Výchova dívek v Čechách

5 01. ledna

Nejlepší kniha autora.

3 30.11.2022

Pochválit můžu zajímavé postavy, čtivost a některé zvraty v ději. Jinak mi bohužel děj ale přišel plochý a postavy mi vlastně byly nesympatické. Asi bych se do ní už znovu nepustila. Možná kouknu na film...

1 09.09.2022

Při čtení této knihy jsem si vzpomněla na Možnosti milostného románu od Jana Němce. Vlastně mi to stylem, dějem/ nedějem, formou a především intelektuálstvím přišlo dosti podobné, jen s tím rozdílem, že Michal Viewegh napsal knihu o 25 let dříve.

6 28.08.2022

Viewegh je další z českých autorů, kteří mě nezaujali a v tomto případě radši sáhnu po filmu. Přečteno několik knih, ale žádná mě bohužel neoslovila.

5 06.08.2022

Viewegha jsem četla asi před deseti lety, tak jsem si řekla, že bych se k němu mohla zase vrátit a připomenout si nějaké jeho knihy. Začala jsem touhle a už po prvních stránkách mi bylo jasné, že tahle kniha nebude ta pravá. Pravděpodobná snaha o postmoderní román se změnilo ve slátaninu citátů, přehnaného nadužívání kurzívy, sebeironických poznámek, nesympatických postav a téměř nulového děje. Proč se to vlastně jmenovalo Výchova dívek v Čechách? Co to ve mně jako ve čtenáři vlastně mělo zanechat? Jediná dobrá věc je, že mě to navnadilo přečíst si znovu skutečný postmoderní román a to Parfém od Patrika Süskinda.

Michal Vieweg na mě svým dílem silně zapůsobil. Duševně i fyzicky. Vlastně nejlépe by se dala tato kniha popsat jako zdařilé převedení vogonské poezie do české prózy, neboť během čtení se u mě dostavil nevysvětlitelný pocit, že mi postupně selhávají všechny orgány a nutila nevyhnutelně k úvahám nad základními existenčními otázkami typu "Byl to dobrý nápad se tehdy v první třídě to čtení vůbec učit?"
Teď již ale vážně, ony na mě ty Viewegovy rádoby sebeironizující pokusy o vtip bohužel nejspíš zanechaly následky. Co bylo nutno vytknout ze stylistického hlediska, již zde v komentářích bylo vytknuto lidmi vzdělanějšími. To tedy nechávám stranou, i když to, co zde autor vytvořil za schizofrenní slátaninu, by za to možná stálo. Co mě ale na celé knize znepokojovalo více (možná tak 50/50) než forma, byl samotný děj knihy. Jak sám autor někde v inkriminovaném veledíle psal, snaží se být jakýmsi středobodem mezi prodejnou čtivou brakovou literaturou a literaturou tzv. vysokou, litteratus immortalis. Děj byl to, co nejspíš mělo za cíl zapůsobit na příznivce první skupiny knih. Jediné vyvrcholení celé knihy bylo vyvrcholením sexu autora-vypravěče-hlavní postavy (nehodící se škrtněte), zároveň ale jedinou hlubokou věcí bylo hrdlo Beáty Králové a možná některý z těch naprosto bez kontextu rozesetých citátů klasiků, což byl jen další způsob, jak si pohonit ego.

22 31.05.2022

Přečteno před mnoha lety, jako jedna z prvních knih autora. Zaujala mě a nakopla k přečtení dalších knih.