Idiot

kniha od:

Idiot obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Román Idiot se řadí k nejznámějším dílům ruské literatury. Mladý kníže Myškin, zcela zchudlý a postižený epilepsií, prožije po návratu ze švýcarského sanatoria tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do své duševní nemoci. Setkává se s kupcem Parfjonem Rogožinem, v němž kníže vidí především nešťastného člověka a soucítí s ním. Lidé, kteří nemohou pochopit jeho dobrotu, označují Myškina za idiota, ačkoli ten má v sobě tolik vnitřní ušlechtilosti a lidskosti, že se tím vymyká svému okolí. Myškin okouzluje svou nevinností a vyrovnaností – autor představuje hrdinu jako člověka, který by mohl povznést svět; jemomže Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3631/idiot-tME-3631.jpg 4.3909
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Идиот (Idiot), 1869

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (117)

Kniha Idiot

Přidat komentář
smazenaryba
06. března

Tých otázok, myšlienok, rôznych tém, ktoré Dostojevsky do Idiota zakomponoval je veľa a snažiť sa to zhrnúť v niekoľkých vetách je takmer nemožné, pretože žiadne jednoznačné stanovisko nezastáva ani sám autor.

Ak však niečo z príbehu vystupuje jasne, tak je to fakt, že niečo ako "čistá duša", to jest človek absolútne nezištný, dobrosrdečný, láskyplný, zrejme neexistuje. Pretože ak by existoval, nevyhnutne by skončil ako hrdina tohto príbehu. Alebo inak, ak človek človeku v oku nezbadá aspoň stopu po bočných úmysloch, odlesk klamstva, iskru povýšenia, považuje ho za menejcenného, hlúpeho, prostého, skrátka za idiota. Aj keď ten čistý pohľad môže znamenať iba úprimnosť a dobrosrdečnosť.

Protikladom tohto považovaného idiota, prostáčika, je celý svet, plný ľudí, ktorí kôli túžbe po "originalite", čím Dostojevsky opisuje túžbu ľudí byť niečím jedinečný (umelecká tvorba, móda, sčítanosť, svetonázor, prázdne tituly, alebo púha spoločnosť významných ľudí), upadajú do života plného pretvárok, pokrytectva a povýšenectva, dokonca sami sebe prisudzujú kôli svojej výnimočnosti genialitu.

Táto čistá duša, "idiot", v spoločnosti "originálnych géniov", vytvára podivuhodné situácie, interakcie, na ktorých je postavený celý román.

Ešte by som podotkol, že Dostojevsky sa dosť vyhýba vytváraniu archetypov a ikeď tu nájdeme notorického klamára generála, donášača Lebedeva, či Filipovnu, ktorou doslovne odkazuje na Bovaryovú, takmer každá význačná postava, napriek jasnému kritickému zobrazeniu celej spoločnosti, má svoje svetlé strany, či inak, isté ospravedlnenie autora, ktorý naznačuje, že sú samé do istej miery obeťami. Ako napísal autor: "..se má spisovatel snažiť, najíti zaujímavé a poučné odstíny, dokonce i ve všednosti".

Nakoniec som sa rozpísal viac ako som chcel. Ale aj to je dôkaz o tom, že námetov na zamyslenie je tu neúrekom.

capricorn__
22.11.2020

Končím na stránce 200, dál už nemůžu.
Docela mě mrzí, že přerušuji četbu, ale bohužel mě kniha příliš nezaujala. Profesor na psychologii nám doporučoval číst Dostojevského, protože se tak poměrně poutavou formou o tomto předmětu hodně naučíme, jenže jsem nejspíš udělal chybu v tom, že jsem si nevybral to správné dílo. Od Dostojevského jsem četl pouze Bílé noci (romantickou novelu), jenže to je jedno z jeho prvních děl a stylem psaní se úplně liší od Idiota. Idiot mě omrzel už jen tím, kolik složitých a dlouhých jmen v knížce je. Automaticky jsem se v nich ztratil a protože nemám v hlavě místo pouze na četbu této knihy, spoustu jmen jsem zapomněl a bohužel i to, co se s jakým jménem váže za příběh. A tím pádem jsem ihned ztratil krok a v četbě se ztratil úplně. Idiot je navíc realistické dílo, a ty jsou obvykle velice popisné a některé pasáže a dialogy by se daly dost zkrátit a nic by se vlastně nestalo. (Teď mě tak napadá: za těch 200 stran se děj v knize posunul jen nepatrně.) Postavy v knížce jsou fajn a já chápu, proč nám byl autor doporučován, ale zkrátka jsem se přehmátl. Není dobré, když při četbě pokukujete po konci a docela se přemáháte, abyste četli dál. (A ono existuje těch knih až dost, takže nechci tou, která mě nechytla, ztrácet čas.:)) Kdyby kniha byla tak o 200/100 kratší, asi bych ji dočetl do konce, ale takhle... :)


T.Dino
10.11.2020

Dostojevskij mě neustále učí ohledně psychologii člověka. Pokud jste třeba manažerem a vedete lidi, tak vám to nepřímo pomůže i rozeznat a popsat lidské rysy a jejich chování.

To, jak zevrubně popisuje člověka, ať už z estetické stránky nebo po duševní stránce, je opravdu masterpiece!

petr59
20.10.2020

Za mě je to vynikající psychologický román na svou dobu, ale myslím, že má co říct i dnes. Výborně jsou popsány reakce a
myšlenky hlavního hrdiny

Hanče027
19.10.2020

Myšlenka Idiota se mi vážně líbila. Obsahově mi přijde kniha i dobře vystavěná, je čtivá a otevírá spoustu zajímavých témat v jednotlivých situacích. Ale všechny klady, které o knize můžu rozebírat, jsou utlačovány jedním velkým mínusem ( aspoň pro mě) a to, jak jsou některé pasáže strašně zdlouhavé, upovídané a pro mě ve výsledku nedůležité..

Phyl
28.09.2020

V dobách, kdy mi a lidem okolo mě učitelka tloukla do hlavy, že jsme banda ignorantů a nikdy nebudeme schopni pochopit hloubku některých děl, neboť jsou na naše mozky příliš složitá, jsem se s tímto "potupným" faktem smířil a raději jsem ležel u televize na gauči usínající s ovladačem v ruce u nějaké telenovely na Nově.

Když jsem dospěl k tomu, že tohle taky není můj vysněný život a chci intelektuálně vyzrát, začal jsem si lámat hlavu tím, jak to dokáži. Můžu alespoň pomyslně v hlavě po letech vmést do tváře těmto výsměchům, jak moc byly mylné.

Nebyly. Opět jsem se přistihl, že usínám u telenovely sice ne v televizi a opravdu absolutně nechápu co se to kurva děje. Holt musím žít s pocitem, že jsem naprostý kus nechápavého hovna. Naštěstí už vím, jak se s tím vyrovnat.

Hyaenodon
23.08.2020

S chutí jsem si přečetl knihu a s chutí jsem si přečetl i Gordonlordův komentář. Kniha se mi četla dobře, ale jednotlivé postavy, všichni ti Snobičičové a Snobičovny, přede mnou defilují jako šedá masa a několik dní po přečtení bych dal s bídou dohromady jména tří sester (Jepančičových?). Dialogy dokreslují prázdnost jednotlivých postav, ale je jich možná až příliš, nevím. Konec jsem úplně nepobral, byl uspěchaný a "divný". Za mě tři hvězdy za zajímavé úvahy o liberálech, státu atd.

sick.boy
09.09.2020

Příjemná výzva. Jméno Dostojevskij, velký formát, spousta hutně popsaných stran, emo dřevoryt na obálce.
Kdo ví proč, stejně jako tomu bylo u Zločinu a trestu, vybral jsem si pro čtení Dostojevského jaro, začátek teplého období, které patří venkovním aktivitám, chozením po lese, vysedáváním v parku, hospodách, ranním kocovinám (právě čtení Idiota v kocovině je krásná masáž na obnovení mozkových závitů).
S odstupem času si pořád nejsem jistý, co mě na tom nekonečném tlachání party více či méně otravných Rusů bavilo. Snad ta naléhavost, snad to, že mezi řádky vyvstávají nadčasové otázky a pravdy ohledně lidstva. Zní to jako klišé, ale něčím si Dostojevskij status největšího spisovatele získat musel, nebo ne?
Divadelně působící Idiot nicméně obsahuje standardizované ingredience pořádné ruské klasiky. Hromada postav hovořící o hromadě postav (konec I. části, kdy do salonu plného lidí naběhne skupina ještě více lidí a Fjodor je všechny poctivě popisuje působila snad až sebeparodickým dojmem), hysterie, padání v horečky, alkoholismus, osudovost. To všechno tu je. A tím vším se brodí kníže Myškin, jež se narodil bez schopnosti odsoudit člověka. Jeho jednání dokáže zamotat člověku hlavu, protože jestli ho v jedné kapitole někdo zradí či ho dokonce chce zabít, on je mu schopen nastavit v další kapitole druhou tvář. Ježíš by před tebou bledl závistí, kníže.
Tento koncept se mi mimochodem moc líbil, protože Dostojevskému umožnil pomocí konfrontace "čistého člověka" se zkaženými (čili "normálními") postavami demonstrovat a propírat celé to spektrum společenských a charakterových vad.
A tak i když knížeti vlastně tak úplně nerozumíte, stejně mu na jeho cestě za láskou fandíte. Chcete, aby alespoň jedna postava v této knize dostála svého štěstí.
A závěrečné poselství, že i přes všechnu ryzí dobrotu, kterou je člověk schopen ostatní obdarovat, vám život stejně naloží je jen potvrzení Dostojevského geniality.

PS: Měsíc a půl. Takhle dlouho dneska netrvají ani vztahy a já to tak dlouho táhl s touhle bichlí.

1