karol.cadex komentáře u knih

Moc fajn detektivka. Napínavá od začátku do konce. Jen ty postavy, s těmi jsem měla trochu problém. Tam nebyl nikdo normální! Všichni úplně mimo. Jestli to byl autorčin záměr, aby Bergman vynikl jako ten jedinej správňák, tak asi ok. Jinak se budu dál utápět v totální deziluzi, jak to jde s našimi spoluobčany z kopce.
Co mě teda hodně bavilo, byly vlastní flashbacky do roku 2007, kdy autorka knihu vydala. Volání z budky a záchvěvy nové doby, haha. Akorát kastrace ještě nebyly tolik v módě.

17 06.10.2022

Až mi bude tolik, co Kingovi, budu ráda, že prdim do plínky a cucam oběd přes brčko. Absolutně nechápu, kde se to v něm furt bere. A furt a nadoraz a ještě víc a ještě líp.

Billy Summers je strašně specifická postava. Má v sobě stín, co ho už nikdy nepustí, zároveň je neskutečně lidskej. Nad věcma přemýšlí do důsledků. Tápe. A umí si to přiznat. Etické dilema by tu mohlo nastat v okamžiku, jestli mu přes jeho kontroverzní zaměstnání fandit a jak to případně omluvit. Protože na vysvětlení “zabíjim jen zlý lidi” už jsem asi moc velká.

Hrozně mě bavily Kingovo klasické popkulturní odkazy. Když jsem ho kdysi začala číst, milovala jsem flashbacky do šedesátek sedmdesátek, jak byly autentický. Ale teď tohle žijem. Příchozí covid už je sice pasé, Trumpova debilita taktéž, ale lidská povaha zůstává furt stejná. Z 90 % svinská a pak ten malej zbytek.

Já opět děkuju. O to hůř mi bude, až to jednou skončí. Ale na to myslet zatim nebudeme, že ne.

16 06.06.2022

Dost autorů se v psaní upejpá, asi aby to moc nepobouřilo a lidi si neříkali, že jsou magoři. Ale King tímhle nikdy netrpěl, prostě si píše, co chce. A že jde o brutální týrání dětí (mimo jiné)? No a co. Tohle je jedna z mála knih od Kinga, u které mi bylo trochu fyzicky zle, asi právě kvůli těm dětem.
Trochu jsem si nebyla ale jistá překladem, jak kdyby pan Němeček občas překládal v polospánku (“... jedl mac a sýr...” prosim?).
Ale milý dětičky, predestinace, sexy dobrej policajt, venkov, a tak ... ANO!!!

16 22.10.2020

Mrazivě nádherná věc.
Nevyrovnaný otec magor, matka slaboch, dcera neuvěřitelně silná a inteligentní a bláznivě zaláskovaná.
Chvílemi jsem četla Betty McDonaldovou a její Vejce a já, když se tahle smutná rodina pokoušela usadit na Aljašce, ačkoli nic neuměli ani neznali. Chvílemi jsem četla Davida Vanna, když se v otci projevovali všichni jeho démoni.
Popis života na Aljašce autorka vykreslila precizně. Bezmoc, tma, nebo naopak moc světla, mrtvá zvířata, mrtví lidé, alkohol, agrese, paranoia, silné přátelství. Ale hlavně ta bezmoc - nad přírodou, nad vlastními osudy.
Klobouk dolů.

16 08.12.2019

Ona je prostě Émile Zola v sukni po sto letech. Nevím, čím to je, ale ti Francouzi mají naturalismus prostě v krvi. A de Vigan ho tam má ještě pětkrát tolik. Nesnaží se zkreslovat realitu, vše podá čtenáři syrovým a pravdivým způsobem. Navíc dokáže na minimu stránek udělat neskutečný vítr - styl psaní je úsporný, přesto je v něm obrovský apel a na druhou stranu lyričnost.
Pouta jsou hodně smutné dílo, hrdinové jsou v nich ztracení jak v rámci společnosti, tak v sobě sama. Obecně děti (a občas i dospělí) v jejích dílech jsou hozeny do světa a je jen na nich, jestli se potopí, či vyplavou.

16 16.10.2019

Česká autorka s koulema? Seznamte se se Surmanovou, prosím pěkně.
Strašně, ale opravdu strašně jsem se po přečtení anotace bála, že mě to jen navnadí a pak se povezu na vlně blbosti. Protože jsem opět jako nevěřící Tomáš nevěřila, že by to ženská a ke všemu Češka dokázala. A dostala jsem ještě víc.
Nejsem posera, bojím se u čtení málokdy, ale tady jsem měla nahnáno. Autorčina atmosféra byla šílená, cítila jsem regulérní vibrace.
Velký plus má u mě Surmanová za hrdinu. Trošku to přirovnám - miluju Kariku, ale jeho hrdinové jsou děsný kreténi a většinou se nad nimi ušklíbám, protože mi extrémně vadí, ale Karika to umí dohnat děsem, přírodou, nápady. Kdežto Surmanová vytvořila perfektního hrdinu se všemi svými problémy a démony a jeho povaha byla krásně lidská. To samé typické vesnické postavičky kolem něj.
Perfektní práce s minulostí v podobě zápisků z kronik. Příjemné osvěžení i v podobě policejních výslechů. Ani chvíli jsem se nenudila, naopak jsem knihu hltala.
Vzhledem k tomu, že pocházím takřka z pohraničí také, jsou mi řopíky známy, ale takhle se na ně dívat mě nikdy nenapadlo. A spojit je se starou pohanskou slovanskou jánevimjakou mytologií? Co vám budu povídat, vážně jsem nadšená. A děkuji!

P.S.: Přirovnání k C. J. Tudor rozhodně není na místě, Tudor je jakýsi marketingový produkt, kdežto Surmanová tady dokázala, že psát umí.

15 13.02.2023

Zasloužený plný počet. V knize se sice, jak je teď nejen u českých autorů velmi moderní, prolínají časové roviny socíku, dnešní doby a jakéhosi kdysi dávno, což nijak neruší. Naopak dramatično graduje prakticky ve všech těch třech dobách maximálně.
Co může ale působit trochu psychedelicky, je právě postava Vypravěče. Než jsem se smířila s tím, že mi tam mele do dialogů nějakej psychopat na stromě, tak to chvíli trvalo, a na konci, kdy už melou tři barvy najednou, jsem se vzdala a nechala se jen unášet. Kdybych tvrdila, že jsem zcela pochopila autorčin záměr, tak bych kecala. Jenže to se mi právě na knize doopravdy líbilo. Bolavá si na nic nehraje a dle mého se tu při psaní na čtenáře moc neohlížela.
Oba kluci Křížové si nesou svůj kříž, stejně jako jejich dědeček a svým způsobem i otec. Děti se autorce povedly maximálně. Vlastně i přístup tehdejší doby k těmto "problémovým" dětem popsala perfektně. A Běstviny jsem si osobně zamilovala skrz její popisy. Jako milovník samot a kytek bych si tam s dědkem nechala ukousnout ruku klidně až v lokti.

15 27.01.2023

Anna Cima brutálně přerostla sama sebe. Až cítím možná trochu osten žárlivosti, jelikož jsme stejně staré a napsat něco takového by mě ani nenapadlo, natož to realizovat ve formátu špičkové a vážně světové literatury. Tohle už není jen tuzemský rybníček, tady už jsme opravdu dál.
Rýpalky s hodnocením tří hvězd možná nepochopily, že Češka napsala román obsahující přesné japonské reálie - ať už zeměpisné nebo o pohřebních rituálech, biologické poznatky se zaměřením na velmi úzkou a specifickou oblast, atakdále. Autorka propojila (pro mě) absolutně nerušivě snovou a realistickou část, ve které nechyběla regulérní detektivní zápletka, avšak opět s přesahem do magičnosti a mystiky, jak to v případě japonských autorů mám ráda a jak jinak bych to ani nechtěla.
U autorčiny prvotiny jsem psala, že jsem četla young adult románek pro chytrý holky. Tady to již rozhodně neplatí a nerozumím, z jakého důvodu by Vzpomínky na úhoře někdo tak chtěl označovat. Murakami píše prakticky o stejně starých hrdinech, kteří jsou již ve třiceti vykořenění a vyhořelí, na což naráží i Anna v "úhořích", a nevidím v tom ani náznak YA literatury.
Naopak vidím v knize neuvěřitelný kus odvedené práce a autorce strašně moc fandím. Pokud by mi někdo předtím řekl, že třicetiletá holka z ČR napíše tak autentickou knihu z japonského prostředí, plnou japonských filosofických myšlenek, doopravdy japonských hrdinů, historie a mystiky, ani za nic bych mu nevěřila.
A ten konec? Perfektně dotažený, promyšlený, zasazujíc ránu po všech těch předchozích ranách na 700 stranách, hahaha. Opravdu jsem spokojená.

15 12.01.2023

Jedna z lepších detektivních sérií, a když říkám detektivní, myslím detektivku a ne moderní thriller.
Autorka se i v tomto díle zaměřila spíše na psychologii postav, jejich mikrosvět a zkusila apelovat i na sociální problémy jako je bezdomovectví a prostituce mladých holek. Trochu mě nebavily neustálé hádky Avy a její nadřízené, přišly mi trapné a žensky uštěkané. Naopak se mi zalíbil policista v převlečení Graham, toho jsem si představovala velmi sexy, hihi.
Vraždy jsou zde opravdu pěkně promyšlené, i když mohlo být pro vraha více prostoru, ráda bych se dočetla o vrahovi a jeho pohnutkách více.
Jako celek je ale i tento díl vážně prima.

15 20.06.2020

Po přečtení musím říci jen jedno - Barker je génius. Celá série je masterpiece. A po Samovi Porterovi se mi bude velmi stýskat (rozněžnil mě i autorův doslov). Mrzí mě jedna jediná věc - že jsem sérii nečetla najednou, ale jak vycházela. Čtenáře pak brzdí časové prodlevy a věci do sebe nemusí zapadnout možná tak, jak by měly.
Šesté dítě je vyvrcholení. Orgasmický zážitek. Do poslední strany jsem si říkala "do prdele, jak tohle dopadne???". A dopadlo to. Šíleně.
Sam je tady nehorázný chudák, Bishop ještě větší magor než v předchozích dílech. Chemie mezi postavami pracuje úplně zběsile. Deníkové záznamy dotváří atmošku a vysvětlují, co by jinak zůstalo nepochopené. Barker si hraje mezi vraždami ještě se SARSem, což s ohledem na aktuální situaci ve světě je docela úsměvné, a obchodem s dětmi.
Tohle není jen tak ledajaká thrillerová série. Tohle je šílenost v tom nejlepším slova smyslu.

15 20.04.2020

Víc než krimi nebo thriller je to rozhodně young adult literatura. Ale velice dobrá! Já jsem z knihy nadšená. Už jen díky tomu, že autorka skvěle ukazuje, že soudit umí každý. Jak lidi, tak v tomto případě a v těchto komentářích i knihy :) Nehledě na věk a myšlenkové pochody hlavní hrdinky - kdo z nás nebyl zamilovaný do totálního magora, ať hodí kamenem. Autorka byla právnička a já se spolu s ní velmi vyžívala v hlavní řeči advokáta Miji, i jednostranné státní zástupkyně.

15 26.04.2019

Na databázi jsem se registrovala v roce 2018 a Mengeleho děvče byla jednou z prvních knih, které jsem měla v “Chystám se číst”. A pravý čas/chuť/příležitost, to všechno přišlo až po čtyřech letech. Ono hodně mívám čtení na období a etapy - půl roku ujíždím jen na thrillerech, pak válečné literatuře a tak dokola.
Rozhodně ale vím, že tematiku holocaustu hodně dlouho vynechám, neboť Violin příběh mi na ni vzal všechnu energii. Ale v tom nejlepším slova smyslu, pokud se to tak dá říct. Ta bezmoc, ta nespravedlnost, ty naprosto šílený lidský osudy. Proč. Prostě jen proč.
Já vlastně ani nevím, co k tomu mam říct. Snad jen, že anotace nevyjadřuje nic z toho, co Viola musela zažít. O Mengelem se toho moc nedozvíme, za to Violy život, její cesta, její rozvětvená a krásná rodina, to vše dělá knize zpočátku nádhernou atmosféru a zároveň ukazuje Violy osobnost, která měla tu vnitřní sílu, aby všechny ty hrůzy přežila.
Zavírání očí nad dopady jakýchkoli válek a snad popírání nebo zlehčování veškerých nechutností a brutálností s válkami souvisejícími je prakticky stejně odporný jako vykonávání těhle mrdlých rozkazů. Ať už v roce eins zwei nebo letos.

14 23.10.2022

Po patnácti letech jsem ji četla znovu a prakticky jinak. Ne jako teenager, ale jako matka. S Carrie jsem uměla jako dítě soucítit, i když jsem byla jejím opakem. Jenže jako matka holčičky je to daleko horší. A nemůžu v tom vidět stoprocentní vinu spolužaček, ale jen a jen matky a jejich okolí. Takže vážně se mi potvrdilo, že v určitých dílech je velkej rozdíl, kdy je člověk čte.
King dokázal neuvěřitelným způsobem rozebrat psychiku šikanovaný holky, která je celej život pod nadvládou totálně mrdlý matky. Celá ta kniha je rozdělená na světlo a tmu, profánno a sakrálno, naději a beznaděj.
A je mi to strašně líto. Jasně, byla jiná doba. A jasně, je to vymyšlený, haha. Ale určitým způsobem si některé životní vzorce neseme s sebou po desetiletí a já věřím, že pokud budeme lepšími rodiči, budou naše děti lepšími lidmi.

Napsala jsem úplně něco jinýho, než jsem chtěla, ale snad budu pochopena.

14 29.03.2022

Strašně roztomilá klasika. Dialogy jsem si hrozně užívala, dedukce z hlavy Poirota jsem si zkoušela na sobě (haha, to bych se daleko nedostala), fantazie mi hrála na plné obrátky díky skvěle popsanému ději. Opravdu jsem se bavila!
A těším se, až budu stará babka, celou Agathu přelouskám bez přestávky. Takhle jí nedávám úplně to, co si opravdu zaslouží.

14 06.09.2021

Od Kinga mám nejzamilovanější povídku "1922" z knihy Černočerná tma, ta mě při čtení před deseti lety hrozně zasáhla a často na ní myslívám. A tohle je prakticky ta stejná tíseň jen z pozice ženské.
King umí napsat vlastně všechno. Tady zrovna napsal něco mezi brakovým románkem pro ženský, detektivkou a psychodramatem. Ale zas si říkám, jestli je třeba to škatulkovat, když je to nezaškatulkovatelné.
Dolores je smutná a chudá ženská, tu její ich formu včetně specifické hantýrky jsem si hned zamilovala, včetně jejího osudu.
Neskutečně lidský příběh. A možná je to aktuálně jedna z mých nejoblíbenějších kingovek.

14 25.07.2021

Perfektní!
Jako matka na mateřské jsem dostala i ubrečený nespavý děti a manželku v psychickým rozkladu, haha.
Plus k tomu pár sociopatů úhledně zabalených do strastí americké vyšší střední třídy.
Moc jsem se bavila.

14 10.05.2021

Deset let. Deset dlouhých let jedné italské rodiny, jednoho klanu, jehož zakladatel se rozhodl žít jinak. Podle vlastních pravidel. Položila jsem si stejnou otázku, která zazněla v knize. Co kdyby tohle udělal na světě každý?
Inu ne každý by na to měl kapacitu. To za prvé. A pak sice máme nějaké normy, zákony a morálku. Jejichž dodržování je vynutilné, ať už státním aparátem nebo většinovou společností. Ale s ohledem na to, jak vypadá (i jen v naší mini zemi) politická moc, jak vypadá random výklad zákonů a trestů soudní mocí, jak může politik vlastnit skrz naskrz devadesát procent země. Proč bych ve finále nemohla inklinovat ke spravedlivějšímu a jednoduššímu zákonu, jež udaly famiglie? Ale to jsem hodně odbočila.

Popis všech postav v knize a jejich osudů je perfektní. Kmotr je specifický v tom, kdy převážnou část kapitol zahajuje určitá postava, o ní se dozvídáme co je za člověka, odkud přišla a postupně její napojení na Corleonovi. I přes přehršel postav nehrozí se v nich ztratit, nit vypravování se netrhá, všechno perfektně šlape. A je to tak smutný a naléhavý!

Každopádně Kmotra jsem odkládala snad tři roky. Že to bude blbost a že se mi to nebude líbit, zase jsem předjímala a to se u knih nedělá! A ne. Je to skvělý. Mé italské srdíčko zaplesalo. Do Michaela jsem se zabouchla hned od začátku a nepustilo mě to. K Donovi cítím hlubokou úctu. Celý ten systém mě vlastně bavil, i přes jeho surovost. Jenže o lidech jako celku už nemám ani jedno dobrý mínění, takže co naplat. Já jsem nadšená a miluju to.

13 11.06.2023

Celé léto jsem se na ní dívala, jestli teda už. Nakonec jsem ji zmákla za pár dní, bylo to perfektní! Hoover má u mě jen dva póly - buď mě totálně nudí nebo naopak chytne a nepustí. A tak se vždy bojím, co mě zrovna u ní čeká.
Tady ten děj gradoval. A od začátku jsem opravdu netušila, kdo ten magor je a vážně jsem slepě věřila jen tomu, co bylo psáno. Konec mě neuvěřitelně dostal. Zápletka a celkově příběh fakt originální. Regulérně tady se trefila na první dobrou.
Ale to bych nebyla já, abych nezkritizovala ty šílený sexuální scény. Proboha, tolik??? Na každý třetí stránce se řeší, jestli oš.kal (ano, cituji!) první Jeremy Verity nebo ona jeho, tisíc popsanýho orálního sexu, při kterým jsem oběma viděla až do žaludku. To bych si ráda příště nechala ujít, děkuji.

13 24.08.2022

Strašně pěkná věcička!
Rosemary je roztomilá takovým tím staromilským způsobem, typická americká ženuška z předměstí, respektive zde z krásného obřího bytu na Manhattanu. Místo aby normálně mluvila, tak pípá jako ptáček a potichu se chichotá. "Gáááji, to je ale kráááásný byteček, prosíííím, pojďme se sem nastěhovat, jsi tak krááásnýýý, ach Gáááji!"
Jenže Rosemary má taky hlavně problém sama se sebou, jelikož na ní zanevřela celá její katolická rodina jako na tu rozmachanou, co je opustila a prchla z venkova do ateistického města, evidentně si nese s sebou na hrbu něco i z klášterní školy, a to dohromady s manžílkem pořád v luftu moc nejde. Pak člověka začnou napadat různé kraviny.
Ono na Rosemary by se klidně dalo dívat jako na rozmazlenou, naivní a psychicky labilní holku, co jí z nudy hrábne. Avšak to by to nemohla být ona. Levin ji vykreslil takovým způsobem, že se vlastně není čemu divit a nelze jí nic zazlívat.
Oproti tomu kdo mi ultra vadil, byli starci z baráku. Jako zásadový asociál bych se pozvat všetečnými seniory na večeři nikdy nenechala. A vlastně bych ani nechodila s egoistickým hercem. A potichu bych nepípala.

13 10.01.2022

Chtěla jsem napsat takovej ten můj obligátní sebeironickej a rádoby vtipnej příspěvek, ale ne. To si tahle kniha nezaslouží.
Pravda je, že jsem byla ke knize mírně skeptická. Kariku miluju, obdivuji ho jako autora, ale i tak jsem nevěřila, že by dokázal napsat skoro 700 stran takhle mnohovrstevnatého románu. A do čtení jsem šla s tím, že pokud knihu nedočtu do Vánoc, tak se na to opravdu vykašlu.
A brečím ještě teď. Brečím z toho, jak to všechno začalo, co všechno se muselo stát, jak to skončilo. Brečím nad tím, proč proboha to napsal tak strašně autentický. Brečím kvůli tak šílenýmu osudu tak šílenýho počtu lidí.
Postupně jsem si hrdiny zamilovávala a pak je postupně nenáviděla. Taky jsem se nespočtukrát zarazila nad precizností dobových reálií, popisy architektury, psychologií postav, naprosto děsivými dialogy, vlastně nad vším. Nerozumím tomu, prostě mi nejde do hlavy, jak na pár stranách popíše Karika šumění větříku a vůni jehličí támhle někde na kopci v Ružomberoku a na dalších už jede za oceánem válka gangů tak odporných týpků, že jsem je cítila až sem. A pak ten Mengele.
Asi dvacet třicet knih týkajících se jakýkoli války nebo koncentračních táborů nebo genocidy jsem četla. Ale nic nebylo takhle ohavně (ne)lidský. Hlavně jsem při přečtení první poloviny (prvního dílu) netušila, co mě čeká dál. Dlouho budu na Viktora a Karla myslet.

Nejvíc mě zasáhla myšlenka Viktora, který si v jednu chvíli uvědomí, jak v USA gangy zabili za několik let "pár" tisíc lidí a že Amerika z toho byla celá děsně hýn. A v koncentráku jich do plynu šel ten samý počet za několik hodin...

13 16.12.2021