Vypravěč

Do tmy a Ke dnu se mi cetly nejak lepe.. popravde me to mrzelo, pribeh mi prisel zajimavej, i vraceni se v case. Ale proste jsem nezvladla tucnou cast textu, na me moc abstraktni a uprimne i zbytecne. Knihu jsem nedocetla, moc jsem se do ni nutila a tucne pasaze preskakovala, az mi to cele nedavalo smysl docist.

Kniha plná jinotajů, narážek, představ, skrytých tajemství, nevyřčených traumat. Až po druhém přečtení jsem se zorientovala a přijala tento svět. Svět rodinných tajemství, prokletí, závazků k předkům. Ale také rozhodnutí k osobní svobodě a odpovědnosti. Žít život sama za sebe. I když nelehké dílo, moc jsem si z něj odnesla.

(SPOILER) Souhlasím s tím, že kniha je někdy těžká k pochopení a místy jsem se ztrácela a vlastně doteď nevím, kdo co byl pan červ, ale celkový pocit ze čtení je i tak pozitivní. Příběh je napsán opravdu dobře, retrospektivy do minulosti krásně vysvětlují současný děj a umělo mě to i překvapit. Velmi nevšední čtení, ale jednou za čas je fajn něco takového smlsnout.

Vážně divné. A docela náročné a těžce pochopitelné. Přitom ale čtivé.

Kniha mi přišla zvláštní.

Anna Bolavá píše jako když ten nejlepší malíř maluje na plátno něco důvěrně známého, ale nepokouší se o hyperrealismus. Je to opravdu skvělá próza, po všech stránkách odvážná a lišící se od všeho ostatního, co u nás vychází. Anna Bolavá je pro mě jednou z hvězd.

Knihu jsem nedočetla. Zpočátku to vypadalo, že to půjde, ale začala jsem se ztrácet v rovinách časů, osob i vypravěčů.
Když lékař prohlížel malého Vítka ( tedy už str. 85) a začal tučný text, vůbec jsem se nechytala. Do konce už jen přeskákala, zda mě něco nezaujme, ale ztratila jsem se v těch vztazích, složitých bytostech, skutečnu a neskutečnu úplně.
Možná by mi stačil jen ten příběh rodiny, kluci, rodiče, těžká doba, ale magické prvky, kdy nevím, která bije….to vše činilo knihu nestravitelnou.
Škoda, autorka píše dobře, a obě děti mě zajímaly, ovšem v podhoubí toho divného červího příběhu jsem je nebyla schopna sledovat a uchopit.

No, tahle A.Bolavá mi dala zabrat. Vůbec si nejsem jistá zda jsem děj správně podchytila, anebo si Vypravěč hrál i se mnou. Myšlenka obrovského červa, hloubícího podzemní chodby pod zahradou Běstvin a dědy, který ho krmí prasaty mě dobře tedy nedělala. No a lidské postavy, jejich vztahové peripetie a bolesti a Vypravěč co jim naslouchá...

Tak tato kniha asi vice sedne mladsim ctenarum. Rozhodne nesplnuje kategorii magickeho realismu, jak se nekdo pokousel v komentarich naznacit… magicky realismus ve vas totiz vyvola zazitek chaosu, zmatku a carovnosti v naprosto zvucnem, chutnem a barevnem svete.. tady bych rekla, ze autorka vymyslela pribeh, u ktereho notne tlacila na pilu, az vykouzlila fantaskni magorii… prestoze obdivuji predchozi knihy, zejmena Do Tmy a jeji pokracovani, tady jsem si uzivala zacatek a stred a konec vylozene protrpela.. cekala jsem nejake obrovske velke wau, ale to se odehralo jen v autorcine hlave.. mne to dal nepredala a trochu jsem v tom videla amaterske pokusy nactilete divky o prvni opravdovy pribeh.. mozna se autorka prepalila? Mela na sebe vysoke naroky? Protoze starsi knihy jsou vyborne.. tady byl kamen urazu samotny pribeh, jeho konstrukce, jeho snaha o napeti a vypeti, ale vyslo to do ztracena.. kdyby mi bylo 20, asi bych si z toho sedla na zadek, jako naivni Mia ze sveho Vitka… ale dospely clovek se ctenarskou zkusenosti asi zada uz neco vic… nebyl to ani horor, ani pohadka, ani roman.. spis pokus. Podle me moc nevysel, byt zacatek a hodne momentu z knihy se mi libilo. Anne Bolave slusi obycejne pribehy. Ty dokaze vypravet neskutecne neobycejne… toto mi nesedlo, konec me nudil.. uvidime, co nabidne priste..

určitě zajímavá kniha, zápletka mi lehce připomínala Kingovo To, ale trochu zmatené čtení

Hodně zvláštní. Jen jsem měl problém, že jsem měl pocit, jako kdybych to už četl. Přeházené vyprávění (Kde jsi, když nejsi) postupně skládá příběh od konce. Atmosféra až hororová s mysteriózními prvky (Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové) a magický realismus po česku (Moje nejmilejší kniha, Uranova).
Nebýt toho, určitě bych hodnotil výš. Takhle mě kniha úplně nechytla.

02.02.2025

No co k tomu napsat?
Náročný a přesto velmi zajímavý příběh kamarádů od dětství až po těžké dospívání. Výčitky svědomí, táhnoucí se od dětství.
Ale trilogie Do tmy, Před povodní atd. se mi líbila více.

Přes emoční i myšlenkový zmatek jsem zcela pohlcena nutkavě četla dva dny pouze s nezbytnými přestávkami. Napětí, obavy, sem tam záblesk pochopení, které je většinou vzápětí postaveno vzhůru nohama. Tmavomodrý svět. Svět skrytých tajemných těžko rozklíčovatelných vztahů, sympatií i antipatií. Magie. Dlouho jej budu vstřebávat. Čtěte!

Na českém literárním kompostu vyrostlo cosi opravdu pozoruhodného. Původní vypravěč je spíše našeptavač. A legenda běstvinského panství má moc přitáhnout si svého protagonistu.Ten jí prochází a je to vlastně zkouška za zkouškou. Síla příběhu, jenž se tváří jako osud. Nakonec ale vychází najevo, že i když to není vůbec lehké, tak vyprávění vlastního příběhu se musí ujmout každý sám, zvlášť pokud se mu ten pro něj připravený nezamlouvá. Jinak se bude všechno jen nesmyslně opakovat. Text Vypravěče má obrovský vnitřní tah, autorka ví přesně, kam míří a jak to má podat, a tentorát se dokonce dočkáme i smysluplného vyústění. Za mě velká spokojenost...

No to byla zase hrůzostrašná jízda! Knihy od AB nejsou jednoduché - jde o velice náročné čtení a hrozné na tom je - jak prorostou do čtenáře a není úniku - v tom je autorka geniální. Těžké komentovat.. děsivé čtení, při kterém se těžko dýchá! Čtenářský zážitek obdivuhodný

Nikdy nepřestanu autorku uznávat za zážitek vyvolaný knížkou Do tmy, ale od té doby se mi vzdaluje.
Vidím tu promyšlenou práci s motivy, jazykem, časovými rovinami. Příběh jsem uchopila po svém – jako proces spisovatelovy tvorby. Vypravěč si s postavami dělá, co on sám uzná za vhodné, přivádí je do těžkých, někdy až životu nebezpečných situací, nutí je dělat strašné věci. Má na to právo, je všemocný. A tady také krutý, odporný a vulgární, což je samotná podstata tohoto románu. Možná je to odraz autorovy trpící, BOLAVÉ duše během psaní, kdo ví. Bohužel, tím bylo pro mě dílo jako celek v přímém protikladu k autorčině větě z poslední kapitoly: „Máme-li si příběh užít, musí nám v něm být dobře.“ Mně dobře nebylo, doslova a po celou četbu. Nepohoda a znechucení nejsou pocity, jež chci u čtení zažívat, byť to tak bylo (možná i) zamýšleno (?).

Maličko jsem s tím bojovala ale vysledku to autorce odpouštím. Možná mě však v tomto případě víc uvízne v hlavě forma.Velice atmosferická kniha které je třeba se opravdu na míru přizpůsobit Ale takových knih moc není a je potřeba je vždy zavnímat.

Opravdu originální kniha. První třetina pro mě byla náročnější, pořád jsem si říkala, co to sakra je?? Pak jsem do děje naprosto zapadla a byla zvědavá, co z toho vyleze:) Vylezl ne příliš roztomilý zahradní mazlíček a s ním spousta špatného svědomí, výčitek, bolestivých vzpomínek... ale taky pevných pout, odhodlání a nekonečného množství fantazie.
Specifický magický realismus cinknutý fantasy.

Kniha o životě. O výčitkách a svědomí a o touhách. Je napsaná stylem, který umí paní spisovatelka Bolavá naprosto dokonale.