Cit slečny Smilly pro sníh

od:

Cit slečny Smilly pro sníh

Román dánského autora, jehož základní osnovou jsou tajemné okolnosti smrti malého kamaráda hlavní hrdinky, grónského chlapce Izaiáše. Odhalování záhady vede přes tajné archivy pochybných společností a patologických ústavů, přes kodaňské podsvětí na loď, která odplouvá s tajemným posláním k ostrůvku u západního pobřeží Grónska....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/78_/7868/cit-slecny-smilly-pr.jpg 4488
Originální název:

Frøken Smillas fornemmelse for sne (1992)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (94)

Přidat komentář
Eremites
05. listopadu

Autor mi způsobil takřka schizofrenický čtenářský zážitek.
Zatímco v první půlce bylo mé knihomolské já takřka v extázi, v druhé polovině tiše skomíralo v koutě.
Začalo to skvěle - originální postavy (ano, vždy jsou mému srdci bližší poněkud nestandartní a lehce divní jedinci), výborně vystižené mrazivé prostředí Dánska, citlivě, nesentimentálně a osobitě podaný zvláštně křehký vztah mezi Smillou a Izaiášem, děj plný tajemství a otázek okořeněný luxusním satiricko cynickým humorem, tak suchým jako spadané podzimní listí. Navrch ještě úžasně zakomponované informace o Grónsku, Gróňanech, mnoha druzích ledu a sněhu, koloniálním a sociálním aspektu dánské nadvlády nad Grónskem...prostě super!

A pak už byl zřejmě autor unaven, odhodil pero (či klávesnici) do kouta a předal štafetu svému kamarádovi, který je nadšencem pro konstrukce lodí (hlavně těch velkých a ledoborcovitých) a po nocích vášnivě smaží počítačové hry.
Ze Smilly se rázem stává grónská Lara Croft, která ve dne posluhuje na lodi (samozřejmě té největší a nejledoborcovatější jakou si čtenář umí představit) a po nocích běhá, skáče a šplhá po rozličných palubách a podpalubí, je při tom mlácena vším možným i nemožným, řezána, vláčena a bita jak žito šílenou lodní posádkou. Děj zrychlí na nejvyšší obrátky, jeden už neví zda je noc či den, jsme ještě na palubě či v podpalubí nebo na pevnině, zda je hrdinka hlavou dolů či v jiné krkolomné pozici. Jako intermezzo je vkládán podrobný popis celé té velké a ledoborcovité lodi, metr po metru, lano po lanu, od kotvy po ráhno, s tak úzkostlivou pečlivostí, jako by na tom závisel celý osud Smilly Croft.

A teď co s tím....první polovina by byla za plný počet, tu druhou bych nechala autorovi přepsat.

MarianP
02. listopadu

Cit slečny Smilly pre sneh by som osobne v žiadnom prípade nehodnotil ako detektívku. Od nej má tento román dosť ďaleko, hoci sa v nej objaví nazvime to vražda. Do pomysleného pátrania sa však nepúšťa detektív, ale suseda/kamoška. Nechcem knihu zniesť negatívnym názorom, ale stále premýšľam, že čo toto bolo. Mne vôbec ani na pol strany nesadol autorov štýl písania. Text je extrémne kostrbatý, plný neuveriteľných textov o ničom, odbočiek do minulosti, autor skákal z miesta na miesto, text je plný opisov, ktoré boli siahodlhé ale aj tak neopísali to, čo mali. Nesúvislý dej a preplnený a doslova nahromadený - hlava nehlava nesúvisiacim textom. Dialógy, by ste hľadali márne, rozprávanie v prvej osobe takisto pôsobilo zvláštne. Po knihe ostáva nedopovedaná takmer každá jedna otázka (čo sa stalo s ľuďmi na lodi, čo vypátrala polícia, ako skončili hlavné postavy, čo tá vec, ktorú našli na konci? prečo jej na tom tak záležalo? kto ich dopravil naspäť? ) Osobne som dosť sklamaný, autorov štýl mi nesadol, dávno som nečítal tak rozporuplnú knihu. Knihu preto hodnotím tak, ako som to po prečítaní cítil. Žiaden úvod, jadro ani záver, žiadne rozuzlenie, prekvapenie, žiadne napätie. Dokonca ani to množstvo zaujímavých informácií neurobili z knihy pútavé čítanie, miestami som mal pocit, že čítam encyklopédiu a preto nehodnotím knihu príliš pozitívne. Cit NIE JE pre každého, pred kúpou knihy si radšej prečítajte aspoň pár strán!

Abia
01. listopadu

Přečetla jsem ji po 11 letech znovu a znovu mě bavila. Zůstala mi hlavě jako jedna z knih, které můžu číst vícekrát za život. Bavily mě popisky míst i druhů sněhu a nářečí, vlastně celý ten příběh, autorova fantazie a znalosti. Hrdinka mě nadchla, i její neschopnost se začlenit, intuice a rozpolcenost. Knihy neumím dělit na části, jako celek se mi líbila a doporučila bych jí všem.

SuperSojka
28. října

Hoeg je výborný a kvalitní spisovatel, který je ale trochu zvláštní. I proto je tato severská detektivka trochu zvláštní a není pro všechny. Rozhodně ne pro ty, co čekaji něco ve stylu Nesbo, Larsson, Olsen a pod. Nazvala bych ji takovou severskou detektivkou pro intelektuály. ;)

pajaroh
22. října

Prví část knihy je výborná - detailní popisy okolí Kodaně i Grónska, originální myšlenky a způsoby jednání netradičních postav. V druhé části příběh staví více a více na akčnosti a napětí, což bohužel ubírá na kvalitě a čtenářský požitek pomalu ale jistě klesá, až je na konci dokonale udupán do ledovce přemírou děje a akce. Občasná vskříšení v podobě popisu tvorby ledu, vlastností sněhu, ve kterých autor předává obdivuhodné znalosti Grónska a severu z přírodního i fyzikálního hlediska, jsou příliš krátká. Hodnocení je těžké, jedna stránka zaslouží 5*, následující 2* ...

antuka
11. října

Fakt nesnáším, když si najdu nějakou knížku, začtu se, fakt se mi líbí, pak si ji tady chci přidat, jakože jí čtu, a v neprozřetelném okamžiku si přečtu některé komentáře. Myslim ty komentáře, které říkají "začátek fakt supr, ale konec odbytý", protože já jsem ještě v té fázi "fakt supr", ale už se začínám bát, kdy to tak moc supr nebude a kdy už to bude odbytý. A ne, nepomůže mi to vyhnout se nepříjemnému překvapení, jsem jenom nepříjemně nepřekvapená mnohem dřív. Nicméně jo, ten konec mi přišel odbytý. Sorry, budoucí čtenáři.

Na druhou stranu, do červnovočervencových veder neznám moc lepších knih! Konec nekonec.

camelopardus
10. října

Ze začátku jsem byla knihou unešena, líbily se mi originální autorovy myšlenky, autenticky vylíčená ponurá atmosféra, všudypřítomný chlad, ale asi v polovině knihy mi vše již připadalo jako thriller ve stylu Mission Impossible. Spousta nepravděpodobných situací, neuvěřitelný Smillin šestý smysl pro vše.... Takže přesně naopak, než píší ostatní čtenáři, kterým kniha nesedla - rozvláčnější tempo první půlky mi sedělo, pak už to byly pro mě nic neříkající a těžko uvěřitelné akce za akcí.

Makropulos
15. září

Nejsem čtenář detektivek ani severských ani jiných, ale objevuji s chutí severskou literaturu. Cit slečny Smilly pro sníh, je knížka, která má sice detektivní zápletku, ale je hlavně o Smille, poloviční Gróňance a poloviční Dánce, o severské přírodě, sněhu, ledu, je o lidech, kteří kvůli penězům a osobním ambicím dokáží klidně i zabíjet a je o konfliktu evropské kultury s původními obyvateli Grónska. Úžasné je, jak autor nechává čtenáře Smillu poznávat postupně ať už ve vzpomínkách na dětství, při policejním vyhrožování či z jejích vlastních myšlenek a pocitů. Přitom je to čtivé, v technických detailech velmi poučné, v popisech ledu a sněhu až poetické, drsné i ironické, Příběh má prvky sci-fi, je i o lásce, o konfrontaci vědy a moci i o prastarých mýtech. Prostě lze tam najít všechno, co má dobrý román mít.

broskev28
10. září

Cit slečny Smilly je jednou z knih, která čtenáře výrazně rozděluje - aspoň tak soudím podle komentářů. Zdaleka ne každý čtenář je knihou nadšen a je mnoho těch, kteří se jí neprokousali - "odložila jsem v polovině, nebavilo mě, nudné a zdlouhavé". Mám tytéž zkušenosti: když jsem knížku nadšeně doporučila své kamarádce, ta se posléze přiznala, že u ní po večerech usínala a nakonec ji ani nedočetla.
Připadá mi, že musíte mít nějaký vnitřní náboj (nebo jak to mám nazvat), abyste tento typ knížek ocenili. Buď ho máte, a potom vás knihy jako je tato, případně Francouzova milenka nebo třeba Muž, který se směje, nadchnou a nedáte na ně dopustit. Jestliže ho nemáte, je asi lépe se do nich ani nepouštět a odložit je hned zkraje.
Já jsem se pro Smillu nadchla, na rozdíl od Lisbeth Salanderové. Příběh Milénia je skvělý a byl by skvělý, i kdyby Lisbeth byla méně vyautovaná ze společnosti, i kdyby vypadly brutální scény s jejím "probačním dohledem". Tady by příběh výrazně utrpěl, kdyby Smilla byla o několik generací mladší slečna Marplová (to přeháním, ale snad chápete, jak to myslím). Charakter, rodinné vztahy a inuitský původ Smilly tvoří kostru celého příběhu.
A ještě jedna věc. Nemám ráda, když se na čtenáře valí záplava superlativů a on ještě ani neměl knihu v ruce. Nakladatelé teď mají ve zvyku knižními anotacemi na obálkách své knížky vychvalovat do nebes, takže ten, komu kniha nepřipadá jako žádný zázrak, se cítí jaksi nenaladěný na tu správnou vlnu (já si to teď zažívám s tetralogií Geniální přítelkyně). Na první vydání Slečny Smilly nepamatuju (na mateřské jsem jaksi nestíhala), ale jak známo, kvalitu většinou prověří čas. Autor od té doby vydal několik knížek; všechny jsem četla a i když nejsou špatné, Cit slečny Smilly je výrazně převyšuje. Přiznává to autor a cítíme to i my čtenáři.

MichelleS
09. září

Cit slečny Smilly pro sníh, už ten název vzbuzuje zvědavost, tu knížku nejde aspoň neotevřít. Pro jednoduchou zábavu by stačil napínavý příběh pátrání po příčině smrti malého grónského chlapce, ale tady dostane čtenář mnohem víc. Vzpomněla jsem si na Černou vodu Kerstin Ekmanové, kde je z dobré detektivky taky přesah k mnoha dalším tématům. Co je na té knížce nejlepší? No přece Smilla a sníh. To jaká Smilla je, jak ji postupně poznávám, co má za sebou a hlavně její nepokřivený pohled na svět, smysl pro to správné a potřeba tomu dát vše ze sebe. A sníh - to je její živel, poezie, křehkost, rozmanitost skrytá za bílý chlad.

lutze
07. září

prostě skvělé

martousek
21. srpna

Já jsem zklamaná, vůbec jsem se knihou nemohla prokousat, nic mě nemotivovalo číst dál, příběh pro mě byl o ničem a závěr snad ještě horší, při nejbližší příležitosti knihu hned někomu daruji.

sad
21. srpna

Nemohla jsem se nějak dostat do děje, bohužel jak měla kniha potenciál mě nadchnout, stalo se opakem.

JPART
21. srpna

Nevím přesně čím, ale strašně me to bavilo. Celková atmosféra a pomalé tempo, které Vás vede ... až do finále.

Elle272
18. srpna

Než jsem knihu začala číst, slyšela jsem o ní ze všech stran superlativy. A to zřejmě byl první problém- čekala jsem víc. Příběh je zajímavý, ale na můj vkus zdlouhavě odvyprávěný, plný zbytečných kliček. Další problém, který byl ale spíš způsoben mou neinformovaností, jsem měla s orientováním se v prostoru- nikdy jsem nebyla na lodi, a proto jsem nebyla s to si představit většinu míst, které Smilla popisovala, což vedlo k tomu, že se mi kniha četla hůř a pomaleji.
Přesto mě Smilla svým způsobem okouzlila a myslím, že by rozhodně neměla být přehlížena. Je kouzelná duše, která umí obdivovat krásu drobností. Miluju její vášeň pro sníh, stejně tak jako její nezávislost a chlad, který pro ni znamená ochranu.
Myslím, že kniha Petera Hoega má v sobě mnoho velkých a moudrých myšlenek, ale taky mnoho zbytečných a prázdných slov.

Lexand
10. srpna

Zřejmě další přeceněné dílo...

Atanone
21. června

Nemám ráda čísla.Nikdy jsem neměla. Ale moc se mi líbí,jak o číslech mluví Smilla. Zato mám ráda sníh,to máme společné. Je pro mě naprosto úžasné,že někdo zná tolik druhů sněhu a ví o něm takovou spoustu informací.
Stejnojmenný film miluju. Asi proto jsem kolem knihy jen tak kroužila a pořád ji odkládala. Nestála jsem o nějaká překvapení- a taky jsem se žádných nedočkala.
Líbí se mi cynismus a lehká ( a místy i těžká) ironie,kterými autor opravdu nešetří. Je zjevně na straně obyvatel Grónska. Páni,kdo by nebyl!!!
Pochybuju,že by o to stála,ale já bych se Smillou moc ráda kamarádila.Možná proto,že jí v hodně věcech rozumím. Vím jaké to je bát se naděje,aby nerozbila křehké příměří mezi rozumem a přijatou nutností. Na první pohled se zdá,že to spisovatel s tou tvrdostí hlavní ženské hrdinky trochu přehnal, trochu moc fyzického násilí..fakt je,že jak jsem to tak četla,říkala jsem si že už jen schytat setinu těch ran,nezvednu se..natož abych si nedala pokoj a čenichala kolem toho dál. Ale taky vím,že možná ano.Někteří lidé nedokážou žít s pocitem,že je někdo vyděsil natolik,aby se vzdali . Je to pro ně takový druh rezignace,že se rovná duševní destrukci. Je totiž dobré si uvědomit,že i v případě,že dovolíme,aby se z našeho života stal útěk, na jeho konci i tak bude smrt.
A ještě v něčem Smille rozumím-vím jaké to je stát takříkajíc každou nohou v jiném národě. Neodpustím si tedy jedno moudro z knihy:

„Existuje jen jeden způsob, jak pochopit jinou kulturu. Žít ji. Přistěhovat se do ní, poprosit, aby člověka trpěli jako hosta,naučit se jazyk. Pak se pochopení možná jednou dostaví. Ale vždycky bude beze slov. V okamžiku, kdy člověk ono cizí pochopí, přejde ho nutkání je vysvětlovat. Vysvětlovat nějaký fenomén znamená vzdalovat se od něho.“

IvaKo
16. června

Poutavá kniha, psaná působivým stylem. Příběh je napínavý, se zajímavou ženskou hrdinkou a poučný v informacích o ledu a sněhu nebo vztazích Gróňanů a Dánů, nechybí ani humor. Četla jsem jedním dechem, snad proto, že mám pro severské končiny i literaturu slabost.

Tyet
16. června

Severská detektivka Petera Hoega začíná velmi slibně. Vlastně je výborná téměř do konce. Je to dobrodružný příběh dokreslující stav mysli a duše jedné chytré, ale asociální ženy, které někdo zabije jediného přítele, malého kluka. A ona má pocit, že mu dluží vysvětlení. Knížka se čte velmi dobře, navzdory tomu, že ve většině čtenářských recenzí se píše opak. Je to napínavé, pěkně to odsejpá a navíc nemáte pocit, že čtením detektivky jen zabíjíte čas. Temné, studené a zádumčivé tóny knihy se ale v závěru změní v hysterický nesmysl ve stylu Indiana Jonese. Konec knihy pro mě představuje zklamání, ale i tak knížku doporučuji k přečtení, už jen proto, abyste se dozvěděli, jak se žije Gróňanům v Dánsku.

Siwan
24. května

Miluju, prostě miluju.

Salonka
28. února

In medias res: suché, strohé a málo záživné. Trvalo mi zopár desiatok strán, kým som si cez počiatočné zmätky "kde kto kedy ako prečo načo začo" privykla na autorov spôsob myslenia (vyjadrovania) a kým som sa naveľa-naveľa začítala. Potom to už šlo – s rezervou. Zápletku hodnotím v podstate kladne, bola komplexná, svojská, slušne sa rozbehla a pridalo sa dobrodružstvo (i keď sa našlo zopár vecí, ktoré som žiaľ nechápala). Konanie hlavnej postavy bolo vcelku sympatické, ani Smilla nebola na zahodenie.
Naopak, nezaujali ma matematické a fyzikálne úvahy, rovnako snehové a ľadové spravodajstvo, čo bolo možno to hlavné, neviem (ale nezdá sa mi). Prevláda vo mne pocit, že sa moja myseľ nie správne zaoberala podružnými odbočkami iného druhu; náznakmi, ktoré autor umiestňoval na okraj pozornosti a deja, do tieňa tých akože podstatných záležitostí. Ergo to, čo ma objektívne malo zaujímať najmenej, ma subjektívne zaujímalo najviac, asi tak. Holt po celý čas bola medzi mnou a knihou nekompatibilita, bojovala som s averziou voči Høegovmu štýlu a snažila sa veľmi si ju nepripúšťať. Høeg mi nesadol. Pozitíva? Písal úprimne, vyzeral že vie o čom píše a do deja zakomponoval vlastné skúsenosti (o. i. bol námorník).

Rozporuplný priemer až slabý podpriemer.

saumur
22. února

Dočteno, ale přiznávám, že s velkými těžkostmi, přemáháním a přeskakováním dlouhých, pro mě bezobsažných pasáží. Děj je nepřehledný, zbytečně rozvleklý, nesourodý, chaotický. Souslednost se dá udržet snad jen s častým vracením se o pár (desítek) stran zpět. Začal jsem číst s velkým očekáváním, když jsem si přečetl záložku o tom, jaký ohlas kniha vzbudila na celém světě, skončil se zklamáním. Pokud měla být tato kniha předzvěstí vlny severské literatury, pak chápu, že jsme si na to lepší ze severu v podání Larssona a Nesba museli ještě nějakých deset let počkat.

Hrefna
16. února

Krásná, ale pro mne těžká kniha. Četla jsme jí opravdu dlouho, první polovinou jsem se prokousávala a druhou zhltla naráz. Proto pokud jste na tom stejně, tak to nevzdávejte, stojí za to! Náročné pro mne byly odborné pasáže, netradiční styl psaní a uvažování hlavní hrdinky, ke které jsem dlouho hledala vztah. Nakonec jsem jí pochopila a obdivovala, za její nezlomnost, odvahu a nasazení. Zdánlivě syrový příběh, pod nímž, stejně jako pod sněhem, jsem našla život, cit a barvy.

Kabátice
26. ledna

Na houževnatou slečnu Smilly asi dlouho nezapomenu. Její cit pro sníh, i pro to, dostat se za každou cenu do problémů, se mi dostal pod kůži. Jenom mi to trošku pokazila ta část, odehrávající se na lodi, kde mi děj občas přišel dost přehnaný, někdy nepřehledný a místy i nelogický.

Vesmich
21. ledna

Záhadná, nadaná a v oblasti sněhoznalectví mimořádně erudovaná dáma, se pustí do pátrání, při kterém chce přijít, a také přijde, na to, proč zemřel kluk ze sousedství. Podmanivý, velmi zvláštní příběh s hlavní postavou ženy dynamických vlastností a projevů, která používá násilí bez skrupulí a slitování. Mám za to, že to byl první autor, který takovou ženu čtenářům představil. Tou dobou byla Lisbeth Salanderová ještě dávno na houbách.

Šárka_D
03.12.2016

Tak ona to nakonec přece jen byla kniha o lásce...

Lískaran
26.10.2016

Skvěle napsáno (všechna ta přirovnání, metafory, zobrazení atmosféry, vše kolem sněhu a ledu – například grónské výrazy pro různé druhy) a nečekané vyústění příběhu, ale pro mě pokulhává motivace postav a - jak to říct - pravděpodobnost. Smilla Jaspersenová je taková předchůdkyně Lisbeth Salanderové: hyperinteligentní (odbornice na sníh a led, vášeň pro matematiku), tvrdohlavá, problémová, samotářská, mimořádné orientační schopnosti, svou odolností a tahem na bránu spíš Terminátor...

Rade
09.10.2016

Hodně zvláštní příběh, a ještě zvláštnější způsob psaní. Samorost Smilla, která si nedá pokoj a jde za svým jako buldozer. A které její inuitský původ a její cit pro sníh, led a arktické, pro Evropany nepřátelské prostředí umožní vítězit ve zdánlivě prohrané bitvě.
Navazuji na komentář MarieSkeptické – mívám často akční sny plné honiček, napětí i neurčitého strachu, a i když je sen plný chaosu, nejasných postav a občas nelogického děje, je vždy hodně působivý a většinou se v tom nejnapínavějším probudím. A přesně takhle na mě působí tahle kniha.
Tři a půl hvězdy.

Aroucaria
03.09.2016

Chvíli jsem z toho byla v rozpacích, ale překvapivě mě ta severská nebarvitost bavila. Ty zvláštní osudy a ještě neuvěřitelnější popis několika druhů typu sněhu. Z toho jsem měla bradu v knížce. Popis čepic a rukavic od zdejší módní návrhářky mi nedal a gůglila jsem. A vygůglila! Opravdu existuje! Jednou se tam vypravím ...

MarieSkeptická
11.08.2016

Má z nejmilejších, leta letoucí má čestné a stálé místo na nočním stolku, vypěstovala jsem si lehkou závislost. Překvapilo mne při čtení komentářů, že přímá řeč nemá uvozovky, nikdy jsem si toho nevšimla :).
Smilla je dokonalá místy opravdu nepříjemně, ale není to neživotná postava a chtě nechtě si ji musíte oblíbit. Míchání žánrů tady není na závadu, informace ze světa sněhu, ledu a matematiky moc zajímavé, dialogy malinko surrealistické...všechno jako ve snu, logické i lehce hypnotické, jako sněhové vločky. Škoda toho konce, ráda bych četla dál. I film by dal natočit lépe.