Cit slečny Smilly pro sníh

Najväčšie plus tejto kniha je absolútne unikátna perspektíva inuitsko-dánskej protagonistky. Kniha je napísaná zaujímavým jazykom (čítal som slovenský preklad) - vety sú krátke a úsporné, rozprávanie občas skáče v čase, do deja sme vrhaný naslepo a len postupne sa nám odhaľule, kto je kto a čo sa vlastne deje. K téme knihy aj k protagonistke mi to vlastne veľmi sedelo, ale pre niekoho to môže byť odradzujúce.

Dej je vlastne prostý, umrelo dieťa a protagonistka, podľa vlastných slov nepríjemná semetrika a inak vlastne obyčajný človek, do toho tvrdohlavo strká nos, pretože sa jej to nezdá. A má pravdu.

Mysteriózna atmosféra v kombinácii s podivným jazykom, vhľadom do uvažovania ľudí z úplne inej civilizácie a do inuitsko-dánskych vzťahov by dala na štyri a pol hviezdičky, ďalšiu pol hviezdičky by som pridal za sympaticky nesympatickú hlavnú hrdinku a správne nadávkované záblesky vrelosti a humoru. Jednu hviezdičku strhávam za to, že v záverečnom vyvrcholení knihy už mi jej tvrdohlavosť a schopnosť prežiť neprežiteľné prišla trochu príliš.

I tolik let od svého prvního vydání je román stále velmi zajímavým čtením. Ze začátku jsem měla trošku problém zorientovat se ve všech postavách a souvislostech, ale jakmile jsem se začetla, tak už jsem knihu nechtěla odložit a byla zvědavá, jak se všechno vyvine. Za nějaký čas se ke knize vrátím a dám si ji ještě jednou.

Zvláštní příběh, jedinečná hlavní postava. Velmi zajímavé a poučné čtení.

Zvláštní jazyk i kombinace, ale asi jsem rád, že jsem po nějaké době z knihy utekl. Nesedí mi chaotický jazyk k tématu krimi, sic inteligentní a originální počin určitě je.

Příběh se mi četl dobře. Práci s jazykem, volbu slov a stylizaci má autor specifickou a překlad je podle mne velmi povedený. Téma pro našince zajímavé, pro mne dokonce poměrně dost neprobádané. O problematice Grónska a Dánska resp. Inuitů a Evropanů jsem věděla jen povrchně. Při čtení této knihy jsem se na téma více zaměřila. Zaujaly mne i pasáže, jež ozřejmovaly jak číst sníh a led, tak aby byl bezpečný. Příběh jako takový měl pomalý, ale jasný rytmus, tajuplný nádech, detektivní zápletku a Smillu. Hlavní hrdinku, která je opravdu hodně svá. Asi si ji každý neoblíbí, ale já v ní tak nějak svérázně oblibu našla.

Knihu jsem si koupila jako suvenýr na dovolené v Dánsku (o Dánsku, od dánského autora, ideální suvenýr:) tudíž v angličtině (dánsky neumím, škoda :)
Chvílemi jsem byla skoro až zoufalá, vůbec jsem nechápala, jak je možné, že se moje angličtina tak zhoršila, protože vůbec nevím, jak jsme se najednou ocitli někde, nebo se řeší něco a já vůbec nechápu o co jde, takže jsem se často vracela a pasáže četla znovu, kde mi co uteklo-bez úspěchu. Až komentáře zde mě utvrdily v tom, že mou angličtinou to nebude =D (I když teda část knihy odehrávající se na lodi dala mým znalostem slovíček z oblasti námořnictví, struktury lodí a pod. pěkně na pr..., slovník byl v permanenci a stejně jsem nakonec často nepochopila, která bije :) Tudíž pro ty, kdo tu spekulovali, že je spousta pasáží nepochopitelných kvůli překladu, si troufám tvrdit, že překladem to nebude, spíš to opravdu jde na vrub zvláštního stylu psaní autora.
Ve finále mám pocit, že i když první polovina z Kodaně, byla docela dobrá, část na lodi už byla podstatně horší a ve finále jsem se knihou spíš protrápila a byla jsem ráda, že jsem ji ze všech sil dokončila a mohla odložit. Ale Smilla jako charakter mě bavila, zvláštní, neortodoxní, trochu autistka, ta byla napsaná výborně.

Poměr Dánů k Inuitům je podobný jako poměr Čechů k Cikánům. A po průkopnících, kteří chápali místní obyvatele a psali knihy jako Myšlení přírodních národů (přečtěte si!), přicházejí kšeftaři a misionáři, kteří se snaží přizpůsobit a využít Gróňany k obrazu svému. Co vzniká, to nechám už na vašem mínění.
I když je kniha napínavá, děj trpí nepřehledností a spekulativností (špatný překlad?). Takové knihy nemám moc rád. Naznačená světová hrozba je laciným efektem. Smilly je napůl Gróňanka, napůl Dánka. Ač toho zažije hodně, není moc sympatická.
Myslím, že podobně jako Dánové přemýšlí o Grónsku Trump, který pouze vidí, jak ho využít.

Je to asi tak 20 let, co jsem slečnu Smillu četla poprvé, a v paměti mi z toho zůstala atmosféra, hrubá zápletka, některé velmi specifické scény a rozuzlení, a celkově jsem byla přesvědčená, že je to na plný počet hvězd. Když jsem po ní sahala znovu, trochu jsem se bála, jestli paměť nenadhodnocuje a jestli bude můj opětovný zážitek stejný. No, ano i ne.
Za mysteriózní atmosféru a napětí, práci s jazykem, popisy ledu a sněhu, dánsko-grónské vztahy, inuitskou povahu, za mechanika a hlavně odtažitou, neurodivergentně kódovanou, nepřizpůsobivou, ale přesto svým způsobem sympatickou Smillu by to bylo na pět hvězdiček. Za chaotickou cestu na Kronosu a závěrečné rozuzlení za tři. Ukázalo se, že jsem si z něj přece jen nepamatovala všechno. Nakonec tedy kompromisně pěkné čtyři hvězdy.
P.S. Pokud stejně jako já nenávidíte zimu, čtěte jedině na jaře nebo v létě, jinak si z toho možná odnesete pěknou depku.

Jedna z knih, které jsem si pořídila jako náhled do severské literatury, té klasické. A zase mi otevřela novou chodbu, téma zajímavé, jazyk krásný. Prostě to není tuctový román.

Veľmi zvláštna, až prapodivná kniha s vynikajúcou, jemne mysterióznou atmosférou a dosť je film verný tejto knihe a obe si zaslúžia rovnaké hodnotenie 4 hviezdičky, na plný počet to síce nie je, ale jednoznačne je to hypnotické, iné. Môžem vyzdvihnúť výborné psychologické vykreslenie postáv, pomaly plynúcu knihu, ktorú som síce s prestávkami čítal vyše mesiaca, nebolo to proste také čtivé, ale bolo to oproti iným kriminálkam bez krvi a bez brutálnych scén, čo sa mi páčilo. V konečnom dôsledku to bola dosť smutná kniha, určite ju môžem odporučiť.

Těšil jsem na tuto knihu, všude jen samá chvála a bohužel bylo očekávání asi trochu vysoké a na konci nenaplněné. Nicméně jazykově a informativně naprosto neporovnatelné s ničím jiným, co jsem četl (možná jen s C. McCarthy, co se týče encyklopedické znalosti daného tématu). Grónská a dánská problematika a vývoj vztahu mezi Inuity a Evropany je velice jedinečným tématem, které mě naprosto chytlo. Pouť po moři k říši ledu byla pro mně asi nejlepší částí celé knihy.
Ačkoliv hlavní hrdinka byla odpadlice, které by bylo lehké fandit nedokázal jsem se s ní ztotožnit. Akčnější scény jsem jí také nebyl schopný uvěřit. Čekal jsem víceméně otevřený konec, ale ukončení příběhu mi přesto vyloženě nesedlo ...
Když to vezmu kolem a kolem, tak je to román s velice zajímavým námětem. Román střídá několik žánru, ale mně osobně samotná četba tolik nechutnala, jak bych si přál. 60%
PS: jsem zvědavý na filmové zpracování - jedná se o velice věrné převedení knižního díla a lidem, kterým se tolik nelíbila kniha jako mně vřele doporučuji

Jedním slovem nádhera. Kdo se rád ďoube v literárním pojetí stavby textu, volbě slov, složitějších větných vazbách…dostane toho plnou náruč (Robert Novotný jako překladatel by měl dostat metál).
Knihu si užíváte v průběhu, nečekáte na posledních pár stran rozuzlení, jako bývá standardem. Navíc je doplněná o spousty reálií o Grónsku, Dánsku a sněhu především….

Dění na pevnině se vyznačuje vše prostupující zasmušilou letargií. Pro vytvoření napětí prostor nezbývá. Eskapády na lodi jsou za hranicí uvěřitelnosti, závěr zmatený. Pozitivem je alespoň drobné přiblížení života Gróňanů a jejich poměru k Dánsku.

Velmi mě bavila. Detektivka, reálie Dánska a Grónska, zajímavosti o sněhu, tajemno - to mi přišlo přitažené za vlasy a trochu pokazilo celkový dojem. Slova hlavní postavy "nesnáším muže ve skupinkách" mě mnohokrát v reálném životě při sledování tohoto "jevu" pobavila, nebo i vyděsila.

Nebýt severské tématiky a osobitosti, tak nevím jestli by ledoborec projel prvním ledem, ač knihy jen nerada vracím s nálepkou nepřečteno.
Je to trochu jako s lidmi, ne všichni jsou hned na první možnou těmi, co vás okouzlí a naopak.
Tohle listování chce bezesporu nejednu dávku trpělivosti. Prokousat se všemi popisy a informacemi, které občas postrádají trochu písmenkového kortizolu. Dlouhodobě záhadné - k čemu to vše spěje? Jako snaha prokouknout politika, nabalují se na sebe archivní informace, osoby, všechno to jsou stopy ve sněhu, pro ty, co nespěchají. Pečlivost nad pečlivost.

Led, Grónsko, Inuité, drzost/svéráznost Smilly, mechanikova příprava jídel a nápojů (sakreže(ru) pečlivost), moře a lodě -- kdo má tohle rád, tak směle za Smillou, dokud kalendář říká březen, za kamna vlezem.

V tomhle případě ojediněle platí, že film je lepší než kniha...

Velmi zjednodušeně vyjádřeno je to vlastně příběh "souboje" dvou posedlostí. Než jsem si přečetl komentáře níže (z nichž nic takového neplyne), myslel jsem si, že právě v tomto základu je možná skryt zádrhel a důvod, proč kniha přes svou - z mého pohledu - nesmírnou poutavost a napínavost nemá příliš vysoké hodnocení mezi čtenáři. Obě hlavní postavy - kladná i záporná - a jejich chování totiž mohou na někoho působit nereálně. Na druhé straně - jak z vědeckých prací, tak z mých vlastních, hlavně pracovních, zkušeností plyne, že duševně nemocných jedinců a jedinců s různými poruchami osobnosti je v populaci slušné procento a řada z nich trpí různými, až neuvěřitelnými bludy a posedlostmi. Navíc knize možná ublížil i ten zvláštní závěr. Pro mě to ovšem bylo výborné čtení a nějakou knihu od autora ještě určitě do ruky vezmu.

Velmi zvláštní kniha kombinující čtivé a zajímavé části se stránkami zmatenými, nejasnými a nezábavnými. Nejsem si jist, zda jde o záměr autora a tedy velmi dobrý překlad, nebo naopak překlad, který se v některých částech s originálem nesetkává. Stránku po stránce se totiž sám text dosti proměňuje - začátek je detektivní, ponurý, noirový, plný severských myšlenek. Někde uprostřed se kniha změní na špionážní dobrodružnou jízdu plnou akce a přehánění. A závěr se překlopí do filozofického sci-fi prošpikovaného grónskými výrazy pro různé druhy pevného a kapalného skupenství H2O a všemi souvisejícími atmosférickými i živočišnými jevy.

Čtení (a možnou interpretaci) navíc autor rozhodně nijak neusnadňuje - přímou řeč (jen v odrážkách) proplétá s myšlenkami, historií i různými odkazy. Až skoro náhodně odhaluje některé části případu, ale tak, že člověk bez velmi dobré paměti na jména prostě nemá ponětí, o co jde. Například se po desítkách stránek objeví odkaz na nějakou teorii, ale čtenář, který knihu neslupne najednou nebo nemá skvělou paměť, už nemůže vědět, o čem byla. V knize jich je totiž zmíněno mnoho - od matematiky přes sociologii po filozofii. V tomto případě pomůže Google. Když ale přijde náhodně jistá dánská ulice s nějakou autoopravnou, která odhalí jeden z největších zvratů knihy, jak mám vědět bez znalosti Kodaně, k čemu to odkazuje? S kým má co společného. Proč? No nakonec pomohla na internetu "ležící" anglická verze knihy...

A ještě k tomu všemu je v textu umně propletena realita (události, živočichové, místa) s fikcí, která se kromě znalostí a googlení nedá z kontextu odhadnout. Existuje tento ostrov? Udělalo Grónsko toto politické rozhodnutí? A co tento živočich? S blížícím se koncem to navíc hezky graduje... Každopádně velmi zajímavé byly faktografické i beletrické části odkazující na vztah Grónska a Dánska, kde jsem si realitu snažil ověřovat i v jiných textech. V tomto ohledu rozhodně pro mě něco nového a do dneška nepoznaného.

Z výše uvedeného musí být trochu jasné, že až do konce člověk neví, co vlastně dostane. I já mívám u podobných knih obavu, jaký bude konec a zda čtení bude mít uspokojivý smysl. A tady musím přiznat, že jsem velmi spokojen. Čekal jsem něco "normálního" a dostal jsem zajímavou záhadu. Za mě tedy silné 3,5 hvězdičky.

... a pro led - ten především... Upřímně, byl to boj. Před Smillou jsem utíkala, nevyznala se v ní, otravovala se s ní. Tři čtvrtiny knihy jsem střídavě obracela oči v sloup - to u "thrillerových" částí - a střídavě se kochala - to u informací o ledu a Grónsku. Poslední čtvrtina, byť je ta filozofická nadstavba spíš ala Dan Brown než Eukleides, mě vcelku uspokojila. A Grónsko snáším ve všech ohledech lépe než Afriku.