Havel

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Václav Havel pohledem Michaela Žantovského: už tím je řečeno vše, co nová havlovská biografie přináší. Oba muži spolu dlouhá léta úzce spolupracovali, pojilo je blízké přátelství – a politický (a do značné míry i kulturní) odkaz Václava Havla dodnes Michael Žantovský rozvíjí jakožto diplomat působící na těch nejprestižnějších velvyslaneckých postech (USA, Izrael, Velká Británie). Jeho kniha však nabídne nejenom autorův pohled „zevnitř“; Žantovský dokáže Havlovo působení vnímat i kriticky, s maximální možnou objektivitou a lidskou i odbornou erudicí. Už prvotní autorův „nástřel“, sestávající ze tří ukázkových kapitol, vzbudil v nakladatelském světě nefalšované nadšení – a dnes jsou práva na šestisetstránkovou publikaci (již autor napsal anglicky a sám si ji coby oceňovaný překladatel přeložil do svého mateřského jazyka) prodána již do deseti jazyků, přičemž další jazykové mutace jsou v jednání. Ono nadšení ostatně potvrzují první recenze, vycházející ještě před podzimním vydáním knihy – mluví se v nich mj. o „živé, podrobné a zasvěcené biografii… působivé, citlivé kronice, úspěšně postihující spletité osudy velké postavy 20. století“ (Publishers Weekly) či o „impozantním životopise velkého muže uprostřed dějin těžce zkoušeného národa“ (Kirkus Review)....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220350/big_havel-o0x-220350.jpg 4.5225
Nahrávám...

Komentáře (59)

Kniha Havel

kristleko
15. dubna

Michael Žantovský prodal své zkušenosti psychologa i letité pracovní i osobní přátelství s „předmětem zkoumání“. Přiznává obdiv k jeho myšlenkám, kniha ale není nekritický paján, Václav Havel z ní vystupuje jako člověk z masa a kostí, na jedné straně světově respektovaný dramatik a státník, na druhé straně složitá osobnost, která žila v těžké době, měla své slabosti a dělala chyby. Objevnější pro mě byly pasáže o době před rokem 1989, kdy Havel střídal polohy dandyho z druhdy bohaté pražské rodiny (50. léta), hvězdy absurdního dramatu, do jehož bizarních replik si lidé promítali svoje zkušenosti (60. léta), a nakonec vůdčí osobnost disentu od poloviny 70. let až do revoluce. Období „post-totalitního“ normalizačního bezčasí muselo být nejtěžší – politický zmar, pronásledování po vzniku Charty 77, zničené zdraví z kriminálu, nepřetržitý dohled estébáků (až bizarní „lunochod“ na Hrádečku). Byl to takový depresivní flám vynucený okolnostmi, kdy alkoholové delirium a promiskuita byly jediným ostrůvkem svobody v životech disidentů. Již tehdy začala Havlova bytostná skepse k vývoji celé moderní společnosti, z níž pramenila i jeho touha po duchovním spasiteli (později jím snad byl dalajláma). Jeho prezidentské působení není bez kontroverzí. Snad proto, že se Havel záhy po revoluci (možná nevědomky) stal typickým politikem a „nabízel řešení druhotných problémů, které se daly vyřešit relativně snadno, a vyčkával s klíčovými otázkami, na které neexistovala jednoduchá odpověď“. Kázal o morálce a demokracii, ale zavíral oči před slovenským nacionalismem, překotnou ekonomickou transformací nebo rostoucí kriminalitou (kterou rozproudil amnestiemi). Nepomáhalo mu ani to, že jeho političtí protivníci (hlavně Klaus a Zeman) umně využívali jeho osobnostních rysů, ať už šlo o bytostnou zdvořilost, pochybování o sobě samém nebo snahu s každým vycházet po dobrém. Není tedy divu, že podstatná část společnosti vnímá Václava Havla kontroverzně. Zůstalo po něm ale obdivuhodné umělecké dílo a politické dědictví, jež jej spolu s TGM činí největší osobností českých dějin 20. století. (9/10)

Podravka
04. března

U takových osobností jako byl Václav Havel je vždy poměrně náročné sáhnout po knize, která by byla pro čtenáře opravdu nějak přínosná. Vznikají totiž desítky různých titulů od spisovatelů, o kterých jste nikdy neslyšeli a nejde si o nich ani dohledat relevantní informace. Jakou mají motivaci pro psaní o Havlovi nikdo asi přesně netuší, ale obrázek si každý udělá sám, neboť je jasný z toho, jak knihy ve výsledku vypadají. Životopis od Michaela Žantovského je naopak zcela jiný případ. Nějak takto si představuji dobře odvedenou práci na téma života jedné osobnosti. Autor pracuje se zdroji, citacemi, je nezaujatý a přehledný. Neobjevují se žádné bulvární vsuvky a Žantovský se jen málo vyjadřuje k samotné osobě Václava Havla a hodnotí ji. Což je pro mě velké plus a když už se k tomu uchýlí, tak mu to odpustím, protože přeci jen to byl jeho blízký kolega a kamarád.


essterkaa
28. února

Jsem ráda, že jsem se díky této knize dozvěděla o Havlovi spoustu nových informací, které mě opravdu překvapily. K Václavovi Havlovi vzhlížím jako k velké osobnosti. Nyní však mimo jiné vím, že v osobním životě mi určitě vzorem není. To, co však byl ochotný udělat pro naši zemi je velmi chvályhodné. Za to můj obdiv bude mít rozhodně vždycky.

Kniha byla až na pár pasáží čtivá. Některé části byly z mého pohledu zbytečně rozpitvané.

Ninjer
27.08.2021

Od plachého dramatika k politické superstar.

Michael Žantovský, Havlův blízký spolupracovník a kamarád, napsal o prvním českém prezidentovi biografii, která se považuje za tu nejlepší a nejpropracovanější.

I když si autor Havla velice váží, nemyslím si, že by mu Žantovský nějak zvlášť "nadržoval". Naopak využívá své znalosti literatury a především psychologie k hlubšímu pohledu do života a díla Václava Havla.

Václav Havel, ač byl "holkař", měl vždy nízké sebevědomí a neustále o sobě pochyboval. Trochu se styděl za privilegia, která se mu jako dítěti z bohaté rodiny dostávala (i když ta mu tehdejší komunisti nezapomněli řádně zkrouhnout), a toto jeho špatné svědomí jen posilovalo touhu pomáhat lidem, především změnit národ, který se zmítal v marastu nesmyslnosti a nespravedlnosti. Jeho životní dráha poté dospěla k osobní statečnosti, která nejspíš překvapila i jeho samotného. Nakonec se díky své hloubavé povaze a celkově výjimečné osobnosti dostal až na pozici prezidenta.

Chvíli byl naprostá hvězda, milovaný a obdivovaný i daleko za hranicemi našeho národa. Prakticky od začátku svého nástupu do prezidentského úřadu se ale také stal terčem mnoha lidí, kteří ho neváhali špinit a drsně mu nadávat, což citlivý (ač už s trochu sebevědomější) Havel těžko nesl. Pravidelně mu například dával zabrat Václav Klaus, se kterým se pravidelně scházel po vzoru anglické královny, aby byl informován o státních záležitostech, jenže pro tehdejšího premiéra to byla vítaná příležitost Havlovi vždy za něco "vyčinit" a celkově ho spíš šikanovat. Zabrat mu dávala také média, především nově vzniklá TV Nova a bulvár Blesk. Jestli šlo opravdu o reakci na zklamání z Havlova prezidentství a nesouhlas s jeho liberálními názory, anebo spíš honba za senzací a odraz nespokojenosti z vlastního porevolučního života, ať už si sáhnou do svědomí sami kritici. V každém případě si Havel zažil několik okamžiků adorace a zbožštění, ale také mnoho chvil odporu a dalších nepříjemných situací, které mu dvakrát dobře nedělaly.

Žantovský detailně popisuje celý Havlův život. Dětství, vojna, divadlo, vězení, Charta, prezidentství i obě manželství a smrt. Jde o dlouhé, ale zábavné a poutavé čtení, v němž se dozvídáme mnoho detailů, které nedělají z Havla dokonalého člověka, ale zajímavého umělce a působivého filosofa s dobrými i špatnými vlastnostmi. Jen část s Havlovým prezidentstvím není tak čtivá, možná proto, že obsahuje mnoho dobových situací s nedostatkem kontextu.

Havel Michaela Žantovského je v každém případě vynikající biografií o výjimečné české osobnosti.


Osm státníků-intelektuálů z deseti.

Damato
29.06.2021

Ano, pamatuji si tu euforii, kdy jsme Havla milovali, všichni do jednoho.Přiznávám, že i já k němu vzhlížela s nadějemi a s pokorou. Můj názor na jeho osobu jsem tady na DK již někde psala a nebudu se opakovat, abych si proti sobě nepoštvala zbytek těch, co mi jakž takž v tomhle rozumí. Pořád stejná písnička- Císař má nové šaty, volá národ sborem. Ale tomu císaři byl tenhle národ naprosto ukradený. Chtěla bych se tady objevit za 100-200 let a přečíst si knihu dějepisu. Toť vše, co k tomu zbývá dodat.

puczmeloun
21.06.2021

CITACE: Čím by byl Václav Havel, kdyby byl chemickým prvkem? Zdá se mi, že určitě uhlíkem. Právě uhlík se dovede jak přímo sám, tak s pomocí dalších prvků slučovat v nejrozmanitějších kombinacích s dalšími a dalšími prvky, a ovšem vždycky také sám se sebou, a dovede tak vytvářet nové chemické skutečnosti a otvírat stále další chemické možnosti, jakých se předtím málokdo třeba jen nadál.

Literaturu faktu čtu pro rozšiřování svého rozhledu a jen málokdy se mi trefí do vkusu natolik, že mě i baví a chci víc. A toto je jeden z mála příkladů, kdy přesně tento moment nastal. Což tedy všechna čest, zvláště u knihy s více než 400 stranami. Ano, začátek byl trochu pomalejší a suše životopisný, ale třeba při přechodu z období disidenta do období sametové revoluce mě úplně zklamalo, že už to bylo vše.

Stejně tak je dobře čtivé období na Hradě, rád bych si přečetl nejen kapitolu věnovanou doktoru Wolf... tedy Klausovi, ale i Zemanovi. K opoziční smlouvě je totiž v knize prakticky jen to, že byla a Havel během ní bojoval proti změně volebního systému. Což je velká škoda - už třeba jen proto, že např. mýtus o "humanitárním bombardování" dodnes šíří především fanoušci stávajícího prezidenta, přičemž on byl tehdy premiérem, na jehož rozhodnutí záleželo. Ona je mimochodem absence více zmínek o panu Z dost citelná. Nemluvě o Špidlovi. Ale rozumím, že cílem knihy je v případě moderní i předlistopadové historie představit hlavně Havlovy vzorce chování i jeho zásady, nikoli vyčerpávající souhrn všech politických i civilních kroků a rozhodnutí.

Co vám pak mj. Žantovský v knize nabízí?
- Parádní reklamu na Havlovy hry, po některých popisech bych si je hned šel do divadla užít.
- Zajímavé pohledy do zákulisí disentu – od peripetií s STB (jak 300 příslušníků sledovalo Havla na výletě s přítelkyní, co to byl Lunochod na Hrádečku nebo až bondovská honička v době rozesílání Charty) přes pomoc ze zahraničí (skrze velvyslanectví, emigranty aj.) po ideologické rozpory nad tím, s kým vším se ne/spojit (na Západě i východě můžeme kritizovat jaderné zbrojení Západu, ale jak kritizujete zbrojení východu zpoza železné opony, čekají vás opletačky se státní mocí).
- Brutálně osobní a otevřený vhled do Havlových vztahů, které byly mnohorozměrné, do sebe zapletené a ovlivňovaly jeho osobní, umělecko-autorský i disidentský život.
- Uvádění Havlových rozporů (např. právě ve vztazích nebo v době po prvním procesu) do kontextu doby i disidentské kultury, někdy až jeho omlouvání i přes Havlovu sebekritičnost a snahu své chování vysvětlovat a dalšími činy napravovat.
- Pohled člověka, který s Havlem trávil dlouhou dobu, přináší textu jistou samozřejmost a ve výsledku i mnohem silnější náboj (v rovině osobní i pracovní).
- A pak taky řádku kvalitních bizarností, jako například příběh o tom, jak Havel v Lánech sekal cibuli obřadní šavlí. Nebo o tom, že Jelcin snědl celou kachnu a jak to bylo u Gorbačova s dýmkou míru.

Knihu jsem souběžně poslouchal jako audiobook a listoval fyzickou verzí. Vzhledem ke zvolenému papíru jde o opravdovou bichli, pobavily ilustrace i některé fotografie. A poznámek pod čarou bylo víc než dost :) A pokud jde o audiobook, tak přednes byl skvělý, Jana Vondráčka já mám moc rád. Jen je škoda, že technicky jsou slyšet střihy a změny hlasitosti (možná nějaké dotáčky/přetáčky?)... Sem tam pár slov, sem tam celé věty...

kramver
06.05.2021

Asi nejsem jediná, komu se stýská po skutečné osobnosti v roli hlavního představitele státu. Po tom pocitu hrdosti, že nás reprezentuje někdo ve světě tak respektovaný a ceněný pro své názory, myšlenky a postoje. Václav Havel nebyl světec ani nadčlověk, byl z masa a kostí a tato kniha to nepopírá. Cítila jsem jako svou povinnost doplnit si mezery o jeho životě a jen velmi těžko se mi při čtení zvedala hlava od čtení s pohledem na současný Pražský hrad.

DuchDoby
21.04.2021

Skvěle napsaná biografie. Nemá tendence pana Havla vynášet do nebes, nemá tendence ho zatracovat.
To, že se oba pánové znali je sice poznat, ale není to rušivé.
V.Havel byl zajisté osobnost, která se rodí jednou za X let. Ano, dělal chyby, ale kdo z nás je nedělá?
Připomněl jsem si tu úžasnou atmosféru listopadu 89 a následujících měsíců. Přestože jsem byl mladý, na Havlovo - Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí - nikdy nezapomenu.

Je skvělé, že Michael Žantovský připomíná kdo byl Václav Havel. Protože si to pan Havel zaslouží.

1