Študáci a kantoři

od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha o študácích a kantorech, jakási „přírodopisná studie“ o člověku školním, jak to vyslovil sám Jaroslav Žák, obraz svérázného gymnaziálního prostředí, vyprávěný živým jazykem, opírajícím se o slang, humorné ztvárnění myšlenky, že život je vlastně sportovní zápas, škola pak „věčný zápas“ študáků a kantorů. Študáci a kantoři vyšli poprvé v roce 1937. Vznikly podle nich filmy Škola – základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Knihu ilustroval Vlastimil Rada....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/11392/studaci-a-kantori-11392.jpg 4.7137
Žánr:
Humor, Literatura česká
Vydáno:, Beta-Dobrovský
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Přidat komentář
katkoma
11. července

Oblíbená kniha z doby mého studia na gymnáziu. Nádherná čeština, stejně jako tehdy jsem se místy smála i nahlas. Pro mě jeden z klenotů českého humoru.

Jarushka9
03. března

Tuto knížku jsem zařadila do čtenářské výzvy k bodu "oblíbená kniha rodičů", protože ji miluje můj tatínek a po přečtení jsem i pochopila proč.
Musím se podělit o úryvek, který, když jsem četla ve vlaku, tak jsem se začala smát přes celé kupé a spolucestující na mě nechápajíc koukali jako na blázna...
Zde je kýžený kousek, který je velkým skvostem této knížky a celkově i studentské literatury:
*Matyk je bytost oděná v omšelý fráček barvy neurčité, jež se přiřítí do třídy deset minut po zvonění divoce funíc, a spatřivši na stupínku vycpaného orangutana, uvědomí si, že si spletl sekundu B se sekundou A. Omluviv se rozpačitě orangutanovi, pádí matyk o poschodí výše. V sekundě A se srazí s panem ředitelem, jenž tam rozdává složenky na školní plat, a jeho přesně pracující matematický mozek dojde k závěru, že dnes není pondělí, nýbrž středa, a že má v sekundě matematiku až od deseti. Kvapně cválá do sborovny, aby si svou dedukci ověřil v rozvrhu. Tam se omylem podívá na čtvrtek a zkonstatuje, že má přece jen dnes v sekundě B hodinu a že tam vycpaný orangutan nemá co dělat. Vtrhne znovu do zmíněné třídy a ke své hrůze vidí, že tam již orangutan není. Místo něho stojí na stupínku žák Pitl a hledá ukazovátkem na mapě Ruska magistrálu. Matyk vyběhne z učebny, přečte si tabulku a pozná, že jde o tercii A, a nikoli o sekundu. Vyhledá sekundu, ale ta je prázdná a školník mu sdělí, že je v tělocviku. Nebohý vědec přepadne znovu vládce ústavu volaje: ,,Pane řediteli, mně se ztratila sekunda."
Konečně se vysvětlí, že je ve skutečnosti úterý, že jsou na ústavě celkem tři sekundy a že pan profesor má vyučování v kvartě. Byv šťastně dopraven do příslušné třídy, položí matyk na stůl klíče a sbírku příkladů a chce si pověsit buřinku na věšák, ale shledá, že buřinka není. Pošle tudíž spolehlivého žáka do sborovny pro klobouk, a když posel odejde, ukáže se, že buřinka vlastně už na věšáku visí, poněvadž si ji tam pan profesor včera zapomněl. Vědec radostně zaskřehotá a posadí si tvrďák na hlavu. Poté vtrhne do třídy jiný posel, který nese bouřku číslo 2, kterou si dnes pan profesor zapomenul v kvintě.
Matyk uchopí buřinku číslo 1, svěří ji poslu číslo 3, aby ji donesl do sborovny, posadí si buřinku číslo 2 na hlavu a zjistí, že to není jeho klobouk. Vyhodí tudíž posla číslo 2 i s buřinkou ze třídy a vyšle posla číslo 4, aby přinesl buřinku číslo 1 a přivedl posly číslo 1 a 3. Potom začne vyučování.
,,Pojďtě k tabuli, Vomáčko. Kde máte cvičení? Zapomněl? Jedeš do lavice, ničemo líný! Cvičení mi přinese Stocká.
Kde je piják? A co ty oslí uši? Hroznej materiál v této třídě. Na tom mám bazírovat!" Pojednou se matyk vymrští a mocným rozmachem vrhne svazek klíčů na lavici žáka Pivoňky, jež si staví z pravítek a knížek domeček. Skvělým zásahem rozmetá chatrnou stavbu a chvíli pobíhá po třídě zuře a nadávaje.
,,Kde je Stocká," vykřikne pojednou, stanuv před prázdnou lavicí, ,,proč jste mi ji nehlásili, že chybí?"
,,prosím, ona je ve škole.“
,,Co? Ve škole? Je patrně ukryta pod lavicí!“
,,Prosím, já jsem u tabule,“ upozorňuje na sebe hledaná dívka.
,,Co tam děláte?“ ptá se matematik přísně. ,,Aha, byla jste vyvolána. Proč mlčíte? Vy ještě nemáte otázku? Rychle pište! A minus dvě cé na druhou, plus závorka tři bé…“
,,Prosím, dnes máme geometrii!“ ozývají se protestní ohlasy.
,,Proč to neřeknete hned? Tak pěkně svižně. Narýsujte kružnici o poloměru…“
Přichází posel s buřinkou číslo 1.
,,Co zde chcete?“ oboří se naň matyk, ,,nevyrušujte nás!“
,,Prosím, já nesu ten klobouk.“
,,Který klobouk? Aha, můj klobouk. Dobře, můžete odejít.“
,,Prosím, já sem patřím.“
,,Tak marš na místo.“ Vědec si nasadí tvrďák a pokračuje v diktování příkladu. Vtom zahrčí zvonek.
,,Propána, to už zase zvoní?“ leká se matyk a rychle uloží několik příkladů za domácí cvičení. Načež smekne buřinku, pověsí ji na věšák a prchá ze třídy.*

Zkrátka perfektní čtení, které vám zkrátí dlouhou chvíli a zpříjemní den!

JosefHorák
16.06.2017

Stačí pár stránek a jsem zase ve škole. A jen s těmi příjemnými zážitky ;)

Rade
26.05.2017

Jedna z nejlepších českých humoristických knížek. V naší rodině se dědí vydání z r. 1938 s výtečnými ilustracemi Vlastimila Rady.

* "Co víte o bitvě u Aigos Potamoi?", táže se kantor. Z otázky vyrozumí zkoušený mladík, že u jakéhosi Aigos Potamoi byla jakási bitva, a potlačiv svůj údiv nad tímto překvapujícím sdělením, jme se sytě líčiti podrobnosti krutého boje. S nadšením popisuje, jak se šiky ježily kopími těžkooděnců a přilbice plály zlatými pablesky v záři vycházejícího slunce, jak na levém křídle se srazili jezdci tak prudce, že se koně vzepjali a bojovníci dotírali na sebe meči, které zvonily o kovové puklice štítů. Kantor užasle naslouchá, a poněvadž o tom v knize nic není, je jat obavou, že by se mohl blamovat, kdyby chtěl odborně zasáhnout do ohnivého výkladu řečníkova. Kýve pochvalně hlavou a mručí:
"To mi stačí. Vidím, že jste pilně studoval a že máte i rozsáhlé vědomosti soukromé." *

Januka
15.01.2017

Četla jsem coby studentka gymnázia před 20 lety. A vrátila jsem se ke knize coby učitel dnes a pořád je ta kniha pro mě krásná a zároveň pravdivá. Snad i za dalších 20 let se ještě bude líbit, i když už bude staletá :).

lenyleny
22.07.2016

Po letech jsem si tuto vtipnou knihu s laskavým humorem musela znovu přečíst.Jestli je nadčasová a platí i pro současné študáky nevím, ale pro mne je to připomínka mládí.

Bumeso
16.07.2016

Skvělá knížečka

cukrovka
13.03.2016

Při čtení této knihy mi hned naskakovali scény z filmu pro pamětníky. Skvělá vtipná a nadčasová kniha.

marcela6183
09.10.2015

K tvůrčímu duu Rada-Žák jsem se dostala velmi pozdě. Jako že velmi. Na vysoké, při tvorbě diplomky díky četbě Lidových novin ze třicátých let.
Je vidět, že autor sám byl středoškolským pedagogem. Vidím ho přesně jako pravzor pro profesora Matulku.
HTO tady o kousek níž cituje popis, u kterého jsem doslova umírala smíchy - a má pravdu, tohle je jedna z perel českého humoru. Přijde mi líto, že tolik perel školních tříd padá pod stůl a nemáme druhého Žáka, který by je zachytil. Leč Díky Bohu i za toho jednoho, kterému se povedla výtečná sonda do praktik českého školství.
Doba i lidé se změnili. A ne vždy k lepšímu. Přála bych tedy dnešním učitelům, aby měli třídu bujnou, ale zvládnutelnou. Veselou ale vědění chtivou. Vždy plnou, ale slušnou a tichou.
A panu Žákovi poděkování za jeho práci i psaní - a čtyři hvězdičky ode mne.

Gold351
27.08.2015

Miluju tuhle útlou knížečku, jsem na tom jako Damato - přinesla mi ji kdysi maminka, četla ji jako studentka prvorepublikového gymnázia, pak rozesmávala mě a nakonec i mé pubertální dcery si ji předčítaly a řvaly u toho smíchy....

woodward
17.08.2015

Dovoluji si upozornit autora úvodní anotace, že Študáci a kantoři se stali námětem především pro film Cesta do hlubin študákovy duše. I když Škola základ života vypadá jako "využití přebytečného materiálu" z prvního filmu.

Damato
23.05.2015

Četli ji mí rodiče, četla jsem ji já, četli ji mé děti a věřím tomu, že ji bodou číst i vnoučata. Žádný jiný komentář mě u téhle báječné knihy nanapadá

trdlo1
31.07.2014

Ráda se k této knížečce vracím a listuji jí...

Finskej
18.02.2014

Nadčasová etnografická humoristická studie věčného fenoménu. (Lidsky: hrozná sranda o škole.) I po století, kdy už žáci i kantoři budou mluvit jinak, pořád bude platit, o čem že to vlastně mluví a kdo se chce ulejt a proč. Archetyp "Když Budha sní" vysvětluje vše, co jste kdy o škole chtěli vědět, ale báli jste se přihlásit.

JenikSebera
07.01.2014

Opravdu nezapomenutelná kniha, nebo chcete-li - přírodopisná studie o člověku školním, kterou si s chutí vždy rád přečtu znovu! :)

santos
27.07.2013

Typicky humor ze znameho prostredi psany krasnou cestinou.Studacky humor je nadcasovy.

JeKa
19.07.2013

Kniha, která vždycky zahřeje a pobaví!

Madluska
27.06.2013

Skvělé, perfektní, báječné, bengalózní, čupr neboli epes rádes, tak nějak bych ohodnotila tuto knížku, jejíž kouzlo neohlodal ani zub času. Smála jsem se dokonce nahlas (což se stává málokdy) a bavila jsem se nesmírně pohledům z obou stran. Jak velice pravdivé jsou řádky, kde autor popisuje situaci začínajícího kantora, jenž se cítí býti spíše studentem než páně profesorem, avšak po několika neúspěšných pokusech se stavem študáckým po dobrém vycházeti, stává se z něj lítý tygr a kanonýr dělostřeleckého pluku nemilosrdnější než zbytek eskadry! Laskomina pro ducha znaveného kolotočem všedních dní.

Evus
03.03.2013

Skvělá předloha pro výborný film, jedna z mála knih, u které se člověk směje od začátku do konce

em54
11.08.2012

Pro mě nestárnoucí, skvělá knížka. Kdykoliv ji někde vidím, je mi líto, že už ji mám, že si ji nemohu koupit... ale jistěže mohu, jenže už bych ty Žáky neměl kam dávat... a je tolik jiných krásných knih... Určitě pět hvězdiček!!!

taikatalvi
30.07.2012

Skvelá kniha, veľmi veselé čítanie, smiala som sa :) Škoda, že už to na školách také nie je, dnes študent učiteľa napadne slovne (s nadávkami), alebo aj fyzicky...

HTO
23.06.2012

Skutečně skvělé. Doba se změnila snad jen v tom, že dnešní slovník (Bohu žel) zhrubl – tady se ještě nepoužívá ani slovo „srandista", a mám dojem, že protekčních děcek přibylo už za mých mladých let (ale budu přešťasten, pokud se mýlím). Náramný a skutečně vyčerpávající – čímž míním všecko obsahující – Brehm o škole, a co je nejlepší, autentický, protože autor sám byl pedagog. Jediné, co mi tady chybělo, byla krásná věta z filmu: „Pozor, mořský stařec sem pádluje!" Ale to je tím, že jsem vysazený na mořské záhady.

Na ukázku kousek z kapitoly o profesoru matematiky: „Matyk je bytost oděná v omšelý fráček barvy neurčité, jež se přiřítí do třídy deset minut po zvonění divoce funíc, a spatřivši na stupínku vycpaného orangutana, uvědomí si, že si spletl sekundu B se sekundou A. Omluviv se rozpačitě orangutanovi, pádí matyk o poschodí výše. V sekundě A se srazí s panem ředitelem, jenž tam rozdává složenky na školní plat, a jeho přesně pracující matematický mozek dojde k závěru, že dnes není pondělí, nýbrž středa, a že má v sekundě matematiku až od deseti. Kvapně cválá do sborovny, aby si svou dedukci ověřil na rozvrhu. Tam se omylem podívá na čtvrtek a zkonstatuje, že má přece jen dnes v sekundě B hodinu a že tam vycpaný orangutan nemá co dělat. Vtrhne znovu do zmíněné třídy a ke své hrůze vidí, že tam již orangutan není. Místo něho stojí na stupínku žák Pitl a hledá ukazovátkem na mapě Ruska magistrálu. Matyk vyběhne z učebny, přečte si tabulku a pozná, že jde o tercii A, a nikoli o sekundu. Vyhledá sekundu, ale ta je prázdná a školník mu sdělí, že je v tělocviku. Nebohý vědec přepadne znovu vládce ústavu volaje: „Pane řediteli, mně se ztratila sekunda."

Konečně se vysvětlí, že je ve skutečnosti úterý, že jsou na ústavě celkem tři sekundy a že pan profesor má vyučování v kvartě. Byv šťastně dopraven do příslušné třídy, položí matyk na stůl klíče a sbírku příkladů a chce si pověsit buřinku na věšák, ale shledá, že buřinky není. Pošle tudíž spolehlivého žáka do sborovny pro klobouk, a když posel odejde, ukáže se, že buřinka vlastně už na věšáku visí, poněvadž si ji tam pan profesor včera zapomněl. Vědec radostně zaskřehotá a posadí si tvrďák na hlavu. Poté vpadne do třídy jiný posel, jenž nese bouřku číslo 2, kterou si dnes pan profesor zapomenul v kvintě.

Matyk uchopí buřinku číslo 1, svěří ji poslu číslo 3, aby ji donesl do sborovny, posadí si buřinku číslo 2 na hlavu a zjistí, že to není jeho klobouk. Vyhodí tudíž posla číslo 2 i s buřinkou ze třídy a vyšle posla číslo 4, aby přinesl buřinku číslo 1 a přivedl posly číslo 1 a 3. Potom začne vyučování."

verulaj
08.01.2012

Více než 70 let od prvního vydání a stále pravdivé. Velmi nadčasová milá knížka, ve které, myslím, se každý najde a zavzpomíná na svá studia.