Hruškadóttir

Najít přátelství, prostředí k životu, zbavit se strachu a na prahu dospělosti se „adoptovat“ do fungující rodiny. Dá se v oceánu smutku šlapat voda? Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit? Debut Jany Šrámkové vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z téhle „islandské“ novely podivuhodné čtení. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena 2009....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/16513/hruskadottir-hyN-16513.jpg 4.2272
Žánr:
Novely, Literatura česká
Vydáno:, Labyrint
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (55)

Přidat komentář
BarboraZ
předevčírem

Na tuto krásnou a smutnou knížku jsem narazila úplnou náhodou a jsem za to ráda. Příběh o nalezení a ztrátě přátelství psaný lehce a barvitě. Na to, ze je to autorčina prvotina smekám!

amelie.m
13. února

Po dočtení se ve svých pocitech vůči knize rozcházím a těžko se mi hodnotí. Připadám si, jako bych při čtení klopýtala po kamenité cestě a jen občas se prošla malým kouskem cesty bez šutrů. Ty myšlenkové pochody, přeskakování odnikud někam a zase zpátky, mi nejsou moc blízké, přesto je kniha něčím nepopsatelným přitažlivá.

momo01
21. ledna

Zvláštně melancholická a plná emocí a citů.
Po dočtení se mi vybavil začátek básně od Zuzany Trojanové:
Přicházíš jako na počátku světa
a s tebou rok dvanácti stesků dvanácti moří.
Jsi stále krásná, ale už jsi jiná světem,
kam ani po špičkách nechci….

Pett
07. ledna

Zvolený styl psaní je prostě úchvatnost sama... má písmenková duše se rozplynula a úplně nestydatě si užívala každou stránku... to libování si ve slovech a hraní si s písmenky mou čtenářskou bytost zavrtává hluboko do ušáku s nesmírným požitkem... každou větu se mi chtělo vtisknout hluboko do sebe... příběh o osudovém přátelství... smutku... lásce pečlivě uschované mezi řádky... tak trochu prostě skvostně odvyprávěný život...

dedliipf
02.12.2017

Příběh o ztrátě a vyrovnání. O rozhořčení i lásce mnoha rovin. Příběh, co mě ve čtyřiadvaceti vrátil zase na střední - ani tehdy jsem nechápala, proč a co to my holky vlastně děláme, čeho se snažíme docílit, co cítíme. Nevím, jestli to přesně vyjadřuje vypravěčku, nebo můj vztah k jejímu vyprávění.

Mám odpor k tématice mladá_dívka-láska-starší_muž, ať už se ho dotkne dílo jakkoli. Zde to je a musela jsem se překonávat. Šlo to jen proto, že jsem chtěla zjistit, o jakou formu tohoto vztahu jde. Vyřčeno ale není vše a mohla jsem si domýšlet, co se týče nějakých momentů a intencí. Přitom je naopak přesně popsáno prostředí, příroda, vzduch, detailní drobnosti o jídle... To je taková kombinace, která mi sedí. Co mi nesedělo byly postavy. Vypravěčka je konzistentní, ale činy a reakce ostatních jsou mi na hony dávají. V kontextu snad smysl dávají, ale nedokážu to posoudit.

Zpočátku jsem měla pocit, že na mě zničehonic někdo začal mluvit na zastávce při čekání na autobus, a až velmi později mi smělo dojít, proč to dělá. Třeba to bylo moc rychlé vyhrknutí. Jde konverzace začít jinak? Od druhé půlky jsem se ale už nesla na vlně.

Aileena
30.11.2017

Tak je mi líto, ale za mě ne. Bohužel. Čistě rezonanční záležitost, děj 00nic a na to já opravdu nejsem. Z anotace jsem získala zcela mylný dojem. Ale kdo máte rádi barvité popisy čehokoliv, tak směle do toho. (Např.: Ale jak vkročil do stínu, černobílý kontrastní snímek najednou získal polotóny a postupně se koloroval.) Já měla velký problém těch 110 stránek vůbec dočíst.

Eremites
29.10.2017

Krásná záležitost, jemná, tichá a nesmírně bolestná. Psána tak lehce, přitom o tak těžkých věcech. Nestává se moc často, že mne kniha rozpláče. Tentokrát ovšem ano. Četla jsem ji v čekárně u zubaře a najednou se mi po tvářích kutálí slzy.... těžko už někomu vysvětlím, že se své zubařky opravdu nebojím :-)
Tohle je opravdu skvost - tváří se to jako kus obyčejného kamene v prachu cesty, ale když ho zvednete a očistíte, vyklube se z něj hotový drahokam....

pajaroh
11.10.2017

Takový trochu skrytý poklad... nic neříkající přebal a prachobyčejná anotace (zmínka o lásce mě spíš odrazuje a knihu jsem začala číst kvůli názvu a "spojení" s Islandem) a ejhle - jako když v ošoupané igelitce naleznete šperk (nebo čokoládu nebo co kdo máte rádi). Nic jsem neočekávala a dostala jsem nostalgicky blízká slova a myšlenky, proto musím dát 5*.

Mermaid
27.09.2017

Hezky napsané, zvlášť jako prvotinu to musím ocenit.
Veronika žije svůj obyčejný příběh, když ji do života vstoupí cizí rodina. Jelikož se nejspíš nic neděje náhodou, oni ji spoustu věcí naučí a ona později naučí spoustu věcí je. Dokonalé puzzle.
Hvězdičku ubírám proto, že jsem čekala ještě nějakou hlubší zápletku, ale toto je příběh opravdu poměrně prostý.
Není to oddechovka a nesmí vám vadit melancholie, ale v určitých těžkých životních situacích může i pomoci, myslím.

Makropulos
07.09.2017

Malá knížka o velkých věcech. O citech a pocitech dospívající ženy, o lásce a přátelství, o věcech v životě důležitých, o ztrátách a vlastně i o kráse přírody. To vše psáno krásným jazykem, v náznacích a tak nějak klidně.

ajasin
20.07.2017

Kniha o tom, jak v životě najdete něco úžasného. Něco, o čem jste ani netušili, jak moc vám chybí a téměř vzápětí to ztratíte. Kniha o tom jak se se ztrátou, každý člověk vyrovnává po svém. O touze, o odpuštění, o lásce v různých podobách.
Útlounká knížka, o které jsem si myslela, že ji budu mít přečtenou během dvou dnů. Jak jsem se mýlila. Četba to rozhodně není odpočinková.

Malachime
16.06.2017

Tuhle knížku přímo zbožňuju. Četla jsem ji několikrát a pokaždé v ní našla něco nového, pokaždé se orientovala na jiny příběh, na jiné postavy podle toho, v jakém rozpoložení a životním etapě jsem v tu danou dobu byla. Neskutečně napsané vyprávění, pocity, které se Janě podařilo tak výborně popsat a které zná snad každý, ale nikdy by pro ně nenašel vhodná slova. Jsem nesmírně ráda, že Hruškadóttir vznikla. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

StihOMam
14.03.2017

Tato kniha je skutečně kulturním zážitkem. Pokud jste ji ještě nečetli, sáhněte po ní. Jana Šrámková nabízí neskutečný jazyk a vcelku jednoduchý, lež jímavý příběh vyprávěný zcela nevšedně. Třešinka na dortu pro literární nadšence.

D.V.Spudil
18.01.2017

Čtivé, se zajímavým pnutím, které kolikrát ani nevytane na povrch. Občas mi však přišlo trochu naivní v přístupu k ,,nesmrtelnému přátelství" mezi hrdinkou a Madlou. Nebo je to možná tím, že jsem chlap a pro mě je představa dobrého přátelství úplně jiná než pro dámy, kdo ví.

Sparkling
29.10.2016

Jako pavučinka. Nebo krajky. Nebo pohlazení.

Nosorozec_91
28.09.2016

Dávám pět hvězd spíše za styl a formu než za příběh. Některá přirovnání (asociace a obraty) mi přišla strašně trefná. Kniha se mě spíš než dějem dotkla právě těmi hrdinčinými úvahami o životě, asi proto, že je téměř moje vrstevnice.

LordSnape
31.07.2016

Podobný pocit jako u Hruškadóttir jsem měl při čtení Cit slečny Smilly pro sníh. Napsáno hezky, hlavní hrdinka je sympatická, krásně melancholická a přemýšlivá. Fandil jsem jí a soucítil. Nicméně mě svět a okolí, ve kterém se pohybuje přišel dosti uměle vystavěný a úplně o ničem. Ve výsledku jsem se spíš ztotožňoval s hlavní hrdinkou a prožíval s ní její emoce, zatímco Madla, Tomanovi, Šimon, hrušeň a jiné aspekty příběhu šly jakoby mimo mě. Na konci jsem už vážně nevěděl ani, proč byla v tom Polsku a o co jí vlastně celou dobu šlo. Vyrovnávat se ztrátou a s pocitem osamělosti? Inu, možná. Tady opět forma zvítězila nad obsahem a já mám rád barvitě a kouzelně vystavěné prostředí ve kterém se postavy pohybují. Možná proto už čtu jen prakticky sci-fi a fantasy, páč mi tohle dnešní reálná próza nemůže anebo neumí poskytnout.

Swahill
13.06.2016

Asi jsem od knihy moc očekávala.. trochu nuda a příliš melancholické.

JanaDBK
07.05.2016

Ať jsem se snažila sebevíc, myšlenkovým pochodům hlavní hrdinky jsem neporozuměla. Asi to bylo hluboké, a já se v hlubinách potácím ráda, ale tohle byly pro mně fakt neznámé vody.

vlcka
22.04.2016

„Všichni buď umřeli, nebo začali žít. A já zůstala sama.“
Veronika, dcera hrušně, uzavírá jednu z krátkých kapitolek svého příběhu těmito slovy. A Jana Šrámková naznačuje, črtá, jemně se dotýká určitých míst jejího života, aby je vytáhla na světlo, představila z těch citlivých a zvláštních stránek a nechala zase volně splynout s proudem skutečnosti.
Veronika - Hanele, která si najde místo své nefunkční rodiny jinou, pohádkovou, krásnou, aby o ni opět přišla. Veronika osamělá, žijící svým pomalým tempem, vnímající atmosféru a neobyčejné detaily dnů.
Hruškadóttir byl pro mě čtenářský bonbonek, něco závažného a přitom lehce plujícího kolem, malá knížečka přečtená najednou a zážitek, který přetrval.

Pistácie
20.03.2016

Neskutečně silný příběh, který chytí za srdce a nepustí po celou dobu čtení. Prolínání minulosti se současností je chvilkami zmatečné, ale čtenář se do toho dostane celkem snadno. Smutné, moc smutné a zároveň tak lidské, pravdivé a ze života.

medialstar
12.03.2016

Krásný styl psaní, zvláštní nálada, promyšleně stavěný příběh. Prožijeme strachy i naděje, poznáme nitro a to jak osud věci komplikuje a zamotává. Každý chce někam a k někomu patřit...Někdy člověk přesně ví, jaký by chtěl mít život, ale nejde nic udělat nebo není síla... Ani vlastně nevím, co o knize napsat, těžko se hledají slova, raději si ji přečtěte.

teresinha
23.02.2016

Hruškadóttir je krásný křehký příběh, který mě bavil hlavně tím, jak opravdový a skutečný byl. Jana Šrámková píše bez jakýchkoli příkras, úplně obyčejně, a to je na téhle novelce to nejlepší. Na nic si nehraje. Je to prosté vyprávění o jedné tragédii a několika lidských osudech. Nečekejte žádná dramata, na těch pár stránkách pro ně ani není prostor a je to dobře. Čekala jsem od téhle knížky hodně a ani trošku mě nezklamala.

hanoule
06.02.2016

Docela čtivá kniha, ale asi jsem čekala trochu víc...

kk_proste
25.10.2015

Knížka vskutku s trochu nezvyklým nádechem. Výborná lyričnost vyprávění smutného příběhu, která mi však v některých momentech připadala už trochu moc (avšak to možná způsobuje i fakt, že jsem knížku přečetla celou za jedno odpoledne a navyknout si na určitý styl psaní během 110 stran není nejjednodušší), avšak vrcholící pointa na koncích kapitol, jako poslední verše u sonetů, to na mě velmi zapůsobilo. Knížka se mi líbila, rozhodně se mnou v několika pasážích hodně zalomcovala.

MahulenaK
16.09.2014

Milá knížka, smutná, k zamyšlení.

bosorka
30.07.2014

Autorka bezesporu umí vládnout slovem, přesto mě kniha moc neoslovila a ač je tak kratičká, pohrávala jsem si i s myšlenkou ji odložit. Připadá mi odtažitá a zvláštně studená, ač téma by svádělo k větším emocím. Nenadchlo.

novelka
24.07.2014

Nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. Četla jsem na základně velmi pozitivních recenzí a spousty doporučení, ale i tak mě překvapilo, jak skvělá knížka to je....

Elisa.Day
27.06.2014

Taková útlá knížečka s názvem více než podivným - možná právě tím mě tolik zaujala. Příběh samotný není žádná prvoplánově líbivá slátanina, za což autorce patří můj velký dík. Styl mi občas maličko nesedl, vztah Veroniky a Šimona jsem nějak úplně nepochopila, ale ve své podstatě se mi to líbilo a těm, kdo si občas rádi přečtou něco ze současné české literatury můžu klidně doporučit.

anibeni
22.02.2014

Knížka jako taková se mi líbila, styl psaní, myšlenkové pochody... Z toho všeho bych byla před nějakými 14 lety totálně unešená a považovala bych to za tu nej nej knihu na světě... Ale teď ne... Jsem strašně ráda, že jsem si knihu přečetla, celkem dlouho jsem si na ní myslela, ale to je asi tak všechno... Vlastně ani pořádně nevím, jaký bych měla napsat komentář..