Bude to bolet, doktore?

ČV 08/26. Čaro nechceného, resp. nečakaného. Rekonštruovali u nás knižnicu a pri zoznamovaní sa s novým systémom usporiadania poličiek som si tak hľadala čo-to do výzvy. Otázka. Prečo nie? Asi vtedy boli moje očakávania na úrovni Čeňka z Denníčku moderného fotra, nedôverovala som obálke pokrytej pozitívnymi ohlasmi (nie vždy to veští dobré čítanie ;)), ale rozhodne ma kniha nadchla! Niečo medzi ľudskou verziou Herriota a dojemným odkazom, medzi humorom, kde mi tiekli slzy a sotva stačili preschnúť tiekli by zas z iných dôvodov... (neplakala som na konci dojatím, skoro škoda, že už mám toľko zdravotníckeho odžité) Páčilo sa mi, že tu bolo všetko nejak na mieste, neprehnané, neprepiate (vrátane otázok sexuality aj náboženstva), nehralo sa prvoplánovo na city a redaktori a predovšetkým prekladateľ (!!!) odviedli fakt dobrú robotu (autor pochopiteľne tiež).

Autor mě pobavil i rozesmutněl. Zdravotnictví a fungování v něm je asi takové, je to stále na hranici smíchu i pláče. Něco je absurdní, neuvěřitelné a někdy naprosto neutěšené a neutěšitelné. Autor vše popsal s takovou lehkostí a upřímností, že neumím víc, než říct: skvěle.

Neutěšené poměry ve zdravotnictví a náročný život pracovníků ve zdravotnictví asi nikoho nepřekvapí. Ale lehkost a sarkasmus, s jakým dokázal Adam Kay tento svět přiblížit laickým čtenářům je obdivuhodný. Navzdory tomu, že jde o situace, které jsou v podstatě k pláči, jde o naprosto odzbrojující čtení, u kterého se nasmějete, chytnete za hlavu a možná i zamyslíte. Doporučuji.

Pobavilo :)

Tahle kniha nabízí originální kombinaci humoru, sarkasmu a upřímnosti. Krátké deníkové záznamy mě rozesmály k slzám, ale zároveň dojaly i šokovaly. Myslím, že právě to je důvod, proč má kniha takový úspěch (prodalo se jí několik milionů výtisků a byla přeložena do téměř 40 jazyků). Navíc dokáže totiž věrohodně přiblížit realitu práce mladého lékaře v NHS i těm, kdo s ní nikdy nepřišli do styku.

Kayův styl je svižný, vtipný a čtivý, což z knihy dělá titul, který se jen těžko odkládá. Je to mix veselých historek, tragických okamžiků a drsných faktů o vyčerpávajících podmínkách, nízkých platech a nedostatku personálu.

Mně osobně se kniha líbila – od formy a stylu psaní až po nekorektní humor. Přesto je třeba dodat, že Kayův tón nemusí sednout každému. Dokážu si představit, že někteří čtenáři mohou jeho humor vnímat jako nevhodný, místy až cynický či arogantní, zejména když se dotýká pacientů. Na druhou stranu věřím, že jiní naopak ocení jeho otevřenost a schopnost ironizovat vlastní profesi jako autentický způsob, jak se vyrovnávat s tlakem.

Velkým plusem knihy je přístupná forma – krátké zápisky se čtou rychle a snadno, a i přes vážná témata zůstává text lehce stravitelný.

Celkově jde o knihu, která je zároveň zábavná, šokující i poučná. Otevírá oči těm, kteří práci zdravotníků (a to nejen v Británii) považují za samozřejmost, a přitom díky humoru neztrácí lehkost. Ať už ji budete vnímat jako odlehčený memoár, nebo jako apel na zlepšení podmínek ve zdravotnictví, This is Going to Hurt vás rozhodně nenechá chladnými.

Mimochodem, Adam Kay napsal scénář i ke stejnojmennému seriálu, který z této knihy vychází. A i ten rozhodně stojí za zhlédnutí!

Jo, a určitě NEDOPORUČUJI číst v těhotenství. :-D

Veselé, ale i smutné příhody z lékařského prostředí napsané formou deníkových zápisků zachycující 6 roků života mladého začínajícího lékaře, gynekologa a porodníka od srpna 2004 do konce roku 2010. Autor zde dost drsně popisuje smutné fungování britského zdravotnictví.
Znovu si uvědomují, že všichni doktoři a ostatní zdravotnický personál jsou jen lidi a ne naprogramování roboti ( i když někteří pacoši stojí taky opravdu za to ) A že autor svoji profesi už nedělá se moc nedivím, ale jeho rodiče chápu....

Tohle je porodní oddělení - tady má pořád někdo narozeniny

Britské zdravotnictví očima účastníka, co tím prošel, aby následně z toho kolotoče vystoupil. Deníky se mi osobně vždy líbí, ale tady mi přišlo, že jdeme jen po humorných chvílích, občas těžkých okamžicích. Vadilo mi, že tu bylo tak málo propojenosti- myslím jeho osobní život a skloubení ss prací. Celá kniha pak působí jako jakési střípky. Myslím, že se k nize už nikdy nevrátím, ale i tak děkuju autorovi za nějaký ten úsměv, co mi vykouzlil na tváři. Zejména příhoda, kde figuruje leknín, mě velmi pobavila:)

Knížka se dobře čte, hlavně zpočátku mi přišla i velmi zábavná, ke konci už trochu se opakující. I přes to oceňuji knihu s touto tématikou, která ukazuje především ty stinné stránky doktorské profese, které si ne každý uvědomuje. Je potřeba mít na paměti, že bytosti v bílých pláštích jsou taky jen lidi a že je na ně opravdu hodně nakládáno (hlavně před těmi v nemocnicích je potřeba fakt smeknout).

Kdo by to byl řekl, že i lékař je člověk, který se dokáže unavit, ba i onemocnět? Kniha ukazuje místy temné stránky této prestižní profese, které leckomu dokážou otevřít oči. Zachránit život a podepsat se na někom je ale pocit natolik krásný, že mnozí pro to nechtějí odejít z medicíny; i přes všelijaké oběti.

Knihu napsal britský scenárista, který předtím vykonával lékařskou praxi na oddělení gynekologie a porodnictví na různých místech Velké Británie. Deníkovými záznamy nás provází zábavnými, ale i smutnými událostmi, někdy s komentářem podmínek práce, u kterého se pozastavíme a ptáme se, jak je možné, že toto lékař podstupuje, vlastně od začátku jeho praxe až po podání výpovědi. Celkem tedy nějakých šest let

Kniha je psána jazykem bodrým, srozumitelným pro čtenáře, kteří s medicínou nepřicházejí do kontaktu. Různé výkony/testy jsou v poznámkách pod čarou polopaticky vysvětleny. V českém překladu jsou dovysvětleny i anglické slovní hříčky, které, mnohdy satiricky, zpestřují text. U knihy se člověk zasměje. Příběhy se čtou skoro samy a stránky plynou rychle.

Moc se mi líbil komentář na epilogu knihy, kde bádá své kolegy, aby byli hlasitější ohledně své práce, a to kvůli tomu, aby veřejnost, „až bude ministr zdravotnictví zase lhát, že lékaři to dělají jen pro peníze, věděla, jak je to absurdní“. Jsme sice v Británii, ale domnívám se, že strany mince jsou si se stranami těch českých dost podobné. Četbu nelituji; doporučuji ji všem! Všichni totiž k těm lékařů chodíme :).

Som človek, ktorý si toho odžil po nemocniciach od narodenia viac než dosť a zažil som rôzne vyšetrenia, lekárov, ich prístupy a hlavne pacientov a ich rodiny, s ktorými sa musia potýkať. A to som sa plánoval tomuto povolaniu venovať, takže ma to zaujímalo z každej strany. Preto možno nebudem úplne objektívny, keďže Adamovi úplne rozumiem, že to niekedy bolo o nervy a nečudujem sa, že s tým nakoniec sekol. Asi by som si tiež dva krát rozmyslel, či má povolanie v zdravotníctve (hlavne v tom našom) zmysel, keby som čítal knihu, keď som sa rozhodoval o budúcnosti.

Síce nemôžem posúdiť ako na gynekológii a už dupľom nie v anglickom zdravotníctve, ale v mnohom je to dosť podobné tomu nášmu aj s jeho chybami a pacientmi. Dokonca si myslím, že keby sa nebodaj k podobnému literárnemu činu, odhodlal niekto z našej zdravotníckej oblasti, tak by to bol bohužiaľ ešte černejší humor a smutnejší obraz. Takto sa dalo aspoň baviť na anglickom humore a krútiť hlavou nad ich "vyspelosťou".

Moja menšia sťažnosť a poznámka k formátu a editorským úpravám SK/CZ verzie: Na knihu som narazil vo vlaku kde boli k dispozícii zdarma predslov a prvá kapitola. Zhruba o mesiac som si požičal z knižnice SK verziu - neskutočné pravopisné a významové (Enid Blyton je v oboch verziách za muža) chyby až som mal pocit, že čítam hrubý koncept, ktorý mal ešte niekto zredigovať, ale zabudol.

Ku koncu som už mal pocit, že niektoré veci pokiaľ ide o slovné hračky v angličtine akosi nie sú vysvetlené, tak som našiel na nete CZ verziu a porovnal. A naozaj. Väčšina slovných hračiek v SK verzii nebola vysvetlená. Alebo si to podobne uľahčili - v CZ verzii sa spomínajú poppers a len vo vysvetlivke ako tzv. španielske mušky; SK verzia dala mušky rovno do prekladu ako afrodiziaká pre LGBTQ+ komunitu. A tým sa podľa mňa trochu mení význam aj odtieň humoru v niektorých prípadoch. Nehovoriac o tom, že jeden určite (možno aj 2) denníkové zápisky sú v SK verzii vynechané (cenzúra?)

Vtipná, ale zároveň i dost silná kniha. Nedivím se, že u toho nezůstal.

Anglický humor. Místy disgusting.

Veselá kniha o smutných věcech.
Přiznám se, že jsem moc nevěděla, co jsem si vybrala za knihu. Takže jsem byla překvapena tím, že Adamova specializace je porodnictví. Místy jsem se smála, místy divila, někdy docela nechutné.
A je k tomu seriál, tak se možná podívám.

U této knihy jsem se dost nasmála, ale vlastně je to dost smutná kniha o stavu britského lékařství.

Já jsem tedy četla knihu v e-podobě (nevím na kolik se e-kniha editorsky liší od tištěné verze - asi by se moc lišit neměla, ne?) a přišla mi srozumitelná, jedná se o chronologicky seřazené deníkové zápisky mladého lékaře. Mnoha lidem zde v komentářích kniha nepřišla vtipná. V pořádku. Já osobně suchý humor preferuji, takže jsem se nasmála dost. O britském zdravotnictví jsem neměla žádné iluze ani před přečtením knihy, u nás to funguje na podobné bázi. Seriál na motivy knihy můžu jen doporučit.

Kniha je deník lékaře co ho kdy nejvíce zaujalo to zapsal. Bohužel je tam hodně věcí podobných je to Anglický humor někdy pobaví někdy ne jsou tam i smutné věci úmrtí narozených dětí i některých oblíbených lidí co má Adam rád. Kniha je takový slabší průměr čte se rychle hodně vypsáno co který lékařský výraz znamená ale to moc nebaví.

Prý britský humor - nuda - souhlasím s předchozím komentářem - nemá to hlavu ani patu. Jedna hvězdička za občas trefné popisy nadřízených.

Adam Kay tu prezentuje své názory na britské státní zdravotnictví. Píše dost nesouvisle, nemá to pořádnou formu. Občas proloží své poznatky nedůvtipnou historkou v délce pár vět. Je to asi pravdivé, ale nudné. To už je mnohem zábavnější a čtivější Doktor v domě od Richarda Gordona. Dávám jeden a půl bodu.

Prvotina sympatického lékaře a vtipného autora. Místy kostrbatý překlad. Některá místa jsou až nesrozumitelná.