Vypravěč
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497514/bmid_vypravec-vLf-497514.jpg
4
213
81
V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít... Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi dokonale sedla do podzimní atmosféry. Bolavá dokáže vytvořit literární scenérii podmanivou pro všechny smysly, a zvláště zde jsem si to užívala plnými doušky. Nadšená a naprosto chycená v legendě. Líbí se mi hrátky se slovy, s významy, s příběhem jako takovým. S vypravěčem a postavami. Cítila jsem to vábení příběhu od začátku až do konce, možná čím dál intenzivněji. Jako by v tom byl kus i mého vlastního dětství a mládí. Oživlá nostalgie, stále tepající svým vlastním životem.
No, tak tohle bylo něco!
Autorku mám ráda a baví mě její styl psaní. To je podle mě ta nejdůležitější věc, se kterou musí každý čtenář vzít Vypravěče do ruky. Protože pokud to tak necítíte, nedáte šanci příběhu, který je psaný tak, aby ve vás rostl. A budete si říkat: "Tak to je fajn, jak aurorka chodí furt kolem horký kaše, zvláštně, sic krásně, u toho blekotá, ale dostane se někdy k pointě? Jako co to je jako?!". A to by byla škoda. Protože to, jak autorka celou dobu jemně naznačuje. Jak vás nutí vymýšlet si v hlavě své scénáře, o co přesně jde, protože se bráníte představě, že prostě jenom vykrádá "knihu knih" (o kterou jde, vás napadne hned po přečtení anotace). Což působí jako skvělý zastírací manévr. A je mi jasný, že kdo od Anny Bolavé ještě nic nečetl a vadí mu styl psaní, knihu kvůli tomuhle možná odloží. A to je pro něj dobře. Nebude vědět, že to byla největší chyba jeho života. Ale my ostatní, my to budeme vědět. My budeme vědět svoje. A to je pro nás dobré...
Moc doporučuju :)
Alegorie? Jedna velká metafora? Celou dobu jsem se ptala, jaký je autorčin záměr? Většinu stran jsem proklopýtala. Odkládala jsem ji a zase se k ní vracela. Krásná čeština a smyslové prožitky mě nakonec vždy popostrčily dál. Zdaleka jsem ale nebyla schopná pojmout vše, co na nás autorka naložila. Zkouší, co hrdinové, potažmo čtenáři vydrží? Dějové díry se objevují stejně často jako díry na zahradě. Vypravěč si s nimi hlavu neláme, autorka je s nimi v pohodě a i já se nakonec přistoupila na to, že to tak má prostě být a že je to tak správně.
Přes 3* jsem se propadla ke 2*, několikrát knihu vzdala, avšak Běstviny si mě zase přitáhly a společně jsme dospěly do pětihvězdičkového finále. Závěrečné win na obou stranách.
Pokud už knihu rozečtete, pokud přijmete to, že si s vámi autorka dělá absolutně, co chce, nevzdávejte se, stojí za to vybojovat ji až do konce a ukázat vypravěčce, že dokážete, stejně jako její hrdinové, vyjít ze své komfortní zóny a postavit se zlu kolem i v sobě.
Zvláštní kniha. Děti, které by potřebovaly pomoc odborníka, zlo kolem.... Občas jsem se ztrácela a nemohla pochopit, co chce autorka říct. Kam míří....
Nevím, zda jen náhodou nikdo ze čtenářů této knihy nečetl i " K moři" Petry Soukupové nebo to časem zapadne v paměti, ale jelikož čtu tyto knihy krátce po sobě, nejde si nevšimnout podobností; kapitoly nazvané jmény postav, vynechávání přísudku ve větách - "Konečně všichni v posteli." (str. 39), postava řidiče pekárenské dodávky účastnící se dopravní nehody (str.41), atd. Působí to na mne dojmem, že si paní Adamová přečetla (za mne) velmi povedenou knihu o rok mladší Petry Soukupové, která tu svou vydala o 15 let dříve, což jí inspirovalo- ať už vědomě či nevědomě - k napsání knihy své, kterou si kvůli spoustě podobností netroufnu hodnotit, jelikož v mých očích ztrácí punc originálu.
Celkem v knize figurují 4 typy písma, 2 z nich připomínají Pratchettova Morta (a Smrtě), je zde několik různě se střídajících dob, ve kterých se děj odehrává, kdy chronologie moc nedostává slovo, závěr trochu evokuje Wildovo Strašidlo cantervillské. V některých knihách se vracím zpět pro upřesnění, tady mi to přišlo zbytečné a možná i nemožné. Nelogičnosti na sebe samy upozorňují, cokoli je možné, když se to zrovna hodí. Na druhou stranu snad každý autor píše z nějaké insprace, kterou může být vlastní zkušenost nebo představa a ta zase může být ovlivněna další spoustou věcí včetně knih jiných autorů. Mám z toho dojem poměrně čtivého galimatyáše, ke kterému bych se podruhé nerad vracel. Proto tento komentář; jako obrana proti vlastní skleróze za účelem ušetření času, kdybych se ke knize po čase dostal opět a opět bych i váhal, zda dočíst či ne.
Anna Bolavá se toulá temnými, bolestnými zákoutími lidské duše, povahy, života. Odkrývá, co by mělo zůstat utajeno, podsouvá, co nemělo být nikdy řečeno, uděláno či prožito. Ta, jejíž druhé jméno je Bolavá, nezklamala a do světa pustila další hrůzné, tísnivé, bolavé dílko. Hlavní roli tentokrát hrají běstviny (moc pěkné pojmenování). To ta živoucí hromada hnoje určuje, jak a kam se ubírá život generací Křížů. I zde se Bolavá noří do magického realismu a čtenář úspěšně tápe či váhá, zdali čte řádky geniální autorky nebo zdali je mu servírovaný napříč generacemi rozkročený, tajemstvími opředený, ale docela hutně matoucí text, který nechce nechat nahlédnout do své podstaty. Zejména první polovina knihy nepřipraveného čtenáře úspěšně rozkládá mezi hororové scény a dramatické rodinné vztahy, kde každá jednotlivá postava má nejen svou povahu, ale i pěkně opepřenou anamnézu. Jistěže tu nenajdete jedinou normální, vyrovnanou a úspěšnou postavu. Tyto do světa Bolavé nepatří. A tak se čtenář zmítá mezi zbabělostí, hypochondrií, komplexy méněcennosti, obětovanou láskou, závistí... to vše promítnuto přes filtr jednoho tlustého, ohavného červa, který hlodá, nahlodává, rozežírá, žere. Uznávám, že nápad je to téměř velkolepý. Jen ten děj místy takříkajíc trochu drhne. Hodnocení zaslouží ale vysoké.
(SPOILER)
*Spoiler alert*
V té knize se na mě až příliš zvrací. Netřeba dostávat emoce z lidí jen blitím. Líbila se mi ta dětská dějová linka, přišla mi propracovanější a pak ten zbytek byl jako z rychlíku. Také mi přišlo, že boj s vypravěčem přišel pozdě. Vůči vypravěči jsem byl čím dál víc netečný, až mi nakonec vlastně bylo jedno, co se s ním stane. Dvě hvězdy za léta páně 1984 na Běstvinách a v Petrovicích.
Mně se kniha líbila moc! Jako všechny od Anny Bolavé. Autorka má zvláštní styl vyprávění, který možná nesedne každému. Pro mne je to ale vždy moc příjemné čtení, i když se přiznám, že ne úplně všemu rozumím. Ale to vůbec nevadí. Je to prostě takové tajemné, fantaskní, mysteriózní, snové...
Moje první kniha od Bolavé. Nedočtena. Na 180 str. jsem to zabalil, nemá smysl se do něčeho nutit. Nevadí mě jakási komplikovanost, střídání dějů či vypravěčů. Jednoduše mě to nebaví, nebyl jsem se schopen začíst. Často čtu většinou nesmyslná srovnávání našich současných spisovatelek. Mám-li na tuto hru přistoupit, pak Bolavou vnímám jako lepší spisovatelku, nežli je třeba Mornštajnová či Lednická. Co je to ale platné, když jejich knihy alespoň dočtu, Bolavou nikoli. Lepší spisovatelkou je Alice Horáčková a v ženském pelotonu podle mne jednoznačně vede Teorie podivnosti Pavly Horákové.
To zmiňuji jen tak na okraj, na vysvětlenou, podle jakých měřítek a kam jsem si sám Bolavou zařadil. Prozatím tedy, zkusím ještě Do tmy.
(SPOILER) Co když čtete knihu a vypravěč má potřebu komentovat, co postavy dělají? A co když postavy pochopí, že jsou součástí nějakého příběhu a někdo s nimi manipuluje? Něco, co je převyšuje. Podivná síla, zlá bytost, žijící na Běstvinách, sledující je ze své oblíbené hrušně. Budou postavy schopny vzbouřit se osudu a svůj příběh si odvyprávět samy? Co musím extrémně vyzdvihnout je vhled do dětské psychiky hlavních hrdinů. To, jak tady všichni uvažovali, co se jim honilo v hlavě, jak řešili blbosti, které ale z jejich úhlu pohledu byly extrémně důležité. Dokonalé! Příběh mě bavil velmi, manipulace vypravěče a jeho zlé průpovídky také. Proč tedy ne plných pět hvězd? Je to za mě hlavně až příliš překombinovaným závěrem, který není špatný, ale určitě by to šlo lépe. Obzvláště bych ubral z posledního souboje. Zbytek jsou ale velké zprůměrované hrášky nahoru :)
Stručně řečeno: nejnormálnější kniha Anny Bolavé. V jádru vztahový román s postavami, které se nijak moc nevymykají, a s fantastickou zápletkou, vedle které se dál točí obyčejné životy. Není to ta autorka z jiné dimenze jako v Do tmy, ale po minulé knize tuhle formu přístupnějšího pojetí beru a potěšilo mě. Je to svižné, zábavné, napínavé, standardně úžasně sugestivní, jakmile se vynoří i jen kousek přírody (a že tam těch kousků i kusů je), hlasy jednotlivých postav možná nemluví vždycky překvapivě, zato ale realisticky.
Nadto ale Bolavá vytvořila metapostavu Vypravěče. Obludku polosymbolickou, polotělesnou (to má společné s Poeovým Havranem, jen místo aby vlastní hmotu časem ztrácela, tak ji nabaluje). Jak se cítí vypravěč, když tvoří postavu a posílá ji sem a tam jako na nitkách? A jak se cítí ta postava, když by chtěla na jednu stranu, jenže ji vlečou na druhou? Mám ráda literární hříčky a tohle je zajímavé (a trochu podvratné) nakouknutí do hlavy autora, který postavám s rozkoší kazí život. Psychologie mi přišla podařenější než závěrečné akční zúčtování, ale proč ne. Navíc je to graficky moc hezky provedené (i když i Odeon už plýtvá volnými stranami a zvětšuje font).
Mám ráda příběhy Anny Bolavé a je jedno, jestli se při čtení brodím bylinkami, bažinou nebo hnojem. Vždycky je něco dalšího schováno pod tím. Tady to jsou ještě svědomí a výčitky. Určitě jsem na 100% nepochopila, co je v příběhu skutečnost a co alegorie, ale vůbec mi to nevadí. Vyprávění ve dvou časových rovinách nám ukáže vývoj postav a vizuální stránka nám pomáhá rozlišovat, kdo zrovna mluví (myslí). Vypravěč :"Výčitky svědomí. Jsou jako vši...nezbavíš se jich snadno."
Od autorky jsem už četl knihy DO TMY a KE DNU, které se mi líbily. Kniha VYPRAVĚČ se mi také líbila. Je to příběh bratrů VÍTKA a JÁCHYMA, kteří se ocitají na Běstvinách. Toto místo je opředené legendou.
V románu se vyskytují různé časové roviny a také různí vypravěči. Líbilo se mi, že vypravěči jsou odlišeni různou barvou (klasické písmo, tučné písmo, modré písmo). Kniha kombinuje prvky mysteriózna a hororu. Kniha je náročnější na četbu, z druhé strany mi přinesla čtenářský zážitek a celkově mě bavila. Dlouhou dobu jsem nic podobného nečetl a vtáhlo mě to do děje.
Hodně silná kniha, sugestivni, az mi bylo místy fyzicky špatně. Je červ metaforou pro naše strachy a "to se prece musi udelat, jinak..."? Je tam těch metafor víc? Jako autorka ma muj obdiv, jak na tohle sebere inspiraci. Hlas výpravece jsem možná nepochopila. Ale rozhodne se mi líbilo vraceni do detstvi (akorat tam tech casu bylo az moc, 1984, 2011, 2011 ve kterém se vzpomina na 1984, ze začatku jsem mela trochu problem).
Kniha "Do tmy" je moje srdcovka, od jejího vydání ji čtu každý rok v době kvetení lípy zas a znovu, líbily se mi i "Ke dnu" a "Před povodní" s jejími mystickými prvky... Annu Bolavou jsem poznala osobně a na její novou knihu jsem se moc těšila... Ale ač jsem čtenář vnímavý a trpělivý a ač mám ráda fantasy i magický realismus, musím se v tomto případě připojit k těm čtenářům, kteří se do knihy pustili s nadšením, ale jak příběh pokračoval, museli se do četby nutit... A to jsem si knihu tak moc chtěla přečíst... Rychločetba nezabrala, tady je totiž třeba věnovat pozornost každému slovu... je mi to líto, ale čas je příliš vzácný, než abych četla něco, do čeho se musím nutit, takže knihu odkládám do nedočtených, byť jí dávám malou šancí, že ji třeba někdy dočtu. Jako nedočtenou nemůžu hodnotit... Nicméně po stránce jazykové a vypravěčské by to bylo u Anny Bolavé jako vždy na pět hvězd, ovšem příběh samotný?
Dokonalé.
Ale více zapíšu, až se na to vyspím a všechno si řádně promyslím. :) trvalo mi to pár dní, ale je to tu!
Anna Bolavá je naše nejvíc nejlepší autorka, alespoň já to tak cítím. Na každou její knihu se vždy moc těším, protože mi dává v knihách vše, co od nich vyžaduji- brilantní příběh, který ve mně zůstává i po dočtení, napjatou atmosféru, nějaké tajemství, přírodu. Já vůbec neřeším, o jaký žánr se jedná, já se tím prostě nechávám unášet.
Běstviny. Místo, které se vám vryje pod kůži stejně jako červ, nebo Vypravěč, který toto místo, stejně jako postavy "ovládá". Já jsem si Běstviny zamilovala stejně jako Vítek, i když jsem se spíše podobala Jáchymovi, jeho staršímu bratrovi, který Běstviny nenáviděl.
Příběhem nás provází Vypravěč, a legendou je tu červ. Oba jsou tajemní, ale postupně se nám odhalí.
Co když se postavy vzepřou Vypravěči?
Těším se, až se na Běstviny vrátím. Fakt moc.
Jako by Kingovo To, převlečené za Lovecraftova Červa, vyprávělo svůj příběh, převedený do české kotliny. A jako by na temný děj, v němž se Lada proměnila v Běstviny, kanalizace v kompost, hlavních postav je o něco méně, ale také se pohybují v dětství a dospělosti příznačně po sedmadvaceti letech, byla naroubována zpráva o tom, kdo je vypravěčem, autorem nejen životů bratrů Křížových, Rikyho a Barunky z knihovny, ale také těch našich... Pro mne Anna Bolavá opět ušla kus cesty, tohle je jazykově a stylově stejně podmanivé, přitom napínavější a o něco přístupnější než Trilogie.
Je to jedna z knih, co mě zaujaly při nominací h na Magnesii literu hned ve 2 kategoriích - a to za prózu a fantastiku. A protože fantastiku teda vážně můžu, volba na přečtení byla jasná. Předně knížka má fantastické provedení grafiky a designu obálky. V knížce se střídá styl písma podle děje a zda tajemný vypravěč, který je nepolapiténým tvorem -netvorem, vstupuje na povrch děje. Obývá zahradu na dávném šlechtickém sídle Běstviny, kde v zemi a zvláště v kompostu vzadu na zahradě sídlí obrovský červ, který se pídí po své potravě..stravuje se pocity ale ne jen jimi a žádá si své oběti..Děj začíná v okamžiku, kdy si již dva dospělí bratři Vítek a Jáchym Křížovi s Bárou a Ríšou, se kterými jsoupřátelé již od dětství (a Bára je i manželkou Jáchyma) jedou vyzvednout své dědictví-statek Běstviny s jejich živoucí legendou. V ději se však postupně vracíme do jejich dětství a dospívání, které je spojeno s tajemnou zahradou, skleníky a statkem Běstviny a jeho záhadami.
Střídání časových rovin je propracované a výborně projdeme osudy a vývojem všech postav. Do osudu všech postav zasahuje tajemný vypravěč, který nám předkládá tento příběh. Napětí graduje až do finále knihy, ve kterém se Vítek - nový správce Běstvin vzepře svému vypravěči.
No to finále knihy je trochu matoucí a v mnohých komentářích je popsáno - co jsem to vlastně přečetl? Kniha je supr čtivá, akorát jsem furt musela přemýšlet jestli čtu fantastiku nebo je to jen důkladně zdokumentován progres latentní duševní nemoci hlavního hrdiny. Ale to jako fakt, kdy ve finále knihy už propukne naplno. Protože jsem fakt netušila ani po dočtení, tak jsem se koukla na rozhovor s autorkou, která mluvila o tom, že chtěla napsat horor. Tož tak teď fakt nevím, co se v tom kompostu na Běstvinách schovávalo. Nicméně i přesto je kniha vážně dobrá a stojí za pozornost.
No a včera nám na naší zahradě komplet shořel celý kompost samovznícením - tak to byl vážně asi horor a Magnesia litera by si asi měla rozšířit své kategorie.
Štítky knihy
tajemství psychologické romány mysteriózní, mystéria Magnesia Litera české romány metafikce
Zajímavě napsané, ale na mě hodně depresivní.