Vypravěč
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497514/bmid_vypravec-vLf-497514.jpg
4
213
81
V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít... Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.... celý text
Přidat komentář
Tohle bylo moje první setkání s autorkou (jako poslední dobou všechny knížky v rámci výzev.)
Díky #sccestiautori jsem se tedy dostala k této české autorce a teda jsem na vážkách, jak tuto knihu hodnotit.
Kniha má nádhernou obálku, která naprosto ladí i k obsahu a autorka si neskutečně hraje s různými styly písmen a přeskakuje mezi pohledy na děj.
Ze začátku mě postava vypravěče mátla, ale líbilo se mi, jak hází dalším postavám vidle do toho, jak co vidí a pomohl poodhalit bolestivou minulost a tajemství.
Taky na mě dost zapůsobila atmosféra, která z mého pohledu byla jak od Kinga a to je něco, co vyloženě hltám.
Bohužel konec pro mě byl strašně zmatený a nějak jsem celkově nepochopila, co tedy byla skutečnost a co fantazie party dětí, které tráví své volné chvíle na Běstvinách. Myslím, že si to každý může pobrat po svém a tady se určitě fantazii meze nekladou, ale obecně mám radši, když se všechny nitky rozmotají a já dostanu ucelený obraz toho, co se vlastně stalo.
Ale dost možná jsem se touto knížkou netrefila do své aktuální nálady. Každopádně bych autorku mohla klidně doporučit a doufám, že si přečtu i další knížky, protože tohle je prostě neotřelé, zvláštní a jedinečné. Ale určitě ne pro každého.
Upřímně jsem se držel v knize díky oné originalitě, která tahá významnou část. I tak z toho šlo vyždímat za mě víc. Trochu mi to připomnělo tasemnici ze Špíny. I tak je super vidět, že se lidé nebojí experimentovat.
Barvitý jazyk, úžasná symbolika a mystická rovina, základem příběhu je v podstatě jednoduchá dějová linka, která je rozpracovaná do složité kompozice, ve výsledném dojmu až překombinované. Vyprávěcí talent Bolavé to ale ustojí.
Běstviny, místo uprostřed lesů, na samotě, s malým zámečkem a zahradou. To je místo, který by jako rodinné sídlo chtěl každý.. Možná až na rodinu Křížů. Místo totiž opřádá legenda o Běstvinách, která vypráví, že pod zemí žije obrovský červ, který se čas od času rozhodne vylézt na povrch a potřebuje se nakrmit. O legendu i červa se stará děda Kříž, a potřebuje svého nástupce, aby legenda neuhasla.. ideálně jednoho ze svých vnuků, Jáchyma nebo Vítka. Jeden Běstviny nesnáší, druhý je miluje. Tak který to asi bude?
Tahle kniha, to byla jedna velká divnojízda! Jeden den mě to bavilo maximálně, příběh jsem s hlavními hrdiny žila a druhý den jsem byla absolutně mimo a nechápala jsem nic. Kniha určitě vyžaduje čtenářovu maximální soustředěnost, otevřenost a barvitou představivost.
Kniha je pojatá velmi fantaskně až metaforicky, je na každém čtenáři, co si z knihy odnese. Může se ale stát, že si z knihy někdo odnese jen zmatek v hlavě. A to se trochu stalo mě. Po přečtení jsem moc nevěděla která bije a tady jsem úplně nejvíce ocenila to, že jsme knihu četly společně a holky mi závěr vysvětlily.
Tohle je určitě kniha velmi kontroverzní. Kdo ji pochopí, bude ji milovat a oceňovat autorku za její práci, kdo ji nepochopí, pravděpodobně bude zmatený a říkat si, co za paskvil to je.. Já ji sice nepochopila, ale i tak Annu Bolavou velmi oceňuji, protože jak tohle dokázala vymyslet klobouk dolů! Velmi se mi líbí nápad s různým druhem písma, které má znázorňovat různé vypravěčovi podoby, jaké, to ale pořádně zjistíte v průběhu knihy. Dokážu si představit, že tohle je jedna z knih, kterou budou studenti rozebírat v hodinách literatury a metafory příběhu interpretovat svými vlastními slovy.
Kniha rozhodně nesedne každému, ale doporučuji ji alespoň zkusit, kdo pochopí, může najít opravdový skvost uprostřed české literatury.
Originálně pojatá kniha o tíze osudu, poutech vlastního svědomí a touze po osvobození duše a po nalezení odvahy žít si po svém.
Jak knihu chápu já - Běstviny (sídlo kde se děj odehrává) jsou sice skutečné, ale ty pravé "Běstviny", toho pravého "červa", který hlodá a požírá nás zevnitř, který chce být krmen, aby nás nezahubil, toho si neseme každý v sobě. Stejně jako každý se můžeme vzepřít tomu, co od nás očekává okolí, společnost a naši nejbližší, a stát se vypravěčem vlastního osudu, jen musíme najít sílu a rozetnout pouta výčitek a zkostnatělých způsobů myšlení, která nás svazují.
Důležitý je příběh hlavních postav, jejich vývoj, uvědomění si svých kostlivců ve skříni a odpuštění. Jeden druhému, ale hlavně sami sobě.
Nenasytného červa, vypravěče, všechny ty "magické" a "fantastické" prvky, chápu jako metafory, v podstatě jde o psychologický román schovaný v naprosto fascinujícím kabátě a okořeněný neuvěřitelnou krásou a poetikou jazyka.
Veľmi som chcel, aby sa mi kniha páčila. Zaujímavý námet a skvelý prológ naznačovali, že to inak ani nebude. Trpezlivosť mi pri čítaní nechýba, viem dať šancu každej knihe, no s pribúdajúcimi stranami narastalo iba rozčarovanie. Nazval by som to ako zaujímavý, no čitateľsky veľmi, veľmi nevďačný experiment. Mohla z toho byť výborná poviedka, alebo noveleta, ale na román je to prosto príliš prázdne, príliš statické a bez dostatočne silného nosného deja. Boľavý zážitok, len v inom zmysle ako úžasné Do tmy.
Zámek Běstviny působí na první dojem jako obyčejný, trochu sešlý zámek, který se nijak výrazně neliší oproti ostatním. Jediná odlišnost je snad v trochu větší, opečovávané zahradě. Taková poklidná představa by byla ovšem velice mylná. Pod zámeckou zahradou totiž žije obrovský červ, který se živí lidskou radostí a touhami, které mění ve výčitky svědomí. O zámek s červem se stará pan Kříž. Pan Kříž už je ovšem starý a proto přichází čas na jeho náhradu. Nahradí svého dědu impulzivni Vítek Kříž, nebo bude strážcem jeho chytrý bratr Jáchym? Do příběhu se také zamotají jejich kamarádi Richard a Bára.
Už od prvních stránek je jasné, že takhle kniha je vše možné, jen ne tradiční. Čtenář hned zjišťuje, že do děje vstupuje a zasahuje samotný její vypravěč (tučně psané pasáže), promlouvá přímo ke čtenáři a manipuluje s postavami podle vlastních představ. S každou další kapitolou jsou stále více nabourávány hranice románu. Do hry po čase vstupuje další vypravěč, který se liší modře psaný textem, ještě více zamotá strukturou celého vyprávění a zkouší samotné jeho hranice.
Neexperimentuje se zde pouze s formou, ale i s žánry. Kniha chvíli působí jako sociální román o vztazích, posléze připomíná pohádku a chvíli na to se stává téměř až horrorem. Na někoho to může působit jako dort pejska a kočičky... opak je ale pravdou a "Vypravěč" funguje skvěle.
Celá knížka je silně symbolická a bez pochopení její symboliky čtenář přichází o velkou část zážitku. Dle mého "postava" vypravěče představuje lidské svědomí, minulost a osud. Těmi je člověk podvědomě ovlivňován, stejně jako vypravěč v knize ovlivňuje své postavy. Kniha je tak především o vyrovnání se s vlastní minulostí, svědomím a o schopnosti změnit svojí předurčenou "roli".
"Vypravěč" je náročnou knihou. Sám jsem narazil na své čtenářské schopnosti a nepochybuji, že mi mnoho uniklo. Čtenáři, kteří mají rádi klasické lineární vyprávění a nelíbí se jim experimenty by se měli této knize vyhnout. Experimentální forma je totiž její hlavní přednost a je jí podřízené celé vyprávění. Doporučuji především lidem, kteří rádi testují možnosti románu a vlastní čtenářské schopnosti.
Hodnocení 4/5
S posledními řádky vyvstane mnoho otázek. Jsou všechny postavy blázni?, Nedělá autorka ze čtenářů blázny? a Co jsem to proboha přečetl?! :) Odpovědi nečekejte a nehledejte. Mozek se dožaduje racionálního vysvětlení, ale jako u všech knih Anny Bolavé je nutné smířit se s tím, že takové vysvětlení není. Že autorka ve své tvůrčí svobodě neřeší logiku, trendy, ani čtenáře. A že je třeba nechat na sebe příběh působit a přijmout ho takový, jaký je. Číst pomalu a vnímat. Pak se možná dotkne něčeho v nás, něčeho, co mozek také neumí pojmenovat. Vypravěč rozhodně není pro každého. Je temný, zlověstný, ošklivý, nejasný. Nebudete ho mít rádi, ale to nevadí. On vás taky ne...
Pro mě byla kniha příliš abstraktní. Děj se mísil s představami a myšlenkami. Chápu, že takový styl může být pro někoho úchvatný, mě to nebavilo. Dočetla jsem, ale nijak mě kniha neoslovila. 2,5/5*
Páni, to byla jízda! Prvních pár desítek stran mi trvalo se začíst. Nechápala jsem. A pak to začalo dávat smysl. Žádný přeskakování stránek, každá byla tak plná! Fascinující, zajímavý svět. Na jakou strunu vašeho svědomí zabrnká všudypřítomný Vypravěč?
Od autorky jsem nic nečetla, tohle byla první kniha. Zaujala mě její obálka a nádech tajemství, které kniha slibovala. Kniha byla čtivá, ale rozhodně to nebyla oddechová četba. Stejně tak to nebyla kniha, u které bych dokázala přečíst sto stran najednou. Musela jsem si to dávkovat.
Vypravěč vypráví o čtyřech kamarádech, dětech, které v knize postupně dospějí. O jejich dětství na Běstvinách. O tajemné legendě, která se k místu váže. A teď je otázka, kdo vlastně je vypravěč celého příběhu? Je to tajemný přízrak, čí červ?
Já bych řekla, že vypravěčem příběhu je naše podvědomí, naše výčitky, pocity viny, selhání, jakýsi vnitřní kritik. Který nám kreslí a představuje a vlastně určitým způsobem řídí i náš život. A celá dějová linka nás vede k tomu, zda vypravěči uvěříme a budeme loutky jeho příběhu nebo iluzi prokoukneme a vytvoříme si příběh vlastní.
Kniha není určitě vhodná pro lidi, které mají špatné období. Protože tak jak vypravěč rozložil do morku kosti každého z hrdinů, tak rozloží a určitě přivede k zamyšlení i vás.
Krásně vypadající kniha od Anny Bolavé. Ano, obálka je fakt skvělá, i to, co je pod přebalem, ale
V samostatném románu od úspěšné české autorky se setkáváme s malým Vítkem Křížem a jeho bratrem Jáchymem. Bratři tráví dětství u dědečka v Běstvinách, což je místo jako stvořené pro prastarou legendu. V zámecké zahradě se totiž hýbe kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je potřeba krmit všemi různými emocemi a sem tam i něčím živým. Až dědeček zemře, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Bude muset zabít, aby legenda pokračovala.
Bratři jsou dnes dospělí a v příběhu se vrací do Běstvin, aby tajemnému stvoření odvyprávěli poslední kapitoly po svém
Dobře, tahle kniha měla skvělý potenciál. Skvělý rozjezd. Skvěle jsem se začetla. Opravdu mě to bavilo! Jenže pak se to zlomilo a já se musela do čtení nutit. Často jsem se v textu ztrácela, nerozuměla jsem ani jedné postavě. Nedokázala jsem se začíst, soustředit se a ani ta skvěle tajemná atmosféra tomu nepomohla. Bohužel. Raději jsem sahala po jiných knihách.
Autorčina série Do tmy byla mnohem lepší a já se těším, až si jednou napravím chuť přečtením posledního dílu: Před povodní.
Hodnotím 2,5*/5* a upřímně když ji vynecháte, o nic nepřijdete.
Zajímavá kniha, která asi není pro každého, respektive není k nějakému oddechovému počteníčku. Člověk musí číst mezi řádky, do toho je atmosféra mnohdy velice úzkostlivá. Knihy Bolavé se vyvíjejí, tahle už z popisu měla být o dost jiná než její předchůdkyně a v tom nezklamala. Mnoho témat k zamyšlení, především výčitky a psaní vlastního příběhu. A opět jako symbol slimák? Už předtím v některé z přechozích knih měl malou roli, upřímně moc nerozumím proč a doufám, že v další už se neobjeví. Celkově struktura knihy byla dost originální, asi jsem něco takového ještě nečetla. Ale rozuzlení zápletky mi připadalo zbytečně natahované. Nikdy jsem neměla příliš v oblibě popisy přírody, ale Bolavá se pro mě stala velkou výjimkou, ona opravdu umí psát popisy počasí, ročního období, řeky, zahrady apod. tak jak je člověk cítí, nebo aspoň tak jak je já cítím. Těším se na to, co přinese její další tvorba. A ještě tak bokem chci pochválit krásný a výstižný design obálky knihy, tak jako u všech ostatních.
Celkem znepokojujici kniha, zadny relax s knizkou se nekonal, ale to jsem ani od Bolave necekala. Postavy si sahnou na kost sveho svedomi v Bestvinach a cely pribeh je prozrany cervem z kompostu, alias vyravecem, ktery na sebe bere ruzne podoby. Vitek, jedna z hlavnich postav, se snazi cerva uspokojit a prevzit vladu nad pribehem. Nebo tak nejak jsem to pochopila. Konec mi moc nesedl, tam jsem se celkem ztratila, nicmene celek se mi libil, pokud se to tak da rict.
Vypravěč měl slibný začátek a Bolavá nastolila mrazivou atmosféru tak, jak to umí jen ona. Nicméně tohle rodinné drama na mě bylo moc dlouhé. Nebýt skvělého Igora Bareše v audiu, nevím, jestli bych to dala až na konec.
Autorka se do toho ponořila tak moc, že mi až přišlo, že zapomněla na čtenáře. Nejsem si jistá, že jsem pochopila vše, každopádně to na mě bylo experimentální asi až moc.
Takže ač to má spoustu skvělých prvků, nadšení se u mě bohužel nekoná…
Byla to zvláštní kniha. Rozhodně ať ji nečte někdo, kdo je v depresi. Může se někdo pořád vracet na místo, které mu nedopřeje klidu? Kde se někde v zahradě skrývá červ, který postupně rozkládá mou rodinu? Je opravdu člověk schopný i zabít? Každý člověk má možná někde svoje Běstviny a záleží jen na něm jak se s nimi vypořádá.
Tak to vypadá, když se zhmotní výčitka a svědomí je viditelné, jako když si oblečeme triko. Jakou oběť pro následky svého konání vybereme, abychom tu látku na chvilku na svém těle neviděli ani necítili? Svoje Běstviny nemůžeme prodat, musíme je uklidit...nebo vyklidit? Tady stojí za to myslet za stránky dál.
"...a tlukot srdce barví jeho krev zatím nejhorší vzpomínkou z dětství."
"Máme-li si příběh užít, musí nám v něm být dobře."
Štítky knihy
tajemství psychologické romány mysteriózní, mystéria Magnesia Litera české romány metafikce
Knihy autorky mám moc ráda.. Líbí se mi její propojení mystiky s přírodou a reálným světem. Tato kniha na můj vkus, ale byla příliš mystická. Možná je to mou omezenou představivosti a smyslem pro detail, ale nějak jsem se v dějí utápěla. Byla jsem proto šťastná pro čtivější konec.