Démon

kniha od:


Koupit

Démon je dílo ruského spisovatele, který toto dílo psal již od svých 14 letech. Příběh vypráví o Démonovi, který se zamiluje do Tamary, dcery krále. V žárlivost zabije jejího snoubence. Tamara v zoufalství utíká do kláštera, ale ani tam ji Démon nepřestává pronásledovat. Nakonec se mu Tamara podvolí. Ovšem zaplatí za to krutou daní.......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/23003/demon-5RU-23003.jpg 4.4272
Orig. název:

Демон (1839)

Žánr:
Literatura světová, Poezie
Vydáno:, SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (32)

Kniha Démon

Přidat komentář
Verousek
13. března

Krásná kniha, rozhodně se k ní ještě někdy vrátím. Akorát se mi občas zdálo, že to textově nesedí, ale to pravděpodobně bude vina překladu.

alef
06. března

„Jsem ten, jemuž jsi naslouchala
v půlnoční tichou hodinu.
Má duše ke tvé šepotala,
ty smutek můj jsi uhádala,
můj obraz viděla jsi v snu.
Jsem ten, jehož zrak naděj ničí,
sotva naděje rozkvete;
jsem ten, jenž nemá lásku ničí
a srdce všemi prokleté.
Mnou nevládnou, věz, prostor s časem;
jsem bič svých rabů pozemských,
poznání, svobody král já jsem,
sok nebes, země jsem zlým hlasem ...“

Bylo to krásné, krásné, krásné ... bylo to romanticky krásné :-) ... před očima se střídaly obrazy krajiny ...
„A již rozprostřel před ním jiný
živoucí obraz žírný kraj.
Plameny květů, gobelíny
gruzínských dolin, tichý háj,
mír, štěstí, pravý zemský ráj!“

... propletené s příběhem ... . o zmučeném, hledajícím srdci, toužícím po lásce a přitom tak osamělém v nekonečném prostoru ...
„Nicotné zemi Démon vlád,
sil zlo, však sil je bez rozkoše.
Když nesetkal se s odpůrcem
umění svého, zájem o vše
ztratil a zlem byl znechucen ...“

... obyčejná lidská vlastnost vedla Démona – nespokojenost ... a taky věčná touha ...
„Vládneš mým snům, v své moci máš mě,
nezdejší láskou mám tě rád
vášnivě, nekonečně, strašně -
jak ty nemůžeš milovat.“

Už staří pohané se k démonům stavěli, jako k síle ... vlastní všem. Vtěsnali do nich veškeré zlo, které pochází z podstaty člověka ... zlo, jako pudovou záležitost, vycházející z našich vnitřních pocitů, „opatrujeme“ v sobě každý svého démona? ... Lermontov ho v sobě měl ... "vykázaného z blaženství a dokonalosti a přitom vědoucího o nich", a taky "uvědomujícího si zároveň, že návrat je stejně nemožný, jako je neuskutečnitelná harmonie tady na Zemi" ... ve vyhnanství. A to byl pro něj nepřijatelný „zákon“, s kterým se prostě nesmířil ...

Tamara: „Miluješ mě? Proč? Odejdi, duchu zlopověstný ...“
Démon: „Proč, krásko? Sám ti nepovím. Nadějí novou unášený s větrem, s věncem trnovým, i neřestnými rozkošemi ... v své moci máš mě ...“
Tamara: „Proč sis mne vybral k obžalobě a k steskům? ... Škodíš všem...“
Démon: „I Tobě?“
Tamara: „Mlč, uslyší nás!“
Démon: „Sami jsme.“
Tamara: „A Bůh?“
Démon: „Ten v nebi je a nedbá o naše lidské trampoty.“
Tamara: „A trest? A peklo se svým děsem?“
Démon: „Co peklo – když v něm budeš Ty!“

Jass
29. ledna

Čekala jsem trochu silnější kafe... Nicméně... moje hodnocení není momentálně právě nejobjektivnější. Mám trochu čtenářskou krizi, ale číst musím, a tak mě to všechno akorát... Pravda, po Keatsovi byl Lermontov příjemná změna, ale pořád jako by příběh šel mimo mě. Určitě se k příběhu ještě někdy vrátím - za příznivějších okolností (tohle poslední dobou říkám nějak příliš často, by mě zajímalo, kde na to vezmu čas...).

tučňák222
28. ledna

Vím, že Lermontov byl skvělý básník, že Démon byl jedním z hlavních děl ruského romantismu, přesto mě kniha velice mile překvapila.
Opravdu krásný příběh plný nejrůznějších nadčasových motivů a jaksi doplňující Puškinova Oněgina.

Arocrynn
24.07.2018

Báseň Démon je moje srdeční záležitost. V třinácti jsem ji četla svojí nejmladší sestře, když jsem ji uspávala v kočárku, ve čtrnácti a v patnácti místo pohádek před spaním (Pavli, promiň!) :-D Mnohé verše si nosím v paměti a vzpomenu si na ně pokaždé, když mám nostalgickou náladu…
Démon je pro mne také ukázkou, jak někdy stačí skutečně málo k tomu, jestli dílo budete zbožňovat, nebo jej zatratíte. Pro mne tím málem byl překlad Josefa Hory a zejména pasáž, ve které Démon poprvé spatří Tamaru. Myslím si, že jen Josef Hora dokázal vyzdvihnout skutečný bod zlomu, ten pravý klíčový okamžik, který rozhodl o osudu všech. Originál jsem nečetla, ale v mých očích žádný jiný překlad tyto verše nepřekonal.
...
Tak někdy pochyb zavanutí
ztemnilo světlou tvář i rty,
bylo však v každém jejím hnutí
půvabu tolik, jistoty
a tolik milé prostoty,
že kdyby Démon, přelétaje,
v té chvíli pohled k ní by zdvih,
svých dávných bratří vzpomínaje,
byl by se odvrátil – a vzdych…

A Démon viděl…

B4LU
13.12.2017

Nedokážu Démona ohodnotit, protože nemám s čím srovnávat (poezii moc nečtu), ale tohle bylo opravdu působivé, líbilo se mi to.

Deidara
18.10.2017

Zatím jedna z nejlepších poezií, na kterou jsem narazil a dočetl až do konce.

Melancholie
30.08.2017

I proklel Démon, poražený,
poznovu šílené své sny
a zůstal sám ve vesmíru, bez proměny,
bez naděje, bez lásky...

Žárlivě svoji kořist střeží
zde temná řeka Kazbeku
a hroby v klidu věčna leží
přes věčný neklid v člověku.