kofee komentáře u knih

o téhle knížce se mi mluví stejně špatně jako o tom, jak mi voní pampeliška, jak vidím modrou nebo jaké je na pohmat dřevo. podprahovka jako blázen. hrábla mi do duše. má sugestivní atmosféru, snovost až psychedelickou na každém kroku. existenciální úzkost z definitiva i nekonečna proti žízni po životě.

25 17.02.2011

Ooooo, krásná pocta našemu zapomenutému kraji.
Velké dějiny vs. malý člověk. A kolik možností, jak s dějinnými událostmi naložit. Někoho semelou až se promění v sípajicí kámen, někdo pluje s něhou a úsměvem, jiný chce utrhnout, co se dá, další utíká..
"Nějak bylo a nějak bude," tak to říkala moje babička, děvucha havıřa. I za ni děkuji, paní Lednická.????

20 30.08.2020

Tak jak je bylina křehká a jemná, tak jemná je lidská duše. Když ji někdo podsekne, pomalu vadne a usychá, někde ve tmě na půdě.
Tolik vůně, krásy, bolesti a sebetrýzně. Jedno bez druhého nemůže existovat.

18 02.10.2018

O léčení vnitřních zranění skrze přijetí, přírodu a práci s půdou. Uvěřitelné a přitom tak pohádkové.

12 20.07.2023

Mrazivé, niterné, jitřící. Děje se to. O traumatu, jak vzniká a jak se dál chová. O plynutí beznaděje, ale i obrovské duševní síle jít jakkoliv dál.

12 23.05.2023

Atmosféra světů pod povrchem. Pod povrchem minulosti, lží a přetvářek, rasistických, nacionálních a sociálních přesvědčení. Ukrytá v prachu starých závěsů, pod hladinou vod, ve sklepě, v hrobech... Vše tu ožívá v jeden smutno-bolný příběh o velkém přátelství tří kluků.
Magický realismus počesku. Krása.

12 18.11.2020

Příběh o lotosech. Čerpají z kalné vody a nakonec rozkvetou v krásné ušlechtilé květy. O borovicích. Uchycených pevnými kořeny ve skále a i z toho malá ční k nebi a žádná vichřice je nezlomí. O tom, že rodina formuje, ale i tak je možné žít vlastní život. O tom, že změnit můžeme jen sami sebe, to je v naší moci.

11 25.07.2017

Tak poetické, tak vtipné, tak (ne)uvěřitelně krásné vyprávění o jednom švédskem ostrově a jeho obyvatelích. Krásný člověk toto musel napsat. Díky, Astrid, plníte mé srdce.

10 22.08.2022

Flow. Přítomný okamžik. Vděčnost za to, co je. Nacházet to dobré. Být. Brát život, jaký je. Mindfulness na přelomu 40. a 50. let.
Inspirace a k tomu nostalgie pruhovaných duchen větraných na slunci, studniční voda a vůně heřmánku.

9 03.06.2020

Dvě linie příběhu. Jedná na téma šoa a druhá se nese v duchu Je třeba zabít Sekala. Bravurně zachycená atmosféra bezmoci proti mase. Čapkovská otázka o mnohovrstevnatosti lidské duše a o zlu, které třímá v každém z nás, a je na nás samých, jestli ho v pustíme.
O tom, že když nemohu situaci opustit ani změnit, tak ji příjmu. A taky o tom, že když nemohu situaci přijmout ani změnit, tak ji opustím. To je rozdíl obou příběhových linek.
A jako třešinka jsou zde nádherné metafory, dosud nečítané.

9 07.12.2017

Byla jsem na farmě v Africe na úpatí Ngogského pohoří. Byla jsem na farmě v Africe... s Karen..
Překrásně vykreslené dojmy a nálady, cítíte žár planin a chlad afrických nocí, slyšíte zpěv domorodců, vidíte stín mraků přecházející po trávou rozvířených pastvinách, radujete se z přicházejícího deště, cítíte samotu i lásku. A ve všem je divoká svoboda, hluboký respekt a nakonec odevzdání.

Tak jemné je předivo života, zároveň tak silné a stále přítomné. Dech. Tak sladká a zároveň bolavá je. Láska. A pak ta křehká a opojná. Svoboda. Ráj na zemi.
Pak peklo.
A pak už snad jen nebe.

8 18.11.2020

O hledání identity osobní, etnické, lidské a o smíření se s tím, kdo jsem. O naději, že i přes všechny bolestné ztráty je naděje k návratu.
Kaleidoskop příběhů, jedno sklíčko k druhému, aby čtenář pochopil pohnutky, aby pochopil, že svět není černobílý.

8 16.05.2018

Škatulky, škatulky...To není detektivka. Do tak úzkého žánru se tato kniha nevleze. Chápu ji především jako filozofickou záležitost s prvky akčního trileru (což mě časem trošku prudilo) a přehršlí zajímavých poznatků z různých oborů. Mrazivý kontrast vysoké filozofie a nízkého trileru. Hoeg umí krásně popsat prostředí, vtáhlo mě a byla mi zima.
Přemýšlivá kniha, krásná a neuzavřená, neb "Člověk může uzavřít jen to, co nechápe."

8 25.05.2011

Žijeme skutečné životy, a nebo naskakujeme na staré vzorce myšlení a chování, které jsou už dávno mrtvé? Stará schémata znovu ožívají v drásající komunikaci, kdy nikdo moc neposlouchá, ani sebe, co je teď. Nasazujeme masky a předstíráme, abychom si tak hýčkali ty své oběti. Stačilo by, kdyby jeden nabral jiný směr.

7 13.09.2022

Noblesní lahůdka o nevěstinci 20. let očima lékaře lehkých žen. O dvou láskách, té opravdové - oděné v nuzný šat a pak té povrchní, v kůži pozlátka. Taky o opravdovosti a bezpečí 1. republiky a pokroucených pravdách, lži a pomstě v dobách po 48, kdy skutečné charaktery vyplouvají na povrch. A konečně o tom, že za peníze si lze koupit vše, třeba i tu pomstu, jen lásku ne.

7 13.03.2021

Dobrodružství v krajinách duše s pozadím zelených hor, bílých plání a barevných vod.

7 18.02.2021

i přestože ztratíme milované osoby lusknutím prstů, jsme v dlouhé izolaci od životní radosti a smutek na nás leží jako mokrá deka, tak nakonec nacházíme světlo naděje. Zpočátku nesmělé a prchavé jako lucernička světlušky. Ale přece..blíží se a narůstá..

7 20.12.2020

Příběh o tom, jak tři ztracení lidé podniknou postupně pouť ze Severu na Jih, aby se našli. Jemný, něžný, jedinečný jako vůně osmilisté růže. O svobodě, odpovědnosti, laskavosti a lásce.❤️

7 30.12.2018

Voňavý, sluncem prohřáty příběh jako by ani neměl nic společného s nesnesitelně přítomným strachem, existenciální úzkostí. Bezstarostné žití s žebravým přežíváním. A tyhle dvě polohy se střídají v románu častěji a častěji, až dosahují zběsilosti stale se opakující otázky, jak se to všechno mohlo stát. Slzy odplavují lítost, smutek, vztek a stud. A co šeptá zvuk slunečních hodin někde v Indii? Jeden z krásných, srdce k smrti drásajících slunečních mýtů o proměnách.

7 01.12.2010