Študáci a kantoři

18 23. ledna

Škola a zase škola. Taková nuda... Řekly by asi všichni žáci a žakyně. Ale když se v knihách objevuje slovo škola, učení nebo spolužák tak to vždy to zlé být nemusí a pak pochopí (možná), že ve škole se může zažít taky sranda s učiteli na hodině, o přestávkách nebo v jídelně. Přesně tohle je objevuje v románu , který humorný pohledem ukazuje životy a dny jedné třídy malého gymnázia a jejího personálu. Krásné napsané.

2 23. ledna

Výborná nadčasová kniha o studentech a učitelích v českém prostředí. Za těch 100 let se toho moc nezměnilo. Jen ten jazyk je již jaksi obtížně srozumitelný, ale záchvatům smíchu se neubráníte. Při čtení knihy jsem pochopil, proč z ní vycházející film Škola základ života je spíše jen sbírka anekdot bez děje. Protože tato kniha je taková - není v ní žádný žádný příběh o školním časopise, slohové práci Co se mi nelíbí na střední škole, ani o vylučování studendů a středoškolských hrách. Ani ty postavy. Ale některé z toho jsou zmíněny v další knize Cesta do hlubin študákovy duše.

Oceňuji výborný jazyk, jakým je kniha psána, kdy jde o kombinaci záměrně již tehdy velmi archaické a škrobené mluvy učitelovy a extrémně hovorových a nespisovných výrazů studentů. Vzniká tím výborný kontrast, který ale dnes může části lidí trochu unikat a kniha jim být jen hůře srozumitelná.

5 09. ledna

Oproti filmu má tato útlá publikace dar jasného důkazu, že Jaroslav Žák byl mistrem slova. Ač bezmála století stará, je právě proto pořád svěží přes skutečnosti, které dávno ve školství nenajdeme. Zde uvedené ukázky jsou třešničkami, kterých je na stránkách tohoto dílka plno. Není tajemstvím, že Žák inspiroval mnoho středoškolských (a možná i školních) časopisů, využívajících pasáží k pobavení "lidu študáckého". Existuje i hodně podobná publikace "Padni, figuro, pět aneb chodili jsme do školy" (2018), která na Žákovu publikaci skromně navazuje líčením let sedmdesátých minulého století.
Jinak plně souhlasím s Paulusem.1978 - Študáci a kantoři by si rozhodně zasloužili další vydání namísto všech těch zbytečných kuchařek podivných celebrutálních jedinců. Smích je solí života a tady se ho na rozdíl od sypání do hrnců nabízí mnohem více a se smysluplnějším využitím.

3 22.08.2020

Milá, nadčasová a nehorázně vtipná knížka, která se dá číst kdykoliv znovu. Četla jsem si ji na koupališti a řehtala se jak blázen. Krásná zastaralá čeština, kde i ty nadávky znějí tak nějak hezky. A oba filmy jsou rovněž skvělé a taky je můžu vidět 2x ročně.

8 18.05.2020

Milá knížečka, která dokazuje, že škola je pořád stejná. Na jedné straně žáci (studenti) a na druhé straně učitelé (a mělo by to tak zůstat). I dnes se divíme, že žáci nemají základní vědomosti, dokonce jim dělá problém pochopit význam českých slov (např. jmeniny, líce apod.) Ale na svá studia vzpomínáme všichni, hlavně na to dobré a veselé.
Pokud se mám podělit o svůj nejvtipnější zážitek z čtení této knížky, je to povídání o hodině dějepisu, kdy žáci s tichým svolením kantora doprovázeli probírané učivo zpěvem vhodných písní. To mě opravdu pobavilo.

11 29.04.2020

I když jsem filmy Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše viděl mnohokrát, při každém zhlédnutí se u nich skvěle bavím. Jsem rád, že se mi konečně do rukou dostala knižní předloha prvního z nich.

Bylo pro mě překvapením, že se nejedná o román se souvislým dějem. V knize tedy nenajdeme žádného známého Čuřila ani Krhounka. Jedná se o neuvěřitelně vtipné pojednání o učitelích a studentech, přičemž některé uvedené školní příhody byly zakomponovány do výše uvedeného filmu.

Před čtením jsem se také trochu obával, jestli se mi knížka nebude kvůli starému jazyku špatně číst (pochází z roku roku 1937). Moje obavy ale byly zbytečné, knížka se i přes obsažené archaismy četla skvěle a právě krásná stará čeština dodala humoru ten pravý půvab a kultivovanost. Rovněž se mi velmi líbily ilustrace Vlastimila Rady.

Nestává se mi často, abych se při četbě smál nahlas. U téhle knížky se mi to podařilo mnohokrát a já ji tedy řadím k tomu nejhumornějšímu, co jsem dosud přečetl. Rovněž jsem s nostalgií zavzpomínal na dobu svých studií a musel jsem uznat, že některé věci se i po tolika letech vůbec nezměnily.

P.S. Knížka naposledy vyšla v roce 2005, jednoznačně se přimlouvám za její znovuvydání. Zaslouží si to ona i čtenáři.

15 18.04.2020

Nádherně a vtipně napsaná kniha, kdy boj mezi študenty a kantory je věčný a je jedno zda to bylo za první republiky nebo v dnešní době. I když mi přijde, že za první republiky to bylo takové kultivovanější