kramver
komentáře u knih
Havel
Michael Žantovský
Asi nejsem jediná, komu se stýská po skutečné osobnosti v roli hlavního představitele státu. Po tom pocitu hrdosti, že nás reprezentuje někdo ve světě tak respektovaný a ceněný pro své názory, myšlenky a postoje. Václav Havel nebyl světec ani nadčlověk, byl z masa a kostí a tato kniha to nepopírá. Cítila jsem jako svou povinnost doplnit si mezery o jeho životě a jen velmi těžko se mi při čtení zvedala hlava od čtení s pohledem na současný Pražský hrad.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Tahle pohádka pro děti i dospělé už je v podstatě legendou. Malý princ dávno opustil stránky útlé knižky a inspiroval divadelní představení, hudbu i film. Dojímá velkou spoustu lidí a je jen málo těch, co ji nikdy nečetli. Něco na tom malým princovi asi bude... stojí za to zjistit, co to je :-)
Naslouchač
Petra Stehlíková
Deštivá sobota vybízí k úniku do fanzatie a tak jsem zvolila knihu Naslouchač. Chvíli jsem měla problém si zvyknout na to, že příběh, odehrávající se v daleké budoucnosti, stylem života, mluvou, hierarchií, oblečením a zvyky odkazuje spíše hodně do minulosti. Ale pak jsem se začetla a oblíbila si pětadvacítku starostlivých hrdinů, chránících jedno malé vzpurné dítě pečlivě skrývající své tajemství. Ilan je z počátku jako štěně, které si adoptovali lvi. Ale dá se tušit, že jeho význam ještě poroste. Celou dobu se mi před očima míhaly scény jako z filmu a nešlo přestat číst. Já a žánr fantasy se teprve oťukáváme, ale tohle seznámení bylo vřelé. Jsem potěšená, že tahle kniha se zrodila v hlavě české autorky. Ilan je prostořeká, troufalá a nesmírně zvědavá. I přes svou výjimečnost prožívá strach. Není to žádná superhrdinka. Těším se na její další osud i na osud pětadvacítky a těším se, že se opět vrátím za skáru do míst, kde je možné slyšet reteu. Tenhle víkend mi déšť vůbec ale vůbec nevadí.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Ladislav udělal geniální tah, když dal svým knihám jednotný neotřelý půvab plný nádherných ilustrací. Zajistil si tak, že jeho knihy nechcete jenom číst, ale chcete je vlastnit.
Prázdniny v Česku jsou více faktografické, jelikož ostřílený cestovatel Česko zná a ví, na co se zaměřit. Ale neubylo na zábavných postavičkách ani příbězích, jen je to kniha již do jisté míry asi více vyzrálá. Já stále podléhám kouzlu jeho prvotin, kde si to prostě tak nějak víc sedlo. Ale na druhou stranu je vidět, že autor se vyvíjí a jeho knihy nejsou stejné pouze se změnou lokace, ale liší se. A to je dobře. Těším se, kam se spolu vydáme příště. Na mé poličce už je krásných malovaných 5 knih a ráda přidám další.
Martin Eden
Jack London
PROSTĚ VYNIKAJÍCÍ! Martin Eden je důkaz toho, že některé knihy je těžké překonat a slouží nám za vzor. Jsou takzvaně klasické, což ve svém významu může znamenat dokonalé.
Martin Eden je jakési vtělení Vincenta van Gogha se svou vírou ve své poslání a v sebe sama, v horečnatém tempu práce, neustálém narážení na nepochopení a osamělost. Martin stojí rozkročen mezi dělnickou třídou, ze které vyšel a měšťany se svými penězi, postavením a průměrným vzděláním. Mladík, který ani nedokončil základní školu se postupem času stává vzdělanějším než kdokoliv z jeho okolí. Trochu jsem při čtení myslela na Charlieho z Růže pro Algernon, ale London zachází dál.
Kritizuje společnost, ukazuje její pozérství a nadutou morálku. Dává Martinovi pocítit nezdary, nesouhlas, odmítnutí a hlad, aby ve chvíli, kdy se dostaví úspěch, ukázal jak jsou lidé ovlivnitelní a jak jsou jejich hodnoty povrchní. Závěrečná deprese je vyústěním horečnatého úsilí, tíhy vědění a zklamáním z lidí, kteří hodnotí člověka na základě společenského postavení. "Dílo již bylo hotovo" zoufá si Martin v závěru knihy. Lidé si neumí vážit, dokud jim není řečeno, čeho si mají vážit. Peníze a postavení jsou víc než myšlenky, duše a láska.
Jasno lepo podstín zhyna
Sara Baume
Tato kniha je rozhodně výjimečná. Nádherný jazyk, smutný příběh, nevšední přátelství člověka a psa. Podivinský hlavní hrdina, který nám postupně odkrývá , co stálo za jeho společenskou vyčleněností narazí na neobvyklého společníka a poprvé v životě má pocit, že jeho existence dostává smysl. Nádherná kniha a ukázka kvalitní literatury.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Někdo vám narve do ruky obrovskou bichli z dob dávno minulých od ruského autora jehož jméno vzbuzuje respekt a úctu, ale čas s ním trávit asi nechcete. A pak s překvapením zjistíte, že jste tu bichli přečetli stejnou rychlostí a stejně lehce jako novýho Nesba a zážitek z toho budete mít navždy. Zatímco u Nesba příběhy v jednotlivých knihách po měsíci už dohromady nedám. A v tom je ta klasická literatura velká a právem slavná :-)
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Příběh o odvaze, síle a životním optimismu. Čtivá knížka, napsaná přímočaře a bez příkras. Osud hrdinky je poutavý a v mnohém je inspirativní. Je dobré si občas připomenout, jak pohodlně a krásně se v současné době žije. Že byly mnohem těžší časy a lidé dokázali být i tak šťastní nebo možná i šťastnější.
Žízeň po životě
Irving Stone (p)
Kdybych věřila v Boha, pak bych uvěřila tomu, že se rozhodl nechat tu lidstvu velké umělecké dílo plné energie, napětí, emocí a neskutečných barev. Jeho oko padlo do Holandska na jednoho zrzavého chlapíka. Ukázal mu, co je bída, utrpení, víra, bolest z odmítnutí, nenaplněná touha po lásce a přijmutí a obrovská osamělost. Trochu s ním ještě zakvrdlal, aby si to v něm sedlo a pak mu dal štětce a horečnatou touhu to všechno vyjádřit na plátno. Pár let z něj všechno ve zběsilém tempu ždímal. Spolu s přibývajícími obrazy ubývalo sil, fyzických i duševních. Až se medium zcela vyčerpalo, splnilo úkol a už nebylo potřeba. Zrzavý chlapík splnil boží záměr bez nároku na vlastní život či poklidné stáří. Budiž mu zadostiučiněním, že žije dál a vždycky bude žít v díle, které má sílu promlouvat k dalším a dalším generacím.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Je to groteska s notnou dávkou sentimentu. Fredrik Backman hřejivý humor a psychologii lidí umí. Tady se však dostáváme do roviny, která je trochu víc absurdní než jak jsem na to byla zatím u autora zvyklá. Vlastně jsem se bavila přesně po vzoru konceptu několika nesourodých postav, zavřených v jednom bytě se svými osudy a bolístky, kdy všechny postupně vyplouvají na povrch, aby se díky této mimořádné události v podstatě vyřešily a k tomu dva ukázkoví policajti ve vztahu otec a syn, kteří jsou komediální třešničkou na dortu. Stále nemůžu zkousnout ty doslovné konce, na kterých Backman prostě ujíždí. Na druhou stranu je cílem a úkolem knihy pohladit a ukázat, že život je a bude v pořádku a všechno se zvládne, i když si to někdy trochu zašmodrcháme a zkomplikujeme.
Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost
David Attenborough
Přiznám se bez mučení, úplně jsem tomu propadla. Tohle není kniha, kterou po dočtení lehce odložíte a přesunete se na nějakou detektivku. V mém případě to eskalovalo v nálet na Netflix a hltání dokumentů, koupí další knihy od Davida Attenborougha a neustálým přemýšlením, co mohu udělat já jako jednotlivec, aby byl konec šťastný a ne katastrofální. Kéž by měla kniha dopad na většinu lidí, kteří stále ještě osídlují tuhle jedinečnou planetu. Ale mladá generace svým smýšlením představuje naději. Vidím to kolem sebe a věřím, že to dokážeme. Byť poslední kapitola knihy vyznívá až utopisticky, chtěla bych se té utopie dožít. A když né já, tak to přeju z celého srdce dalším generacím. Držím vám palce, ať se to povede.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Víc než kdy jindy je potřeba se umět kriticky zamyslet, dát si práci s vyhledáváním informací, nejednat bez rozmyslu, ale přemýšlet v souvislostech. Erik Tabery velmi srozumitelnou formou zasazuje do kontextu dobu, ve které žijeme. Nenásilně vysvětluje vztah k Evropské unii, naše postavení v Evropě. Na mnoha místech jsem se zastyděla. Autorovy názory jsou mi blízké, jeho argumenty jsou pochopitelné a logické.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Velmi zajímavý počin, osm rozhovorů s osmi odlišnými osobnostmi. Běžné společnosti se vymykají, jejich motivace pro život v tzv. osamocení se liší a jejich názory a pohled na život stojí za přečtení. Někteří mě zaujali více jiní méně. Pro život na samotě mě to nepřesvědčilo, ale na chvíli se zastavit a zkusit si to představit, možná srovnat a vcítit se, to není nikdy k zahození. S tím, co všechno máme a stále nám to nestačí, je ukázka naprostého kontrastu dobrým zamyšlením. Kolika způsoby se dá život strávit, jak extrémní mohou být a proč si volíme to, co si volíme...
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Tohle byla moje první dospělácká knížka :-) Ještě dnes si pamatuju, jak moc mě vtáhla do děje a jak už jsem se pak nikdy nedokázala vrátit k teenagerovským knížkám bez hlubšího obsahu. Silný příběh, historický kontext, císař Nero, upalování křesťanů, hořící Řím a milostný příběh jako perlička na vrch.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Humoristické knížky mám ráda a pokud je to povedený český humor, je to pro mě o to větší lahůdka. Překvapila mě vybroušenost a vypointovanost každé věty. Nepopadala jsem se smcíhy za břicho, ale úsměv a dobrá nálada mě při čtení neopouštěly. Až se zase příště na jakém zámku zařadím mezi muflony, budu mít určitě spoustu postřehů z knihy na paměti :-)
Zkusila jsem i film, ale scénář použil pouze část dějové kostry, příběh je ale jiný. Postava matky je ve filmu znázorněna dle mého názoru úplně jinak a celkově se jedná o typický český film, který použil pouze námět. Takže kdo viděl film a nechce se mu do knihy, doporučuji si knihu přečíst a užít. Pointa i kvalita je v knize jinde.
No a já
Delphine de Vigan
Přečteno za 1 den. Nešlo to jinak. Delphine de Vigan je nesmírně talentovaná autorka, jejíž poměrně útlé knihy se do mě četbou jednoduše vsáknou. Tentokrát jsem se nechala trochu zmást názvem kniny. "No" je jméno postavy z příběhu.
Hlavní postava Lou pro mě představovala dětsky čistý možná až naivní pohled na svět, který se střetává s "dospěláckou" realitou. Co je na knihách de Vigan pro mě naprosto úžasné je to, že popisuje život takový, jaký je a ne takový, jaký si ho přejeme. Závěry knih většinou nepřinesou úlevu ani prvoplánovité povzbuzení. V knize No a já ale naděje nechybí, jen je potřeba ji objevit.
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Mám ráda autory, jejichž vypravěčský styl spolehlivě rozeznáte od jiných. Irvingovy knihy spojuje mnohé. Ať už je téma jakékoliv, téměř vždy v něm sledujete chlapce, který vyrůstá jen s matkou, vždy dojde ke ztrátě nějaké končetiny (s úchylkou na ruce), sexualita je více či méně incestní, brzká nebo nevyjasněná, rozsah díla nadprůměrný stejně jako množství myšlenek a absurdních scén. Na 700 stránkách se tentokrát Irving rozepisuje na téma náboženství, války ve Vietnamu, americké politiky a společnosti vůbec. Některé jiné autorovy knihy mi přirostly k srdci víc i s jejich hrdiny, proto jsem jednu hvězdičku slevila. Náboženství není tak úplně můj šálek kávy. Ale těch posledních pár stran, kdy se celý ten absurdní kruh náhle uzavřel a všechno sedělo stejně dobře jako maminčiny červené šaty, to bylo famózní. .
Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
Čmárat do knížek se nemá! Nikdy to nedělám, ale když otevřete můj Černý obelisk, zjistíte, že jsem podtrhávala a hodně :-)
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Povinná četba pro všechny, kdo věří, že základní hodnoty jsou vlastně prosté a znali jsme je už jako malé děti. První kniha, kterou Fulghum vydal, když mu bylo zhruba padesát let a která ho proslavila. Nezaměnitelné fejetony, které zahřejí na duši a můžete je číst opakovaně.
Svět podle Garpa
John Irving
Přesně tady jsem se před lety zamilovala. Nezaměnitelný styl Johna Irvinga je v této knize v nejlepší formě. Jsou témata, která se táhnou napříč všemi jeho knihami a jako autor je snadno rozpolnatelný. V tom je jeho originalita a oblíbenost u značné části čtenářů. Svět podle Garpa je hutná kniha, která mě vtáhla do světa podle Irvinga. Do světa, který už jsem nikdy na dlouho neopustila a pravidelně se do něj vracím s jeho další knihou.