Hruškadóttir

Najít přátelství, prostředí k životu, zbavit se strachu a na prahu dospělosti se „adoptovat“ do fungující rodiny. Dá se v oceánu smutku šlapat voda? Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit? Debut Jany Šrámkové vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z téhle „islandské“ novely podivuhodné čtení. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena 2009....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/16513/hruskadottir-hyN-16513.jpg 4.3259
Žánr:
Novely, Literatura česká
Vydáno:, Labyrint
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (49)

Přidat komentář
Eremites
29. října

Krásná záležitost, jemná, tichá a nesmírně bolestná. Psána tak lehce, přitom o tak těžkých věcech. Nestává se moc často, že mne kniha rozpláče. Tentokrát ovšem ano. Četla jsem ji v čekárně u zubaře a najednou se mi po tvářích kutálí slzy.... těžko už někomu vysvětlím, že se své zubařky opravdu nebojím :-)
Tohle je opravdu skvost - tváří se to jako kus obyčejného kamene v prachu cesty, ale když ho zvednete a očistíte, vyklube se z něj hotový drahokam....

pajaroh
11. října

Takový trochu skrytý poklad... nic neříkající přebal a prachobyčejná anotace (zmínka o lásce mě spíš odrazuje a knihu jsem začala číst kvůli názvu a "spojení" s Islandem) a ejhle - jako když v ošoupané igelitce naleznete šperk (nebo čokoládu nebo co kdo máte rádi). Nic jsem neočekávala a dostala jsem nostalgicky blízká slova a myšlenky, proto musím dát 5*.

Mermaid
27. září

Hezky napsané, zvlášť jako prvotinu to musím ocenit.
Veronika žije svůj obyčejný příběh, když ji do života vstoupí cizí rodina. Jelikož se nejspíš nic neděje náhodou, oni ji spoustu věcí naučí a ona později naučí spoustu věcí je. Dokonalé puzzle.
Hvězdičku ubírám proto, že jsem čekala ještě nějakou hlubší zápletku, ale toto je příběh opravdu poměrně prostý.
Není to oddechovka a nesmí vám vadit melancholie, ale v určitých těžkých životních situacích může i pomoci, myslím.

Makropulos
07. září

Malá knížka o velkých věcech. O citech a pocitech dospívající ženy, o lásce a přátelství, o věcech v životě důležitých, o ztrátách a vlastně i o kráse přírody. To vše psáno krásným jazykem, v náznacích a tak nějak klidně.

ajasin
20. července

Kniha o tom, jak v životě najdete něco úžasného. Něco, o čem jste ani netušili, jak moc vám chybí a téměř vzápětí to ztratíte. Kniha o tom jak se se ztrátou, každý člověk vyrovnává po svém. O touze, o odpuštění, o lásce v různých podobách.
Útlounká knížka, o které jsem si myslela, že ji budu mít přečtenou během dvou dnů. Jak jsem se mýlila. Četba to rozhodně není odpočinková.

Malachime
16. června

Tuhle knížku přímo zbožňuju. Četla jsem ji několikrát a pokaždé v ní našla něco nového, pokaždé se orientovala na jiny příběh, na jiné postavy podle toho, v jakém rozpoložení a životním etapě jsem v tu danou dobu byla. Neskutečně napsané vyprávění, pocity, které se Janě podařilo tak výborně popsat a které zná snad každý, ale nikdy by pro ně nenašel vhodná slova. Jsem nesmírně ráda, že Hruškadóttir vznikla. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

StihOMam
14. března

Tato kniha je skutečně kulturním zážitkem. Pokud jste ji ještě nečetli, sáhněte po ní. Jana Šrámková nabízí neskutečný jazyk a vcelku jednoduchý, lež jímavý příběh vyprávěný zcela nevšedně. Třešinka na dortu pro literární nadšence.

D.V.Spudil
18. ledna

Čtivé, se zajímavým pnutím, které kolikrát ani nevytane na povrch. Občas mi však přišlo trochu naivní v přístupu k ,,nesmrtelnému přátelství" mezi hrdinkou a Madlou. Nebo je to možná tím, že jsem chlap a pro mě je představa dobrého přátelství úplně jiná než pro dámy, kdo ví.

Sparkling
29.10.2016

Jako pavučinka. Nebo krajky. Nebo pohlazení.

Nosorozec_91
28.09.2016

Dávám pět hvězd spíše za styl a formu než za příběh. Některá přirovnání (asociace a obraty) mi přišla strašně trefná. Kniha se mě spíš než dějem dotkla právě těmi hrdinčinými úvahami o životě, asi proto, že je téměř moje vrstevnice.

LordSnape
31.07.2016

Podobný pocit jako u Hruškadóttir jsem měl při čtení Cit slečny Smilly pro sníh. Napsáno hezky, hlavní hrdinka je sympatická, krásně melancholická a přemýšlivá. Fandil jsem jí a soucítil. Nicméně mě svět a okolí, ve kterém se pohybuje přišel dosti uměle vystavěný a úplně o ničem. Ve výsledku jsem se spíš ztotožňoval s hlavní hrdinkou a prožíval s ní její emoce, zatímco Madla, Tomanovi, Šimon, hrušeň a jiné aspekty příběhu šly jakoby mimo mě. Na konci jsem už vážně nevěděl ani, proč byla v tom Polsku a o co jí vlastně celou dobu šlo. Vyrovnávat se ztrátou a s pocitem osamělosti? Inu, možná. Tady opět forma zvítězila nad obsahem a já mám rád barvitě a kouzelně vystavěné prostředí ve kterém se postavy pohybují. Možná proto už čtu jen prakticky sci-fi a fantasy, páč mi tohle dnešní reálná próza nemůže anebo neumí poskytnout.

Swahill
13.06.2016

Asi jsem od knihy moc očekávala.. trochu nuda a příliš melancholické.

JanaDBK
07.05.2016

Ať jsem se snažila sebevíc, myšlenkovým pochodům hlavní hrdinky jsem neporozuměla. Asi to bylo hluboké, a já se v hlubinách potácím ráda, ale tohle byly pro mně fakt neznámé vody.

vlcka
22.04.2016

„Všichni buď umřeli, nebo začali žít. A já zůstala sama.“
Veronika, dcera hrušně, uzavírá jednu z krátkých kapitolek svého příběhu těmito slovy. A Jana Šrámková naznačuje, črtá, jemně se dotýká určitých míst jejího života, aby je vytáhla na světlo, představila z těch citlivých a zvláštních stránek a nechala zase volně splynout s proudem skutečnosti.
Veronika - Hanele, která si najde místo své nefunkční rodiny jinou, pohádkovou, krásnou, aby o ni opět přišla. Veronika osamělá, žijící svým pomalým tempem, vnímající atmosféru a neobyčejné detaily dnů.
Hruškadóttir byl pro mě čtenářský bonbonek, něco závažného a přitom lehce plujícího kolem, malá knížečka přečtená najednou a zážitek, který přetrval.

Pistácie
20.03.2016

Neskutečně silný příběh, který chytí za srdce a nepustí po celou dobu čtení. Prolínání minulosti se současností je chvilkami zmatečné, ale čtenář se do toho dostane celkem snadno. Smutné, moc smutné a zároveň tak lidské, pravdivé a ze života.

medialstar
12.03.2016

Krásný styl psaní, zvláštní nálada, promyšleně stavěný příběh. Prožijeme strachy i naděje, poznáme nitro a to jak osud věci komplikuje a zamotává. Každý chce někam a k někomu patřit...Někdy člověk přesně ví, jaký by chtěl mít život, ale nejde nic udělat nebo není síla... Ani vlastně nevím, co o knize napsat, těžko se hledají slova, raději si ji přečtěte.

teresinha
23.02.2016

Hruškadóttir je krásný křehký příběh, který mě bavil hlavně tím, jak opravdový a skutečný byl. Jana Šrámková píše bez jakýchkoli příkras, úplně obyčejně, a to je na téhle novelce to nejlepší. Na nic si nehraje. Je to prosté vyprávění o jedné tragédii a několika lidských osudech. Nečekejte žádná dramata, na těch pár stránkách pro ně ani není prostor a je to dobře. Čekala jsem od téhle knížky hodně a ani trošku mě nezklamala.

hanoule
06.02.2016

Docela čtivá kniha, ale asi jsem čekala trochu víc...

kk_proste
25.10.2015

Knížka vskutku s trochu nezvyklým nádechem. Výborná lyričnost vyprávění smutného příběhu, která mi však v některých momentech připadala už trochu moc (avšak to možná způsobuje i fakt, že jsem knížku přečetla celou za jedno odpoledne a navyknout si na určitý styl psaní během 110 stran není nejjednodušší), avšak vrcholící pointa na koncích kapitol, jako poslední verše u sonetů, to na mě velmi zapůsobilo. Knížka se mi líbila, rozhodně se mnou v několika pasážích hodně zalomcovala.

MahulenaK
16.09.2014

Milá knížka, smutná, k zamyšlení.

bosorka
30.07.2014

Autorka bezesporu umí vládnout slovem, přesto mě kniha moc neoslovila a ač je tak kratičká, pohrávala jsem si i s myšlenkou ji odložit. Připadá mi odtažitá a zvláštně studená, ač téma by svádělo k větším emocím. Nenadchlo.

novelka
24.07.2014

Nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. Četla jsem na základně velmi pozitivních recenzí a spousty doporučení, ale i tak mě překvapilo, jak skvělá knížka to je....

Elisa.Day
27.06.2014

Taková útlá knížečka s názvem více než podivným - možná právě tím mě tolik zaujala. Příběh samotný není žádná prvoplánově líbivá slátanina, za což autorce patří můj velký dík. Styl mi občas maličko nesedl, vztah Veroniky a Šimona jsem nějak úplně nepochopila, ale ve své podstatě se mi to líbilo a těm, kdo si občas rádi přečtou něco ze současné české literatury můžu klidně doporučit.

anibeni
22.02.2014

Knížka jako taková se mi líbila, styl psaní, myšlenkové pochody... Z toho všeho bych byla před nějakými 14 lety totálně unešená a považovala bych to za tu nej nej knihu na světě... Ale teď ne... Jsem strašně ráda, že jsem si knihu přečetla, celkem dlouho jsem si na ní myslela, ale to je asi tak všechno... Vlastně ani pořádně nevím, jaký bych měla napsat komentář..

Ivinho
01.02.2014

Kniha je to zajímavá a nelituji toho, že jsem ji přečetl (kéž bych tohle mohl říct o Zázemí). Je psána zajímavým stylem, jazyk celé knihy na mě působil uklidňujícím dojmem. Nevím jak hned po dočtení knihy napsat do komentáře dojmy z knihy.
Nemůžu se jen zbavit prázdna. Kniha ve mě nezanechala žádné dojmy. A nebo možná zanechala to citové prázdno které jsem z knihy cítil.

1alena1
21.01.2014

Úžasná knížečka, nádherný jazyk, neskutečně přesný popis detailů přemýšlení a uvažování hlavní hrdinky - často jsem se s ní ztotožnila v myšlenkách, přestože jsem o generaci starší. Kvalitní dílko, připadá mi až neuvěřitelné, že ho napsala tak mladá dívčina jako svůj debut. Nalézám jen slova superlativů, při čtení jsem se vracela k větám a určitě si ji ještě přečtu, mám v duši krásně a něžně a děkuji JEŽÍŠKOVI, že jsem tuto knížku měla pod stromečkem.

džej
14.01.2014

Nesouhlasím s komentářem, který v útlé knížce Jany Šrámkové nenachází příběh. Nejenže v ní je, ale navíc jak zapsaný! Časové prolínání, melancholie dospívání, která přetrvává i v pozdějším období, hledání a nalézání. Vnitřní svět Veroniky je tak úžasně bohatý, že mi působilo obrovské potěšení, že jsem v něm mohla pobýt alespoň pár hodin (než jsem novelu dočetla)!
Nádherný zážitek!

Katy007
04.01.2014

Autorka umí skvěle psát a v tomto případě to rozhodně ukázala. Velmi nostalgický a silný příběh. Vřele doporučuji!

barina
15.12.2013

Celá kniha má nesmírně silnou atmosféru a člověka z ní bolí u srdce. Každá věta vyvolává záchvěvy nostalgie a vzpomínek na něco, co jsme ani neprožili.

Adi.h
18.11.2013

Krásně napsaná knížka k zamyšlení. Člověka mrzí, že ji má tak rychle přečtenou.