Sladká pomsta

1 15. ledna

No tak jo, po zklamání ze Zabijáka Anderse jsem se obávala, že to s panem autorem půjde od desíti k pěti, ale Sladká pomsta se docela povedla. Už to není takové zjevení, jako byl Stařík, ale člověk ví, do čeho jde a příjemně se pobaví a oddychne si.

1 13. ledna

Jsem ráda, že se pan Jonasson dostal zpět téměř na úroveň nepřekonatelného Stoletého staříka.
Tentokrát jsem se opět od knihy nemohla odtrhnout a ani mi tu žádná postava vysloveně nepřekážela (narozdíl od jeho děl předchozích) a to se počítá.

14 13. ledna

Absurdně překombinovaný děj je plný konspirací a náhod, které spojují nespojitelné. Stejně jako ve Staříkovi a Analfabetce jsou hlavní postavy tak různorodé a svým způsobem divné, že by se vlastně ani nemohly potkat, natož spolu mít nějaký vztah. Zběsilá dějová linka vás vtáhne do děje a už nepustí.

Humor a pomsta jsou věčné!

1 12. ledna

Moje první setkání s tímto autorem. Bylo to příjemné, klidné, pohodové vyprávění jedné životní motanice. Místy opravdu veselé dovětky autora, mne v hromadce rozesmály. Ale nedalo se to. Kniha je to opravdu milá. Jen ten masaj, ten mi hrál na nervy, vždycky tomu dal na frak a převedl příběh na další kolej :-D Ale kniha za mne pěkná. Díky moc Ježíškovi za takový výběr.

4 11. ledna

Příjemné čtení, ale zdaleka ne tak zábavné ani poučné jako Stařík 100 a Stařík 101 (od srdce jsem se zasmála pouze při posledních dvou replikách v knize, které ovšem nepronáší žádný z hlavních hrdinů). Něco málo zajímavostí o Masajích, Irmě Stern a expresionistech, obchodech s uměním a galeristech (a šmejdech), (pozitivně) kreativních podnikatelích a jejich nápadech (od Sladké pomsty ke Sladkému zdraví) a ... Švédsku (pochopitelně). Ale provázanost vztahů mezi úzkou skupinou hrdinů, kteří se "náhodně" setkávají a dávají dohromady mi až příliš připomněl nedávno dočtené Úzkosti a jejich lidé a vůbec mi celý styl tentokrát až příliš připomínal Backmana, jakoby se Jonasson až moc inspiroval. Druhá půle byla občas až nudná, zdlouhavá mnohým opakováním téhož, celé by to mohlo klidně být o dost kratší.
Ovšem vylíčení šamana Masaje, který z vesnice bez jakýchkoli civilizačních vymožeností přeletěl půl světa a dokázal se v civilizaci rychle zorientovat, opravdu věřím: na lepší se prostě snadno zvyká, a stačí k tomu aspoň trocha inteligence a ochoty se učit (tady totiž nebyla žádná jazyková bariéra - Masaj se ve své jinak zpozdilé vesnici nějak naučil anglicky, takže zrovna ve Švédsku neměl žádný problém se domluvit).
Autor má sice pořád nápady a pořád co říci, zejména svým krajanům, ale Staříka prostě asi už nic předčit nebude... 85%

9 10. ledna

V očekávání bylo mnohem, mnohem víc.
Po Zabijákovi bylo nadšení s tak slibným titulem inspirací, pro varianty pomsty přímo nakažlivé. Než jsem ji měla v rukou byly představy zdrojem eskamotérské fantazie.

Krkolomnost sledu historie rodu v multikulty společnosti se musí přijmout, pak kolečka zapadnou.
Ze sladkostí bývá i zle.

Citace :" Vezměte si jenom všechny ty zatracený prezidenty."
...ten, který převzal vládu v zemi s ohroženým deštným pralesem a prezidentskou éru zahájil s tím, že zrušil ministerstvo kultury a na postoj národa vůči morálce a kultuře nechal dohlížet bývalého pornoherce."

Lámat hůl nebudu, ale pro příště se titulem unést nenechám.

1 06. ledna

Po několika předchozích knihách jsem si říkala, že Jonassonovi už žádnou další šanci nedám. Když jsem ale uviděla dobré recenze, tak jsem neodolala a do jeho nejnovější knihy se přece jen pustila. Musím říct, že jsem hodně příjemně překvapená - přečtení nelituji a dokonce jsem si knihu opravdu užila. Autor po dlouhé době konečně napsal něco poměrně kvalitního. Sladká pomsta se v mnohém podobá Stoletému staříkovi, nechybějí zde originální postavy, humor ani bláznivé situace. Pokud jste tedy fanoušky Staříka a Analfabetky, jistě se vám Sladká pomsta také zalíbí.