Byl jsem při tom

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Chance je zahradník, který desítky a desítky let žije jen v malém prostoru domu a jeho zahrady. O světě okolo nás neví téměř nic, zná ho jen z televizní obrazovky. Když jeho pán zemře, musí opustit bezpečnou zónu a poprvé od svých čtrnácti let vyjde mezi lidi. Automobily jsou úplně jiné, než přepychový Ford ze třicátých let, který Chance desítky let oprašoval. Není divu, že přehlédne limuzínu a stane se účastníkem dopravní nehody, jak se píše v protokolech......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8701/big_byl-jsem-pri-tom-osq-8701.jpg 4.2187
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Being There, 1970


více info...
Nahrávám...

Komentáře (31)

Kniha Byl jsem při tom

slawa.cap
27. března

Poslouchal jsem jako audioknihu.
A ze začátku mi to přišlo jako hrozná debilovina. Příběh v hlavní roli s retardem, který ani neví jak se jmenuje. Na tom by nic nebylo, ale ta první kapitola prostě šumí do ztracena. Humor tu je, ale vtipný mi vůbec nepřišel. Pak se do děje vloží EE a vše se sveze na vlně nedorozumění a nepochopení a začne to na čem z většiny staví. A kniha začne být zábavná. Veškeré vtipy jsou postaveny na krátkozrakosti okolí a Příhodově snaze všem vyhovět. Jen mi to celé přišlo neukončené.

esfinge
17.08.2020

Skvělá satira. Kterak se pan Nikdo, zahradnik Příhoda, stane mediální hvězdou a Davidem Zagrabnikem. A přitom Příhoda neumí číst, psát a hovoří pouze o své zahradě.


kamibe
16.02.2020

Opět se mi stalo, že jsem hledala docela něco jiného, ale tohle mě někde upoutalo jednak počtem stránek (něco na krátkou cestu za přáteli) a pak jsem také viděla na obálce květiny, takže se mi to hodí i do letošní ČV. Ovšem to, že se u čtení této necelé stovky stránek tak dobře pobavím, to jsem opravdu nečekala. Na docela malém hřišti tu autor se čtenářem sehraje dosti významný zápas. A vítězové jsou oba - autor tu bez zbytečných rozvláčností vystihuje několik lidských pošetilostí a autor si tu může uvědomit, kterých z nich se také dopouští nebo se jimi nechá podrobeně unášet. Napadá mě, že přirovnat ekonomiku k zahradě bylo famózní, ale zároveň přemýšlím nad slovem famózní. Jeho smysl je nám známý a je spíše pochvalný, ovšem slovo famózní má blízko ke slovu fáma, která už tak pozitivně působit nemusí. Jsme tedy natolik ovlivněni fámou, která vznikne docela nenápadně a naroste do obřích rozměrů, cestou pohltí všechny a skoro nenechá volno pro další úvahy? Autor mě získal natolik, že si od něj určitě ještě něco vyhledám.
A opět mě přeci jen pořád mrzí pravopisné chyby, o to víc, když je najdu v textu, který se mi líbí. Tady například na začátku čtvrté kapitoly nechápu, proč je slovo nachomýtnout napsáno s í. A o další tři odstavce nevím komu unikl rozdíl mezi slovy sebou a se sebou, neboť věta "Musíme se sebou hodit..." by se mohla v českém textu objevit ještě tak před sto lety. Ale dnes? No dobře, smiřuji se s tím. Ale nedá mi to!

kap66
04.02.2020

Přistoupila jsem na pojetí hlavní postavy a přijala autorovu hru na to, že prázdný mozek se nevepíše do obličeje a že je někdo s takovou hlavou schopen díky sledování televize projevu, který se (i při prezentaci pouhého jednoho tématu) může jevit jako kultivovaný :-). Potom už jsem se jenom bavila. Satirickým vyzněním také, ale ťafky do vyšších sfér společnosti mě tolik nevzrušují jako to, co se může dotýkat bezprostředně mě. To, že si o člověku vytvořím představu podle svých dosavadních zkušeností a náhledů a poté ho do té představy, formy namačkám; všechno, co na něm vidím, od něho slyším (včetně mlčení) si vyložím tak, aby mi tam pěkně pasoval. Děsivější než nadsázka, že se do vysoké politiky dostane člověk mající v lebce mozek brontosaura, je pro mě realita, že hodnotím lidi kolem sebe úplně zcestně.
Na tak kratičkou knížku je toho na zamyšlení celkem dost.

lioncel
12.01.2020

Vnímavý čtenář při sledování filmové adaptace své oblíbené knihy v duchu neustále vědomě a někdy i docela rozhořčeně porovnává: tohle přece v knize vůbec nebylo... tohle bylo úplně jinak...
Filmový divák má při čtení knižní předlohy svého oblíbeného filmu před očima neustále většinou herce, s kterým má tak nějak v podvědomí, celý příběh spojený... Může se stát, že filmové zpracování potencionálního čtenáře od četby odradí, ale i naopak, naláká ho k titulu, který by jinak minul, nechal nepovšimnut.
Film 'Byl jsem při tom' patří dlouhá léta k nezapomenutelným dílům, hlavní role, nádherně zahraná naprosto geniálním a po zásluze uctívaným Peter Sellersem, mu byla napsána přímo na tělo - jsem si tehdy naivně myslel - a proto jsem při čtení knihy, s nostalgií mně vlastní a s posmutnělým úsměvem, měl neustále před očima jeho Chanceho. Byl jsem z něj a jsem stále, úplně paf... Útloučká kniha je skvělá a já tak poznal až nyní, že herci měli tehdy díky autorovi vlastně docela usnadněnou práci.

juliesze
06.01.2020

Takový krátký příběh o tom, že někdy jsou ty nejjednodušší věci ty zcela nejsprávnější a selský rozum je mnohem víc než celá analýza podložená spousty dat a znalostí.

pavels36
29.10.2019

Naprosto dokonalý příběh, ala Forest Gump. Pohoda se vším všudy a fakt doporučuji :)

ddkk
06.09.2019

Kdo to je a kde se vzal? To nikdo neví, asi ani on sám, Příhoda, zahradník, který neumí číst ani psát a jehož jedinými dvěma světy jsou zahrada Starého pána a televize.

"Tím, že přepínal programy, mohl Příhoda měnit sám sebe. Mohl prožívat vlekoucí se údobí, jako když rostliny přecházejí z jednoho vegetačního údobí do druhého, měl ale také možnost různé fáze rychle střídat prostě tím, že přepínal kanály tam a zpátky. Stejně dobře se mohl plynule bez zastavení přibližovat k obrazovce, jako se k obrazovce blíží z druhé strany lidé v televizi. Stačilo stisknout tlačítko a Příhoda mohl ve svých očích přivítat někoho jiného. Proto se nakonec dopracoval k víře, že je to on, Příhoda, a nikdo jiný, kdo ho skrze televizi činí sebou samým."

Po smrti Starého pána je vydán napospas světu, o němž nic neví. Jen pouhou náhodou se z něj nedopatřením stane David Záhrabník, uznávaný odborník na ekonomiku a mediální hvězda. Nic nechápe, ničemu nerozumí, jen občas pronese pár vět o "své" zahradě, z nichž jeho okolí dedukuje hlubokomyslná prohlášení....

Karikatura americké společnosti druhé poloviny minulého století, která se hodí i na současnost. Jak snadno je možné jen vypadat jako někdo, kdo nejsme a jak snadno ostatní uvěří svým vlastním představám. Dedukují o vyšším významu prázdných slov a vět s absencí jakýchkoli myšlenek. Uvěří své vlastní představě o vnitřku příjemného, ale úplně dutého zevnějšku. Příhoda se v nevítané a náhodné roli ocitl bez vlastního přičinění, to jen jeho okolí z něj doslova "vyrobilo" někoho, kým nebyl a ani netoužil být. Protože jeho svět, kde se cítil být doma, byla přece jeho zahrada.

"...Otevřeným oknem proudil studený vzduch. Příhoda se opřel do těžkých, skleněných dveří a vyšel do zahrady. Uviděl napřažené větve s čerstvými výhonky a štíhlé kmínky s nesměle rašícími poupaty. V zahradě panoval klid, ještě odpočívala. Po obloze pluly cáry mraků a každou chvilku odkryly měsíc. Občas se rozhoupaly větve stromů a setřásly ze sebe kapky deště. Do korun stromů se opíral svižný větřík a zalézal pod mokré těžké listy. V Příhodově mozku se nezrodila ani jediná myšlenka. Jeho hruď naplnil klid a mír."

Určitě stojí za přečtení a já doporučuji

1