Kristi_čte komentáře u knih

Viktoriánská Anglie, tajemno a snad nejikoničtější sériový vrah v dějinách. To jsou slova, která mi vytanou na mysli, když si vzpomenu na tuhle knížku. A všechno je to to, co v příbězích naprosto miluju!
Na Po stopách Jacka Rozparovače jsem se neskutečně těšila, protože mě zaujal už v zahraničí, a tak jsem ho měla doma ještě dříve v angličtině. Když jsem pak ale zjistila, že bude kniha vycházet i v češtině, moje líná stránka vyhrála a počkala jsem si na české vydání.
Jakmile vyšlo, doslova jsem běžela do knihkupectví.
Kolem knihy bylo obrovské boom a já mám dojem, že ji všichni milujou. No já zas tak do stropu neskáču. Neříkám, že to bylo strašné, ale je pravda, že to pro mě bylo trochu zklamání. Nějak jsem se nemohla začíst a vytvořit si vztah k postavám.
Co se ale týče samotného příběhu kolem Jacka Rozparovače, tak to bylo moc fajn a pokud jste jeho “fanoušky”, tak do knihy určitě jděte.
Tato série má i další díly, které by se měly věnovat třeba Draculovi nebo Frankensteinovi, takže vážně doufám, že vyjdou i v češtině.
Myslím, že tahle série pro mě bude taková odpočinková, ale i přes určité zklamání oblíbená.

14.12.2021

Mé první setkání s tímto autorem, který mě až do téhle doby zcela minul a sama se tomu dost divím, protože je velmi oblíbený a jeho knihy mají opravdu dobrá hodnocení.
Mizení je další knihou z jeho série s detektivem Tomášem Volfem a hlavním tématem v knize je násilí na dětech, což je silné téma samo o sobě.
Mě tahle tematika v krimi příbězích až tolik nebere, ale i přes to musím knihu vyzdvihnout, protože mě autor dokázal zaujmout i přes to, že samotné téma knihy by mě k četbě moc nepřitáhlo.
Autor ale píše opravdu skvěle, daří se mu čtenáře udržet v napětí po celou dobu četby a podařilo se mu vymyslet velmi zajímavou zápletku.
Mizení samotné mě tedy na jednu stranu nenadchlo, ale zároveň i nadchlo a to především v tom smyslu, že rozhodně chci od Jiřího Březiny vyzkoušet i jeho předchozí knihy z této série

8 06.12.2021

Tahle knížka má kolem 600 stránek a to mě na začátku trochu děsilo. Díky bohu jsem se ale bála zcela zbytečně, protože tahle kniha mě neskutečně bavila a přečetla jsem ji za jeden jediný den. Tolik jsem se začetla, že jsem nebyla schopná dělat nic jiného než jen číst dál a nechtěla jsem knihu pustit z ruky.
Samotný námět byl originální a mně přišel skvělý. To, jak autorka do knihy zapracovala pověsti kolem krále Artuše, Merlina a kulatého stolu bylo skvělé a to bylo asi i to, co jsem si na knize užívala nejvíc.
Kromě toho byla taky plná akce, rozkrývání nejrůznějších tajemství a taky je velmi čtivě napsaná.
Mýtonošům nemám absolutně co vytknout a jsem si jistá, že se objeví mezi mými top knihami za tento rok!

4 06.12.2021

Autorka je za mne naprosto skvělá spisovatelka a ve Třech sestrách mi to jen potvrdila. Moc se mi líbí, jak dokáže lidem předat příběhy těch, o kterých píše. Její knihy jsou neuvěřitelně čtivé, ale zároveň lidské, i když píše o strašných událostech. Autorce je často vyčítáno, že její knihy z Osvětimi jsou málo drsné a naopak že jsou až moc pozitivní, ale pro mě je naopak důležité to, že jsou psány podle skutečnosti a tak, jako to hlavní protagonisté chtěli.
Tři sestry jsou její další knihou, která mě dokázala zcela pohltit a během chvíle si zamilovat všechny tři hlavní hrdinky a jejich životní chvíle jsem si užívala až do poslední stránky.

6 12.11.2021

Všechny stránky Amelie byla další knihou, kde se hlavní hrdinka vyrovnává se ztrátou milované osoby, kterou jsem v poslední době četla. Někomu by to mohlo vadit, ale já musím přiznat, že jsem byla z téhle knihy nadšená. Ano, konec asi dokážete odhadnout celkem brzy, ale co mě úplně pohltilo, tak byl knižní svět, ve kterém se děj knihy téměř celý odehrával. To se snad musí líbit každému knihomolovi.
Samotná postava Amelie byla taky sympatická a líbala se mi její zasněná povaha.
Co se týče romantické linky, tak za mě nic nečekaného a převratného, ale celou knihu to hezky dotvářelo.
Všechny stránky Amelie jsou za mě knihou o ztrátě blízké osoby a o tom, jak se s těmito věcmi každý vyrovnáváme nějak jinak.
Díky tomu, že to bylo YA to pro mě nebylo nijak extra psychicky náročné, ale kvůli tomu, že v knize bylo moc hezkých myšlenek, tak si dokážu představit, že se k ní někdy vrátím.

1 01.11.2021

Knihy s tématem slovanské mytologie, to je moje a už jsem jich i pár četla, takže můžu říct, že Dcera zimy se opravdu povedla.
Knihy s touto tematikou, které jsem prozatím četla, se odehrávaly více méně v současnosti, ale Dcera zimy ne a to se mi na ní líbilo nejvíc. Tato kniha se totiž odehrávala v několika časových úsecích, z nichž nejvíc bylo v historii a to mi přišlo super.
Kromě toho se mi moc líbilo originální zpracování příběhu obou sester, které vlastně byly úplně obyčejné, ale kvůli kletbě se z nich staly bohyně.
Pro mě byla Dcera zimy druhou nejlepší knihou se slovanskou mytologií, hned po Nocích běsů.

3 30.10.2021

Knihy Ruty Sepetys jsem si velmi oblíbila, i když to nebyla úplně láska na první dobrou. Líbil se mi ale už od začátku styl psaní autorky, který je neuvěřitelně čtivý, což podporují i krátké kapitoly. Díky tomu mi u všech jejich knížek stránky doslova mizí pod rukama. Stejně tomu bylo i u knihy Sůl moře.
Opět jsem byla nadšená a spokojená jsem byla i s tématem knihy. Autorka si totiž vždycky vybere nějakou historickou událost, která není úplně známá a do té se spolu se čtenářem ponoří.
Co na autorce taky oceňuji je, že její příběhy se zakládají na skutečných událostech a vždy si k nim vypracovává podrobné rešerše, o což mi pak celý příběh přijde víc fascinující.
Když jsem knihu četla, tak jsem až v půlce přišla na to, že Sůl moře vlastně navazuje na knihu V šedých tónech, což bylo skvělé zjištění a moc se mi líbilo, jak se obě knihy propojovaly.
Ve výsledku jsem tedy opět byla moc spokojená a už se moc těším na autorčinu další tvorbu.

4 28.10.2021

I když se tato kniha odehrává v době druhé světové války je jiná, a to především tím, že se soustřeďuje na lásku otce a dcery a řeší jejich vztahy.
Je to právě trochu jiný úhel pohledu, který mě na této knize zaujal a musím říct, že autorka tento fenomén zpracovává zajímavě. Líbilo se mi, že čtenáři dala nahlédnout do židovské rodiny sužované druhou světovou válkou, ale i do rodiny, která naopak v téhle hrozné době byla na výsluní, což není až tak obvyklé.
Pro mě byla kniha celkem průměrná, ale myslím si, že pro ty z vás, kdo třeba mají děti a nebo tyhle věci prožívají víc, tak to bude velmi zajímavé a emotivní čtení.

3 25.10.2021

Z krve a popela má být něco podobného jako Dvory a já jsem teda Dvorů zatím četla jen první díl a ten byl fajn, ale že bych si z něj sedla na zadek, tak to úplně ne. Ale! Přiznávám, že Z krve a popela si mi fakt líbilo a za mě je to prostě lepší jak Dvory.
Mnohem víc se mi líbil svět, ve kterém se příběh odehrává a taky mě hodně bavily ty příšery/ upíři. Nejvíc jsme si příběh začala užívat, když na povrch začala vyplouvat špinavá tajemství, kterými je země prolezlá. V tomhle ohledu se moc těším na další díl, protože jsem zvědavá, jak se celá situace vyvine.
Abych ale nebyla jen pozitivní, tak romantická linka byla zcela předvídatelná a ty pasáže, které se skládaly z dialogů Poppy a Hawka jsem měla chuť přeskočit, protože to teda bylo něco na mě. Ale přežila jsem a zbytek knihy jsem si opravdu dokázala užít.

1 24.10.2021

Když jsem dostala možnost si tuto knihu přečíst, bylo u ní napsáno, že je pro fanoušky Karin Lednické a to já rozhodně jsem. Proto jsem neváhala ani minutu a řekla jsem si, že další příběh z česko- polského pohraničí rozhodně potřebuji. Navíc o Životické tragédii jsem měla ponětí, ale vlastně jsem o ní nic moc nevěděla, takže jsem se opravdu těšila.
Na styl, jakým je kniha napsaná jsem si ovšem musela chvíli zvykat, protože střídání časových rovin mi přišlo ze začátku trochu zmatené a já jsem chvílemi nevěděla, ve které dějové lince vlastně jsem.
Jakmile jsem si ale zvykla, už jsem si příběh opravdu užívala a hrozně mě bavilo společně s hlavní hrdinkou postupně rozkrývat mládí její tchýně a dozvídat se nové věci a Životické tragédii.
Jediné, co bych knížce vytkla, jestli se to tak vůbec dá říct, je, že byla moc krátká. Často se mi to nestává, ale tady by se mi líbilo, kdyby byla kniha delší a postavy šly trošku více do hloubky.
Až na to jsem byla ale s Jizvou moc spokojená a rozhodně to byla kniha, která ve mě zanechala dojem.

Co se děje týče, tak ten je pro mě celkem pomalý a rozhodně nečekejte žádný krimi thriller. Ano, máme tam vraždu, ale to podle mě není v tomhle románu vůbec tak důležité. To, co na mě zapůsobilo, tak byla určitě skvěle propracovaná atmosféra, která je na podzim jako dělaná. Kromě toho mě ale taky moc bavilo pronikat do zvláštní povahy Jelení Hory, jejíž obyvatelé jsou velmi specifičtí a nebojí se žít podle starých tradic a zvyků.
Prokletý kraj byl pro mě skvělou četbou a myslím, že úplně nejlíp člověk udělá, když si tento román užije v podzimním období, které umocní jeho atmosféru.

11 30.09.2021

Když tedy vyšla kniha k tomuto podcastu, chtěla jsem ji mít už jen z principu toho, že jsem fanoušek.
Najdete v ní velkou řadu případů, které vám autorka předává stručnou a jasnou formou, takže pokud toužíte získat nové informace o zajímavých kriminálních případech, po knize určitě sáhněte.
Myslím si ale, že pokud už “true crime” je nějakou dobu vaším koníčkem či pokud máte naposlouchány všechny díly Opravdových zločinů, tak vám kniha nic moc nového nedá. Řekla bych ale, že by mohla být dobrou volbou pro ty, kdo chtějí poslouchat podcast, ale třeba jim z nějakého důvodu vadí například humor holek či některé jejich komentáře.

1 29.09.2021

Moc jsem chtěla nějakou knihu na léto, ale já prostě nemám ráda romanťárny a takové ty sladké příběhy. Proto když jsem viděla Palm Beach Finland, řekla jsem si, že by to mohla být kniha pro mě. Čekala jsem bizarní, možná až absurdní příběh, s karikaturními postavičkami, u kterého se budu bavit a smát, i když se bude řešit vražda.
Za sebe musím říct, že ta první část mého očekávání byla vyplněna, protože příběh i jednotlivé postavy jsou opravdu specifické. Co jsem v knize ale nenašla, tak byl humor. Samozřejmě je možné, že jsem to celé jen nepochopila a můj smysl pro humor je úplně jiný než autorův, ale kvůli tomu mě Palm Beach Finland nebavil tak, jak jsem čekala a byla jsem tak poměrně zklamaná.
Finský humor asi není nic pro mě a raději pro příště zůstanu u klasických severských krimi.

2 29.08.2021

Věděla jsem, že Jana Poncarová je oblíbená česká autorka, ale nějak jsem se k její tvorbě nemohla dostat. A teď po přečtení Cyklistky vím jistě, že potřebuju i její další knihy!
Co mě dostalo jako první (pomiňme krásně zpracovanou obálku ) byl neskutečně příjemný styl psaní autorky. To, jak autorka píše… to je jak pohlazení po duši. Jako když se koukáte na tekoucí med. To se mi na celé knize líbilo snad nejvíc a opravdu mě bavilo se utápět v každé větě.
Samotný příběh poslední české baronky byl ovšem taky velmi zajímavý a musím přiznat, že hned po dočtení jsem sedla na google a hledala další informace o této fascinující postavě.
Za sebe Cyklistku doporučuji všemi deseti a už se moc těším, až se dostanu k dalším autorčiným knihám.

6 05.08.2021

Další kniha, od které jsem měla poměrně vysoká očekávání a upřímně přiznávám, že jsem ji přečetla jedním dechem. Ano, není to nic rozsáhlého, ale samotný příběh mě chytil a nepustil.
U mě to z velké části určitě bylo i tím, že se příběh odehrával v prostředí dramaťáku a mezi jeho členy, protože to bylo taky mé dětství a mládí. Díky bohu jsme tam ale neměli žádného úchylného vedoucího .
Kromě prostředí mi na knize přišlo zajímavé i to, jak celou situaci kolem Mirka vnímala hlavní hrdinka Františka. Díky tomu bylo krásně vidět, jak mladé dospívající dívky mohou být nevinné a naivní.
Pro mě tedy byla Poupátka skvělou knihou, ke které se rozhodně ještě někdy vrátím.

2 05.08.2021

Od knihy Hezký, ale narovnej se! jsem čekala především pořádnou dávku nostalgie a to, že si zavzpomínám na své dětství, protože jsem přesně onen ročník našich hlavních hrdinů.
V knize bylo poměrně dost věcí, které mi tento nostalgický pocit navodily, ale zároveň mi přišlo, že tam bylo zbytečně moc takových těch negativních vzpomínek, které se týkaly především slavných školních žabomyších válek mezi děckama ve třídě. Upřímně, to jsou věci, na které jsem fakt vzpomínat nechtěla . Ale co já vím, třeba to ostatní mají jinak.
Druhá půlka byla ze současnosti a tam na rovinu říkám, že to mě teda nijak extra nevzalo. Takové neurazí nenadchne a tahle část mi nepřišla ničím moc zajímavá.
Kniha je pro mě něčím, co je nejvhodnější jako četba na víkend, kdy si chcete odpočinout a zavzpomínat. A pokud jste taky vyrůstali v devadesátkách, tak věřím, že i vás v některých pasážích přepadne nostalgie.

4 28.06.2021

Kniha co má v sobě slovanskou mytologii? Potřebuju! Jo, myslím, že co se této tematiky týče, tak budu vždy chtít číst vše, co bude v nabídce.
Svět, který Lucie Ortega v knize Světla nad močálem vytvořila mě moc bavil a fakt jsem si ho užívala, i když jsem chvílemi měla problémy s hlavní hrdinkou a někdy jsem jí prostě nerozuměla. V určitých chvílích se pro mě chovala poněkud nepochopitelně, ale řekla bych, že to ještě bylo v mezích a dokážu nad tím mávnout rukou.
Nic méně samotný příběh poněkud připomíná film Jak utopit doktora Mráčka . Prosím, nechápejte to jako něco negativního. To vůbec ne, ale nemůžu si prostě pomoct.
Co ale moc oceňuji je prostředí a celková atmosféra knihy, která mě pohltila. Děj se z části odehrává v šumavské přírodě a z části v močálech a v podsvětí a to bylo boží! Tyhle věci mě na knize opravdu bavily nejvíc a nejvíc jsem si je užila.
Celkově pro mě Světla nad močálem budou patřit do kategorie odpočinkových knih, ale takových, které mají něco extra.

1 30.05.2021

Když jsem četla Olinu první knihu Navždycky, byla jsem moc a moc spokojená. Byla fakt vtipná a téma Harryho Pottera? Ano, prosím!
U Miluji tě. Já vím. jsme místo Harryho měli Star wars, což pro mě sice není tak top, ale taky to můžu. Tematicky se mi tedy autorka zase trefila do vkusu.
Během celé knihy si opět můžete užít specifický humor, který asi nemusí sednout každému, ale pro mě je jak dělaný.
Co se týče hlavní hrdinky Avy, tak některé její myšlenky mě dost bavily a říkala jsem si, jak jí rozumím. Abyste věděli, tato hrdinka není zrovna sluníčkář, což mě prostě vyhovovalo. Jsem člověk, co má rád sarkasmus a černý humor, takže ani to, že Ava by některé lidi propíchla jednorožčím rohem mi nevadilo. Naopak. To byla chvíle, kdy jsem si řekla, že jednorožci jsou víc super, než jsem si myslela, protože tohle využití jejich rohu mě ani nenapadlo .
Co se stylu týče, tak prosím, uvědomme si, že nejsme v kategorii Odeon nebo Host a kniha má být na odpočinek a navození fajn pocitu. A to přesně jsem od ní dostala. Bylo to moc milé čtení, u kterého jsem se zasmála a navíc! Vazba už mi nelámala ruce, takže velké plus .

3 30.05.2021

Kouzla rodu Thornů mě zaujala už svou anotací, protože svět, ve kterém si knihy mohou žít svým životem? Ano, prosím!
Když jsem ale začala číst, nějak jsem se do toho nemohla dostat. Měla jsem pocit, že i když se tam toho děje strašně moc, tak se tam vlastně nic neděje. Ve druhé půlce se to ale zlomilo a to se mi kniha četla mnohem líp. Za mě v té první polovině bylo moc hluchých míst a pak jedna akce za druhou. Takové zvláštní rozložení. Ale možná jsem jen přehnaně náročná.
Nic méně hlavní hrdinka byla v pohodě a nevadila mi, ale koho jsem si zamilovala, tak byl Nathaniel a jeho démonský sluha Silas. Tahle dvojka mě opravdu bavila.
Podtrženo sečteno, se mi Kouzla rodu Thornů líbila, protože autorka vybudovala fakt skvělý svět, který mě bavil, postavy byly fajn a i zábavné no a navíc to není série, takže vše podstatné dostanete v jedné knize a to poměrně bez natahování, i když jak jsem psala výše, za mě tam byla hluchá místa

Na internetu panuje většinový názor, že je tohle typický vycpávkový díl a moc lidí nenadchnul. Mně se ovšem líbil. Netvrdím, že to bylo lepší než první díl a že bych si z toho sedla na zadek, ale hrozně mě bavilo poznávat ty jiné kouzelné tvory a jejich fungovaní.
Samotný děj se nikam extra neposunul, nic zásadního se tam nestalo, takže pokud čekáte nějaké extra zvraty, tak je možné, že budete zklamaní. S tím jsem já do téhle knihy ale nešla a jsem spokojená.
Od Krve a medu jsem čekala čtivou odpočinkovou četbu a přesně to jsem dostala.

5 01.04.2021