Démon

kniha od:


Koupit

Démon je dílo ruského spisovatele, který toto dílo psal již od svých 14 letech. Příběh vypráví o Démonovi, který se zamiluje do Tamary, dcery krále. V žárlivost zabije jejího snoubence. Tamara v zoufalství utíká do kláštera, ale ani tam ji Démon nepřestává pronásledovat. Nakonec se mu Tamara podvolí. Ovšem zaplatí za to krutou daní.......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23003/demon-5RU-23003.jpg 4.4315
Žánr
Literatura světová, Poezie
Vydáno, SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Orig. název

Демон, 1839

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (38)

Kniha Démon

Přidat komentář
AnjuBlackCat
17. listopadu

Ne náhodou je tato báseň prvním dílem ruského romantismu. Nádherná báseň. Každý máme svého démona, a kdyby jen jednoho...

"Démon lehce pak,
odvětiv slovy vábivými
ke zbožným jejím povzdechům
se žhavě přimkl ústy svými
k dívčiným třesoucím se rtům."

Nicméně, jedno je a bude věčné - smrt.

"Žárlivě svoji kořist střeží
zde temná žula Kazbeku
a hroby v klidu věčna leží
přes věčný neklid v člověku."

Ronnie68
29. října

Dobře se to četlo ...


Set123
27. srpna

Je úžasné kolik citu dokázal Larmontov včlenit do jedné vcelku krátké básně, kterou máte za hodinku, či dvě přečtenou. Komentář obsahuje vyzrazení děje.

Poesie je to jazykově velice jednoduchá a čte se sama, řádky utíkají a vy se nestačíte divit, jak jednoduše lze vylíčit velice smutný příběh o lásce. O lásce a osudu. To jsou myslím hlavní motivy této básně.

Démon, stvořený jen pro zlo a nic než zlo ve svém životě nemá a nesmí mít, bloudí temnotou chudého světa, který mu nenabízí nic jiného, než zase zlo, dokud nenarazí na světlo, v podobě Tamary, v podobě lásky. Ale osudem démona není žít v lásce, i láska se tedy nutně při pouhém dotyku zase proměňuje ve zlo. Po jedné z nejkrásnějších přísah vůbec přichází krutí rána. Polibek. Nedovedu si ani představil zmaření nadějí a zoufalství, které musely v duši démona vybuchnout. „Je má!“ Křičí démon. A osud mu jí stejně vytrhává z náruče.

Nejsem fatalista a fatalismus dokonce nesnáším, je to pouhá snaha zbavit sebe sama břímě zodpovědnosti, ale tato báseň se mi i přes to neuvěřitelně líbila.

sgjoli
16.11.2019

Asi jsem při čtení nebyla v tom správném rozpoložení, abych dokázala knihu ohodnotit na 100 % a plným počtem hvězd. Ale dávám 4 hvězdy - krásný poetický jazyk, temné téma, smutný osud hlavních hrdinů, smutek a melancholie obecně, tragédie, rozervaní hrdinové, rozervaná a drsná příroda - to vše na člověka při čtení rozhodně působí. Časem se ke knize určitě ještě vrátím, abych si tuto krásu mohla užít tzv. naplno. :-)

Kateřin-a
05.08.2019

Motiv nenaplněné lásky a zničující touhy je nadčasový. Báseň mě přesto tolik neoslovila, v originále jsem nečetla, takže nemůžu úplně posoudit, ale překlad mi přišel na některých místech hrozně kostrbatý. Obrazy krajiny byly ale i tak působivé. Nejsilněji se mi vryla do paměti pasáž, ve které Démon skládá Tamaře přísahu.

Šárkaxx
02.06.2019

Nádherná báseň, verše se četly samy... Určitě si od něj ještě něco přečtu.

Verousek
13.03.2019

Krásná kniha, rozhodně se k ní ještě někdy vrátím. Akorát se mi občas zdálo, že to textově nesedí, ale to pravděpodobně bude vina překladu.

alef
06.03.2019

„Jsem ten, jemuž jsi naslouchala
v půlnoční tichou hodinu.
Má duše ke tvé šepotala,
ty smutek můj jsi uhádala,
můj obraz viděla jsi v snu.
Jsem ten, jehož zrak naděj ničí,
sotva naděje rozkvete;
jsem ten, jenž nemá lásku ničí
a srdce všemi prokleté.
Mnou nevládnou, věz, prostor s časem;
jsem bič svých rabů pozemských,
poznání, svobody král já jsem,
sok nebes, země jsem zlým hlasem ...“

Bylo to krásné, krásné, krásné ... bylo to romanticky krásné :-) ... před očima se střídaly obrazy krajiny ...
„A již rozprostřel před ním jiný
živoucí obraz žírný kraj.
Plameny květů, gobelíny
gruzínských dolin, tichý háj,
mír, štěstí, pravý zemský ráj!“

... propletené s příběhem ... . o zmučeném, hledajícím srdci, toužícím po lásce a přitom tak osamělém v nekonečném prostoru ...
„Nicotné zemi Démon vlád,
sil zlo, však sil je bez rozkoše.
Když nesetkal se s odpůrcem
umění svého, zájem o vše
ztratil a zlem byl znechucen ...“

... obyčejná lidská vlastnost vedla Démona – nespokojenost ... a taky věčná touha ...
„Vládneš mým snům, v své moci máš mě,
nezdejší láskou mám tě rád
vášnivě, nekonečně, strašně -
jak ty nemůžeš milovat.“

Už staří pohané se k démonům stavěli, jako k síle ... vlastní všem. Vtěsnali do nich veškeré zlo, které pochází z podstaty člověka ... zlo, jako pudovou záležitost, vycházející z našich vnitřních pocitů, „opatrujeme“ v sobě každý svého démona? ... Lermontov ho v sobě měl ... "vykázaného z blaženství a dokonalosti a přitom vědoucího o nich", a taky "uvědomujícího si zároveň, že návrat je stejně nemožný, jako je neuskutečnitelná harmonie tady na Zemi" ... ve vyhnanství. A to byl pro něj nepřijatelný „zákon“, s kterým se prostě nesmířil ...

Tamara: „Miluješ mě? Proč? Odejdi, duchu zlopověstný ...“
Démon: „Proč, krásko? Sám ti nepovím. Nadějí novou unášený s větrem, s věncem trnovým, i neřestnými rozkošemi ... v své moci máš mě ...“
Tamara: „Proč sis mne vybral k obžalobě a k steskům? ... Škodíš všem...“
Démon: „I Tobě?“
Tamara: „Mlč, uslyší nás!“
Démon: „Sami jsme.“
Tamara: „A Bůh?“
Démon: „Ten v nebi je a nedbá o naše lidské trampoty.“
Tamara: „A trest? A peklo se svým děsem?“
Démon: „Co peklo – když v něm budeš Ty!“

1

Doporučujeme

Odysseia
Odysseia
Mléko a med
Mléko a med
Láskou ji nespoutáš
Láskou ji nespoutáš
Božská komedie
Božská komedie