Dlouhý pochod
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136037/bmid_dlouhy-pochod-136037.jpg
4
2516
474
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2012 , Beta-Dobrovský
Originální název:
The Long Walk , 1979
více info...
Přidat komentář
Odporné to bylo. Mistrně napsané, ale přesto nadále knihy pana Kinga vyhledávat nebudu.
Knížku jsem si vybrala do čtenářské výzvy a do té doby jsem neměla k Kingem žádnou zkušenost.
Příběh je naprosto strhující. To, co se ze začátku zdá pohodou se postupně mění v boj o život a to všechno s vědomím, že do toho člověk vlezl dobrovolně. Skutečně doporučuju.
Kniha plná rozporů, kniha o utrpení i o lidskosti , o "radosti" nad smrtí jiného i o pomoci bližnímu a přátelství, o vítězství ducha nad tělem i o smrtelnosti lidského těla.
King skvěle přibližuje jednotlivé postavy, které se vyvíjí, v příběhu je mnoho zajímavých osudů chodců, přestože se "jen" jde, nejsou v ní nudná, stereotypní místa. Jde o netradiční a kratší kingovku, ale o to víc mě zaujala.
Závěr je zvláštní, čekáme vyvrcholení, odhalení příčin Pochodu, výběr ceny, ale dostaneme jen Pochod.
Jsem fanoušek Kinga, nejsem fanoušek Bachmana. Na Kingovi obdivuju mimo jiné vyváženost mezi dobrem a zlem, situace nebývají jednoznačné, i v nejhorší situaci u něj existuje naděje. To mi u dlouhého pochodu chybí, je to bezútěšné od začátku do konce, připadá mi stejně jako všechny knihy psané pod pseudonymem příliš krutá. A konec byl stejný jako celá kniha, beznadějný. Rozhodně ji nemůžu označit za špatnou, jen mi prostě nesedla.
(SPOILER)
To bylo skvělý, zvláští a zajímavý.
Docela se mě to dotýkalo, musela jsem to přečíst s pauzou. King se Vám prostě dostane pod kůžu.
Mně se moc líbí to tajemno kolem toho a kolik toho nevíme, ani není potřeba mnoho vysvětlovat pro atmosféru příběhu. O to je to zajímavější a o to musíme použít více své fantazie.
Viz komentáře níže, kde jsou zmatení, tak vždyť víme co bylo odměnou i "motivací". Mně naopak přijde, že to měl skvěle vymyšlené. Nemůžeme to vztahovat na náš svět a pravidla. :-) Dle mého se sem otevřený konec skvěle hodil a doplnil tu jeho atmosféru celé knížky.
Tak skutečnost, že tohle napsal King pod svým pseudonymem - každý potřebuje svého Bachmana :-) - naznačuje, že to snad byla jakási odpočinková tvorba pod níž se ani nechtěl moc podepsat. A světe div se, on z toho vylezl zajímavý příběh kde musíte ocenit postupný vývoj postav (nebo možná spíš degradaci). Ačkoli tam není nic přímo vyjádřeno, drobky které na vás King háže vám napovídají v jakémže světě se tento příběh odehrává. Člověk se musí pousmát nad jeho myšlenkovými pochody. Konec typicky kingovsky psycho. Doporučuju.
Skvělý thriller, který mě pohltil a ještě na dlouho ve mě zůstala pachuť pochodu. Strašně se mi líbily jednotlivé postavy a jejich navazování vztahů - něpřátelství i přátelství, které může být sice nelogické, ale je prostě lidské.
Je to asi dva roky, co jsem knihu dočetl a dodnes občas při chůzi přemyšlím, jak dlouho bych v tomhle tempu vydržel? Dostal bych varovaní? Vydržely by moje boty? Co bych si vzal na sebe?
(SPOILER)
Z této knihy jsem byla lehce v šoku. Na začátku jsem si myslela, že jde jen o neškodný závod. Než došlo na první vyřazování...
Je zvláštní, že kniha není vůbec nudná, přestože se v ní nic moc neděje a chlapci vlastně "jen" jdou.
Závěr mě trošku zklamal, protože má, alespoň dle mého názoru, otevřený konec. Nedozvěděli jsme se, proč se chlapci do závodu hlásí, co je motivací, co je odměnou, kdo je tajemný major a jak dopadl "výherce".
Zdá se nepochopitelné, že je možné popsat 280 stran jen o tom, jak stovka kluků pochoduje. A přitom je to příběh neuvěřitelně čtivý a nejen o tom, jak šli kluci pochod o život.
King rozehrál svůj tísnivý příběh o životě a smrti, sugestivně vykreslil psychologii jednotlivých postav a dokázal dokonale vystihnout chování účastníků pochodu i chování davu. Vyzdvihl odpornou vlastnost lidí, kteří se vyžívají ve sledování cizího neštěstí - něco podobného vídáme v umírněnější verzi ve spoustě dnešních bezduchých reality show.
Vyčetla bych jen překotně ukončený závěr, což mi trochu zkazilo celkový dojem z knihy a proto nedávám plný počet hvězdiček. Jinak byl Dlouhý pochod opravdu povedený a doporučuji jej.
"Tohle všechno je tak hrozný," začal McVries, "hlavně proto, že to je ve svý podstatě tak banální. Chápeš? Zaprodali jsme se a vyměnili svoje duše za banalitu."
Mé druhé setkání s mistrem hororu a thrilleru bylo mrazivé. Kniha měla tendenci se od druhé půlky táhnout stejně jako dlouhá pouť, ale to nebylo důvodem, proč šetřím hvězdami.
Cítím neuspokojení, protože se King důsledně vyhýbal všem mým otázkám. S grácií nevěrného kluka v pátek večer u baru s cizí dívkou zatajil, co všechno mě zajímalo a dopřál mi jen pár náznaků. Jakou historii má soutěž? Jaký má smysl? Jak žijí vítězové dlouhého pochodu po letech? Žijí vůbec? Co si vybrali za cenu? Jak je soutěž chráněná zákonem? Proč je tak oblíbená?
Taky mě zajímá, jestli si ověřoval zda je něco takového fyziologicky možné a jak důvěryhodné jsou jeho popisy stavů po třech dnech neustálé chůze.
To se bohužel už nedozvím, ale mohu se to pokusit vygooglit.
,,Můžu ti něco říct, Garraty?"
,,Jasně. Vezmu si to s sebou do hrobu."
Na první pohled nikterak ojedinělý nápad na povídku, natož novelu či román. Tak jakto že z toho King udělal tak dokonalé dílo? Protože zde využívá prostě všechno, nač má talent. Chemie mezi postavami, jejich postupné sbližování se. To houstnutí atmosféry, v němž se King postupně dostává do těch nejtemnějších zákoutí myšlenek každého z nás. Často jsem si kladl otázky jako "Zachoval bych se stejně?" "Byl bych schopen se po tomto zážitku podívat onomu člověku do očí?" Bolely mě nohy jenom při čtení, nenarazil jsem na JEDINOU pasáž, která by mě alespoň trošku nudila. King je génius a touto publikací to rudě podtrhuje. Na Dlouhý pochod s Rayem Garretym a Petem McVrisem (a dalšími mušketýry :) ) budu rád vzpomínat a 100% vím, že se k tomuto příběhu vrátím, klidně z toho udělám každoroční tradici. A to si na tradice nepotrpím.
Nečekané. Tedy, od začátku člověk tuší, jak to asi dopadne, ale i tak byl člověk chvílemi v napětí, jestli tuší správně. Konec (vlastně i debaty po cestě) je zamyšlení hodný a v cíli zbyde jen pocit - jakože cože? Čekala jsem vysvětlení celého pochodu, co je za tím? Jakou roli hraje major? Co jsou brigády? Asi můžu jen domýšlet... Tato absence zákulisních informací mi trochu zkazila dojem z knihy, ale jinak fajn čtení.
Kinga nemám moc rád, ale poté co jsem si přečetl běh o život jsem si řekl, že zkusím další knihu od Bachmana.
Rozhodně je to dobře napsané. Celá kniha je výhradně o pochodu, případně jednotlivé postavy vzpomínají na minulost, ale vždy to má přímý vztah k pochodu. Člověka to docela baví, i když se tam vlastně nic moc neděje.
S čím jsem měl problém, bylo absolutně nevysvětlené pozadí.
Nevíme proč vznikl pochod, jaký to má smysl, prakticky nic o současné společnosti, defakto ani nic o tom, proč se většina kluků přihlásilo.
Na mě to působilo, že si prostě řekli že se přihlásí, aby byla legrace... a šance 1 ku 100 na přežití je moc netrápila. Pochopil bych to u par jedinců, ale skoro u všech?
Tohle mě zklamalo, protože v běhu o život tam tohle všechno skvěle bylo vysvětleno.
Navíc kniha jde plynule, kluci plynule umírají, a umírají a umírají a pak je už konec...a nic s toho, žádné poselství, žádný odkaz. Prostě to skončilo, další přečtená kniha, která mě sice zaujala nápadem, ale to je vše.
Kniha mě naprosto pohltila. Takové napětí jsem dlouho nezažila. Protože je celý děj jen o pochodu, nepřestává to bavit a čtenář netuší, jak to skončí. Závěr byl také překvapivý.
Stephen King opět ukázal, v čem tkví jeho největší síla. Námět je prostý, skoro až bizarní. Přesto je autor schopen na jednom dlouhém pochodu vystavět celou knihu a ještě do toho napasovat spoustu rozjímání nad všemožnými morálními otázkami, ale především nad těmi, týkajícími se smrti a smyslu života. Kniha byla občas možná až příliš pomalá a přeci jen výstavba byla skutečně jednoduchá. To je i důvd, proč jsem ji ohodnotil 3 hvězdami. Zároveň má totiž spoustu kladů. Posledních 50 stran se naopak odvíjí nesmírně rychle a čtenář jen hltá slova, aby věděl, jak to nakonec celé dopadne. Celým dílem se navíc vine dle mého názoru záměrně nezodpovězená otázka, proč by se vůbec chlapci na takovouto hroznou tortutru vydávali. Asi nejvíce se mi líbili právě ty dialogy o smysle života a smrti a co to vůbec všechno představuje. Toto zvládá King do svých děl vždy propašovat bravurně. Konec je pak skutečně heroický a otevřený závěr dává celému dílu nádech jisté nezvratné osudovosti. Postavy byly sympatické, čtenář si na ně rychle zvykne a některé smrti účastníků jsou skutečně skoro antické tragédie. V těchto chvílích to člověk skoro prožívá společně s postavy. Obecně můžu říct, že i přes to, jaká past se na autora s takovouto volbou tématu může skrývat, se s tím King popasoval na výbornou a i když tam některá hlušší místa byla, Dlouhý pochod mě rozhodně bavil a definitivně jej doporučuji k přečtení.
Kniha o pochodování a umírání, která mě přes svůj poměrně jednoduchý námět docela chytla. Zejména psychologie postav a jejich vnitřní pocity jsou popsány mistrovským způsobem. Nicméně poněkud uspěchaný konec mi poněkud zkazil jinak výtečný čtenářský zážitek. Celkově však mohu Dlouhý pochod doporučit zejména těm, kteří se Stephenem Kingem začínají.
Příběh je to děsivý, když si uvědomíme, že při pochodech smrti v roce 1945 probíhala selekce účastníků stejným způsobem. Remarque má podobné téma v Jiskře života, kde SS vybízejí vězně ke spěchu, protože brána tábora se zavírá. Smějí se a sázejí, kdo z vyčerpaných kostlivců to stihne a kdo zůstane venku navždy. Spisovatel se jenom inspiruje skutečností.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie smrt boj o přežití thrillery reality show
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2023 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Dlouhý pochod je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 3 460x |
| Čtenářské výzvě | 277x |
| Doporučených | 278x |
| Knihotéce | 815x |
| Chystám se číst | 571x |
| Chci si koupit | 188x |
| dalších seznamech | 22x |
Ačkoliv jsem vždy obdivoval Stephen Kinga za jeho schopnost vtáhnout čtenáře do příběhu, setkání s "Dlouhým pochodem" od Richarda Bachmana pro mě bylo poněkud odlišným zážitkem. Jelikož mám rád dystopická témata a příběhy, které se obejdou bez explicitních sci-fi prvků, měl i k této novele vysoká očekávání. Ačkoli King-Bachman zde prozkoumává téma lidské vytrvalosti a morálních dilemat v extrémních podmínkách, nějakým způsobem se mi zdálo, že kniha je příliš rozvláčná a v určitém smyslu i klaustrofobická díky jejímu omezenému dějišti na úzké cestě, jež se vine napříč USA. Přestože jsem oceňoval hloubku, s jakou King-Bachman zkouší nastínit psychiku svých postav, cítil jsem, že příběhu něco chybí, byť nedokážu přesně specifikovat, co to je. Možná právě absence jasného směřování nebo hlubšího propojení s větším kontextem? I tak je Dlouhý pochod zajímavým, avšak poněkud nevyrovnaným příspěvkem do Kingova repertoáru. A který mě nenechal úplně spokojeným, jak jsem doufal.