Hledání Aljašky
kniha od: John Green
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.... celý text
Literatura světová , Romány , Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klub
Originální název:
Looking for Alaska , 2005
více info...
Komentáře (665)
Komentáře 665 Recenze 31


Jsem docela zklamaná, protože jsem očekávala něco jiného. Celá Aljaška je mi protivná a a přijde mi, že ze sebe dělá něco, co není. Viděla jsem i seriál a líbil se mi asi více.


Po přečtení knihy jsem měla smíšené pocity, příběh se mi líbil, ale takto smutný děj, to asi není pro mě, jsem strašná citlivka :(
Další knihu od JG si nejspíš nepořídím..


"...myslel jsem na to, ze kdyby lidi byli dest, ja bych byl mrholeni a ona hurikan."
Podobne na me pusobila cela knizka. Cast Predtim bylo takove mrholeni, kde se nam predstavili hlavni postavy, byly tam hezke sceny, ale nic moc se nedelo a clovek si nekdy rikal, proc je ta knizka otnacena za bestseller. Pak prisel jakoby blesk z cisteho nebe a pribeh z mrholeni presel do hurikanu.
Jak jsem se ze zacatku musela do cteni nutit, tak v casti Potom jsem se naopak musela nutit knizku odlozit a jit spat!
Nevim, jestli se k ni nekdy jeste vratim, ale urcite jsem rada, ze jsem ji cetla!
Ps. Kanadske zertiky Aljasky me dost bavili. U posledniho jsem ocenila Orlovu reakci, takovou bych u nej rozhodne necekala! :)


Kniha měla dobře promyšlený děj, autor v její první půlce ukázal krásy, lákadla, výhody a nevýhody života a v druhé části temnou stránku smrti. Řekla bych ale, že autor dával dost zřetelně najevo, jak by kniha mohla skončit, viz. projevy Aljašky a některých postav. Proto dávám jen čtyři hvězdičky.


Byla to jedna z mých prvních knížek v náctiletém věku, kdy jsem se nějak začala zamýšlet nad hlubší tématikou života a smrti, o které dle mého umí Green skvěle psát. Jednoduše a výstižně, přesně jak by to mělo být pro čtrnáctiletou holku. Knihu jsem od té doby nečetla, ale rozhodně mám v plánu si ji přečíst znovu, spíše jako takový svůj sentimentální odraz mladšího a staršího "já", jsem zvědavá, jak se mi kniha bude líbit po delší době. Kdybych jí četla teď poprvé, zřejmě bych měla víc výtek a příběh by mi přišel místy přemrštěný a moc na sílu - nebo spíš hlavní postava Aljašky. Každopádně i tak bych knihu doporučila, dle mého pro starší tzv. "neurazí, nenadchne".


Jedno musím Johnu Greenovi přiznat: kniha byla opravdu čtivá. Zbytek mých pocitů z Hledání Aljašky bohužel už tak pozitivní není. Ano, i když se jednalo o zábavné čtení, vůbec jsem vlastně postavám jejich chování nevěřila a přišlo mi naprosto nelogické. A to i přes jejich mladý věk. Hlavně Aljašku, kterou se autor asi snažil vykreslit jako femme fatale, jsem ke konci už opravdu nemohla vystát. A sám Miles si u mě nevedl o moc lépe. Jiné autorovy knihy jsem nečetla, takže nemohu srovnávat, ale minimálně tato mi rozhodně nepřišla, že by si zasloužila tu pozornost, které se jí dostává.


Kniha se vcelku pěkně četla, i když jsem pořád čekala na nějaké wow nebo zápletku, která vlastně nikdy nepřišla. Postavy v knize tak nějak řeší vlastní traumata, starosti, co se životem, jak najít sebe sama a jak se nějakým způsobem identifikovat. Musím přiznat, že hlavní postava - Aljaška - mi přišla nesympatická a s chmurným charakterem. Kniha není jen pro teenagery, to já už nejsem :-) Myslím, že může být zajímavá i pro dospěláky.


Troufám si říct, že John Green byl jakousi Colleen Hoover mé puberty, ale v té době jsem sáhla jen po jedné jeho knize a tou byl fenomén Hvězdy nám nepřály. Mám však pocit, že do jeho knih jsem musela dorůst a tak jsem se na přelomu roku vydala hledat velké Možná..
Prvních pár kapitol mi trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale nakonec jsem byla nadšená. Přiznám se, že jsem znala hlavní zápletku příběhu, protože jsem si asi před osmi lety vyslechla nevítaný spoiler, který jsem od té doby nepustila z hlavy, ale to nijak nezměnilo můj pohled na celou situaci.
Nedávno jsem knihu vyslala na štafetu po republice, ale jen co se mi vrátí, dám si její reread i s mým akčním lepíkováním. Doporučuju ji všem teenagerům, ale i dospělým, protože autor předává neskutečně krásnou myšlenku, která by neměla být opomíjena.


Vcelku hezká kniha, první část knihy je moc pěkná se zajímavou dějovou linií, druhá část knihy mi moc nesedla a na můj vkus byla nudná. Možná je ale určena pro mladšího čtenáře, než jsem já.


Co k této knize napsat, snad jen neurazí nenadchne. Příběh jsem zhltla téměř na jeden zátah, četl se dobře, ale výsledný dojem je takový nijaký, a to i přes to, že druhá polovina knihy řeší poměrně závažné téma viny. Možná je to tím, že již nejsem cílová skupina. Uvidíme třeba mi nějaká jiná kniha od Greena sedne více.


Moje (prozatim) treti kniha od Greena a prozatim i jednoznacne nejlepsi. I kdyz jsem videla serial, takze jsem si dej priblizne pamatovala, stejne jsem knihu precetla temer jednim dechem. Za me skvela kniha s mozna az fylozofickym nadechem a ne vylozene happy endem, ale to je proste zivot.


První setkání s autorem v knižní podobě. Viděla jsem film Papírová města a nadšená jsem moc nebyla. Chtěla jsem zkusit knihu a ani v tomto případě se nadšení nekonalo. Nevím, je to tím, že autor píše asi jen o narušené mládeži nebo to připadá jen mě, že vlastně nenarušená mládež se již nevyskytuje? Pevně doufám, že je to jen dojem. Každopádně pokud si od autora ještě něco přečtu, tak za delší dobu. Příliš mě jeho tvorba neláká.


Tohle je jedna z mých TOP knížek. Po maturitě jsem musela jít a koupit si ji jenom pro sebe, abych si zvýraznila ty nejlepší pasáže. Nápad originální a zároveň ukazuje, jak sebevraždu vnímá osoba, která milovala osobu, která se zabije. Upřímně hloubka této knihy mě zasáhla. Vznikl seriál, který už tak dobrý nebyl, ale kniha je pro mě stále srdcovkou.
Ony dva citáty:
„Myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.“
„Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu?“
si budu pamatovat pořád... :)


Hezký příběh o trápeních, vnitřních bojích, lásce, kamarádství studentů na střední škole. Od poslední třetiny pro mne zbytečně roztahané, bylo předvídatelné a jasné, proč k události došlo.


Ze začátku mě příběh až tak nenadchl. Četla jsem už více knih od Johna Greena a místy mi to hodně připomínalo Papírová města, už i jen podle charakteristiky postav. Aljaška je záhadná a drsná dívka, zatímco Váleček je poněkud zdrženlivý a nezkušený, ale do Aljašky bezhlavě zamilovaný. Málem jsem tedy knihu odložila, ale přemohla mě zvědavost, jak se příběh bude vyvíjet a jsem za to ráda. Kniha byla nakonec velmi čtivá, s mnoha místy na zamyšlení a typicky skvělá jako další knihy od tohoto autora. ;)


Na knížku jsem se těšila a asi proto pro měla, byla velkým zklamáním. Děj a ani postavy mě tak nevtáhly jako u Papírových měst. Myšlenka, ale byla hezká a autor to napsal moc dobře. Možná, že kdybych to četla jako první tak bych byla nadšenější.
Hodnotila by to tak na 4,5 hvězdičky.


Skvělá knížka plná úžasných myšlenek. Musím říct, že jsem ji nechtěla dočítat, protože jsem se nechtěla dostat na konec. Do té chvíle, kdy možná nenajdu Velké Možná. Dodnes si v některých chvílích připadám jako Aljaška. Sama na všechno. Její osobnost budu mít v hlavě dlouho.
Sama kouřím rychle.
Proč?
Protože nekouřím, že by mi to chutnalo, ale protože chci umřít.


Knihu dostala dcera na konci deváté třídy, ale zůstala doma v knihovně. Vytáhl jsem si ji náhodou a musím se přiznat, že mě příjemně překvapila a chytla od první chvíle, co jsem ji vzal do ruky. Studentský život hlavních představitelů knihy je se svými starostmi i radostmi v některých věcech dost podobný tomu, čím si projde téměř každý, kdo studoval a bydlel na internátě nebo na kolejích.


První polovina knihy pro mě byla úděsná. Myslela jsem, že tuhle partu puberťáků opravdu nepřekousnu. Jediné co mě přimělo knihu neodložit bylo, že je poměrně krátká a čekala jsem co je ona událost "před a potom". No a v části "potom" jsem naopak nemohla přestat číst, roztočil se emocionální kolotoč a já si jen říkala: proč? A přitom Aljaška nejspíše jen potřebovala pomocnou ruku nějakého dospělého...


Hledání Aljašky, kniha která podle mě nám dává nahlédnout na svět i jinýma očima než jsou ty naše. Aljaška, holka na střední, která milovala knihy a kanadské žertíky, kdo by řekl, že bude tak strašně moc dospělá? Já tedy ne.
Viděla jsem seriál, ale kniha je prostě kniha. Některé citáty a myšlenky z této knihy jsem si musela dokonce poznamenat , protože jsou tak hluboké a pravdivé až se mi tomu nechce věřit.
Doporučuji samozřejmě všem, kteří mají rádi Hvězdy nám nepřály a podobné knihy.


Aljašku jsem nemohla vystát. Utěšovala jsem se tím, že je to krátké a nejsem cílová skupina, v pubertě by mě to zřejmě zaujalo víc.


Bylo to fascinující. Rozhodně ne nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, ale určitě je to jedna z těch, které mám v plánu si přečíst znovu. Na Hledání Aljašky se mi asi nejvíce líbil nápad “venkovní“ střední. Škola kde o přestávkách nejsou studenti zavření v budově je pro mě něco neuvěřitelného. Také se mi líbil kamarádský vztah mezi Milesem a Plukovníkem, dva odlišní kluci, kteří se díky ubytování skamarádí a stanou se z nich nejlepší přátelé v dobrém i ve zlém. To bylo hodně fajn. Celé knížka se mi líbila, ale celkem mě štvalo, že byla tak krátká . Rozhodně doporučuju. Přečetla jsem na jeden zátah.


Tento příběh vás dostane. Na začátku knihy si říkáte: " Normální kniha pro teenagery", jenže opak je pravdou. Tato kniha je vše jen ne obyčejná. Příběh vás zatahá za nitky života takovým způsobem, že při jeho dočtení víte naprosto jistě, že na něj do konce života nezapomenete. Ovlivní vaše mínění o životě a budete si naprosto jistí tím, že život má svůj začátek i konec.


(SPOILER)
Hledání Aljašky mě naprosto neohlášeně vytrhlo ze čtecí krize a poskytlo mi možnost přece jenom pochopit kouzlo knih od Johna Greena. Jak překvapivé bylo mimo jiné zjištění, že toto je jeho vůbec první dílo. Upozorňuji na to, protože veškerou jeho ostatní tvorbu jsem již četla a nijak moc mě nenadchla. Na první pohled standartní americký středoškolský život pár teenegerů, ovšem při detailním čtení objevujeme mnohem hlubší myšlenkové pochody. Osobnost rozlétané Aljašky okamžitě zaujala mou pozornost a v její pozdější smrt jsem naprosto nevěřila. Doopravdy jsem si s tím prvních několik stránek vůbec nedělala těžkou hlavu, pouze můj mozek opakoval slova ,,ona se někde znovu vynoří” jako starou mantru. Teprve později mi to začalo řádek po řádku docházet a to už se od čtení nešlo odtrhnout. Hlavní hrdina Miles si během příběhu prošel tak zajímavým plynulým vývojem, že jsem si toho všimla až na úplném konci. Autor nám také skrze i další postavy poodhaluje svou lásku k filozofování, jež jsem naprosto podlehla. Spousty pastelově zvýrazněných odstavců jsou toho důkazem.
,,Ale já neměl odvahu a ona měla kluka a já byl nemotorný a ona byla nádherná a já byl beznadějně nudný a ona byla nekonečně fascinující. Šel jsem tedy zpátky do svého pokoje, plácl sebou na spodní postel a myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.”


Moje první knížka od světoznámého Johna Greena. A nemohla jsem si snad lépe vybrat.
Do první půlky jsem byla přesvědčena, že seriál je lepší, nicméně konec můj názor odpálil do vzdáleného koutu vesmíru. Obě jsou kvalitní díla, která si může spousta puberťáků zamilovat.
Green nám skrze nadšení postav odhaluje svou oblibu ve filozifivání, což jsem si pořádně užívala. Hlavní hrdina zaujatý posledními slovy slavných lidí, Miles, si prošel zajímavým vývojem, který byl tak plynulý a nenápadný, že jsem ho zaznamenala teprve v posledních kapitolách.
Trochu mě mrzí, že narozdíl od seriálu nemáme možnost nahlédnout lépe do Aljaščiného světa. V závěru jsem se ale smířila, že Aljaška v písmenkách bude ještě záhadnější než ta z plátna. Přiznám se, že i přes její smysl pro impulzivní chování a neustále střídavé nálady...jsem i já jejímu kouzlu propadla. Není pochyb, že to je rozporuplná postava, která se možná nikdy nestane tou hlavní tváří "Greenovek" (od toho tu jsou postavy z Hvězdy nám nepřály), ale to by si asi ani ona nepřála.
Z knihy se budu vzpamatovávat ještě pár dnů. Tak dobrá byla.


(SPOILER)
Už dlouho plánuji štafetu Johna Greena a proč nezačít jeho prvotinou.
Miles hledá své velké Možná a najde ho ve střeštěné holce se zvláštním jménem Aljaška Youngová. Bohužel Aljaška se svými náladami a svými zásadami, které porušovala jak na běžícím páse mi dosti lezla na nervy a těžko mi ji bylo líto, když se rozhodla najít cestu ze svého labyrintu utrpení a svůj život ukončila. Green píše dobře a část "Předtím" mi ubíhala a dost mě bavila. Bohužel část "Potom" mě moc nezaujala a taky mi přišlo, že Váleček a Plukovník vlastně na nic moc nepřišli a prostě se museli smířit s její smrtí. I když Miles své velké Možná nenašel, myslím si že jistým způsobem mu Aljaška zasáhla do života. Protože před nástupem do Culver Creeku, by si těžko mohl představit jak pořádá kanandské žerty, přesto že ta kanada ve jménu Aljašky byla trochu trapná.
Jsem zvědavá na jeho další díla.
Štítky knihy
přátelství prvotina smrt střední škola internát pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2013 | ![]() |
2014 | ![]() |
2015 | ![]() |
2015 | ![]() |
2018 | ![]() |
Kniha Hledání Aljašky je v
Právě čtených | 71x |
Přečtených | 5 906x |
Čtenářské výzvě | 574x |
Doporučených | 435x |
Knihotéce | 1 242x |
Chystám se číst | 1 040x |
Chci si koupit | 238x |
dalších seznamech | 27x |