Magický průvodce městem pod pahorkem

1 07. března

(+ SPOILER) Po přeceňovaném a v mnohém podprůměrném Literárním spolku jsem myslel, že s autorem končím. Ale dal jsem tomu ještě šanci a jsem rád Magický průvodce je opravdu dobrý, někde to sice s tou filmovostí přehání, ale na druhou stranu... přiznává to, jde o součást hry. Jen nevím, který z konců byl lepší (procházel jsem knihkupectví a dlouho hledal ten druhý, jako sběratel tohoto druhu podivností v knižním průmyslu jsem se nemohl s přečtením jen na webu smířit). Ten z konců, který mířil ke šťastnějšímu závěru, dopadl o to hůře a byť se jevil jako originálněji napsaný, úplný závěr trochu trpí nedotažeností v logice; druhý byl klasičtěji filmově hořkosladký (spíš hořký) a literárně lépe zvládnutý, jen jaksi konvenčnější (verze, kde je poslední slovo knihy "Facebook")... ještě si to musím nechat projít hlavou. Ale upřímně: Ta kniha není úplná, pokud si oba konce nepřečtete. Už jen proto, jak autor před závěrem pomrkává v pasáži o alternativních koncích...

4 30.09.2022

Podivné od začátku do konce. Některé nápady byly velmi originální (úryvky z Filmového průvodce, V-částice), některé už tlačily na pilu moc. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale teď už se těším na něco úplně tuctového a obyčejného.
Laura se mi líbila mnohem víc, ale tady jsem alespoň pochopila konec ,)

1 04.03.2022

(+ SPOILER) Osobně si severské "podivno" představuji jinak, asi jako Kouzelníkův únik z reality. Tady jsou sice jakési tajné chodby a jakési V-částice, ale jinak je to obskurní, přehnaný příběh založený na fyzické a duševní anomálii jedné postavy. Hmm... Hlavní hrdina je první půlku nesympatickým mimoněm, který skoro nevnímá okolí a žena se synem jsou mu ukradení. Každou chvíli se vypráví jeho sny. V druhé půlce se pro změnu hodně souloží, aspoň že ne do podrobností, a příběh nabere směr takřka špionážního thrilleru. Celou knihu prokládají úryvky z chystaného knižního průvodce po Jyväskyle, což jsem skoro ani nečetla, pro děj knihy to mělo asi stejný efekt, jako by tam byly recepty na finská jídla.
Den falešné kočky mi přišel docela zajímavý, tak jsem chtěla vyzkoušet další knížku od autora. Literární spolek jsem zavrhla, tuším že proto, že podle recenzí je tam zbytečně moc sexu (evidentně silné – a blbé – téma ve všech autorových knihách). Tak jsem sáhla po tomhle. Ale je to prostě blbost.

1 03.10.2021

První polovina knihy se opravdu hodně vleče a kniha začíná být zajímavá až po cca 130 stránkách. Přesto doporučuji vydržet, neboť zbylých 200 stran stojí za to. Nápad se dvěma konci je originální a zajímavý, stejně jako oba konce. Kniha určitě není pro každého, líbit by se mohla třeba fanouškům Murakamiho, kteří dokáží ocenit její zvláštní snovou atmosféru a opakující se motivy (hrušky, deštníky...).

1 14.08.2021

Já jsem nadšená :) Finské podivno ve své kráse. Od cca poloviny knihy jsem začala tušit, o co jde, což se mi na jednu stranu potvrdilo, na druhou jsem ale byla i tak překvapená, co se vlastně stalo. Dva alternativní konce tomu dodaly korunu. Mně se asi líbil ten, který je v knížce končící slovem "nejfilmovější", což byla moje kniha... ale i ten druhý je zajímavý :) Magický průvodce se mi líbil víc než Literární spolek a už se těším na Den falešné kočky... :)

Po přečtení Literárního spolku Laury Sněžné jsem se pro autora nadchla a doufala, že další počin ve mně vzbudí obdobné pocity. Bohužel někde se stala chyba. Své snažení ukončuji po čtyřech marných pokusech a cca 60 stranách. Když se musím do čtení knihy nutit, pak to začne postrádat smysl.

21.09.2020

Kniha je to vpravdě zvláštní - člověk musí být ochoten přijmout existenci oné "magičnosti" - škatulka "finské podivno" není náhodná :-)
Už jen ta základní podivnost ohledně slavné spisovatelky (kterou nechci spoilerovat) je pěkně vypečená, a vlastně i celá zápletka s kamarády z dětství. I koncept dvou alternativních konců mě bavil - ač konec v mém výtisku byl ještě šílenější než ten druhý. Zvláštní je i slohová stránka knihy. Občas si člověk připadá jako by četl cvičení na přívlastky a věty rozvité, ale svým způsobem je to tak průhledně nahlouplé, že je to až roztomilé. Co mi ale trochu (trochu dost) překáželo, byly na můj vkus dlouhé citace spisovatelčiny úspěšné knihy, ačkoli chápu, že k příběhu to byly nezbytné stavební kameny.
Sečteno a podtrženo: mně se to líbilo. Autor má dobře napozorované lidi i vztahy, pěkně si hraje s tématem krize středního věku, (ne)možností volby i možnostmi Facebooku.
---
„V období podzimních dešťů nakupoval šéfredaktor Olli Suominen deštníky a zapomínal je po celém Jyäskylä. Nedopatřením se také stal členem filmového klubu.“
---
„Dědeček notář kdysi řekl: ‚Do minulosti se nemá šťourat klackem, protože nikdy nevíme, co tím probudíme.‘ Olli věděl, že dědečkovi by se Facebook hnusil. Život se skládal ze setkání a rozchodů. Člověk se seznamoval s lidmi a potom na většinu z nich zapomněl, často z dobrých důvodů. Když se změnilo místo, změnili se i lidé, a v tom se ukrývala milosrdnost. Jenže Facebook zkrátil vzdálenosti na pár kliknutí a nutil lidi být v kontaktu s druhými navěky. Připomínal tak Dantovo pojetí pekelného trestu.“