Čeho před smrtí nejvíce litujeme

1 05. května

Nevím co si o tom myslet. Začátek byl strašně fajn, pak to ale trochu sklouzlo do ezo.. Určitě si něco vezmu z rozhovorů, které tu jsou popsané a mám trošku nutkání odjet karavanem do Španělska :) Ale ty ezo vsuvky mi prostě vadí, celé je to navíc takové "já, já, já". Čekala jsem, že kniha bude více o pacientech a méně o autorce.

2 30.12.2022

Knihu jsem měla rozečtenou půl roku a ač bylo téma skvělé, pořád mi tam něco chybělo a nevěděla jsem co. Dnes jsem si přečetla komentář níže od Aghatte a to je ono! Vadilo mi, jak jsou ti umírající na druhé koleji, jak autorka mluví hlavně o sobě. A asi nejvíce to, jaký je somrák. Tolik let v bance, ale stále finančně negramotná? Neměla peníze na bydlení, tak hlídala domy. A rozmluvy s umírajícími nejsou fyzicky náročné a hlavně jsou dobře placené, tak to nějak vydrží…. Námět super, ale od této autorky se mi nelíbí. Takže život je moc krátký na to číst knihy s přemáháním a proto odkládám do nedočtených.

1 10.11.2022

Život a smrt
Ponaučení, smutek, slzy, uvědomění, prozření, soucit, odhodlání, lítost, radost, laskavost, upřímnost, beznaděj, odvaha, láska, inspirace, deprese a mnoho dalších pocitu a emocí, které ve vás kniha vyvolává...zanechává.
Doporučuji přečíst všem, život je krátký.
Autobiografický příběh

4 23.10.2022

S Aghatte absolutně nesouhlasím. Z ní samé čiší nějaká zášť či nezpracované emoce.

18 23.10.2022

Autorka využila umírající k tomu, aby zviditelnila sebe samu.
Bohužel to vůbec není o odcházení, ale o tom jak ONA je skvělá, a chudáky umírající má jen jako nástroj, aby mám to všem mohla ukázat.
Celá kniha má ústřední téma - JÁ! Já jsem pochopila, já jsem udělala a já jsem neudělala, já jsem...
Všichni lidé jsou sice krásní, a ona nás všechny miluje, ale bohužel jsme také nedokonalí, a ona to chápe, jelikož naše srdíčka jsou zastíněna neláskou, prostředím, hmotnými statky... Asi málo meditujeme.
Pila mi krev na všech stránkách, ty její vznosná slova, vše ji velmi naplńovalo, hlavně když celý život nemusela nic dělat, jen se toulat v lesích, koupat se v řece a pozorovat ptakopyska - to ji velmi obohatilo.
Mezi řádky probleskovalo, že by nonstop bez peněz, neustále někde něco somrovala (vesmír ji to seslal) , odmítala platit nájem, živila se jako "hlídačka domů", i péči o umírající zvolila jako rychlý přístup k penězům, celé dny popíjela čajíčky, planě filozofovala a pomlouvala rodiny umírajících, kteří ještě nedosáhli jejího osvícení.
Nechápu, kam ty peníze mizely, když neměla nic, než auto a krabici osobních věcí.
Roky pracovala v bance, a když chtěla dávno po 30 natočit desku, neměla ani vindru, nic naspořeno, a opět musel zasahovat vesmír....
Já být vesmírem, tak ji pošlu do továrny, ať pořádně maká a odvádí daně, zdravotní a sociální...
Chudíci lidé, kteří se jí dostali pod ruce. Ty její sluníčkovaté kecy jim musely otrávit poslední dny na tomto světě, že asi umřeli i docela rádi, jen aby se jí zbavili.

7 11.09.2022

Tato kniha mě po Bibli a Enneagramu asi nejvíc ovlivnila a přiměla ke změně postojů.

2 11.09.2022

Nejlaskavější a nejupřímnější knížka, kterou jsem četla.

Mnohdy jsem měla slzy na krajíčku, bylo neuvěřitelně krásné, jak se Bronnie ke starým lidem chovala. Na druhou stranu mě udivuje, jak na umírající lidi působila.
Klobouk dolů za to, co všechno zvládla.