Madluska komentáře u knih

Naprosto výborná kniha! Smekám před obsahem i formou, Čapek zvládal obojí. Díky!

2 14.05.2014

Překvapivě dobrá divadeliní hra s klasickým a skoro již ohraným námětem rodového sváru a nešťastné mladé lásky. Zeyer to zachránil magickými rysy (taky bych chtěla bílého jelena) a kletbami, na druhou stranu ale někomu nemusí sedět dnes již zastaralé výrazivo a popisování toho, co je již dávno jasné a zřejmé. Hrozně ráda bych ale viděla dobové představení, hlavně kvůli scéně, protože průsvitnění kmene stromu si umím představit tak maximálně ve filmu. :-)

1 14.05.2014

A já bláhová jsem čekala nějaké rozumné vysvětlení! :-) Z celé knížky mě asi nejvíc bavil český překlad, když rodina vyrazí k MacDonaldovým apod., to se prostě nezapřel rok vydání. Jinak ale obdivuju Levinovu schopnost vytvořit pěkně hustou a schizofrenickou atmosféru.

12.05.2014

Na této knize se mi nejvíc líbil její ekonomický přesah v podání Tomáše Sedláčka. :-) Ale i přímo v eposu se dá ledacos vyčíst, kromě staré pravdy, že muže kultivuje zpravidla žena (viz Enkidu :-)) třeba i to klasické moudro o nesmrtelnosti skrze činy. Nejvíc mě tak mrzí, že pořádně neznám sumerskou mytologii, a tak jsem se v záplavě neznámých bohů poněkud ztrácela.

1 12.05.2014

U této hry se nemůžu rozhodnout, jestli mě víc bavila, nebo iritovala. Na jednu stranu je totiž Shakespeare (ať už to byl kdokoliv :-)) mistr slova a jeho slovní přestřelky by mohly ranit i současné pisálky, na druhou stranu je mi ale krajně nepříjemné celé rozuzlení knížky, přestože se za feministku nepovažuji. Vím, že doba se změnila, vím, že Kateřina se řadila mezi osoby, které bych ve svém okolí s radostí oželela, ovšem ani to mě nepřinutí, abych si chrochtala blahem nad tím, jak s ní Petruccio hezky zatočil. Prostě nevím, no...

3 12.05.2014

Další z řady překvapení v rámci tzv. povinné četby. Němcová dokázala výborně a barvitě zachytit sociální dno i s jeho možnými příčinami, které se v trochu méně drastické podobě objevují dodnes: bída, hlad, nemoci, nemožnost vzdělání. A třebaže je celá situace pojatá značně polarizujícím způsobem a je víc než jasné, na které straně barikády spisovatelka stojí, rozhodně si zaslouží pozornost propracovaností prostředí i autentičností a surovostí (přiznejte se - kdo jste brečeli u Vojtova předčasného dospění?). Navíc je na Němcové příjemné, že víte, že od ní můžete čekat dobré konce, a tak si ji můžete naordinovat podle nálady, protože vás nijak nezaskočí. :-)

4 12.05.2014

Naprosto chápu, proč se France dostal na seznam nepohodlných autorů. Tvrdit o Bohu, že byl původně polyteista, ale všemožnými lichotkami věřících a andělů se stal monoteistou? Že Satan se zděsí údělu samolibého samovládce? Že andělé jsou ve své podstatě stejně zkažení jako lidé (ne-li zkaženější)? I přes autorův ohromný přehled historický (podobně jako v Tučňácích líčí vývoj celého lidstva - tentokrát s pomocí pekelníků) i kulturní (spousta odkazů na spisovatele, ale i malíře, znalost bible) mě tahle knížka pobuřovala, ale zároveň taky docela nudila (dá-li se takového stavu současně dosáhnout), takže jsem se k dočtení musela dost nutit. Vtipných průpovídek by se pár našlo (třeba popis sporu o univerzálie či charakteristika Mořice, který už od mládí měl moudrost Kazatele, totiž že z ničeho na zemi neplyne člověku užitek, a tak raději vůbec nic nedělal), takže nakonec jsem svou nechuť přemohla, ovšem vím, že ke Vzpouře andělů se už dobrovolně nevrátím.

2 05.02.2014

Výtečná knížečka! Zapomeňte ne ten věčně nespokojený hlásek, který našeptává, že takhle desetileté děti nemluví, že zdravotní problémy chlapce s leukémií se scvrkly do pouhé únavy, že v nemocnici je obdivuhodně neschopný personál a že citově už vás ten Schmitt ani nemohl vydírat víc... Prostě se na toho věčného rejpala zvysoka vykašlejte a přistupte na autorovu hru, dostaňte se do jeho nádherného (třebaže dost smutného) světa plného lásky, otázek, víry a nakonec i hlubokého pochopení. A třeba si na konci taky tak krásně pobrečíte. "P.S. Dnes nemám žádné přání. Odpočiň si." :-)

5 30.01.2014

Ze Zaklínače nakonec nejsem tak nadšená jako mé okolí, ale přesto Sapkowskému nemůžu upřít jeho kvality, neb dostál svému renomé čtivého autora. Uvidíme, jestli mi další pokračování bude připadat méně šroubované a vykonstruované (zde myšleno v tom méně lichotivém smyslu slova), v tomto souboru prostě některé události sloužily jen jako jakýsi oslí můstek bez kdovíjakého dalšího záměru. Ale což, na druhou stranu jsem se u těžce originálních verzí klasických pohádek dost dobře pobavila, takže jenom hudrat nemůžu. :-)

27.01.2014

Dorain Gray (lépe řečeno Oscar Wilde) mě zpracováním poněkud zklamal. Znala jsem hlavní dějovou linku (kdo by ji neznal) a snad proto mi některé pasáže působily takové utrpení, jelikož jsem se těšila na ono fantastické rozuzlení, na vnitřní sžírající a zohavující konflikt... Jenže místo toho jsem v úvodu musela protrpět nefalšovanou "bromanci" (že muž opěvuje ženu, to mě příliš nezaráží, ale óda muže na muže - třebaže čistě kamarádská ? - mě děsí), později zase výčet Dorianových zálib během jeho života prostoupeného krásou i ošklivostí (tvoření vůní, sbírání kdejakého harampádí, hraní na hudební nástroje...). Na druhou stranu ale nemůžu hodnotit vyloženě špatně, anžto Wilde i zde prokázal břitkost svého jazyka (zejména jedovatými poznámkami lorda Henryho) a schopnost napsat autentickou slovní přestřelku. (I to ale může zklamat: místy mi připadalo, že dialogy jsou do díla "vlepeny" čistě pro efekt, aby se uplatnil nějaký vydařený bonmot, bez ohledu na funkčnost v rámci příběhu. Nakonec jsem to autorovi ale přece jen odpustila. :-)) Takže ve finále z toho pan Gray vylezl s odřenýma ušima a průměrným hodnocením. Škoda převeliká, protože na tenhle čtenářský zážitek jsem se těšila několik let.

2 13.01.2014

Veronica Roth napsala v podstatě dívčí románek. Takový trochu modernější - sází totiž na 2 lákadla: lásku a (jiná) násilí. A přestože se v jejím fikčním světě pár děr nalezlo (uvidíme, jestli se je povede zaštupovat v následujících dílech), čekala jsem právě nějaký neotřelý slaďák, takže jsem s výsledkem dost spokojená (třebaže jsem si ještě pořád nezvykla na to, že kluk je schopen bez váhání kopnout holku do hlavy). A rozhodně se celé knize nedá upřít čtivost, tudíž pěkné 4*. P.S. Čtyřka je ztělesněním všech dívčích snů. ;-)

1 06.01.2014

Knížka, u které se budete smát nahlas! Aspoň mě tedy Richard Adolf (Dolfík!) Eriksson (ten zejména), Pumlíč (ten možná ještě o trochu víc), Slizoun Salazar, Klára a i další postavy se svými absurdními osudy dost bavili. Chtěla jsem vypsat nějaké hlášky, ale za prvé bez kontextu to není ono, za druhé bych se asi upsala - fakt jich tu padlo požehnaně. Trochu mě nudil samotný proces vysvobozování (zas tak moc mě totiž výčty zbraní a detailní popisy úprav auta neberou), jinak ovšem výborné, hlavně propracovaný upírský svět. Doslov ale opět perfektní. Jo a ještě mě pobavila představa telefonních budek a CD přehrávačů v r. 2024. :-)

1 06.01.2014

Velice těžko se hodnotí knížka, v níž se zračí zážitky tak hluboké a navýsost osobní. Frankl vysvětluje a popisuje svůj (vzhledem k tehdy módní psychoanalýze) novátorský přístup k psychoterapii velice poutavě, s množstvím příkladů z vlastního nelehkého života. Kdybych přece jen chtěla rýpat, trochu mi vadilo opakování týchž (třebaže stěžejních) myšlenek. Co mi ale vadilo hodně, to byla nedostatečná editorská péče - tolik překlepů a pravopisných chyb (vyd. z r. 1994) jsem už dlouho neviděla a při čtení mě vyloženě rušily. I přes technické nedostatky knihy ve mně ale Franklova teorie (i praxe) vyvolala hodně otázek, za což jsem autorovi vděčná. I proto si výjimečně dovolím do komentáře vložit citaci přímo z knihy, protože tuto část považuji z hlediska díla i logoterapie za zásadní:
"Člověk není věcí mezi ostatními věcmi. Věci se zájemně determinují, ale člověk je venkoncem bytostí sebeurčující. To, čím se v mezích nadání a prostředí stává, tvoří sám. Například v koncentračním táboře, který byl živou laboratoří a zkušební půdou, jsme byli očitými svědky, jak někteří z našich druhů si počínali jako svině, zatímco jiní se chovali jako světci. V člověku jsou obě tyto možnosti. Záleží na rozhodnutích, nikoli na podmínkách, která z těchto dvou možností se stane skutečností.“

3 02.01.2014

Já jsem tedy nadmíru spokojená a pochvalné komentáře tady na databázi docela chápu. Myslím, že Steinbeck si úžasně pohrál s motivy, prostředím, postavami (byť uznávám, že v tomhle ohledu si vybíral poněkud vypočítavě: mentálně retardovaný či schizofrenický Lennie, zodpovědný George, charizmatický Slim, opomíjený černoch Crooks a stařík Candy či veskrze prohnilý Curley) a i na malém rozsahu dokázal, že má cit pro příběh. Za mě rozhodně plný počet a pochvala.

5 01.01.2014

Další potvrzení, že naturalismus mě míjí... Chování okolí vůči bezbrannému dítěti se mi hnusilo přesně tak, jak nejspíš autor zamýšlel. K většímu čtenářskému požitku mi všach scházelo bližší určení postav, klučík se někdy choval jako dvanáctiletý, jindy zase jako tříletý, náhledy do jeho myšlenkových pochodů se mi zdály mimo realitu... A ke všemu ta jednostrannost všech zúčastněných (snad až na Katlu a vzpomínku na maminku byli skutečně všichni až do morku kostí špatní a prohnilí) a nevyhnutelnost špatného konce. Ne, Šlejhara si už víckrát asi nepřečtu.

2 26.12.2013

Ze začátku jsem si říkala, že cena Magnesia Litera se asi uděluje za citové vydírání - ono totiž Vyhnání není úplně pozitivní čtení, navíc rýpe v českých dějinách a starých křivdách, i když ukazuje i "ty zlé Němce". Vadila mi hlavně rovina postav: Gerta mi připadala maličko natvrdlá (v 15 letech o válce přemýšlela dost dětinsky, alespoň z pohledu čtenáře 21. století), otec zase ztvárňoval ztělesněné zlo. A ejhle, ukázalo se, že knížka mě nakonec sebrala víc, než jsem si byla zpočátku ochotna připustit. Nelehký životní úděl vykořeněné Gerty i dalších Němek, paradoxní osud Friedricha či soudruha Nováka, surovost, syrovost, detailní pohled a přehled autorky v dobových i místních reáliích, to všechno knize nakonec vysloužilo silné 4*. A Kateřina Tučková má můj obdiv za zmapování skoro celého století! Nejvíc na mě zapůsobil jednak pobyt v Perné u babičky Zipfelové, jednak dvojí pohled na pouto matky Gerty a dcery Barbory - to se skutečně povedlo a těším se, až se začtu do Žítkovských bohyní.

3 21.12.2013

Báječná, dokonalá, perfektní kniha! Třebaže mě 1984 příliš nezaujalo, Farma zvířat na mě zapůsobila nesrovnatelně víc - bajka, román/povídka, proroctví, to všechno by mohlo aspoň zčásti vystihovat Orwellovu knížku. A ačkoliv děj je hodně známý, tudíž ani při čtení vás nic moc nepřekvapí, stejně si i na onom malém prostoru (knihy i farmy) užíváte ty trefné alegorie diktátorských prasat, údernických koní, tupých ovcí, stávkujících slepic a tak dále a tak podobně. Tleskám a přidávám do doporučených.

7 29.11.2013

K Formánkovi jsem se, proč se nepřiznat, dostala omylem při bloumání po knihovně. Zaujala mě anotace: road movie, exercicie, reflexe promlčené viny a edice Revolver Revue - no neberte to! A tak jsem se pustila do čtení. Ne že by knížka strhla tak, že bych se plně soustředila od začátku do konce, na to mi chybí životní zkušenost z doby komunistické totality a na to byl příběh pojat až příliš modelově (včetně "jmen" hlavních postav - Malíř, Majitel + navíc bezejmenný muž s rysy autora). Jako neotřelý exkurz do hlubin navrátivších se emigrantů plných vzpomínek a očekávání, zdravotních komplikací a podivných životních (zlo)zvyků však překvapivě silné. Knihu navíc hezky zhodnotil Kryštof Špidla v A2 (odkaz v záložce recenze).

11.11.2013

Byť by kvůli hlavní hrdince všechny feministky z modrých punčoch vzteky vyskočily a tváře by se jim zbarvily doruda (Jana totiž působí, jako by sama do pěti napočítat neuměla), dvě věci se Jarmile Glazarové ve Vlčí jámě upřít nedají: výborná práce s prostředím (hrozně se mi líbila ta mnohými čtenáři zatracovaná slezská hatmatilka!) a neméně skvěle lyricky podané psychické stavy většiny zúčastněných. Dokonce bych si troufla tvrdit, že se touto knihou pasovala na rytířku lyrického popisu. Takže za mě nakonec 4* i přes na můj vkus snad až kýčovitý konec.

3 09.11.2013

U Křesadla by si Jung ruce umnul! Dánský pohádkář mu na podnosu přináší tolik archetypálních postav (ježibaba, voják, nevinná unylá princeznička...), že i Freud by spráskl ruce, lehl si na pohovku a začal uvažovat o významu nočních setkání vojáka a princezny prostřednictvím psích kuplířů. A co si budeme povídat, závěrečnou scénu z popraviště by si vůbec nejvíc užili proletáři všech zemí, trhačům by v jejich sápání dozajista pomohli a dopomohli by i Castrovi a jemu podobným na hrad, že? Kdyby tak Andersen věděl, jak nesmyslně se dají jeho pohádky interpretovat, snad by radši nic nenapsal. Protože mi ale právě ty skryté obsahy straší vzadu v hlavě, nemůžu hodnotit líp, byť i jen z úcty ke klasice.

5 17.10.2013