Jiitush
komentáře u knih
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Bylo příjemné (a místy nepříjemné) číst další osudy našich oblíbených hrdinů, radovat se s nimi, prožívat s nimi krušné období a bát se o ně, protože čtenář se znalostí historie tak trochu tuší, co naše knižní hrdiny čeká a nemine... Smekám před paní Lednickou, která nám předložila pokračování dějin zaniklého města. Druhý díl je stejně dobrý, ne-li lepší než díl první. Těším se na konec trilogie a jsem hodně zvědavá jak to s Pospíšilovými a Karvinou nakonec dopadne.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Krásný, silný příběh obdivuhodné ženy... Chytl mě už od první stránky, dokázal mě plně vtáhnout a všechny osudy jsem prožívala s hrdiny... Určitě doporučuji!
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Boží! Už se mi dlouho nestalo, abych knihu přečetla za méně než den. Příběh vás vtáhne a pořád vás nutí číst dál a dál, rukopis dodává příběhu hloubku a to správné mrazení. Při některých pasážích jsem prožívala stejné úzko a strach jako hlavní hrdinka. Líbilo se mi taky zapojení a popis tvůrčího procesu, stejně jako nakouknutí do životů dvou spisovatelek. Tuhle knihu určitě doporučuji.
Hledání Aljašky
John Green
Říkám si, co má Green pořád s tou smrtí? Napsal vůbec někdy nějakou knihu, kde by neumřela jedna z hlavních postav?
Jelikož jsem četla, že tahle je kniha je "jednou z deseti nejlepších knih o dospívání", tak jsem od ní hodně očekávala. A bylo to fakt zklamání. Aljaška, hlavní ženská hrdinka, která zřejmě měla působit jako femme fatale, mi akorát tak celou dobu lezla neskutečně na nervy.
Mám pocit, že kolem Johna Green se dělá akorát velký mediální humbuk, znám mnoho lepších autorů, o kterých není tak slyšet, a přitom píšou mnohem zajímavější příběhy.
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Konečně po dlouhé době nějaký příběh, který mě zaujal a dojal! Skvělé prostředí, zajímavé téma a postavy, které budete milovat i nenávidět. Mou nejoblíbenější postavou se stala Marge - samostatná žena, která si život uspořádala podle svého nehledě na nesouhlas a předsudky okolí. Bavilo mě Kentucky, bavil mě Baileyville, bavily mě příběhy jednotlivých postav. Ještě teď si umím živě představit knihovnu, horské domečky, sruby i nehostinný dům Van Cleových. Za mě rozhodně top kniha.
Za pět let
Rebecca Serle
Upřímně se cítím anotací trochu oklamaná, čekala jsem spíše romantiký příběh s originálním námětem a nakonec to byl příběh o něčem jiném. Měla jsem prostě od knihy jiná očekávání, přijde mi, že je anotace zavádějící a kdybych věděla, o čem kniha ve skutečnosti je, nesáhla bych po ní. Na druhou stranu, takový je prostě život, myslíte si, že se bude nějak vyvíjet a pak bum, jeho směr se úplně změní.
Obálka knihy je nádherná! Kapitoly krátké, rychle se čtou, věty dosti strohé. K postavám si člověk nestihne moc vytvořit vztah.
Co mě šíleně na knize rozčilovalo, bylo to protlačování konzumu, které je pro americkou literaturu tak typické. To neustále zmiňovaní módních značek a názvů (tipiju, že luxusních newyorských) restaurací se k tomuto typu příběhu úplně nehodilo.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Pokud máte v hlavě mozek a už jste někdy souložili (naživo, skutečně, opravdu, ne jen v představách), tohle se vám rozhodně líbit nebude. Je to tak neuvěřitelné, až to bolí.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Trošku zklamání. Jako thriller bych to neoznačila, spíš jako detektivku.
Jelikož jsou tu jen tři hlavní postavy, tak je vám brzy jasné, kdo za to může. Postavy jsou plytké, nezajímavé, takže je vám naprosto ukradené, co se s nimi děje.
Rozjezd byl slibný, pak se to začalo táhnout. Začala jsem přeskakovat všechny ty předlouhlé popisy myšlenek a pocitů a četla jen dialogy v přímé řeči a zdá se, že jsem ani moc o moc nepřišla.
Styl vyprávění připomíná středoškolačku, která je zvyklá psát zamilované románky, ale teď se rozhodla si střihnout něco víc "akčnějšího".
Nálepku "světový bestseller" by tato kniha mít rozhodně neměla.
Muž z chatrče
Martin Goffa
Skvělá detektivka a ještě lepší vysvětlení kauzy LTO. Konečně mi to někdo vysvětlil tak, že jsem to pochopila a dokázala si představit fungování a celkový rozsah kauzy.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
(SPOILER) Anotace vás navnadí na příběh jakési Nely, která koupila starý mlýn. Naivně se tedy upnete na postavu Nely, protože si myslíte, že je to hlavní postava knihy. Jenže bohužel, Nela není jednak hlavní postavou, ale vlastně není ani nijak důležitou postavou pro děj (zpětně si říkám, která z těch postav vlastně byla důležitá pro děj?). Anotace vás naláká na příběh hrdinky, která se po celou dobu akorát bojí ve velkém opuštěném mlýně a přemýšlí, jestli ho má prodat nebo ne (pardon za spoiler).
Já nevím, ale nejlepší české detektivky si prostě představuju jinak. Knihy Michaely Klevisové jsou jen o rozbředlém a natahovaném pitvání se v psychice postav, které jsou vám většinou stejně ukradené. Na mě postavy nepůsobí vždy úplně realisticky, jednak za to může přehršel neobvyklých jmen postav (taková Bohdana Břečková z Bahna, to nezní ani trochu smyšleně, že jo) a jednak chování postav mi taky mnohdy připadá nelogické (Žena zaměstnaná v pražské galerii odejde na vesnici dělat hospodyni? Manželka žije rok s vědomím, že ji manžel podvádí a nic s tím nedělá? Manžel schovává po domě dárky pro milenku tak, aby je hospodyně našla? a takových otázek mě v průběhu knihy napadlo spoustu.) a stopy vedoucí k odhalení pachatele mi přijdou dost náhodné (např. brož s volavkami), nehledně na to, že případ se zničehonic vyřeší až na poslední stránce knihy...
Od Klevisové jsem četla už tři knihy a pokaždé jsem se po přečtení cítila zklamaná, jako by mi tam něco chybělo. V nejbližší době po dalších knížkách ze série určitě nesáhnu ...
Bábovky
Radka Třeštíková
Tři hvězdičky hlavně za to, že to je čtivé, že mě to vtáhlo a že jsem to měla za den přečtené. Do poloviny knihy mě to bavilo, pak jsem si od hrdinek a všech příběhů začala udržovat čím dál tím větší odstup.
Vadilo mi, že všechny hrdinky jsou "na stejné brdo", každá má manžela a děti, každá je v manželství nešťastná, v této knize je vlastně manželství vykresleno akorát jako velká přítěž na noze. Třeštíková nám tímto de facto vzkazuje, že manželství je chyba lidstva a šťastný budiž jen ten, kdo se mu obloukem vyhne.
Taky mohla autorka víc myslet na to, že knihu vypráví dvanáct různých žen, jiných vlastností, jiného vzdělání atd., což se mohlo odrazit i ve vyprávěcím stylu. Přišlo mi, že všechny kapitoly byly vyprávěny stejně ironicky (což samozřejmě chválím, četlo se to jedna radost), tudíž jsem měla spíš pocit, že celou dobu byla jen jedna vypravěčka, protože se styl vyprávění vůbec nezměnil.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Tahle kniha se mi od Klevisové líbila nejvíc, především kvůli prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Ve většině jiných knih se děj odehrává v nějaké zapomenuté vesnici, zde autorka zvolila vcelku originální prostředí natáčení nekonečného seriálu a osudy lidí, kteří seriál tvoří (všichni značně nesympatičtí a arogantní). Název "Zlodějka příběhů" je zvolen naprosto perfektně.
Hlavní hrdinka Anna byla hrozná mrcha, která všechny lidi okolo sebe akorát využívala, a čtenář vlastně ani moc nesmutní, když ji najdou v kaluži krve. Vlastně se spíš divím, že Annu někdo neprobodnul už dřív :D Moc už mi do příběhu neseděla druhá vražda, přišla mi docela zbytečná, ani na konci nebyla dostatečně zdůvodněná. Právě za to ubírám body, přijde mi, že se autorka drží nějakého pravidla, že jedna vražda je v příběhu asi málo. Vrahův motiv ohledně vraždy Anny mi přišel uvěřitelný.
Ukradený příběh
Elizabeth Coleman
Kniha mě zaujala anotací a námětem, proto jsem po ní sáhla. A není to špatná kniha, Příběh je docela originální a není úplně předvídatelný (tedy kromě romantické linky, u které samozřejmě nechybí přeslazený konec), hlavní hrdinka sympatická (i když byly chvíle, kdy mě taky štvala :D). Hodně se mi líblo, že skoro každá postava prožila takový svůj malý příběh, někam se posunula, vyvinula.
Kapitoly jsou vyprávěné z pohledu tří postav - Vanessa, Dave a Marcus, což mi u tohohle žánru přijde docela zbytečné, klidně to celou dobu mohlo být vyprávěné jen z pohledu hlavní hrdinky. Upřímně, když začala Davova kapitola, byla jsem zmatená, kdo to vůbec je, protože v anotaci o něm nebyla ani zmínka, a tak jsem vůbec nevěděla, kam ho zařadit.
Ještě něco málo k překladu, docela mi v dnešní době vadí doslovné překlání anglických frází. V češtině přece neříkáme "Ti lidé jsou plní sraček" (spíše: Je to banda sráčů), "Tahá ji za nohu?" (spíše: Tahá ji za fusekli/nos?) nebo "Anthonyho 4x4 zastavilo přes ulici" (proč do románu pro ženy nenapsat prostě a jednoduše "auto"? Změnil by se ten význam nějak dramaticky?). Já vím, že možná řeším úplné drobnosti a pitomosti, ale vždy, když v knize na nějaký takový výraz narazím, donutí mě to přestat vnímat příběh a přemýšlet nad tím, proč je to tak blbě a nepřirozeně přeložené, a jak by se to dalo zformulovat lépe. Vadí mi, že mě to brzdí ve čtení a užívání si samotného příběhu. Ale možná je to jen profesionální deformace člověka, který vystudoval jazyky a lingvistiku.
Spratek
Torey L. Hayden (p)
Tahle kniha ve mně během čtení vyvolala spoustu emocí - nepochopení, soucit, pobavení, nenávist, dojetí, dojetí, dojetí. Málokterým knihám se ve čtenáři podaří vyvolat takovou ruletu pocitů.
Vřele doporučuji, i když to není úplně nejjednodušší četba. Svět zanedbané holčičky, již si během svých krátkých šesti let života prožila tolik utrpení a bolesti, je velmi deprimující, nicméně díky úžasné práci mladé učitelky vyznívá příběh spíše nadějně než bezvýchodně.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Zbytečně dlouhý rozjezd, kniha má být věnována námořní katastrofě a přitom je to kniha spíš o tom, jak utíkali před Rusákama a putovali do přístavu. Samotná nehoda stroze popsaná a konec useknutý.
SPOILER: A ten konec jsem stejně nepochopila. Co se teda stalo s Emilií, setkala se potom ještě se svým prckem nebo ne?
Výchova dívek v Čechách
Michal Viewegh
Viewegha jsem četla asi před deseti lety, tak jsem si řekla, že bych se k němu mohla zase vrátit a připomenout si nějaké jeho knihy. Začala jsem touhle a už po prvních stránkách mi bylo jasné, že tahle kniha nebude ta pravá. Pravděpodobná snaha o postmoderní román se změnilo ve slátaninu citátů, přehnaného nadužívání kurzívy, sebeironických poznámek, nesympatických postav a téměř nulového děje. Proč se to vlastně jmenovalo Výchova dívek v Čechách? Co to ve mně jako ve čtenáři vlastně mělo zanechat? Jediná dobrá věc je, že mě to navnadilo přečíst si znovu skutečný postmoderní román a to Parfém od Patrika Süskinda.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Na knize se mi líbily upřímné postřehy z každodenního života a vykreslení situací, které zná každý. Nicméně Alice a Richard byly velmi nesympatickými hrdiny, vlastně jsem ani nechápala, proč jsou spolu, proč se vzali a proč spolu mají dvě děti. Celý jejich vztah byl vykreslen dost pesimisticky, celá kniha působí jako "antireklama" na manželství.
Styl vyprávění mi nevadil, k příběhu se hodil. Sice nejsem fanoušek zbytečně dlouhých souvětí, které by se úplně v pohodě daly rozdělit na několik menšíc vět, ale chápu, že tohle je zřejmě styl autorky a ona je tak zvyklá psát. Co mi ale naopak vadilo, bylo nepoužívání přímé řeči. Dost často jsem musela vydedukovat, co si tedy postavy asi řekly a co si asi jen myslí. Tuhle výstřednost nechápu, zřejmě jde o snahu být zajímavý, ale podle mě je to jen zbytečné přepínání čtenáře.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Knihu jsem si vybrala na základě zdejšího vysokého hodnocení. Čekala jsem příjemnou a milou romantickou oddechovku. Dá se říct, že jsem ji i dostala, ale celkově kniha působila tak nějak medově a sluníčkově, až mi to přišlo nepřirozené. Uměle natahovaný příběh se spoustou nadbytečných dialogů, které příběh nikam neposouvaly (což je zvláštní, protože většinou to jsou právě dialogy, které příběh posouvají). Postavy naivní a nezajímavé, romantická linka taky slabá. Body k dobru za Kodaň a kávu.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Co je zajímavého na příběhu starého rybáře, který rozjímá na moři?!
Povídky o manželství a o sexu
Michal Viewegh
Jen vstupte do světa Michala Viewegha, ve kterém neuvěřitelně sexy dvacítky netouží po ničem jiném než si to rozdat se zamindrákovaným čtyřicátníkem s malými dlaněmi.