Kuře melancholik

Velmi krutě dojemné, typicky naturalistické. I navzdory hromadě přechodníků se četlo snadno a rychle. Paralela ubohého dítěte a ubohého kuřete je vskutku velmi silná.

(SPOILER) Neskutečně silný příběh, který chytne za srdce. Vypráví příběh malého chlapce, kterého odvrhne vlastní rodina, chovají se k němu hůř než k čeledínům a nakonec ho bez povšimnutí nechají samotného umírat ve stodole, kde mu dělá společnost jediný jeho věrný přítel - neduživé kuře a duch jeho zemřelé matky. Je to skvělá ukázka lidské bezohlednosti a lidské snahy vypustit ze svého života vše co je složité, ošklivé a náročné.

Velice smutný a krutý příběh, jež se mi špatně četl. Jsem rád, že kniha byla tak krátká, za mě znovu ne.

Kdyby si autor odpustil tu filosofující (blábolení "o románku dětském") a shrnující ("Jsi tedy sám, vykostěn a zavržen, hochu ubohý ...") pasáž a držel se jenom příběhu, bylo by to za plný počet, ale tyhle dva, tři odstavce mne přímo vytrhly z děje a pokazily atmosféru.

a) Ze srdce tuto knihu nenávidím
b) Každý by si ji měl přečíst.

Kuře melancholik je velice smutné dílo. Poukazuje na špatnosti společnosti, úmrtí jednoho z rodičů či na dětskou bezmoc. Použitý jazyk je poměrně složitý a zastaralý, četně se zde vyskytují přechodníky, ale rozhodně se kniha dá s přehledem přečíst. Tím, že autor nedává postavám jména ani vzhled, stává se vypravování mnohem osobnějším vzhledem k tomu, že každý si může jednoduše dosadit osobu ze svého blízkého okolí. Šlejhar dokázal na pár stránkách napsat něco doopravdy silného a smutného. Postava dítěte mi přišla až nepochopitelná, jeho odevzdanost nebo určitý nezájem ke světu jsem nedokázala pochopit. Mnohem více zřejmé mi přišlo chování otce i macechy, jelikož tací dospělý už prostě jsou, ovšem takto zničené dítě je mi záhadou. Koneckonců každý v tom pochopí pouze to, co již zná.

,,Tak se sešli zas. Stejně žili, stejně trpěli, týmž osudem svedeni. Jsou zase pospolu, aby pospolu dotrpěli.“

Naturalistická novela, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale rozhodně nad ní budete přemýšlet jeden týden. Má nízký počet stran, zato vysokou hodnotu.
Na rozbor v hodinách literatury zajímavé, ale sama od sebe bych nečetla. Příběh i podtext ve mně zanechaly mnoho myšlenek, ale jen málo si budu pamatovat do budoucna.
Doporučuji všem čtenářům klasiky i středoškolákům jako doporučenou četbu.

Novela byla vydána v roce 1889 a na stylu psaní je to hodně znát, použitá čeština je značně archaická. Někomu by to mohlo vadit, mě to však donutilo se na čtení plně soustředit. Jak už napovídá název, při čtení na vás opravdu padne melancholie a tíživé pocity. Spisovatel vystihuje nejhorší stránky lidské povahy.
Já jsem pořád částečně doufala, že se objeví někdo z minulosti děcka a pomůže mu, i když jsem věděla, že se to nestane. Postava kuřete, které spisovatel do novely zakomponoval, vše skvěle dokreslovala.

Modlím sa za to, aby sa mi v živote vyhýbali ľudia, ktorí označujú tento príbeh za "odpad", a ktorí nepocítili žiadny tlak v hrudi počas čítania tohto detského románu.

Krátký, smutný a silný příběh o lidské nespravedlnosti, krásně napsané.

O Šlejharovi jsem si leccos načetla, a tak mě příliš nepřekvapilo, že čtenáře vůbec nešetří a nenechává mu žádný prostor pro útěk do idealizovaného světa. Přesto pro mě byla četba místy až trýznivá, zejména když jsem si jako máma uvědomila, že utrpení, které chlapec zažíval, bylo v té době pro mnoho sirotků běžnou realitou. Ta bezmoc a zoufalství, proti kterým se nemohl bránit, jsou tu téměř hmatatelné. A k tomu to kuře – stejně zranitelné jako on. Nojo, i na kapesníčky došlo... Šlejhar zkrátka uměl. A já touto knihou rozhodně nekončím.

Kniha se mi celkové dost líbila, ale musela jsem si dávat přestávky, abych dostatečně pochopila, co se vlastně odehrává. Celkově se příběh linul v takovém pochmurném duchu, ale i přesto, to považuji za velmi krásný a srdečný příběh. Zasáhl člověka tak, jako by ho snad prožíval on sám.

Chmurné čtení, ale nádherný jazyk, kterým je novela psaná. Bohužel takové případy se stávaly, ani dnes není týrání jakéhokoli druhu vyloučeno, jen by to snad nedopadlo až takovýmto způsobem.

Macecha byla opravdové zlo, avšak vlastního otce nechápu už vůbec.

Příběh určitě je silný a má svou hodnotu, to nezpochybňuji. Mně to však nesedlo. Přečíst ten archaický jazyk pro mě bylo utrpení. Navíc mi to celé přišlo hrozně plytké, jako ten nespecifikovaný věk chlapce a předvídatelný děj.

Neuvěřitelně silné čtení. Nevěděla jsem, že mě kniha zasáhne tolik. Jazyk a poetičnost jen dodala třešničku.

Neuvěřitelně silné, smutné, ale zároveň velmi poetické. Tahle kniha ve čtenáři vyvolá opravdu hodně širokou škálu emocí od smutku, bezradnosti až po bezbřehý vztek a nenávist k lidem, kteří byli schopni pošlapat nevinný dětský život.
Tahle novela mi v hlavě zůstane ještě zatraceně dlouho.

Ze školy jsem věděla, že tohle nebude lehké čtení, ale že to bude AŽ TAK drsné, to jsem fakt nečekala. Příběh dítěte, kterému zemře matka a pak ho v životě čeká jen šikana, posměch, splín a opravdu ošklivé zacházení od ostatních "členů rodiny". Na těch pár desítek stranách jsem prožila velmi hluboké a velmi negativní emoce, ale to jen svědčí o tom, že na dobré dílo nepotřebujete stovky stran. Líbilo se mi, jak o skoro žádné postavě nevíme, jak se jmenuje, dodávalo to na odosobnění, které celý příběh posouvalo ještě více do depresivní roviny. Pokud vám nevadí číst o nehezkých věcech, zvlášť v souvislosti s malým dítětem, tak do knížky rozhodně jděte. Není teda napsána vůbec čtivě, je tam spousta starých pojmů, kterým jsem nerozuměla. Stejně to ve mně ale něco zanechalo a pokud takové knížky máte rádi, tak s chutí do čtení. Jen se připravte, že vás to poznamená a to rozhodně ne v žádném pozitivním slova smyslu.

Kolik obrazů, scén a hudby takový filmař potřebuje k vyjádření komplikované emoce? A teď si vezměte, že k tomu máte jen inkoust a papír. A jak silně to lze svést? Silně! Pane spisovateli, nebylo to lehké čtení.