Kříž u potoka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15697/big_kriz-u-potoka-KqS-15697.jpg 4.2489
Nahrávám...

Komentáře (74)

Kniha Kříž u potoka

Katania
18. ledna

Měla jsem celkem problém s jazykem. Celkově jsem se nemohla začíst. Děj byl místy rozvleklý. Nicméně příběh je hezký, jen mi styl psaní a jazyk vůbec nesedly.

Ruzaaa
01.12.2021

Když jsem začala číst, trochu jsem se bála jazyka, kterým je kniha psaná. Ale obávala jsem se zbytečně, naopak to tak krásně příběh podtrhlo. První část knihy byla boží, připadala jsem si jako v pohádce Princezna ze mlejna. Příběh byl pro mě velmi čtivý a zajímavý, jistou předvídatelnost děje jsem přešla s tím, že to k tomu tak nějak patří. Chvílemi jsem nechápala Evičku v jejím chování a nesouhlasila s ní. Ale jen takhle asi dokázala Jozu porazit.


Jumpova
14.10.2021

Tohle bylo trochu trápení. Chtěla jsem si přečíst českou klasiku, kterou standardně nečtu a ze začátku jsem těžce litovala. Nemohla jsem se začíst do děje a měla jsem trable se staročeštinou. Pak jsem si ale tak od první třetiny knihy zvykla a nachytala jsem sama sebe, že už si ani nemusím přečítat tu samou stránku třikrát, abych pochopila co chtěla spisovatelka vyjádřit. Ve zbývajících dvou třetinách knihy se objevovaly velmi zajímavé, napínavé a čtivé pasáže. Nejvíce se mi líbila část o Józe, do té jsem se hodně začetla. Dávám 3,5 z 5.

Kamys
22.07.2021

Ten pribeh samotny je naivni a mravokarnost z nej trochu trci, ale ti lide v nem, jejich city a prozitky, jsou jako zivi. I pres to, jak je kniha stara, me pri cteni strhla, obcas jsem si vychutnavala popisy prirody, obcas jsem stranky obracela rychle jak u bestselleru. Kdyz clovek prijme, ze je to kniha z jine doby, muze se ji nechat obohatit.

Astonius
13.05.2021

(+ SPOILER) S knihou jsem se dost trápila a do čtení jsem se musela nutit. Nebylo to kvůli jazyku, kterým je psaná, ten byl naopak asi tím hlavním, co mě zajímalo, ale spíš pro ten naivní příběh. Mnohdy patetické scény mi evokovaly černobílé filmy pro pamětníky a děj se dal lehce odhadovat. Více mě bavila první polovina, kde byly popisovány různé zvyklosti a pověry v různých obdobích roku a vůbec celá atmosféra mlýna - poté, kdy se Evička vdala, už mě bavilo podstatně méně,protože jsem tušila, že dojde na vyplňování prokletí a tak se i stalo. Předvídatelnost děje by mi nevadila, kdyby byl příběh hlubší, ale tohle bylo spíš jen vyprávění hlavní zápletky bez větších detailů - tedy tak, jak se v té době psalo, s tím jsem ale samozřejmě počítala. Čtení nelituji, ale jsem ráda, že je to už za mnou :-)

alimraj1
22.04.2021

Jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Líbí se mi, jak autorka (K. Světlá) dokáže nádherně popsat danou situaci. Člověk má pocit, že je ve středu všeho dění - hned vidí trpělivou Evičku, jak se vyrovnává se svým údělem, potřeštěnou Józu, Mařičku,...
Dále obdivuji řeč. Starší češtinu mám mnohem raději než tu současnou a knihy psané v ní se mi čtou mnohem lépe. (Obávám se, že jsem jedna z mála...) V tomto případě to platí dvojnásobně.

Mahuleno
25.03.2021

 Kříž u potoka je román Karoliny Světlé z roku 1868 a patří k tzv Ještědským románům. Jako v jiných jsou zde motivem určité morální problémy a otázky. A většinou jsou hrdinkami ženy, mravně a morálně silné, schopné velkých osobních obětí. Kříž u potoka má tuto hrdinku v postavě Evičky, která ovlivněna vyprávěním o nešťastném prokletí rodu Potockých, se snaží se napravit svého sobeckého manžela a kletbu zlomit. Romantický, trochu až pohádkový příběh s odhodláním Evičky, klidně můžeme říci obětí, které je někdy až za hranicí současného chápání světa a lidských povah.
V románu se často situace vyhrocuje tím, že spolu hlavní postavy nekomunikují a svoje jednání, pramenící jenom z vlastních úvah, dojmů a pocitů, nejsou schopny nebo ochotny svému protějšku objasnit. Přesněji řečeno vychází z toho, že cíl jejich jednání je jasný a pochopitelný. Markantní to je právě u Evičky a Štěpána, ale jak se později ukáže i u Ambrože.
Podle mne jsou některé části příliš rozvláčné a zdlouhavé a zdánlivě zpomalují děj. Sama kniha je napsána poněkud archaickou češtinou, která mi z počátku dělala trochu problém, i když právě její začátek - smutek v přírodě po smrti mlynáře, patří k tomu, co Světlá umí - popisy krajiny a její nálady podává velmi barvitě a sugestivně. Nicméně právě proto jsem tomuto stylu češtiny přišel na chuť a některé pasáže, které jsou přes drsný příběh až lyrické, jsem posléze četl pozorně a s chutí. Ostatně, to jazyk, kterým je kniha napsána vyžaduje, chcete-li si četbu užít.
Nemohu si k doložení svého tvrzení odpustit aspoň jednu krátkou ukázku z románu:
-
Tak krásný parný den jako dnešní dávno již se nepousmál na hornatou krajinu. Obilí, stojící na polích hustě jako kožich, v slunci se třpytilo, jakoby po něm jezdily blesky modravé a zelenavé, potoky zticha se loudaly květoucí travinou. V sadech nehnul se ani lupínek, jen tu a tam opršel ze štěpu opožděný květ, zabzučel čmelík či ze vzduchu se zamotal motýlek tak modrý, že se zdál býti práškem z nebe samého. Ale jako zpitý těžkým povětřím hned zas lenivě spadl do náruče některé zamyšlené květiny, která pak ještě dlouho nato se třásla leknutím nad nenadálou neodbytnou návštěvou.
-
Oceňuji román ani ne tak pro jeho děj, jako pro jeho jazyk a speciálně těch pasáží, o kterých se zmiňuji. Chápu, že pro mnoho čtenářů může být nepříliš atraktivní. Je však třeba brát v úvahu, že vznikl před více než 150 lety a myslím, že právem patří do fondu krásné české literatury.

Tauriela
16.11.2020

Pěkně napsaný příběh, který vtáhne do děje i po tolika letech.
V mnoha věcech jsme stále, jako lidé, stejní.
Pomlouváme, nikomu nepřejeme nic dobrého a v neposlední řadě role Mařičky? Těch tu běhá:) a hlava se už neholí za k**vení se s ženatým mužem
Evička, ačkoliv to byla velmi citlivá a hodná duše- až naivní, se mi líbila ze všech nejvíc.

Člověk by neměl soudit- to jsem si z díla vzala jako hlavní poučení

1