Madluska komentáře u knih

Mě Momo nakonec možná trochu zklamala. Těžko se píše o časových paradoxech bez děr, navíc chápu, že knížku Ende věnoval dětem, ale přesto... Kasiopeino předjímání budoucnosti mi pořád vrtá hlavou. Jinak ale knížka kouzelná, plná neotřelých nápadů, životních pravd a šedých mužů. :-)

2 11.10.2013

Konečně jsem dočetla Návrat na Brideshead! Díky zdejší anotaci jsem čekala nějakou pecku plnou dobrodružství, humoru nebo víry, ale teď se cítím jaksi podvedená, protože jsem v knize nenašla ani jedno. Z Bridesheadu si budu pamatovat maximálně jistou dávku snobismu, nepochopitelné prostředí britské smetánky, plyšového medvěda a neustálé popisy hostin a drahých sídel. Možná taky navrch jako jakési bolestné několik bonmotů (např. o nutnosti studovat VŠ - viz citáty autora), ale jinak ve mně tato kniha žádný zvláštní dojem nezanechala. Byť v předmluvě autor své pohnutky k přílišné okrasnosti textu vysvětluje (2. světová válka a zhrubnutí lidstva v jejím důsledku), mé příkré hodnocení to nezmění.

1 03.10.2013

Nádherné lyrické dílko s Madlou. A pak taky ještě s několika tragédiemi. Ale i ty v životě mají smysl, byť ho mnohdy (stejně jako postavy u J. Šrámkové) nevidíme. Myslím, že kdyby bylo zapotřebí vystihnout knížku jedním slovem, napsala bych "něžné". Nikoliv však běžné.

3 22.09.2013

V Klubu rváčů najdete všechno, z čeho má tzv. slušný člověk husí kůži po těle. Agrese, násilí, vztek, touha ničit, touha mstít se (za všechny francouzské pláže, které nikdy nebude mít), drogy, smrt. Všechno bez příkras, všechno totálně deprimující. Autor popisuje životní příběh jedné lidské onuce, která nemá co ztratit - a právě z toho čerpá sílu. Rve se s ostatními, ale rve se i za své místo v životě, rve se za možnost být sám sebou a rozhodovat si o svých věcech. A v neposlední řadě se rve sám se sebou. Psáno syrově, popisováno surově. Čtenáři se z naturalistických scén možná občas zhoupne žaludek (zejména číšnické legrácky nemusí slabším povahám svědčit), ale má-li chuť zažít si nanečisto pocit úplného zmaru, ať se vypraví pro Palahniuka. Já už si ho asi víckrát nepřečtu (my sluníčkoví lidé milující úsměvy a dobrou pohodu taková díla nevyhledáváme - odtud pramení mé nižší hodnocení), ovšem jako exkurze to bylo velice přínosné. A závěr bezpochyby strhující (nemyslím teď vztah mezi vypravěčem a Tylerem - ten nemohl nijak výrazně překvapit - nýbrž poslední kapitolu). (Mimochodem - atmosférou mi to připomnělo kultovní O'Barrovu Vránu a její "bad guys".) Doufám taky, že někdy seberu odvahu a zkouknu ještě film - uvidíme. :-)
P.S.: Motiv chybějícího otce? Freud by se asi vyřádil.

5 22.09.2013

Evan Hunter si v knížce pohrává s odvěkým problémem - jak učit žáka, který o žádné vzdělávání nestojí. Svého hrdinu Ricka Dadiera postaví do nelehké situace - pošle ho totiž rovnou na učňovskou školu plnou drzých a nebezpečných grázlíků, kteří si potají brousí nože a moc dobře vědí, co s nimi chtějí udělat. Nechybí tu ani romantická zápletka, sondy do hlav a duší ostatních pedagogů, téma rasismu a tak dále - prostě moc příjemně tenhle příběh plyne a čtenář otáčí jednu stránku za druhou s tísnivým dojmem, že na další stránce už ten problém konečně dostoupí vrcholu, bublina praskne, Daddy Jé bude nekompromisně konfrontován s bandou mladých kriminálníků, jimž bude muset zaplatit za všechny útrapy, jež jim za katedrou způsobil. A právě v tomhle bodě u mě kniha ztrácela body: čekala jsem asi větší hulváty, větší konflikt, větší drámo. Hunter se sice snažil (a na rok 1954 zřejmě odvedl slušný výkon), jenže kdyby ho někdo poslal sepsat sondu do školy současné, asi by výsledek dopadl trochu jinak. Tudíž tentokrát jedna méně, pane Evansi. ;-)
A výjimečně si neodpustím navrch nějakou tu citaci:

"Něco vám povím. Tohle je žumpa, celého našeho školství. A každá učňovská škola tady ve městě. Kdybyste je sesypal všechny na jednu hromadu, dostanete jednu obrovskou a přetékající žumpu. A víte, co my tu vlastně máme za práci? My máme za úkol sedět na deklu té žumpy, aby to svinstvo nepřetékalo ven na ulici. To je náš životní úkol." (1979, s. 69)

"Proč se učitel připravuje na práci s docela jiným typem žáka, s ideálním studentem, a pak se prostě vrhne do té džungle před tabulí v chabé naději, že nějak uklouzne vyceněným tesákům? Když to kantor nějak přežije, prima, pašák. A když podlehne, přežijí zato dozajista ty šelmy, ne? Jenže kdo by tak asi stál o to, mít ulice plné dravé zvěře? Anebo je to nejvlastnější důvod, proč tenhle sytém vlastně vznikl? Nemá nakonec pravdu Solly Klein? Není opravdu jeho smyslem nepustit kluky na ulici, a tak v ulicích zajistit po větší část dne klid a pokoj?" (1979, s. 153)

4 08.09.2013

Knížka, kterou jsem na gymplu po přečtení několika úvodních stránek odložila jako nudnou povinnou četbu a k níž jsem se o několik let později s pokorou vrátila a náramně si ji užila. Byť vznikla v 19. století, byť na dnešního čtenáře působí poněkud zastarale (přechodníky jsem si tady vychutnala dosytosti! :-)) byť by ji kdekdo mohl nařknout z idealismu a nevímčehoještě, mně se prostě líbila a Evičce se Štěpánem jsem držela pěsti. A i když mě trochu zklamal cukrový konec, vlastně jsem Karolíně Světlé děkovala, že to napsala právě takhle. Milé překvapení, fakt.

1 02.09.2013

Na Maughamově knížce mě překvapily dvě věci - ani ne tolik samotné kdysi jistě skandální téma (láska starší seriózní herečky k mladíčkovi, kterému by mohla být matkou) jako spíš fakt, že se rozhodl psát knihu z pohledu ženy a že podle mého soudu dokonale vystihl v jistém ohledu intrikánskou povahu Julie Lambertové, jíž celý svět sloužil jako publikum pro její kusy a kousky. Právě autentičnost promluv (zejména těch vnitřních) a čtivé popisy plus jako bonus velká vzdělanost autora (neustálé odkazy na různá umělecká díla a divadelní hry) jsou hlavními klady tohoto dílka ne snad rozsáhlého, ale rozhodně propracovaného. A úplně nejvíc mě okouzlil synek Roger, škoda, že mu Maugham nedal víc prostoru...

2 04.08.2013

Nevím, jestli jsem na ten příběh prostě moc stará, nebo jestli mi jen nevyhovovala úprava pro opravdu malé děti, ale zas tak moc mě Petr a jeho kamarádi neuchvátili (skrytý vtípek :-)), ba co víc - místy mi děj připadal až nevýchovný (což mi u pohádek obecně dost vadí). Konečně jsem ale zjistila, jak to bylo s Petrem Panem, kapitánem Jamesem Hookem, vílou Zvonilkou a dalšími známými postavičkami, jejichž osudy mě doteď míjely. Snad se někdy dostanu k původní knize. P.S.: Rozhodně se autorovi nedá upřít fantazie, protože tikající krokodýl nebo novofundlandská chůva se zpravidla na mnoha místech nevyskytují... :-)

11.07.2013

Skvělé, perfektní, báječné, bengalózní, čupr neboli epes rádes, tak nějak bych ohodnotila tuto knížku, jejíž kouzlo neohlodal ani zub času. Smála jsem se dokonce nahlas (což se stává málokdy) a bavila jsem se nesmírně pohledům z obou stran. Jak velice pravdivé jsou řádky, kde autor popisuje situaci začínajícího kantora, jenž se cítí býti spíše studentem než páně profesorem, avšak po několika neúspěšných pokusech se stavem študáckým po dobrém vycházeti, stává se z něj lítý tygr a kanonýr dělostřeleckého pluku nemilosrdnější než zbytek eskadry! Laskomina pro ducha znaveného kolotočem všedních dní.

3 27.06.2013

Z teorie nadčlověka čtenáře snadno zamrazí v zádech stejně jako z věcného popisu brutální vraždy, o tom není pochyb, ale jinak mě první setkání s Dostojevským spíš zklamalo. Snad nerozumím ruské duši, snad jsem nedovedla ocenit vnitřní rozmluvy Raskolnikova, snad mě ubíjel vztah vyšinutého hlavního hrdiny a subtilní Soněčky. Ať první neúspěch zapříčinilo cokoliv, doufám, že pokud se s tímto ruským klasikem sejdeme znovu, udělá na mě dojem o poznání lepší.

5 24.06.2013

Přestože bych se s Máchou jako člověkem nejspíš nikdy setkat nechtěla, mám pro něj v jistém ohledu pochopení, či lépe řečeno: lituju ho čím dál víc. Kvůli povinné četbě totiž jeho dílo musí číst i lidé, kteří by za jiných okolností o poezii ani traktorem nezavadili. A takhle vzniká zarytý odpor.

3 21.06.2013

Zpočátku mě napadalo: "Hm, což o to, zajímavý nápad ten Stevenson dostal, to ano, ale když člověk zná rozuzlení, tajuplná atmosféra je prostě fuč. Nesnáším tenhle aspekt hodin literatury!" Jenže na konci jsem zjistila, že ani vyzrazená zápletka dílu neuškodila, protože způsob podání vysvětlení, úvahy v něm obsažené, to vše se do žádného školního referátu nevejde. A tak jsem Jekyllovi i Hydovi napálila rovnou 5* a vůbec toho nelituji.
P.S.: Až na zvolený font mě mile překvapila i úprava vydání z r. 2008.

1 21.06.2013

Poláček si tímhle počinem vydobyl místo v mé pomyslné TOPce nejlepších humoristů. Miluju jeho slovní bitvy nejen mezi bratry... O to překvapivější jsou pak pro čtenáře historické souvislosti k tomuto dílku, které za války nesmělo vyjít se jménem skutečného autora na obálce. Nutno dodat, že i film podle této knížky se výjimečně povedl (na rozdíl od divadelního zpracování hradeckého souboru, které snad už odvál čas a neproběhne nikdy více...).

6 30.05.2013

U téhle knížky mě překvapuje snad jediné - že ji zatím ještě nikdo nezfilmoval! Celá zápletka mi připadá jako scénář k bláznivým americkým filmům z padesátých šedesátých let, ale okořeněné britskými slovními přestřelkami, kde zejména sluhové dávají všem ostatním krutě na frak. Při cestě autobusem jsem asi musela vypadat jako exot s knížkou v ruce, ale nesmějte se, když čtete Woodehousovy hlody! A mimochodem: poklona překladateli - ono přeložit knížku a zachovat v ní ducha a vtip jejího autora, to už chce notnou dávku umu.

3 30.05.2013

Podle mého soudu se jedná o výborný materiál k získání přehledu o životě a díle básníka s jazykem břitčím mohamedánské šavle. :-) Oceňuji zajímavé doplnění Havlíčkových skladeb o korespondenci i srozumitelné zpracování jeho biografie. Prim zde ovšem bez jakýchkoliv sporů hrají kousavé verše, v nichž si autor nebere servítky a metá urážky na všechny strany, přičemž pro ostré slovo nechodívá daleko. A tak to má být. :-) (Snad jen to grafické zpracování se mi nějak nestrefilo do vkusu, co naplat...)

29.05.2013

Knížka se díky Shawovu vtipu četla skoro sama a až do závěrečného doslovu nenudila. Onen deskriptivní doslov mi sice dojem z knížky poněkud zkazil, protože veškerá autorova lehkost při líčení dalších osudů postav zmizela jak pára nad hrncem nebo jak způsoby květinářky Lízy, ovšem i přesto už se těším, až zhlédnu filmovou adaptaci tohoto dílka! P.S.: Při charakteristice pánů vědců jsem si představovala paní fonetičku, s níž jsem měla tu čest se setkat. Áááóóóúúú! :-)

29.05.2013

Jednou jsem takhle před pár lety dostala poukázku do knihkupectví a bezradně jsem stála před regálem a vybírala si pro sebe nejlepší titul. Shodou řady šťastných náhod se tak stalo, že jsem objevila nenápadnou útlou modrou knížečku a spolu s ní skvělého autora, skvělou knížku a skvělý film/seriál. Koho z nás při čtení nenapadlo, že by muselo být skvělé mít doma taky takového (vůbec ne němého!) sluhu? ;-)

5 28.04.2013

Podobných publikací s nápady na vedení mládeže není nikdy dost - některé hry jsou sice obtížně realizovatelné (náročné na čas, případně na rozumovou vyspělost hráčů), ale obecně přínos všemožných podobných aktivit (obhajoba lidských práv, řešení diskriminace, ekologická tematika apod.) převáží možné negativní vedlejší efekty aktivit (zejména asi spory uvnitř herní skupiny). Kniha je ke stažení zde: http://www.mladezvakci.cz/fileadmin/user_upload/publikace/Kompas_manual.pdf

21.04.2013

Bohužel, Wellsova novela mě nijak nenadchla, vzdor doporučujícím komentářům okolí. Tak nějak jsem postrádala nějakou větší senzaci. Vždyť přece Griffin byl NEVIDITELNÝ! Co se s tím dá všechno provádět! Chápu, že Wells se snažil poukázat třeba na riziko vědeckého bádání, na skrytou (mno, někdy i celkem zjevnou :-)) zrůdičku v každém z nás, na nezbytnost lidské sounáležitosti... To všechno z toho tak nějak vyplývá, ale pro mě zvolil pro dané téma poněkud neatraktivní obal.

05.04.2013

Myslím, že Gogol dokonale vystihl lidskou prostoduchost a důvěřivost. To, co platilo v Rusku v 19. století, se v méně nebo více upravené a pozměněné podobě objevuje dosud všudemožně na světě - toužíme se vyhřívat na výsluní vybrané společnosti, maskujeme a zametáme své chyby pod koberec, hledíme se zavděčit všlijakým inkognito inspektorům... Myslím, že jako komedie to musí fungovat znamenitě, a doufám, že někdy tento kousek zhlédnu v divadelní podobě. Krom jiného mě napadá, že Gogolův text by se dal využít k dokonalému předvedení finanční negramotnosti i dnes, půjčování neznámým lidem bez smlouvy je poněkud riskantní. :-)

4 05.04.2013