Zeď

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Není už mnoho knih, které jsou v zemi svého vzniku již po několik desetiletí pokládány za kultovní dílo a byly také přeloženy do řady jazyků, ale do češtiny nikoli. Román Zeď rakouské spisovatelky Marlen Haushofer, poprvé vydaný roku 1963, k takovým případům doposud patřil. Je stylizovaný jako deníkové zápisy hlavní hrdinky, kterou osud ze dne na den vystaví doslova nepředstavitelné zkoušce. Ústředním tématem jejích záznamů, v nichž postihuje každodenní události a od nich se odvíjející vzpomínky a úvahy, se paradoxně stává vzdor proti běžnému vnímání ubíhajícího času. Marlen Haushofer ztvárnila neotřelým a v určitém ohledu nedostižným způsobem smysl statečné vytrvalosti tváří v tvář mezní a podle všech běžných měřítek bezvýchodné situaci....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421127/zed-39u-421127.png 4.628
Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno, Revolver Revue
Orig. název

Die Wand, 1963

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Zeď

Přidat komentář
LucieT.
06.11.2020

Tato kniha je jako magnet, okamžitě vás vtáhne a jen tak nepustí. Nadčasový příběh, který přináší spoustu podnětů k zamyšlení. Jedna nevysvětlitelná situace a jedna bezejmenná žena, která až v osamění nalézá smysl života a odpověď na otázku, co vlastně znamená být člověkem. Co se stane, když všichni ostatní zmizí? Jak žít a vydržet sám se sebou? Všudypřítomné napětí na pozadí, jednoduchý, ale velmi působivý styl a především musím vyzdvihnout dokonale vykreslené chování zvířat, nevděčná kočka byla nejlepší :)

soukroma
12.10.2020

"Mám přeci spoustu času na přemýšlení a postupně přijdu všemu na kloub. Mohu si to dovolit, nebude to pro mě mít žádné následky. I kdybych najednou dosáhla nejúžasnějšího poznání, bylo by mi to docela k ničemu. I tak bych musela nadále dvakrát denně uklízet ve stáji, sekat dříví a tahat seno z rokle. Má hlava je svobodná, smí si dělat, co chce, jen ji nesmí opustit rozum, který potřebuje, aby udržela naživu mě a zvířata."

"S naší svobodou je to smutné. Pravděpodobně nikdy neexistovala jinde než jen na papíru. O vnější svobodě snad ani nikdy nemohla být řeč, také jsem však nikdy nepoznala člověka, který by byl vnitřně svobodný. A ani jsem nikdy tuto skutečnost nepovažovala za zahanbující. Nevidím, co by mělo být nedůstojného na tom, nést jako každé zvíře naložený náklad, a nakonec jako každé zvíře zemřít. Ani nevím, co je důstojnost. Narodit se a zemřít není důstojné, stane se to každému stvoření a kromě věci samé to neznamená vůbec nic."

"To byla skutečnost. Protože jsem to všechno viděla a cítila, je pro mě těžké přes den snít. Denní snění se mi z duše protiví a cítím, jak ve mně umřela naděje. Nevím, jestli vydržím žít jen ve skutečnosti. Někdy zkouším zacházet se sebou jako s robotem: udělej tohle a jdi tam a nezapomeň udělat tamto. Jde to však jen nějakou dobu. Jsem špatný robot, pořád ještě člověk, který myslí a cítí, a nic z toho si neumím odvyknout."

"Teď mám úplný klid. Vidím o kousek dál. Vím, že tohle ještě není konec. Všechno běží dál."

Dostala mě. Téměř vše mi bylo hodně povědomé, ba blízké. Skvěle prožito i odpozorováno (kočky se svým jedinečným naturelem naprosto geniálně, jen ten pro ně smrtelně jedovatý aspirin, to autorce ujelo). Krom jiného, i bez knih, beze slov (rozhovorů), bez hudby - i tak sama (pře)žila. Naprostá neochota zemřít je mocnou pohaněčkou..., ale trvá docela dlouho, než si to krom těla uvědomí i mozek. Strach vůbec (ze samoty, ze smrti, z budoucnosti) byl až jednou z posledních emocí, které se u hrdinky projevily. (Moc zajímavé. Shodou okolností jsem před nedávnem četla dystopie jako Tíha sněhu a Slunce na útěku - tam bylo hrdinů víc, samotou netrpěli, ale kupodivu ani neprojevili sebemenší strach - z budoucnosti/smrti).
Vůbec bych netipovala, že je knize přes půl století, jakoby ji autorka napsala včera... G e n i á l n í.


-Pečivo-
13.09.2020

Tyjo sem se teď nějak zasek nebo co! Už tu byly benga a pali, že si literární obec stěžuje, že sem dlouho nic nepostoval! Naštěstí to byly německý benga a já nejsem černoch a nešel si zrovna zaběhat, takže to naštěstí ještě dobře dopadlo.

Dneska tu máme zeď nebo stěnu nebo bůhví jak to přeložili - takže: bylo to superský. Pani Haushofer naložila psychologický valník a já se rád svezl. Středně stará žena uvízne sama v Alpách na chatce a v okolí 5 km vyroste neviditelná stěna. Z pani se stane farmář jak z Hamsuna a čtenář tak sleduje nejen její několik let trvající boj s přírodou a okolím ale i - bacha - s jejím nitrem. Boom!

Dopadlo to na 9/10. Bohužel se neřešil důvod stěny a tak jsem se zas nedozvěděl jak to s těma chemtrails teda je.

Palivo
17.07.2020

(+ SPOILER) Guten tag literární rodino,

Tahle knížka je o tom, jak se jedna rakušanka probudí v chatrči a zjistí, že z ní nemůže odejít, protože o kus dál vyrostla neviditelná zeď. Jelikož o zdi v Rakousku Trump vůbec nemluvil, tak je zmatená a jde spát

Po probuzení zjistí, že tam zeď pořád stojí a jelikož nemůže odejít, hrát na playstationu nebo sjíždět reddit, páč nemá internety, začne chodit po vokolí s vlčákem a dělat MacGyvera, rozdělávat oheň a podobný voodoo, který lidi ještě dvě generace nazpět uměli. Já už například neumím nic. Kdyby mě někdo postavil na pole, asi bych si lehl na zem a umřel.

Tou dobou se do příběhu dostane ještě březí kráva a březí kočka, takže se z toho stane hotový zoolander. Jelikož v knize není Lídl, musí si taky hlavní hrdinka vyrábět vlastní jídlo, jako třeba brambory a podobný delikatesy. To všechno čtenář sleduje díky velmi detailnímu popisu, kterej by jednoho mohl i položit. Proto doporučuji si při čtení lehnout. Já si i přesto po dočtení připadal, jako bych zrovna strávil třista let v Alpách a začal jsem mluvit na všechny zvířata, který jsem potkal.

Hlavní mesáž se samozřejmě skrývá trochu hlouběji a já musím seznat, že mě kniha dost vodrovnala, a to se v ní ani na moment nevyskytuje Arnold Schwarzenegger.

10/10

Kegina
19.06.2020

Kniha byla skutecne hluboka, plna drsne samoty a okolností bezvychodne situace. Nicmene mne v tomto pripadne skutecne chybel zaver pribehu nebo alespon vysvetleni scifi udalosti.

Teckovana
10.06.2020

Kniha, kterou může číst každý čtenář trochu jinak. Především je to napínavý příběh o přežití o samotě, což do značné míry známe už od dob Robinsona Crusoa. Dále je tu linka navazování vztahu se zvířaty a zde musím velmi ocenit etologické zaujetí bystré pozorovatelky zvířecí duše. A nakonec tu ještě můžeme najít otázky filozofické na téma smyslu života jednotlivce a křehkosti celé naší rádoby pevné a kulturní civilizace.

broskev28
18.05.2020

Opravdu zvláštní knížka, a to jak vzhledem (brožovaná, černý tisk na světle zeleném papíře, žádné kapitoly ani části knihy), tak obsahem. Snad jen podle nepřítomnosti mobilů a signálu poznáte, že vznikla před více než 50 lety.
Zvláštní. Smířená, ale ne rezignující. Bez vysvětlení, místo Pátka jen zvířecí souputníci, žádné akční scény. A přesto čtete dál - ten úsporný styl (a zřejmě výborný překlad) vám zcela civilním způsobem zprostředkuje naprosto fantastickou situaci.

"Věděla jsem, že bych to nikdy nepochopila, a vůbec jsem to pochopit nechtěla. Měla jsem strach. Dodneška mám strach, poněvadž vím, že mohu žít dál, pouze když určitým věcem nebudu rozumět."

sadlo
13.05.2020

Zaujala mne silně, podobně jako Pán much od Goldinga. Syrovost přežití.

1