magnolia komentáře u knih
Zahradu Jiřího Trnky miluji ve všech jejích podobách - psané, namluvené Karlem Högrem i animované (ta se povedla moc krásně). Provázela mne i moje děti a dodnes si z ní rádi citujeme ( Byla jedna vrátka, za nimi zahrádka... , Kocour není doma - kocouré, mňaumňauré... Pět slonůůů, pět chobotůůů...). A svoji skutečnou zahradu si už roky vytvářím podle té Trnkovy kouzelné, jen ty slony nemám, ani velrybu...
Kniha byla zajímavá dějem i postavami. Autorka umí dobře vystihnout různé typy, především ženských hrdinek. Byla jsem ráda za Nellino rozhodnutí v závěru. Na začátku jsem se trochu podivila, že by se záměna zjistila (přes krevní skupinu) až tak pozdě. Selhání Olivera a Zoe vnímám jako příklad toho, když člověk překročí dané hranice přiměřeného chování, následné problémy a trápení dalších lidí nevyváží krátkodobé opojení. Ale četlo se to dobře, je to kvalitní román pro ženy v každém věku.
Detektivky nečtu moc často, spíše na doporučení. Tato se mi četla dobře, zajímavě vystavěný příběh, hlavní hrdina mi byl sympatický. Jen jsem ke konci trochu přeskakovala popisy práce a myšlenky, závěr mohl být taky o něco víc dramatický. Ale někdy bych si zase nějakou další knihu od tohoto autora ráda přečetla.
Kniha je psána jednoduše, střídá se pohled hlavní ženské hrdinky a jejího manžela, kteří si musí poradit s velmi odlišným způsobem života. Docela mě to bavilo, ale nestrhlo. Je to taková pohádka - hrdinka má opravdu z pekla štěstí na hodné lidi, taky ona sama je úžasná a manžel vlastně taky a děti jsou skromné... K tomuto žánru to všechno patří a pravé přátelství je opravdu nade vše. (Jen ten konec už byl na mě trochu moc přeslazený).
Velmi vtipné a povzbuzující čtení pro ženy. Podobných knížek-blogů je mnoho, ale tato je mi mnoha popisovanými situacemi, osobně hodně blízká. Příhody, myšlenky i vtipné postřehy mě bavily tak, že se nedalo knížku odložit. Dokonce se mi místy vnucovalo srovnání s nedostižnou Betty McDonaldovou, což se mi stává málokdy. Občas se něco opakovalo nebo jsem byla "jinde", ale celkově mě čtení příjemně překvapilo a potěšilo svojí milou otevřeností, skromnou moudrostí a nenuceným humorem. (Původně jsem ji chtěla darovat, ale nechám si ji - už jen kvůli tomu "chce eště" na s.72, se k ní možná budu vracet).
Některé povídky jsou výborné, většina dobrá a jen asi 3 bych tam mít nemusela. Ale humor Ivana Krause mám ráda, někdy mi lehce připomíná M.Horníčka a je to takové milé čtení.
Strhující příběh napsaný pouze malými tiskacími písmenky a vy se až ke konci dozvíte vše, co je potřeba vědět. A mezitím plyne vyprávění patnáctileté dívky, žijící v těžko představitelných podmínkách a je tak zajímavé a přitom prosté. A přestože je to místy drsné a smutné, je tam mnoho moudra a krásy (třeba vztah hrdinky k dědečkovi mě dojímal i těšil).
Zajímavá zpověď mladého muže, citlivého a hledajícího, v době porevoluční. Zajímavé názory, i na společenské dění této doby. Byl by to hezký český film.
Váhám mezi 3,5 a 4. Četlo se to moc dobře (ale zase ne tolik, abych mezi tím nepřečetla jednu ještě lepší knihu). Líbili se mi hrdinové Cormoran a Robin,autorčin styl vyprávění i detektivka bez krveprolití a úchylných vrahů. Tak přece jen dám ráda ty 4*. A těším se na další.
Knížka mě opravdu bavila a to nejsem trekařka ani nečtu podobné knihy o zdolávání vrcholů a všelijakém cestování. Je v ní totiž všechno, co mám v knížkách ráda - zajímavá hrdinka i prostředí, vztahy v rodině, humor, přátelství, napětí, věty k zamyšlení... Místy je vyprávění smutné, je to skutečný příběh a smutek tu má svoje místo. Nejvíce se mi líbily části, kdy Cheryl (vtipně) přiznává svoje chyby a také se nestydí za to, že je žena, živá a toužící. Doporučuji.
Romantická, současná kniha s trochou humoru a spoustou obvyklých situací (hrdinky těchto knih se pravidelně oblékají do těsných šatů a legračních kostýmů, často padají k zemi, nejdřív se oba nemají rádi, potom mají...). Ale nebylo to až tak hrozné, jen to není to, co čtu nejraději.
Kniha mě zaujala hned od první kapitoly neobvyklým příběhem i postavami. Nejvíce se mi (navzdory mému dospělému věku) líbilo vyprávění dospívající Penny, její pocity a myšlenky. A její dobrodružství - to bylo něco! Části s osudy hrdinek i mě trochu zdržovaly (což teprve současné holky - i když třeba je to navede ke klasické literatuře), některé mě rozčilovaly a souhlasím s předešlým hodnocením - mohlo to být trochu lépe uchopené. Ale za tu atmosféru, nápad a ty skutečné ženské postavy dávám 4* (a ti románoví chlapi taky stáli za to:)
(Z nedostatku jiné četby a taky ze zvědavosti, jestli se mi to bude zase líbit, přečteno znovu a líbilo. Moc. Originální a vtipné. A milá připomínka toho, jaké je to být dospívající holkou:). A tak zvyšuji hodnocení na 5.
Přečteno podruhé - a pořád je to moje velmi oblíbená kniha. A to jsem moc ráda. Tolik různých pohledů a míst k zamyšlení, to mě potěšilo a k tomu to napětí, humor a vztahy... Haddon umí a už jsem natěšená na Červený dům
Pro mě zajímavý a ojedinělý výlet do jiného žánru. Začátek (ten byl pro mne nejhezčí), konec i některé části velmi strhující, ale také trochu moc odboček - i když všechno mělo smysl a účel, jak se ukázalo v závěru. Ale jsem ráda, že jsem román přečetla, i když jiní čtenáři určitě knihu ocení více.
Zase jednou jsem dala na intuici a některé pochvalné recenze tady na DK - a nelituji. Vypravěč a hlavní hrdina je opravdu mile svérázný, ale tím lépe (tím více humorných situací, odlišných pohledů na skutečnost). Tento druh humoru se mi líbí, stejně jako další pestré postavy a prostředí, prostě všechno je dobře namíchané. Nechybí romantika, pátrání, já jsem moc nadšená a doporučuji (a kupuji do mojí knihovničky, protože k téhle knize se budu určitě ráda vracet).
Knihu jsem nedočetla. Nedokázala jsem číst o AH, ani v této satirické podobě. Mám ho napořád spojeného s tím největším zlem a vadí mi jeho neustálé připomínání např. v TV dokumentech (které tou častostí nevyznívá jako výstraha, ale spíš jako oslava). Ale třeba se tomuto zpracování někdo dokáže zasmát.
Tak váhám, bylo to hodně zajímavé, místy vtipné i s určitým napětím, takže jsem četla a četla. Občas mě hrdinové svým chováním dost rozčilovali, jednou Emma podruhé zas Leo, což byl možná záměr autora. Ale asi jsem ovlivněná přečtením pokračování, po kterém už jsem z toho dopisování byla dost unavená. Když to srovnám s jinými knihami, tato mě zase tolik nezasáhla, tak proto 3*
Knížka, do které se mi nejdříve nechtělo - díky ohlasům na DK jsem ji začala číst a byl to zážitek. Chytne vás od první stránky, krátké kapitoly s jasnými názvy jsou sympatické, stejně tak různé pohledy a vyprávění všech hrdinů. Citlivě napsané, napínavé, vtipné a dojemné čtení pro všechny věkové kategorie. Líbila se mi postava ředitele školy, takoví jsou asi jen v knihách. Knížka o přátelství a laskavosti a o velké odvaze hlavního hrdiny. Dávám plné hodnocení a nominuji jako knihu roku.
Knížka na jedno přečtení a četla se moc dobře (je to jiné, ale vybavilo se mi Svěrákovo Po strništi bos). Jen mám takové smíšené pocity z toho, že holčička zažila to hezké tak krátce, a také mě napadlo, že by někteří lidé od přírody neměli vůbec mít tu možnost plodit další a další děti. Celý příběh i dojemný konec je krásný, až na poslední větu, ta mi tam nějak nesedla.
Působivý příběh se zajímavou hrdinkou. Líbil se mi blízký vztah Lou a jejího staršího kamaráda. Ze všech knížek této autorky byla tahle nejvíc optimistická, přes všechny trable i místy jemně humorná.