Vzpomínky na Afriku

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autorka pocházející z aristokratického prostředí se v roce 1914 vydala s manželem do tehdejší britské kolonie Keni. Namísto sladkého života mezi zdejší společenskou smetánkou a bohatých zisků z kávové plantáže ji čekala řada větších i menších katastrof. Kniha zachycující její vzpomínky na černý kontinent vyvolala zájem v literárním světě (Ernest Hemingway o ní prohlásil, že je to nejlepší kniha o Africe jakou kdy četl) i mezi filmaři. Film s Meryl Streepovou a Robertem Redfordem v hlavních rolích byl po zásluze oceněn sedmi Oscary....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11173/vzpominky-na-afriku-ikC-11173.jpg 4.1190
Žánr
Literatura světová, Biografie a memoáry
Vydáno, Academia
Orig. název

Den afrikanske farm, 1937

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (45)

Kniha Vzpomínky na Afriku

Přidat komentář
Renatka11
28. ledna

Krásný poetický příběh s vůní Afriky a kávy. Libilo se mi vyprávění o africké přírodě, o Afričanech a jejich různorodé mentalitě, i o tom, jak se odlišnému zpusobu života autorka uměla přizpůsobit. Jen se mi to nečetlo úplně samo.
Hned po dočtení jsem shlédla film, který dodal mým představám barvy a život. A tahle kombinace byla výborná. Ale určitě doporučuju držet pořadí. Opačně by to, aspoň na mě, asi tak nefungovalo.

annatenta
19. ledna

To je prostě klasika klasik, závan starých dobrých časů, někdy tedy ne zas tak dobrých, ale je v knize zachycen kus určité nálady, světa, který už neexistuje. O to víc je důležité o něm vědět, protože existuje v nás.


Maevie
05. ledna

Český název přesně popisuje, co vás čeká – vzpomínky. Ty jsou od své podstaty odlišné od skutečnosti, protože čas a vzdálenost dokáží těžké momenty přesunout v mysli do pozadí, zatímco ty krásné získají nebývalé důležitosti. Vzpomínání Karen Blixen je přesně takové – idealizované, milé a poetické. A je také neuvěřitelně lyrické, díky tomu divoká Afrika na počátku kolonizace, do které se autorka zamilovala, na stránkách doslova ožívá.

Kariol
06.12.2020

Povídej jako déšť, řekly kikujské děti Karen Blixenové, když se pokoušela skládat rýmy ve svahilštině. Všechny její vzpomínky, v knize řazené spíše tematicky než chronologicky (což mi připadalo taky skvělé a vhodné), hladily po duši. Těch zážitků, dojmů, pocitů ukrytých v řádcích! Poznala mnoho lidí, mnoho osudů, mnoho nespravedlností i údělů, s nimiž se nedá nic dělat. Vypráví o přírodě a o splynutí s Afrikou. O síle okamžiků, o syrovosti reality, o brutalitě kolonizace a kráse starého kontinentu a jeho součástí, které ještě civilizace nestihla pohltit. Píše o tamních zvycích, o kávě, o zvířatech, o víře. O cestování, lvech a chameleonech. O horách. Zamilovala jsem si vyprávění o Lulu, samičce lesoně (kamzíka), která s nimi žila na farmě a i když pak odešla do divočiny, vracela se i se svými mláďaty a nebála se lidí. Karen Blixenová píše tak působivě, má skoro až pokrokové názory - co se týče víry, barvy pleti. Miluje Afriku a i když pochází z civilizovaného světa a mnohým věcem nerozumí, přistupuje ke všemu a všem s pokorou. Nesoudí, pozoruje. Oproti Bílé masajce a Pěti nedělím v balónu bylo tohle čtení velice příjemné, něžné, skoro nostalgické, jako bych sama zažila ty nádherné okamžiky, o nichž píše. Pátá část, v níž se autorka loučí s Afrikou, mě málem rozplakala. Třetí část mi připadala nejpozoruhodnější, protože obsahovala mnoho krátkých útržků myšlenek na různá témata. Nevím, možná by se jim dalo říkat eseje. A první část - totiž vyprávění o těch nejsilnějších momentech - především o Kamantem a Lulu, mě dojala a povznesla, dalo by se říci.
Nemám slov a jsem vděčná.

Mánička178
16.11.2020

Pokud byste si rádi přečetli trošku netradiční cizokrajný memoár, pak sáhněte po Vzpomínkách na Afriku. Kniha je v lecčem specifická, což asi ne každého osloví, ale stojí za to.
Kdo by v dnešním době, kdy vládne kult úspěchu, psal o svých nezdarech? Karen Blixenová to udělala a knize tento přístup neubírá na literární kvalitě. Do popředí nestaví svou vlastní osobu - o svých subjektivních pocitech a zážitcích, o jejích láskách, trápeních, se toho věru moc nedozvídáme, celkem nezvyklé, kdy každý píše a mluví o tom co "já, já, já" :) Co stojí v ústředí jejího zájmu je Afrika, ta tehdejší, "původní". Líčí Afriku takovou, jakou byla v době, kdy evropští kolonizátoři mínili rychle zde zbohatnout, takovou, do které Evropané zavlékají svoje zažitosti a začínají ji měnit. Píše o době, kdy černý člověk neměl cenu bílého, kdy zdejší zvířata platila za svou divokost svým životem - ať už prostřednictvím transportu do senzacechtivé Evropy nebo díky vystřeleným kulkám.
Na knihu budu vzpomínat ráda, i když s jistou hořkou příchutí nad tím, že se kolonialistický majetnický přístup Evropanům vrací právě teď jako bumerang v problémech s migrací. Oko za oko...

kralika
08.11.2020

Jestliže o autorce platí, že je skvělá vypravěčka, já dodávám, že je i skvělá pozorovatelka. Její postřehy týkající se soužití kolonizátorů s domorodci jsou s odstupem doby skutečně pozoruhodné. Ať už se týkají věcí metafyzických, jako je rozdílné vnímání osudu, historie, příběhů, nebo ryze materiálních, které však nutí současného člověka k zamyšlení, že jí vlastně ani nepřišlo divné, že Kikujové robotovali na půdě farmy, kterou ti starší ani nepamatovali… Každopádně se jedná o velmi zajímavé svědectví doby z pohledu někoho, kdo bral Afriku a Afričany z té lepší stránky Kiplingovské mise za civilizaci, než většina kolonizátorů...

Pavlína197
09.10.2020

Knihu jsem si vybrala do výzvy ( dánský autor). Pod vlivem stejnojmenného filmu jsem čekala romantické drama a tak se mi do ní moc nechtělo. Naštěstí jsem si přečetla dřívější komentáře a díky nim jsem si knihu mnohem víc užila. V českém překladu se jmenuje Vzpomínky na Afriku a přesně to v ní také je - autorčiny vzpomínky na Afriku, jaká byla v první polovině minulého století, v době kolonizace. Vztah s Denysem je zmíněn až v závěru knihy. Kritiky je autorce vyčítáno, že si Afriku idealizuje a její vzpomínky jsou subjektivní, ale takové jsou přece vzpomínky vždycky. Ať už je pravda jakákoliv, mně se kniha líbila a zapůsobila na mě přesně tak, jak to mám ráda - vtáhla mě do jiného světa, navíc do světa, který bych byla ráda sama poznala.

zuzka894
06.09.2020

Příliš zdlouhavý popis krajiny. Dej nezazivny, nudný.

1