Jessie_K komentáře u knih

Jsem narozená v roce devadesát. Mám k tomu ještě něco dodat? :D Moc hezky zpracovaná knížka, při které se vám vybaví vzpomínky na dětství a při čtení se tak jako hezky sentimentálně rozněžníte. :-)

3 29.11.2019

Na mě tam bylo moc málo Servaze :-) Ale jinak příběh vystavěný velmi dobře, skvělá zápletka, místy jsem se u čtení až bála, což nutně u detektivek nevyžaduji, ale samozřejmě to vítám. Takže Minier stále drží laťku velmi vysoko. Mimochodem, taky jste po přečtení přehodnotili kvalitu zámků u vchodových dveří? :D

1 29.11.2019

Nejslabší ze tří "hororů" - Strach, Trhlina a Tma. Bylo tam pár silnějších míst, kde jsem se trochu zapomněla nadechnout, ale celkově na mě kniha působila tak jako zmateně, necelistvě, něco mi tam chybělo. Možná větší temnota, na kterou nás trochu láká název.

4 29.11.2019

Nejslabší z celé trilogie, ale stále dobrá. Baví mě jak autor dokáže vždy zakončit kapitolu tak, že automaticky musíte přejít na další, takže ve výsledku máte knihu přečtenou max za dva dny a ani nevíte jak.

1 22.08.2019

Jääskeläinen byla láska na první pohled. Miluju nechat se unášet jeho příběhy, nic neřešit, nad ničím se nepozastavovat, prostě jen být přítomna tomu všemu. U jeho děl dávám jen průchod své fantazii.. Jediné snad - stále doufám, že se vrátí k té lehké "pohádkovosti" jako u Laury.

2 22.08.2019

Trhlinu jsem četla po přečtení díla Strach, takže se nemůžu ubránit srovnání. Obě knihy jsem ani za nic nechtěla číst po večerech, obě byly dost děsivé, každá však jiným způsobem. Zatímco Strach pracoval tak nějak více s nadpřirozenými bytostmi, které tam byly prokazatelně přítomné, Trhlina ne. Ta jakoby děsila něčím nehmatatelným, něčím, co čtenář jen tuší..Při čtení obou knih mnou prostupoval, takový nepříjemný pocit, i ve chvílích, kdy jsem zrovna nečetla. A potom jsem odjela na dětský tábor uprostřed lesů - to mimochodem doporučuji! Při noční bojovce, kdy běháte po lese, se vám vybaví všechny nejlepší pasáže. :D U Trhliny je pak samozřejmě klíčový již už několikrát zmiňovaný závěr, který vás donutí stoupnout si, ať už čtete v jakékoliv poloze, a říct něco jako "dop**ele, cože?!"

6 22.08.2019

Jako asi si z té knihy něco odnesu, neříkám, že ne, ale program Whole30 není prostě pro mě. A je to logické - nejsem odborník, ale přece není možné aplikovat takto striktní pravidla stravování, na všechny lidi, kteří si knihu přečtou.Můj příklad - nejsem vegetarián, ale maso jím jen výjimečně (kuřecí, ryby) nijak mi nechutná, není mi po něm nejlíp - i přesto bych ho měla jíst pomalu 3x denně? (Mimochodem - den před tím jsem viděla rozhovor o tom, jak by lidstvo mělo rapidně snížit spotřebu masa, jinak bude s planetou zle. Docela paradox si pak přečíst tuhle knížku.) Když jsem v knize nalistovala dodatek pro vegetariány, dočetla jsem se, že bych měla teda jíst tofu a některé luštěniny, které však v první části jsou přísně zakázané. Takže co jako? Jako laik jsem z toho byla celkem zmatená. Navíc kde vezmu tu jistotu, že to co uvádějí autoři v knize je směrodatné? Vědecké studie existují v dnešní době na vše a názorově se dost liší. Každopádně mě kniha donutila zamyslet se nad svým stravováním, začala jsem se víc zajímat, hledat více informací..

07.01.2019

Knihu jsem v průběhu čtení často odkládala. I když jsem věděla, že to autorka myslí dobře, občas mi prostě lezla na nervy. Jak už tu bylo řečeno - myšlenka skvělá, zpracování horší. Ovšem! Pak jsem se prolouskala až k části, kde autorka popisuje svůj boj s depresí a od té chvíle, jak kdyby kniha chytla druhou mízu a konec knihy jsem přečetla na jeden nádech. Takže určitě doporučuji vydržet do konce :-)

3 29.12.2018

Markétu sleduji už nějaký ten pátek na Facebooku a Instagramu a hodně mě baví její sarkasmus a její pohled na svět. O knížce jsem věděla, ale nějak jsem se k ní nemohla rozhoupat, až teprve nedávno jsem si jí všimla u nás v knihovně, hezky vyjímající se na stojánku, volající "Vezmi si mě domů!" A tak jsme se seznámily. :D Už předem jsem tušila, že Markétin styl humoru bude určitě obsažen i v příběhu a nepletla jsem se. Ale není to jen o tom. Už po prvních stránkách mě překvapilo, jak autorka dokáže vyjádřit slovem přesně ty pocity, které já zvládnu maximálně "jen" prožívat. Loni mi odešel můj dědeček a i z toho důvodu, jsem se ve spoustě slovních spojeních, i celých větách, viděla. Knížka se příjemně čte, autorka nikde, jak já říkám, netlačí na pilu. Pravděpodobně ji přikoupím do své knihovny a někdy se k ní zase ráda vrátím. :-)

5 26.06.2018

Trošku slabší než první díl. Neustále popisovaná nevolnost a zdravotní problémy hlavních hrdinů, mi začali lehce lézt krkem. Rozhovory, které měli asi evokovat autentičnost s věčným "Co?; Co si říkal?", byly už vyloženě protivné. Na druhou stranu děj a zápletka mi nijak zásadně nevadily a knížku doporučuji jako oddechové čtení.

7 21.05.2018

Tak toto byl totální úlet. Jako puberťačka jsem její romány hltala, i když po čase mě ty příběhy o "tenkrát poprvé" přestaly pochopitelně bavit. Na tenhle počin jsem narazila v knihovně, mrkla na obal a zjistila, že hlavní hrdinka je ve stejném věku jako já. Říkám si, že ta už má nejspíš své "poprvé" za sebou a kniha nebude plná takové té typické naivity a bude to mít příjemný drive. Och, jak já byla naivní. :D Děj mě absolutně nenadchl a styl psaní? No nebudu to více pitvat, prostě to byla velmi špatná volba a Lenka Lanczová budiž pro mě uzavřená kapitola. :-)

4 04.05.2018

Možná jsem čekala trochu víc po Dívce ve vlaku, ale obě knížky mi přijdou naprosto vyrovnané. Musím říct, že mě celkem baví střídání vypravěčů a s tím spojený úhel pohledu. Moc mě bavilo prostředí, v kterém se děj odehrával. Maloměsto kdesi na konci světa je vždycky dobrý nápad na místo pro vraždu :-) Nebojte se zmateného začátku - celkem rychle se v knížce zorientujete a vše vám do sebe zapadne. Tyhle "ženské detektivky" jsou příjemná oddechovka a já s nimi ráda prokládám ty brutálnější kousky. :D

6 16.04.2018

Příjemná detektivka musím říct. Líbily se mi charaktery hlavních postav a vlastně celá dějová linka. Ten konec byl takový rychlý, možná až zbytečně moc. Klidně bych věnovala ještě pár stránek té sektě v lese a také jsem čekala hlubší propojení s tím vším - nechci prozrazovat, ale asi víte, co myslím. Jinak určitě doporučuji. Za přečtení kniha rozhodně stojí.

4 30.03.2018

Ráda bych vzkázala panu spisovateli, že to není takový, trhák, aby stálo za to ho svázat do vlastní kůže. Teda kdyby za a) autor žil a za b) nebyl to celé jen pokus o šokující PR. No nic. Co se týče příběhu - vůbec mi nesedl styl psaní, nebavily mě flashbacky z dětství a ten konec? No nebudu se rozepisovat, abych neprokecla spoiler, ale palec dolu. Čím může dílo naopak zaujmout, je podle mě výborné vykreslení fantasmagorií hlavní postavy, náhled do mysli umělců obecně a samozřejmě syrovost v některých částech textu. I když dle mého i v tomhle mohl autor klidně přitlačit, pokud chtěl příběh stavět především na šokování čtenáře. Což podle promo očividně chtěl.

2 16.03.2018

Mám ráda spisovatelčiny videa o skládání oblečení, organizaci věcí v domácnosti atd., ale nic z toho jsem v podstatě v knize nenašla. Její větší část je věnována tomu jak věci vyhazovat, což by se dle mého názoru dalo shrnout do jednoho odstavce. Chápu, že jako odborník, který se živý úklidem, by měla mít určité zapálení pro věc, ale některé její výroky už hraničí s fanatismem a možná i nějakou duševní poruchou. :-D

3 08.03.2018

Přiznám se, že jsem naprosto netušila o čem kniha je. Kdybych předem věděla, že se týká tématu druhé světové války a holocaustu, vím, že bych ji neotevřela. Tohle téma ve mně vždy zanechává hluboký smutek a naprostý šok z toho, že něco takového lidé, před né ještě tolika lety, zažívali. A když jsem si v některých pasážích představila na místě hlavních hrdinů sebe a svou dceru nebo mou maminku, jen s obtížemi jsem zadržovala slzy. I přes všechny pocity, jsem nesmírně ráda, že se mi tahle knížka dostala do rukou a já si zase o něco víc vážím toho, v jaké době žijeme, že starosti, které řešíme, jsou vlastně docela maličké. A už asi vždycky, když si dám svůj oblíbený žloutkový věneček, vzpomenu si na tenhle příběh. :-)

18 03.01.2018

Tenhle žánr buď milujete nebo vás naprosto odpuzuje. Jedna z desítek věcí, které se mi po přečtení honily hlavou byla, že chci určitě znát drogu, pod jejíž vlivem napsal autor tuhle knihu. To prostě normální člověk nevymyslí. Pak se ale stačí zamyslet, vzpomenout si na některé své sny a představy, které vám proletí hlavou a zjistíte, že zas tak bizarní to celé není. A to je to, co na Jääskeläinenových dílech miluju - to pracování s lidskou fantazií, prolínání hranic s realitou a samozřejmě jeho způsob vtáhnutí čtenáře do děje a udržování ho v napjaté nejistotě. Samozřejmě se také neubráním srovnání s Laurou Sněžnou, která je taková více pohádková a prostředí bylo mě osobně milejší. Na druhou stranu v Průvodci mě zase zaujala myšlenka "filmovosti" a tzv. V-částic. Co se týče konce, ten byl asi nejslabší. Četla jsem obě jeho verze a žádná z nich mě patřičně neuspokojila. Pro mě osobně je však v tomto případě důležitější pocit z knihy jako celku a ten je víc než skvělý. :-)

6 16.10.2017

Kurupira, Kurupira. Znělo mi v hlavě celý týden. Ani nevím, kde jsem k tomu přišla, kde jsem tohle slovo četla nebo slyšela. Nedalo mi to a v knihovně jsem ho vepsala do databáze knih v počítači a vyhodilo mi to právě knihu pana Mareše. Ze začátku jsem se trochu lekla toho, že jde o cestopis, ale okamžitě po začtení do příběhu, mě děj knihy naprosto uchvátil, cestopis necestopis :-) Dozvěděla jsem se tolik věcí o amazonské fauně a flóře, kultuře tamních kmenů, o kterých jsem doteď neměla ani ponětí, a to naprosto záživnou a napínavou formou, že bych se tam okamžitě vydala, abych to vše viděla na vlastní oči. Teda pokud bych neměla panický strach z hmyzu. A vraždících Indiánů. A jaguárů. A taky hadů. :D No prostě by mě tam dobrovolně asi nikdo nedostal. :D Jediné zklamání, které mám s knížkou spojené je to, že po přečtení jsem se snažila samozřejmě hledat aktuální informace o téhle mesetě a nikde nic. Takže pokud někdo něco ví, budu ráda, když se mi ozve do zpráv. :-)

6 25.09.2017

Jediné, co jsem se z knížky dozvěděla, bylo že mám nakupovat aktiva. A taky jak se dá obchodovat s nemovitostmi (kdybych s nimi obchodovat chtěla). A taky jak stát obírá lidi o jejich těžce vydělané peníze. Což je všeobecně známé a neděje se tak jen v Americe. Je to taková základní nakopávačka pro budoucí podnikatele, ale i tak jsem měla v ruce lepší publikace. Navíc si nemůžu pomoct, ale já to autorovi tak nějak celý nežeru.

4 03.09.2017

Do čtení jsem se pustila s neobyčejnou vervou, protože měním od základu svůj jídelníček a je pravda, že pšenice v něm hrála velkou roli. První půlka knihy mě nadchla, všechno mi začalo dávat smysl, ale z té druhé jsem byla tak nějak zklamaná až otrávená. Některé výroky autora hraničily až s lehkým fanatismem. Dozvěděla jsem se, že vlastně třeba i brambory, rýže.. nejsou úplně ok potraviny, ke snídani si dávejte jídla určená k večeři atd. Jako chudák manželka, která musí panu doktorovi doma vyvařovat. Jinak tenhle styl stravování není ani příliš vhodný pro vegany, protože pak vám v tom jídelníčku opravdu moc potravin nezbude. :-) Z knížky jsem si každopádně odnesla to, že bez pšenice se žít dá, a můj žaludek my už teď (po 14 dnech po vysazení pšeničných produktů) děkuje, ale rozhodně se nebudu v dalších surovinách, které autor haní, tak extrémně omezovat. Všeho s mírou strávníci :-)

4 07.08.2017