Madluska komentáře u knih

Osobně by mě moc zajímalo, co by Neruda napsal o lidech, kteří čtou jeho příběhy z donucení kvůli škole a na základě toho je pak i hodnotí. Osobně si myslím, že jakožto výborný znalec povah by je vystihl svým typickým, milým, ale někdy trochu kousavým způsobem. Osobně si myslím, že bych se u toho opět dobře bavila, podobně jako u ostatních povídek.

5 21.03.2013

Den trifidů je skvělá kniha. Nejen že se autor vyžívá v popisu postapokalyptické atmosféry a zhoubných "kytek" (připadá mi legrační, že si jako první zmínku o Wyndhamově dílku vybavím poznámku o chodících kytkách a svou představu o totální slátanině! :-)), ale autor neopomíjí ani psychickou stránku přeživších. Jo, kniha jedna báseň, plná prostoru pro vlastní přemýšlení - myslím, že se tahle knížka dá přečíst za den, ale byla by to věčná škoda... (Ještě si dovolím jednu poznámku: Mrzí mě, že vydání, které jsem četla já - 1977, bylo zprzněno a zohaveno množstvím překlepů, neřku-li přímo gramatických chyb.)

11 20.03.2013

Tohle sci-fi mě příliš nenadchlo, a pokud je to nejlepší knížka od Strugackých, asi už po žádné další nesáhnu. Nebudu zapírat - asi jsem byla líná nad knihou víc přemýšlet, takže mi přišla jaksi nedodělaná. Vysvětlení po celou dobu v podstatě veškeré žádné, takže závěr je vlastně jen logickým vyústěním toho všeho. Na druhou stranu ale uznávám, že fantazii tvůrci měli, a hodně oceňuji i nápad s členěním a uvedením kapitol.

2 13.03.2013

Nepříjemně syrové, ale nejen to. Clavell dovede ostrými zoubky pochybností nahlodávat čtenáře jako krysí matka rodu Eva: Jak by v Čangi obstál on? Zachoval by si lidskou důstojnost nebo by klesl hluboko pod hranici morálky a slušnosti? Má dostatečně pevné zásady jako (alespoň zpočátku) Peter Marlowe? Bez všech pochyb je kniha čtivá, ale asi bych o ní nenapsala, že se "mi četla dobře", protože téma a jeho pojetí takové slovní spojení nějak vylučují.

2 13.03.2013

Shodou náhod a okolností jsem se začetla do dvou knih s vězeňskou tematikou najednou, přičemž jejich děj dělilo necelé století. Clavell se svým "krysím králem" sice vyšel z tohoto souboje jako vítěz, ale to neznamená, že by Sabinova kniha byla špatná. Vůbec ne! Jen je prostě dnešnímu čtenáři tak nějak vzdálenější jak styl psaní, tak pojetí vězení. Českému autorovi se ovšem rozhodně nedá upřít odvaha (poznámka o Bachovi mi připadá odvážná i dnes), vypravěčský talent (byť některé pasáže bych s klidným srdcem přeskočila :-)) a dávka smyslu pro humor (vídeňský doktor Schauberk budiž toho důkazem).

2 13.03.2013

Pavel Šrut je zkrátka kouzelník! Dovede prosté věci podávat tak neobyčejným a prostě kouzelným způsobem, že jeho tvorbu pro děti musíte milovat. Nejen pro vtip, nápaditost, ale taky pro laskavost a hravost. Už se těším na pokračování. P.S.: A ano, v případě Lichožroutů člověk nesmí zapomenout ani na Galinu Miklínovou, protože její kresby celou atmosféru báječně doplňují. A ubývající ponožka asi nemá konkurenci, ta mě naprosto odrovnala. :-)

1 25.02.2013

Po opentlované a všelijak jinak vyumělkované literatuře národního obrození Havlíčkovy úderné verše potěší dvojnásob. V Lávrovi opět můžeme objevit jeho (snad ani ne příliš skryté) kousavé komentáře - třeba jak bylo v irském království tuze málo holičů na to, aby vyvolali nějakou rebelii.

2 16.02.2013

Povídka sice hodně absurdní, ale právě proto zábavná. Gogolův nezaměnitelný styl dodává jinak možná naprosto nesmyslnému a nudnému tématu šmrnc a šťávu.

1 12.02.2013

Není pochyb o tom, že Martin je mistrem barvitých popisů a že dovedl stvořit svůj svět podobně jako Tolkien, snad jen s tím rozdílem, že tam kde Tolkien sklouzává k pohádkovosti, tam Martin přichází s brutální realističností a jazýčky vah mezi dobrem a zlem u něj kmitají ze strany na stranu.

1 12.02.2013

Mně to na rozdíl od uživatele WEIL docela zábavné přijde. Čtenář má možnost sledovat absurdní výplody chorého mozku a postupnou přeměnu obyčejného úředníčka. Moc se mi líbí doladěnost záměru - stačí sledovat datování jednotlivých zápisků a hned víte, na čem jste. Na druhou strnu Gogol hraje i na vážnou strunu a zobrazuje přístup k mentálně chorým v carském Rusku 19. st. - Michel Foucault by mu jistě poděkoval za inspiraci. Hlavní je ale způsob autorova podání - vnitřní monology, kterými nechává hlavní postavu promlouvat, jsou úžasné!

2 10.02.2013

Klicpera vzdor času působí poměrně svěže a nebýt onoho archaického vyjadřování, našel by si nestárnoucím námětem mnoho příznivců i dnes. Bohužel, stal se z něj jen další chudák, jehož dílo bylo zdecimováno zařazením do povinné četby.

1 09.02.2013

Tolik nadějí, které skončí tragickým pádem do hlubiny, odkud není návratu. Rozhodně skvělá báseň, kterou zdobí nejen to, co autor řekl ve verších, ale dále taky to, co neřekl a přenechal k přemítání čtenářům.

2 02.02.2013

Na to, jaký se kolem knihy strhl poprask, se mi zdála Voda pro slony taková... Vodová. A to má tolik atributů, které jí přidávají na zajímavosti: neokoukané cirkusové prostředí, napínající milostný trojúhelník i filmové zpracování. Bohužel mi to celé připadalo pojaté poněkud lacině, účelově, jako by si Gruen řekla, že napíše o něco (vlastně o docela dost) lepší večer pod lampou. Podprůměrné to ale rozhodně není.

4 02.02.2013

Oněgin v sobě skrývá jakýsi recept na romantickou literaturu - nechybí snad nic: od vyděděného hrdiny přes nenaplněnou lásku až po protispolečenský čin. Spíš než proslulý a všude omílaný Taťánin dopis mě však oslovovaly vnitřní hnutí hrdinů - právě v nich vidím autorova génia, smysl celé básně.

02.02.2013

Vůbec ne tak děsivé, jak by se od povinné četby očekávalo. Přes až pohádkové směřování příběhu (nepřipomíná vám snad osud Esmeraldy nikoho?) zde nechybí napětí a zajímavé zvraty, nicméně prim hraje Hugův vypravěčský styl, on totiž Victor dovede vyjádřit i sebebanálnější skutečnost neotřele a s citem pro detail.

02.02.2013

Nechť mi Winifred mé hodnocení s laskavostí promine. Vůbec nechci tvrdit, že SPZŽ je špatná kniha - několikrát jsem se u ní musela usmívat nejen v duchu. Žel bohu se však na celém příběhu podepsal zub času a já jsem se prostě nemohla zbavit pocitu, že dnešní ženy už mají i jiné zájmy než shánět nejvhodnějšího kandidáta pro vdavky a chodit "do společnosti" jen tak žvatlat s nezajímavými lidmi o nezajímavých věcech. (Zároveň ale připouštím, že určité kruhy se tomuto pokroku zuby nehty brání. :-D) A tak mi jakási guinevrocentričnost vadila čím dál víc, neboť příběh od začátku stojí na vratkých nohou náhody (hl. hrdinka náhodou dojde do domu, kde se setká se svou budoucí zaměstnavatelkou a nejlepší kamarádkou, díky níž najde i osobní životní štěstí??). Pro tento "načervenalý" odstín knihy nakonec dávám 2*, byť uznávám, že jako oddechovka poslouží celkem dobře.

1 25.11.2012

Zajímavý námět, který odhaluje nechutné choutky odlidštěných mas a v němž King zvědavě nahlíží do hlav mladých ambiciózních sebevrahů, zkoumá jejich motivaci i cíle a celkově se snaží zalézt jim pod kůži, u mě sráží konec. Autor nás celou dobu připravuje na onen fantastický závěr pochodu a ono je to přitom tak... No, nechť se čtenář nechá překvapit, ale čekala jsem trochu originálnější, nečekanější vyústění. Na 63. nejlepší knihu tady na databázi to ani přes sondu do hroutící se lidské duše vskutku nevidím...

3 02.11.2012

Překvapivě i pro mě zajímavé sci-fi, ve kterém si zřejmě každý může najít "to svoje": vykreslení světa planety Belzagor, mocenské praktiky nadřazené (?) rasy, religionistické úvahy o znovuzrození, etická témata o vině a trestu, sociologické přístupy k různým skupinám a jejich soužití... Nepříliš rozsáhlá knížka má hodně co nabídnout, a tak jestli nepatříte k vyloženým odpůrcům žánru, neměla by vám ujít.

5 13.10.2012

Síla knížky spočívá především v tom, co se povede autorovi vytvořit v hlavě čtenáře - kolik znepokojivých otázek v něm dovede vyvolat. Relativismus dobra a zla, víra ve schopnosti člověka i víra v Boha, strach z odlišnosti, láska i naděje, kterou přináší jakýsi nový svět - to všechno Wyndham zúročuje v útlé knížečce, jež rozhodně stojí za pozornost.

4 07.10.2012

Možná jsem od Kedrigerna čekala víc, než mi mohl nabídnout, byť je to čaroděj takřka nedostižný. Morressymu rozhodně nelze upřít vypravěčský talent a lehkost, s jakou rozvíjí děj, je příjemná a osvěžující, navíc jeho svět skýtal mnohé podněty k vytváření zvratů. I přesto se mi celý příběh zdál poněkud... Málo propracovaný? (Když je někdo čaroděj, pak si může dovolit takřka cokoliv - z každé polízanice se nakonec dostane, protože si vzpomene na nějaké to kouzlo, že?)

06.08.2012