Princezna Psycho
Tereza Schillerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417718/bmid_princezna-psycho-Tej-417718.jpg
4
60
22
Jolana se nikdy nebála pojmenovat věci pravým jménem. Na jednu stranu to mělo své výhody, ale také nevýhody. Protože všichni v jejím okolí věděli, na čem jsou, ale ten, se kterým žila, se nakonec ukázal být někým úplně jiným. Člověk až po letech zjistí, s kým to vlastně žije. Úderem čtyřicítky se rozhodla, že se s ním rozejde a přestala se ohlížet na to, co od ní očekávají ostatní. Začala konečně žít sama pro sebe. Všichni (včetně jí samé) se ale najednou nestačí divit. Protože pohledem mravného člena občanské společnosti se Jolana de facto „urve ze řetězu“. Poznává nové muže. Poznává, jaká tajemství sexu jí dosud byla odepřena. Poznává osudy lidí kolem sebe a svou nově nabytou svobodou jim dodává chuť do života. Poznává, že je závislá na lásce. Na lidech. A na svobodě, pročež se rozhodne opustit práci, která ji nebaví. Začne žít totálně nový, ale totálně vysněný život, který sice občas bolí, ale rozhodně míň, než když musela potírat své potřeby a touhy. Dochází ji, že jen těžko vás mohou mít rádi druzí, když nemáte rádi sami sebe. Princezna Psycho je kniha, která vám bude mluvit z duše a kterou budete chtít mít v nočním stolku pro případ, když budete potřebovat ujistit, že jste možná taky trochu „psycho“, ale že v tom rozhodně nejste sama.... celý text
Přidat komentář
Taková oddechovka pro ženy, těch chlapů v životě hlavní hrdinky bylo až moc. A strašně mě iritovalo, jak ji její kamarádka pořád oslovovala "kočí".
Skvěle napsaný příběh ženy, která se ve čtyřiceti letech ocitne v situaci, kterou zažila nejedna žena. Nejedná se o nikterak banální problémy. Hlavní hrdinka si zpočátku s nelehkou situací neví rady. Ale postupně začne hledat znovu sama sebe a svoje místo v životě. Většinou tomu předchází plno "psycho" situací a nejednoduchých momentů, které se autorce podařily vykreslit s humorem. A přesně o tom život je, ne? O hledání sebe sama a svého místa v životě. Někdo musí ujít delší cestu, někomu to trvá kratší dobu. Každý by se v Jolanině situaci zachoval jinak a uvažoval jinak, ale každý by ušel tu svoji cestu, aby zjistil kým vlastně je a našel v životě znovu štěstí.
Líbila se mi forma deníkových zápisků. Kniha je psána s lehkostí, svižně čte, až mi bylo líto, že tak rychle stránky ubíhají.
Celkem mě překvapuje tak vysoké hodnocení knihy...mně to totiž vůbec nechytlo :/ takový výlev lehce labilní, poměrně negativní alkoholičky, která mnohdy propírá lidi, kteří nejsou důležití, dialogy - to byly "moudra" jsou jako by ten člověk mluvil sám se sebou, ty už jsem pak začala přeskakovat očima ( a o nic důležitého jsem nepřišla). Styl psaní tedy nic, děj už vůbec, za mě jen 1*.
Za 10 let bych si ji přečetla znova, ještě nejsem na takovou knihu dost zralá (smajlík).
Jako jo, vtipný, výstižný, pádný argumenty, k zasmání i k zamýšlení, místy přemrštěný a některý lidský osudy opravdu nešťastný.
Nic víc asi napsat nechci, nebo nemůžu, musím to nějak vstřebat.
Knížku jsem četla v karanténě a četla se mi moc dobře. Vlastně mě i trochu podržela, protože jsem v ní našla mnoho upřímných zpovědí hlavní hrdinky, která jsem velmi ocenila.
Tahle knížka je prostě fajn. Syrové vyprávění a hlavní hrdinka je kus ženské, která není marná, bavila mne. Jediné, co mi "vadilo" bylo, že je to tak dobře napsané, že jsem to zhltla za jeden den. Chtěla bych si v tom číst déle, protože mám pocit, že by to za to stálo: trochu se v tom tématu rochnit. Ne rychlé, ale delší kafe :-)
Živý jazyk, zajímavý příběh, uvěřitelná hrdinka. Moc se mi líbí, jak upřímně autorka popisuje děje v hlavě zralé ženy. Ale knížka mě strašně ubíjela vedlejšími motivy, jalovými rozhovory, stále novými a novými a novými muži v posteli hlavní hrdinky... Cítila jsem nutkání text redakčně proškrtat; to kdyby někdo poctivě udělal, byla by pro mě Princezna pěkným popovým manifestem současné městské ženy.
Kniha mi sedla a líbilo se mi na ní, jak se autorce podařilo vykreslit prožívání osobní krize u každého jinak. Hovorový styl knihy mi nevadil a často jsem si u čtení říkala, že autorka musí být odvážná. Docela bych se s ní chtěla potkat osobně :-)
Moje moravské ucho si muselo dlouho zvykat na autorčin styl, ale vstřebala jsem to :). Námět se mi líbil, docela bych si to uměla představit zfilmované.
Spocatku jsem se musela do knihy opravdu nutit.. Styl hovorovky se mi libil jen dějová linka prostě ne
✨✨
Velmi dobře odvyprávěná kniha. Zajímavá struktura příběhu a sonda do hlavy hlavní hrdinky, která na mne chrlila doslova záplavu svých pocitů, dojmů, zážitků a zkušeností. Jelikož jsem si prošla něčím obdobným, tak jsem se po celou dobu čtení ztotožnoňovala a tím, že už jsem nad věcí jsem se chvílemi i od srdce zasmála. Některé pasáže jsou opravdu důležité pro ty si uvědomit o čem vztahy jsou a že neexistují žádné výlučné.
V knize je hodně přirovnání. Občas mi to přišlo až moc, ale na druhé straně některé jsou vážně hodně dobré.
Pro mne povedená knížka. Líbil se mi i jazyk vyprávění, Jolana se nebojí být i sprostá, tohle prostě k životu patří. Je to velmi reálný příběh, nepřitažený za vlasy. Zajímavé slovní obraty. Oddechová kniha, která si mne našla.
Knihu jsem zkusila číst, ale odkládám. Styl, jakým je napsaná, mi vadí, nejvíce pak zbytečná spousta sprostých slov.
Začala bych tím, že na první pohled kniha nevypadá příliš lákavě a tudíž jsem neměla velká očekávání. Co všechno zmůže obálka!
Princezna Psycho byla jiná, to ano. Její specifický hovorový jazyk, který mi někdy přišel až zbytečně (kýčovitě) plný různých přirovnání, avšak i přesto jsem ji přečetla téměř naráz, dokázala čtenáře vtáhnout do příběhu. Celkově jsem po přečtení mám rozporuplné pocity. Kniha se mi i líbila i nelíbila. Měla své pasáže, které mě oslovily, například ta o rodičovství a nebo poukázání na fakt, že si lidé neustále pletou lásku s vlastnictvím (důležité!), ale občas jsem cítila takovou tu telenovelovskou atmosféru.
Od knížky jsem toho moc nečekala. Myslela jsem si, že to bude jen hloupá ženská oddechovka. Mýlila jsem se. Tahle knížka vcelku povedeně srší vtipem. Když jsem se začetla a zvykla si na jazyk, začala mě opravdu bavit. V Jolaně jsem se kolikrát viděla a viděla jsem v ní i svoje kamarádky, kterým jsem v průběhu četby otravovala život s tím, že si ji musí nutně přečíst. Za mě ale příběhu chyběl nějaký solidnější konec. Jinak super. Sice to je opravdu knížka pro ženy a oddechová, ale tak nějak bystře a ne úplně otřele napsaná i pojatá. A to se cení.
Tereza nezklamala. V hrdince se najde každá z nás. Kniha, která se čte jakoby jste trávila s kámoškou dlouhé hodiny na kafi a vyprávěla Vám příběh svého zivota. Skutečná Princezna, která je v každé z nás. Někdy smutná, někdy komická, někdy prostě Psycho.
Něco podobného jako hlavní hrdinka jsem zažila také , ale toto předčilo mé očekávání. Kniha je skvěle napsaná a nic tam není přitažené za vlasy. Reálný příběh, který prolínají další reálné příběhy. Vyprávení má dynamiku a prostě budete chtít vědět jak to s Jolanou dopadlo.
Velmi reálný příběh, někdy mi hlavní postava mluvila s duše. Autorce se podařilo přesně vyjádřit jak se cítí žena, která se rozhodne vzít osud do svých rukou...to co tomu předchází a jak to není jednouché. Opravdu povedené.
Štítky knihy
sexuální úchylky partnerské vztahy erotika domácí násilí krize středního věku partnerské rozchody
Autorovy další knížky
| 2020 |  Bumerang |
| 2019 | Princezna Psycho |
| 2017 | Deník raka |
| 2022 | Vlčice |
| 2020 | Povídky o lásce |
Kniha Princezna Psycho je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 71x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 36x |
| Chci si koupit | 19x |
Když jsem knihu začala číst, rozhodně bych si netipla, jak dobrý dojem ve mně po přečtení vlastně zanechá. Kniha jsem vnímala jako pomyslně rozdělenou na dvě části. Po první, takové divoké, živočišné, bolavé, následuje druhá, kdy hrdinka nachází svůj vlastní životní prostor, respekt k sobě samé a na stránkách knihy je to znát. Autorce se ten rozpor mezi oběma světy, etapami života podařilo zachytit bravurně. Jakkoli se nám čtenářům může nezdát způsob, jakým Jolana ke svému smíření volí, tedy poměrně promiskuitní činy, je patrné, jak vlastně výsledku napomohl. Svět vnitřních depresí, úzkostí, pocitu ohrožení, nebezpečí, vlastní nicotnosti autorka vykreslila dokonale. Stejně tak ničivé pracovní prostředí korporátů. Oceňuji také rodičovskou linku, ať už ve vztahu k dětem, tak u rodičů "dospělých" postav. Kde jinde než v dětství vznikají tuny dalších celoživotních traumat. Moc povedená kniha o tom, jak každý z nás touží po přijetí, lásce, respektu a úctě - takových, jací jsme, ne takových, jaké by nás chtěli nejbližší. Rozhodně stojí za čtení, osloví nejen tím, jak reálně a odkoukaně z života působí.