Madluska komentáře u knih

Zajímavá studie srovnávající pojetí nacionalismu (zejména v 19. století) v českých učebnicích dějepisu. Autor upozorňuje na nedostatky, s nimiž se několik českých učebnic potýká a z nichž možná mohou pramenit potíže českých školáků s nacionalismem. Čaněk vidí problémy ve vytváření jakési mýtické představy národa jako živoucího organismu, pomíjení stinných stránek vzniku moderního nacionalismu v 19. století a opomíjení menšin v učebních textech. Když se nad tím člověk zamyslí, má autor ve všech bodech pravdu, tak nezbývá než doufat, že jednou někdo napíše dokonalou učebnici zbavenou všech polopravd a mýtů (i když všichni víme, že taková nikdy vzniknout nemůže :-)).

08.04.2012

Hlavní význam knížky vidím ve druhé části, která obsahuje náměty na protipředsudková cvičení, tam mohou učitelé (ale nejen oni, kniha může pomoci i vedoucím zájmových kroužků apod.) načerpat cennou inspiraci. V úvodní teoretické části ale nečekejte žádný výklad a jasné definice, autoři o uváděných pojmech uvažují, přemítají a docházejí k závěru, že jsou jevy těmito pojmy označované značně komplikované. Takže abych to shrnula: teorie spíše úvahová bez jasných závěrů, praktická část velice zajímavá.

08.04.2012

Zřejmě je mé hodnocení poznamenáno tím, že jsem bílá Evropanka, která pro svou rasu není diskriminována. Nechápejte mě špatně: nemyslím si, že by měl být jakýkoliv člověk pro odlišnou barvu kůže, jiný tvar lebky (atd. atd.) vyloučen ze společnosti, krácen na svých právech, či dokonce fyzicky napadán! Ani omylem - člověk je prostě lidská bytost se všemi svými specifiky, jež ho odlišují od ostatních, a jako takový si zaslouží úctu. Jenže na druhou stranu nezastávám ani onen moderní "hypertolerantní" názor, že bychom měli před odlišností zavírat oči a tvářit se, že odlišnost na světě neexistuje. Lidstvo je přece pestré a rozmanité, takže nelze prohlašovat, že všichni lidé jsou stejní. Při čtení této knihy jsem bohužel měla neodbytný pocit, že tuto unifikovanost a všeobecnou toleranci (hraničící s přehlížením) se nám autor snaží vnutit.

1 08.04.2012

Skvělá a kupodivu čtivá knížka. Složité téma nacionalismu a etnických konfliktů je podáno srozumitelně a s množstvím konkrétních příkladů takřka z celého světa, neomezuje se jen na problémy v Evropě a na Balkáně. Navíc je kniha přehledně zpracovaná, na konci každé kapitoly je shrnutí a co je nejdůležitější - autor problémy pouze nepopisuje, ale snaží se hledat i jejich řešení. Amen. :-)

1 08.04.2012

Kosmovy kroniky jsem se děsila a vyhýbala jsem se jí, co to jen šlo. :-) Kupodivu se ale dá přečíst, ba co víc - čtenář si při ní uvědomí, že se lidstvo vlastně úplně zásadně nemění a že příběhy zde popsané se opakují dokolečka dokola. A výroky o tom, že klepání na královu bránu nezmůžou nic, zato ruce podmazané otevřou všude, platí taky pořád. ;-) Přiznávám však, že v historických faktech a v záplavě jmen jsem se ztrácela, a tak Kosmova kronika nikdy nepřibude do "knih srdce mého". :-)

3 21.12.2011

Kde Prima sezóna skončila, tam Zbabělci začali... Naštěstí. Danny trochu zestárl, a i když holky mu stále nedají spát, musí řešit i jiné věci. A právě v tom kontrastu války a lásky, v realistickém zobrazení těžkostí různého druhu, které musí mladý Smiřický snášet, spočívá (podle mého soudu) největší trumf Škvoreckého.

2 19.12.2011

Na můj vkus málo války a moc ženských. Škvorecký vykreslil uvažování mladého Dannyho sice přesvědčivě a (zřejmě) realisticky, ale mě to (mnohdy až absurdně laděné) plkání nějak nebralo.

2 19.12.2011

Shaw si se čtenářem pěkně hraje - uvádí ho hned do několika fantaskních světů, přičemž každý je svůj, originální. Autorova fantazie se rozběhla do mnoha směrů a výsledkem je poněkud nesourodý výběr povídek. Mě osobně zaujala třeba Redukce váhy (popis vlastní ženy zvládl vypravěč bravurně!), pobavil mě závěr Hrr na ně, za zmínku stojí i Stín křídel nebo až romanticky laděný příběh Račte si vybrat svět. Oceňuju Shawovu nápaditost, jen mě mrzí, že všechny povídky nejsou stejně zábavné nebo napínavé.

13.12.2011

Jakkoliv se nám při hodinách literatury snaží učitelé knihy znechutit, Dickens si své čtenáře stále nachází. Myslím, že zásluhu na tom nese zejména jeho vypravěčské umění: od něj i jinak nudné popisy oblečení mají něco do sebe. :-) Nechtělo se mi ani věřit, že se do tragického příběhu o sirotkovi vejde tolik vtipu. Čtivé, zajímavé, zábavné.

05.12.2011

Minimálně pro hlavní myšlenku celé trilogie si knížka 3* zaslouží, protože úvahy o moci změnit svět jsou stále aktuální. A tak spolu s autorkou připomínám: "Jenže tu moc mají všichni živí tvorové, kteří si můžou vybrat mezi dobrem a zlem a kteří si zvolí to první. Možná že právě proto jsi tak důležitá." :-) Bohužel, Víc mě knížky nezaujaly, protože celý Kožešinčin svět, kde se prolínaly dávné věky a lidská realita, mi připadal poněkud nepřehledný (snad nepropracovaný?), díky čemuž se autorka nemusela tolik snažit při konečném rozuzlení - právě to mě ve všech třech dílech spíš zklamalo. Své klady sága má, bohužel však vidím i mnoho negativ.

26.11.2011

Kdyby Jan Lehár nesepsal předmluvu k této knize, považovala bych ji za nějakou nudnou legendu o světici. Díky oné předmluvě však text získal jiný rozměr, dokonce i symbolika barev mě zaujala. :-) Navíc když si člověk uvědomí, že tohle dílo vzniklo ve 14. století, kdy ještě čeština nebyla na kdovíjaké úrovni, musí si sednout na zadek. Kdo si oblíbil lyrickoepické verše, toho by mohla zaujmout i Legenda o sv. Kateřině.

3 15.11.2011

Myšlenka zajímavá, zpracování (alespoň pro mě) nikoliv. Několik trefných postřehů a poznámek nevyváží ten (slovy zdejšího obsahu) "lapidární" zbytek. Závěrečné stupňování napětí se Rážovi docela povedlo, ovšem úplný konec mi celkový dojem spíš zkazil. Kdepak, příště raději sáhnu po jiné knize...

06.11.2011

Nechť se na mě milovníci Thomase Hardyho nezlobí, ale i přes veškerou snahu byl pro mě Starosta doslova "hard" (zvláštní slovní hříčka, že? :-)). Jednání postav mi připadalo nereálné, popisy rozvleklé, zápletka se mnohdy povážlivě blížila ke klišé (několikrát jsem si troufla odhadnout další vývoj událostí a dříve nebo později se můj úsudek naplnil) a celkově jsem u knihy trpěla (ovšem nikoli pro soucítění s osudem zmítanými protagonisty). Škoda...

02.11.2011

U Ostrova tučňáků mě mrzelo především to, že nemám širší kulturně-historický rozhled, abych dovedla odhalit všechny náznaky, které Anatole France do svého díla zakomponoval. Prostřednictvím pokřtěných a polidštěných tučňáků si totiž střílí ze všeho možného: od zatraceně světských světců (svatá Orberosa a veškeré její osudy jsou toho důkazem), přes dvorské intriky po události z autorovy současnosti (tragikomický proces s Ohňovcem). I přes svou neznalost jsem se ale dobře pobavila především díky jeho vyprávěcímu stylu plnému kousavých poznámek, vtipných jmen (královna Hlupka, princ Hlupan, hrabě Psíhubka z Vlkochrupů) a neskutečných výčtů, které by mohly v lecčems inspirovat absurdní drama. :-)

2 31.10.2011

Ve své podstatě je to knížka o chlapíkovi, který se rozhodne zbohatnout na chovu slepic, a proto její četba neslibuje žádný velkolepý zážitek. Ovšem jméno P.G.Wodehouse dodává dílku docela jiný rozměr a jeho slovní hříčky a smysl pro situační komiku dělají i ze zdánlivě nudné látky zlatý důl. Pro přívržence britské humoristické literatury je to laskomina. :-)

30.10.2011

Asi jsem od knížky čekala něco jiného, řekněme poutavějšího. Bohužel mě De Laclos nedokázal zaujmout natolik, aby mi nebyl osud jeho hrdinů lhostejný. Nedovedu určit, zda to zapříčinila forma dopisů, prostředí francouzské smetánky nebo mně nesympatické hlavní postavy, ale Nebezpečné známosti už si znovu (s největší pravděpodobností) nepřečtu.

1 30.10.2011

Po úvodu, kdy jsem jen vrtěla hlavou nad tím "nedětským dítětem" (malá Jana Eyrová se vyjadřovala vskutku dospěle), jsem se tak trochu obávala věcí budoucích. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a na Janu jsem si zvykla tak, že mě její další osud zajímal. Nebylo těžké vžít se do její kůže - nehezké a upjaté vychovatelky. :-) Až na pár předvídatelných zvratů v závěru mě knížka bavila, navíc jsem mnohdy nevěřícně kroutila hlavou, jak se autorce povedlo dokonale vystihnout lidskou povahu třeba jen jedinou větou, takže za 5*. P.S.: Pan Rochester přímo zosobnil mužský ideál: drsný, ale něžný. :-)

2 27.10.2011

Hůrku jsem dlouho odkládala, nicméně nakonec jsem ji vzala na milost. Kniha mě překvapila - v první fázi mile, protože se četla moc dobře, postavy byly správně "neprohlédnutelné" a příběh sliboval napětí. K tomu se přidalo ponuré prostředí nevlídné Anglie a zajímavý nápad se střídáním vypravěčů (Lockwood, Nelly aj.). V druhé fázi ale přišlo rozčarování, které se stupňovalo s přibývajícím počtem záhadných úmrtí, utiskovaných sirotků a způsobů vydírání. Jako by snad nestačila jedna Kateřina, Heathcliff nebo Linton a jako by nestačilo jedno nalezené/opuštěné dítě. Uznávám, že kniha je propracovaná, ale na můj vkus až překombinovaná... A idylický závěr s proměnou negramotného žabáka v prince byl trochu podpásový.

2 21.10.2011

Maugham zde s typickým britským humorem bohužel docela šetří a užívá jej zejména při charakteristice literárního prostředí. Právě v této obžalobě (nejen) spisovatelské společnosti dle mého soudu spočívá jádro knihy. Samotná zápletka kolem Růženky už tak zajímavá není.

18.10.2011