Do vody

3 dnes

Já jsem poslouchala jako audioknihu, kde jednotlivé postavy načetli různí lidé. Možná proto jsem se v tom počtu postav líp orientovala a měla jsem v nich celkem brzy jasno. Zaposlouchala jsem se poměrně rychle, na rozdíl od Dívky ve vlaku, a ač to bylo ponuré, místy depresivní, tak se mi to poslouchalo hezky a těšila jsem se na další vývoj příběhu. Trochu mi jen vadilo, že tam snad nebyl nikdo úplně normální a připadal mi rychlý konec. Ale celkově jsem spokojená.

Trochu slabší než Dívka ve vlaku, ale taky v pohodě... libila se mi provázanost postav a jejich osudy. Knihu byl řadila do ženských románů s podtitulem trochu morbidní, trochu psycho, ale nic z čeho večer nebudte spát.

1 07. července

Kniha mě zaujala méně než Dívka ve vlaku. Námět byl skvělý, líbila se mi Nelina kniha, jejíž kapitoly byly v knize, ale množství postav, jejich vzájemná provázanost a prolínající se osudy a tajemství... Bylo toho má jednu knihu moc. Chvílemi jsem ztrácela nit a musela se vracet. Ale i přesto se mi kniha vcelku líbila.

06. července

Trochu moc velký guláš, autorka se snaží nacpat co nejvíc kuriozit a extrémů do jedné knihy, což na mě osobně nepůsobí moc dobře.

3 25. června

Kniha je vyprávěná očima mnoha postav, což někomu může vadit. Mě se celkem dařilo se orientovat a čtení jsem si užívala. Za mě super, ale ne každému to sedne...

10. června

@Pihule
SPOILER!!!
Ano, otec se doznal na jednu stranu proto, že chtěl ochránit syna, ale taky proto, aby si, jak se říká, ulevil a konečně se doznal k vraždě svojí ženy.
Sean ji nechtěl zabít. Nel ho donutila vzpomínat na smrt matky a jemu se vybavil vzpomínka, jak seděl v podstatě vedle její mrtvoly v autě a zdálo se mu, že ho ta mrtvola chce sníst, že k němu natahuje ruce, prostě děs, co uvízně decku v paměti. před očima se mu objevil ten výjev, něco jako halucinace, těžko se to vysvětluje, pokud jste nezačila nějaký extra traumatický zážitek, kdy si myslel, že je proti němu jeho mrtvá matka a natahuje k němu ruce, takže ji odstrčil, ale nebyla to jeho matka, ale Nel, která k němu stála zády. Nebyl v tom úmysl Nel zabít, byl to reflex na "halucinaci".

1 10. června

Do vody se mi líbilo o poznání méně než Dívka ve vlaku. Námět je sice skvělý, stejně jako provázanost postav, ale na můj vkus byl děj až přehnaně překombinovaný. Moc "šokujících" zjištění, moc šmodrchání, až to nebylo pěkné. Na začátku mě příbeh hodně zaujal a pokračovalo za první polovinu knihy, ale poté jsem byla stále zklamanější. Ano, tipla jsem si vraha Nel už v průběhu čtení, než se začalo blížit k jednomu ze "šokujících" odhalení, tedy jeho totožnost pro mě nebyla překvapením, ale vadilo mi, jak se autorka snažila šokovat až přehnaně.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! SPOILERY !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tedy, sexuální vztah středoškolačky s učitelem; vraždy a nehody maskované jako sebevraždy, pokaždé spáchané někým jiným; znásilnění dítěte; přítomnost dítěte u vraždy matky; naznačený vztah se sexuálním podtextem mezi tchánem a snachou; vysloužilý policajt, co působí jak místní mafián, co vyhrožuje ženám znásilněním a napadá je úplně beztrestně, stejně jako mlátil ženu i dítě a nikdo si toho v tak malém městě nevšiml a nestaral se o to; stará potřeštěná ženská, co "mluví s mrtvými" (podvodnice, co předstírá, že je médium apod.) a ví hodně věcí, a některé historky si vymýšlí; nevěra kam se člověk podívá; policistka, co se teprve přistěhovala je lesba, co spala se svou služebně mladší kolegyní, což je hrozně důležité zmínit v závěru knihy, jen aby jí to mohly dvě postavy v pouhých dvou asi 3 řádkových situacích vmést do tváře, když si dovolí zpochybňovat jejich charakter nebo pracovní etiku; otec dcery zavražděné není znám, ale později se ukáže, že je to muž, který kdysi chodil se zavražděnou a znásilnil mladší sestru zavražděné; ............

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! KONEC SPOILERŮ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Autorka svou snahou vecpat do pouhé jedné knihy co nejvíce šokujících momentů dílu značně uškodila. Stějne jako v Dívce ve vlaku se měla zaměřit na jedno, maximálně dvě stěžejní "témata" (jako v případě Dívky ve vlaku na nevěru a alkoholismus) a zbytek si nechat do jiných děl, popř. napsat toto dílo jako vícedílnou sérii. I když má kniha přes 400 stran, nestačily na dobrře propracovaný děj, který v sobě spojuje opravdu velkou spoustu dějových linií.