schopné, a potom závěr, no, na mě to bylo trochu moc... Přesto doporučuji, čte se dobře, poučí, povzbudí představivost (pro ty citlivější: pozor na možný enviromentální žal). Autorka má podobné prostředí odžité na vlastní kůži, jak se píše v poznámce o místu děje.

Je to postapo psychologický román, tak pozor pro ty, kteří/které čekají něco jiného. Napsané dobře, ale autorčina předešlá kniha se mi zamlouvala více.

Bavilo i nebavilo. Ani jsem se na čtení moc netěšila a u Rosenheimu I jsem to nevydržela a podívala se na konec (to nikdy nedělám) a potom dočetla. Přesto dávám 3,5 za občasný humor a trefné postřehy, nakonec i za ten nápad, i když mě oba protagonisté střídavě dost vadili.

Do čtení této knížky bych se nepustila, ale když něco načte Petr Lněnička, poslouchala bych téměř cokoli :) Jeho předčítání má jedno úskalí, krásně uspává, takže jsem si díly musela opakovat, nevadilo to. A ráda jsem se takto seznámila s proslulým detektivem.

Milé a vtipné, i poučné - ale ta ubohá měkká vazba a hezké obrázky také mohly být větší, to je velká škoda pro knížku i pro čtenáře.

Ke knize jsem přistupovala s tím, že to bude spíše humorné čtení, něco jako Komnata ozvěn, i ta ne běžná obálka s ilustrací G. M. a měkká vazba knihy mě v tomto dojmu podpořila... tak to jsem se tedy spletla. Drama, rodina dysfunkční, problémy současné i ty z minulosti se hromadí, osudy se proplétají. Začetla jsem se rychle, však jsem na začátku uvažovala o plném hodnocení, které však nyní dát nedokážu. Přitom např. postavy obou dětí, ty byly úplně skvěle zpracované, uvěřitelně bezradné, s těmi jsem nejvíce soucítila. Často se střídá děj současný s životními situacemi z minulosti. A humor tu v určitých situacích je, jenže je jasné, že se vše komplikovaně řítí k něčemu hodně neveselému. Kapitoly (některé) s větami bez teček mi vadily, ale dalo se to, jiné skutečnosti mi však způsobily trochu zklamání a únavu z celého vyprávění. Také si myslím, jako komentující uživatel přede mnou, že méně (slov) by bylo více a rozhodně bych k takovému obsahu uvítala jinou úpravu knihy (vazba, obálka a velikost písma). Autora jsem přesto ráda poznala.

Jedu nyní na vlně knih o dětství, rodině, dospívání a na tuto jsem se těšila obzvlášť. Autorka mě okouzlila už svými vzpomínkami na dětství a její dospívání bylo stejně působivé. Vychází ze svých deníků a její pocity, křivdy i vzlety jsou popsané s velkou upřímností a sílou. Zajímavé bylo i prostředí disentu, smutné (opět) chování těch nejbližších dospělých a i to je podané s nevídaným nadhledem, odpuštěním a humorem (např. popis talentových zkoušek). Pražským čtenářkám/čtenářům bude kniha připadat zajímavá z místopisného hlediska. Soukromé fotky také oceňuji. Beatrice L. je nadaná spisovatelka a já se těším na její další vzpomínání.

To bylo počtení, moc příjemná záležitost. To, jak autor, prostřednictvím čtyř vypravěčů, zpracoval možné okolnosti skutečné události, dobu, prostředí, lidské osudy, to mě velmi bavilo. Kdybych si nechtěla knihu pošetřit, přečetla bych ji najednou. A knížka je i moc pěkně vybavená, písmenky a vhodně použitými fotografiemi počínaje, obálkou a překvapením pod přebalem konče. Proto dávám plné hodnocení. Děkuji uživatelům DK, že mě nalákali.

Poetická a něžná obálka je úplný opak toho, co je uvnitř. Drama a tragédie. Přečteno ve dvou dnech. Po první části bych ještě dala plné hodnocení, ale to by se musel příběh vyvíjet jinak. Doufala jsem, četla jako šílená, bylo toho (špatného) nějak moc…

Už nevím od koho byl tip, ale byl ze zdejší komunity a díky - četla jsem se zaujetím a bavila se. Jen pár částí mi připadalo navíc a něco jsem úplně nepobrala, ale to přičítám horkému víkendovému počasí a napravím to při dalším přečtení, někdy brzy. Lidé a jejich vztahy, emoce, slabosti a touhy v poutavém (a hravém) podání J. C. Příjemné překvapení.

Ta knížka nemá lákavý název, ale tak moc dobře se čte, chytne od první věty. Příběh a prostředí ne zrovna obvyklé a přívětivé, různí vypravěči jsou také dobrá volba, i vedlejší postavy jsou zajímavé. Jen ta hlavní hrdinka - i když jsem jí fandila, bylo těžké si ji představit jako skutečnou (ne fyzicky, např. chmýřovité vlasy byly zmiňovány do omrzení), její chování bylo opravdu zvláštní, také (navzdory všemu) byla velmi chytrá a odolná až neuvěřitelně. Co mě fakt hodně mrzelo bylo použití sprostých slov a hrubé popisy milostných scén (vymyšlených a jen jednou, naštěstí) - bez nich by to byla kniha k širšímu a nadšenému doporučování.

Poslechnuto na ČR ve 13. dílech a líbilo, i díky hlasu Martiny Jindrové a zvukovým předělům, vše se tentokrát pěkně doplňovalo. Hlavní hrdinka je citlivá i protivná, trápí sebe i lidi okolo, hledá, dospívá a neví ...
Jsem zvědavá, jestli v knížce bude ještě něco navíc, ale i tak - velmi podařená prvotina.

Nějak jsem to nedokázala prožívat, uvěřit, i když mě bavilo prostředí, prostě mi to až moc připomínalo filmy pro pamětníky nebo lepší červenou knihovnu (ti hrdinové, vztahy, dramata).
(Dopoledne hrdinka vyváží močůvku na pole a do večera si zvládne ušít z pytloviny a hedvábí slušivé sáčko).

Na začátku trocha napětí a úvah, jestli bude hlavním hrdinou budoucí vrah a co to jako má znamenat (i když - nezačínají takhle všechny pratchetovky: ?). Potom přišly kapitoly, narvané nádhernými hříčkami a nápady pana Pratchetta a pana Kantůrka. Kam na ně oba pánové chodili, to ví jen bohové. Byla jsem pohlcená, občas zmatená, naprosto odtržená od okolního světa a spokojená. Prostě paráda na konci dovolené.

Knížku jsem si přečetla znovu, už jsem si ji nepamatovala, a také se mi nezamlouvala zvolená předčítající na ČR (při těchto četbách jsou také vypouštěny celé odstavce z knih, jak jsem opět zjistila). Knížka se mi líbí, je zase o něčem jiném, hrdinka je mi sympatická, hodně hezky vyjádřených pocitů. Podařená prvotina.

Na knížku jsem byla hodně zvědavá a mile mě překvapila. Líbilo se mi, jak autorka téma zpracovala. Hlavní hrdinka, beze jména, mě bavila, i její myšlenky a svobodomyslnost, touha být svá, její vztahy k blízkým lidem, snaha neubližovat. Je to příběh o toleranci. Myslím si, že se k této knížce ještě někdy vrátím, už teď se mi po její hrdince stýská.
(Děti jsem mít chtěla, mám a miluji je, napořád).

(SPOILER) Ale tak jo, hlavní hrdina je sympaťák, navíc velmi, velmi šikovný (až neuvěřitelně). Jeho soused Mart byl neskutečně otravný, stejně jako jeho řeči (a další hospodské kecy jsem musela přeskakovat). Ale vlastně se autorce povedl, nejdříve dobračisko a potom… Zato ta dlouho neodhalená "záměna" Trey mi připadala trochu neuvěřitelná, ve vesnici, kde každý ví všechno o těch druhých, no, ale tak to prostě autorka napsala.

Autorku čtu ráda, patří mezi moje oblíbené současné české spisovatelky. Tady jsem ale měla při čtení více výhrad k celému příběhu, také jsem nedokázala pochopit důvody takové volby a prostředí mě celkově odpuzovalo. Hrdince bylo více let nežli autorce, když se rozhodla vstoupit mezi jeptišky, ale i tak mi od začátku připadala spíše pochybující, zápletka s Viktorem i Karin byla podivná a jako nejhorší postava mi vychází, bohužel, hrdinčina matka.

O knížce jsem věděla, nedala se sehnat, potom ano, ale nechtělo se mi do ní (bála jsem se, že bude moc ezo). A ona je přitom tak milá a vtipná. Kdo někdy začínal se zahradničením, tak si připomene svoje pokusy a omyly, jako se k nim přiznává autorka. A to měla i úspěchy hned napoprvé, taková úroda cibule třeba, co bych za ní dala:) Líbí se mi, že "nastavuje zrcadlo" permakulturnímu pěstování, často různým propagovaným metodám, které někde jdou použít, ale jinde ne. A za to jí také děkuji.

Je to takové roztomilé čtení, většinou vtipné a ze života. Autor píše s láskou a vděčností, docela té paní M. závidím :) Trochu mi vadilo "kouskování", aby to byla ta 100 rad, i tak jsem se bavila. Odhaduji, že knížku budou číst převážně ženy, ale měl by si ji přečíst každý muž-partner (a nejen ti od silných žen).