juliesze
komentáře u knih
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Za mě mnohem lepší než mnou první čtená Do tmy. Líbí se mi zapojení více postav, kdy na začátku jsem se hrozně těšila, co mi vlastně nabídnou. Líbilo se mi, že každá z postav mohla vlastně vždy volit, jak svůj život povede a pro co se rozhodne, jenže se vlastně vždycky přiklonila k té nesťastnější varientě. Tahle strana knihy mi přišla výborná. Nicméně i po delším rozležení v hlavě si myslím, že ten potenciál některých jednotlivých příběhů byl mnohem větší. Některé příběhy zůstaly zcela stranou. No a co si budeme, i když mi otevřené konce moc nevadí, tyhle byly za mě otevřené až moc.
Byl jsem při tom
Jerzy Kosiński
Takový krátký příběh o tom, že někdy jsou ty nejjednodušší věci ty zcela nejsprávnější a selský rozum je mnohem víc než celá analýza podložená spousty dat a znalostí.
Máš mě vůbec rád?
Fausto Brizzi
Na knihu jsem narazila úplně náhodou v levnch knihách. Přečetla jsem ji za víkend. Možná je to vlastní odraz stejného povolání, ale každý se občas ženeme za bezvýznamnými věcmi. Život je ale úplně o něčem jiném. Někde tam v tom vlastním klidu a tichu krčícím se ve stíhu. Stačí se jen pořádně rozhlédnout. Je to kniha, kdy stačí jen otevřít libovolnou stranu a zase si ji užít jako poprvé.
100 dní štěstí
Fausto Brizzi
Ten styl psaní miluju! Ten lehký sakrasmus? Paráda. Čtetla jsem teda skoro hned po Máš mě vůbec rád?, takže některé zápletky, které se osvědčily se opakovaly. Ale autor ví proč. Mělo to humor, lehkost, dojemnost. Mělo to všechno, co čtenář očekává od knihy, u které se chce příjemně pobavit a odpočinout si a porochňat se v troše vlastního štěstí.
Faja
Petra Stehlíková
To pokračování normálně absolutně přerůstá první díl. Nutí čtenáře číst. Nabízí mnohé. Vzájemný vztah Illan a pětadvacítky je komplikovaný i lehký, zábavný i naštavný. Sice jsem se trošku zlobila při unáhlených jednáních Illan, ale panebože ať už vím, jak to dopadne! Co je za reteou?
Naslouchač
Petra Stehlíková
Tohle byla upřímně brutální smršť. Tak strašně dlouho jsem ji odkládala, až jsem si říkala "Panebože ještě že jsem nemusela čekat na každé pokračování roky!". To bylo tak vizionářské, zároveň nereálně nadpřirozené a tajmené. Illan prožívá svět fantasy, pětadvacítka zase sci-fi. Žila jsem to s nima. Nemohla jsem dospat a těšila se snad na každou sekundu, kdy se budu moci vrátit. PRo mě jedna z nejlepších knih které jsem kdy vůbec přečetla.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Ty knihy jsou skvělé.Sice je tu ten střet příběhů jasný úplně na začátku a zmizí čas překvapení, ale i tak je pořád na co se těšit. Bylo mi jasné, že ten příběh není šťastný a vlastně mi každého z nich bylo líto. Ale zvládli tíhu svých postav každý svým vlastním a specifickým způsobem. Milovala jsem tu zápletku manželů, kteří se milují natolik, ale přesto jsou věci o kterých spolu raději nemluví, aby si navzájem zbytečně neublížili a neřekli věci, které nejdou vzít zpátky. Čte se lehce ale má svoji vnitřní hloubku.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Já si nemůžu pomoct, ale pro mě to bylo strašně divné čtení. Příběh bez jasného sdělení. Taková plytká seriálová zápletka. Dočetla jsem jen z povinnosti a prodala co nejdříve to šlo.
Dívka, která spadla z nebe
Simon Mawer
To se tak táhlo. Jediné, co mě oslovilo bylo, jak člověk vlastními zkušenostmi přepisuje svoje vlastní původní názory.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli mě baví vlastně samotný příběh vily, nebo vlastní životy hrdinů. Pokaždý převážilo něco jiného. Vykoupení nevěry za onyxovou zeď se mi vrylo do paměti. Nakonec mě to vtáhlo a spíš se ve mě uchoval tak silný odpor vůči hlavnímu hrdinovi, který pro vlastní pýchu a sobeckost nemohl rozhodnout, která žena je pro něj ta pravá. Autorovi se povedlo zachytit, že je mnoho podob lásky. I láska k místu a domu jako něčemu z dob dávných vzpomínek.
Čas odejít
Jodi Picoult
Slon je moje nejoblíbenější zvíře a proto se mi tohle beletrické cestování a jejich popis líbil. I to přirovnání v závěru celé knihy, kdy je to vlastně všechno naopak a úplně to otočilo, kdo teda koho nakonec opustil. Ale něco tam nesedlo tak, abych dala lepší hodnocení. Možná byl prostě zážitek z knihy jenom takový prchlivý a jak rychle se dostavil, tak rychle odešel.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Pro mě absolutně vystihující kniha o síle správného načasování a tíze okamžiku. Snažím se ve svém životě eliminovat úvahy typu "kdyby..", nicméně oba hlavní příběhy těch kdyby mají tolik, že už je z toho čtenáři tak těžko u srdce. To vzájemné propojení příběhů jsem tak trochu čekala (i když to je kýč), nicméně já jsem v tom viděla akorát to, jak je strašně důležité přijmout, pochopit a nechat "být".
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Co si budeme povídat, ono je to těžké čtení. A to nejenom pro své téma, nýbrž i samotný způsob vyprávění mi občas dávalo zabrat. Ten osud je strašný. Přesně to vystihuje tu skutečnost, že to Němci v Československu neměli nikdy lehké. Kniha která popisuje a dokonale vystihuje, kdo opravdu nesl břímě všech těch válečných rozhodnutí Německa. Bohužel jak to tak bývá na to doplácejí většinou obyčejní lidé.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Ten příběh plynul, navazoval na sebe a všechno to krásně sedělo. Nechyběla zápletka, překvapení, rozuzlení a dotknutí se spousty různých témat a postojů, která nutí k zamyšlení. Vyprávění opravdu graduje a styl vyprávění jakoby rostl spolu s hlavní postavou.
Trhlina
Jozef Karika
Pro mě absolutně nezajímavě podaný příběh od hlavní postavy, která mi neměla co nabídnout. Trošku jsem mu pak vlastně ten závěr přála, až se z toho honění za senzací vlastně všichni zbláznili. Nebo to vlastně celý bylo trochu jinak a to záhadno mě prostě jen nějak minulo? Dočetla jsem jen, abych to měla "ze stolu".
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
Pro mě to na začátku bylo hodně těžké čtení. I když mi místo a prozatím "neočtená" doba New Yorku 20. let posloužila k tomu, abych po knize v knihkupectví sáhla, musela jsem ten začátek doslova přetrpět hnána myšlenkou, že něco tam přeci musí být. A pak to přišlo, husí kůže se střídala s úsměvy, radostí za to, že se hlavním postavám něco podařilo a nepodařilo. Ale co doslova vyráží dech je pochopení stavu dívky autorem jako mužem, která si prošla něčím, co ji už navždy poznamená. A dává vysvětlení k tomu, proč se lidé bojí vlastního štěstí a brání se mu. Doporučuju všema deseti!
Houbařka
Viktorie Hanišová
Za mě parádní knížka. Atmosféra mokrého lesa vonícího houbami na mě úplně dopadala i v teple vyhřátého bytu. Nevím, zda to bylo tím dávkováním po troškách při odkrývání vysvětlení. Nechybělo mi tam nic a zároveň to mělo spád, který mě nutil číst dál. Nechybělo mi tam ani vysvětlení toho, proč to všechno začalo, jak to všechno dopadlo a vlastně doteď přemýšlím "Kdo za to vlastně může?". Přečteno jedním dechem a jedna z mála knih, které si přečtu znovu už jen pro ten pocit husí kůže.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Tak jak jsem se na knihu těšila, tak moc mě zklamala. Houbařku, ke které se kniha často připrovnává, úplně miluju a když jsem jí četla, úplně jsem chtěla nazout boty a vyjít do mokrého lesa sbírat houby. Tenhle příběh hrdinky, která moji duši ani trochu neoslovila, mi připomínal pouze zběsilé naříkání a ničení vlastního života. Možná je to pro to, že nemám osobně ráda, když si se lidé chovají nesmyslně a až hystericky se brání vlastnímu štěstí, nebo je mi zcela vzdálená tématika sušení bylinek, ale po přeštěných recenzích jsem čekala víc. Pro mě pouhé naříkání bez jakéhokoliv smysluplného konce.