Dolores Claiborneová

5 25. července

Od Kinga mám nejzamilovanější povídku "1922" z knihy Černočerná tma, ta mě při čtení před deseti lety hrozně zasáhla a často na ní myslívám. A tohle je prakticky ta stejná tíseň jen z pozice ženské.
King umí napsat vlastně všechno. Tady zrovna napsal něco mezi brakovým románkem pro ženský, detektivkou a psychodramatem. Ale zas si říkám, jestli je třeba to škatulkovat, když je to nezaškatulkovatelné.
Dolores je smutná a chudá ženská, tu její ich formu včetně specifické hantýrky jsem si hned zamilovala, včetně jejího osudu.
Neskutečně lidský příběh. A možná je to aktuálně jedna z mých nejoblíbenějších kingovek.

45 21. července

„Člověk někdy musí být velká mrcha, aby přežil. Ono někdy ženský na světě nezbývá jiná jistota než být mrcha.“

S Dolores Claiborneovou jsem se poprvé setkala krátce po maturitě a byla jsem u vytržení. Tohle napsal chlap?! Jasně, Stephen King tehdy už dávno kraloval v mém žebříčku oblíbených autorů, ale stejně… Jak mužský mohl takhle dokonale popsat obyčejnou ženskou, její práci, problémy, trápení, prostě psychiku, duši? A nemyslím jen ráznou Dolores, ještě více fascinující byla Vera, ta příšerná mrcha Vera, do značné míry hybatelka děje. Až mě překvapuje, jak ohromně jsem si tehdy užila místy humorně podaný, přesto temný, tragický příběh. Zajímavým zjištěním bylo, že tahle kniha o vztazích s manželem, dětmi a zaměstnavatelkou kupodivu baví i některé pány (samozřejmě jen ty vnímavější, můj otec nebo švagr by se podobného titulu nedotkli ani botou, není totiž o traktorech, o válce ani o pivu, sexu je v něm rovněž zanedbatelné množství).
S opakováním četby jsem nespěchala – dávné nadšení zanechalo v mé hlavě plno detailních vzpomínek. Viděla jsem také filmové zpracování, výrazně zaostávající za literární předlohou (ač mám ráda Kathy Bates) . Návrat ke knížce po téměř čtvrt století mé dojmy nezměnil a jestli, pak jedině k lepšímu. Příběh i styl vyprávění je stále špičkový, byť s lehce rozplizlým závěrem. Určité výhrady mám akorát k překladu, někdo se zoufale ostýchal používat silnější výrazivo. Příště zkusím číst v originále, třeba se do té doby naučím angličtinu natolik, abych text zvládala plynule a bez slovníku v permanenci. 90-95%

2 15. července

I když jsem se do děje zpočátku nemohla ponořit, nakonec jsem ráda, že jsem tohle dílko neodložila (ostatně jako vždy, když jde o Kinga). Slupla jsem Dolores během několika příjemných odpolední a můžu říct, že mě ta stará rašple neskutečně bavila. Příběhu nechybí napětí, humor, nadsázka ani spád. Tak nějak máte pocit, že by to klidně mohla být vaše sousedka, která se rozhodla na stará kolena povykládat pravdu o svém nelehkém osudu. Sympatie zaručeny!

7 16. června

Skvělá ukázka toho, že King prostě dokáže psát nevšedně o všedních věcech.
I přesto, že tu neřádí nějaké pravěké zlo, nebo nepropuká žádný virus, prostě jen jedna starší ženská vypráví o svém životě, je to prudce čitelné :) Bavilo mě to od začátku do konce, délka knihy byla ideální, taková chuťovka.

5 07. června

(+ SPOILER) Naprosto dokonalý King.
Hned na začátku se dozvídám, že Dolores zabila manžela, ale i tak ji fandím od začátku do konce a hltám každou větu její smutné zpovědi.

5 25. května

(+ SPOILER) Dolores Claiborneová - 66 let. Žena, která nejde pro ostřejší slovo daleko, vražedkyně, která zabila svého manžela a byla obviněna z vraždy své dlouholeté zaměstnavatelky. A přes to všechno byste s ní po přečtení této knihy rádi zašli na kávu, nebo odpolední čaj. Opět smekám, pane Kingu.

36 25. dubna

Úžasné, báječné, dokonalé. Pro mne to byl pan King podruhé. Konečně jsem se k jeho práci odhodlala a nestačím se divit... Měla jsem jej zafixovaného pouze jako autora hororů a ono ejhle...tento muž dokázal stvořit tak pozoruhodnou a naprosto uvěřitelnou ženskou postavu. Klaním se a smekám... A ten jazykový projev, takové hlazení prací se slovy. Okamžitě si autora řadím ke svým oblíbeným.