Jana_Hlus komentáře u knih

Tak se mi potvrdilo, že zřejmě nejsem Hartlova cílová skupina. Červená knihovna 21. století fakt asi není pro mne. Styl vyprávění by mi spíš seděl k Blesku pro ženy, případně Napsáno životem - všichni mladí, krásní, nadaní, bohatí a tolik nevěr, smrtí blízkých, rozchodů, návratů a nakonec happyend, to bylo na mě prostě trošku moc. Také mě zarazilo, že ani po jazykové stránce není kniha na vysoké úrovni, časté opakovaní slov, vlastních jmen, to vše jsou začátečnické chyby. A vadilo mi i detailní rozebírání nepodstatného balastu, zatímco některé zásadní věci byly popsány pár větami. Na druhou stranu ale hodnotím velmi pozitivně autorův nápad napsat příběh jak z pohledu Veroniky, tak i z pohledu jejího bratra. 2/5

20 13.03.2017

Pozoruhodná kniha, ale asi musí mít čtenářka (úmyslně volím ženský rod) už něco odžito, aby vše do sebe zapadlo. Rozjezd není úplně svižný, hrdinka příliš sympatická, děj se neposouvá, spíš tak nějak podupává na místě (prostě Hájíček). Kolikrát by se chtělo na Marii až zařvat, holka prober se, máš všechno, můžeš začít opravdu žít, vždyť to jsi přece chtěla! Ale je snadné znova vzlétnout?

Hájíčkovi se Plachetnicí na vinětách podařilo trefit ožehavý problém současnosti. Jak mají se svým dalším životem naložit lidé středního věku (45+)? Často mají po materiální stránce vše, přesto jim něco chybí. Rodiče stárnou, jsou nemocní, partnerské vztahy vyšuměly, děti vylétly z hnízda. Co si počít? Žít nebo to jen tak nějak doklepat? Tentokrát to není až tolik o tom, co je v knize napsáno, jako spíše o tom, co se dá najít mezi řádky.

Podobné téma (ovšem z pohledu muže) také výborně zachytil ve své knize Poslední stanice Hamburk Martin Vopěnka.

18 07.03.2022

Mé první setkání s touto autorkou. Trošku jsem se toho obávala, protože ohlasy v okolí jsem zaznamenala různé, od nadšení až po nedočtení, nepochopení. Ale přišlo velmi příjemné překvapení, krásně napsaný příběh z Kladské kotliny, zvláštní postavičky vyčuhující z "ovčího" davu, bojující za spravedlivost nejenom proti myslivecké mafii. Hlavní hrdinka se zálibou v astrologii a velkou morální sílou vzbuzovala mé sympatie, i když nemohu říct, že bych s ní ve všem, zejména ve způsobu řešení celé situace, souhlasila. Ale byla mi milá svou odlišností, nekonzumním způsobem myšlení i života. Autorce se také velice pěkně podařilo vykreslit tamní přírodu, život i představu o životě v Čechách, která mi teda mimochodem přišla trošku naivní, ale tak to asi autorka zamýšlela. Prostě jsem si čtení tentokrát opravdu užila, byla to lahůdka (5/5).

16 23.01.2022

Pro mě naprosto neočekávaný zážitek ze čtení. Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Autor dokonale zpracoval velmi těžká témata, jeho příběh vypráví o složitých rodinných vztazích, nefungující komunikaci a nedostatku empatie, o zneužívání, ztrátě a opětovném nalézání důvěry, hledání pravdy, a hlavně bravurně zachytil jeden z fenoménů současné společnosti - určitou duševní křehkost, jejíž nárůst kolem sebe vnímám i ve svém okolí...Postavy jsou věrohodně a detailně propracované, čtenář před sebou vidí jednotlivé osoby jasně vykreslené (vychrtlá Markova matka v černém kostýmku s karafiátem v klopě mi asi ještě dlouho bude defilovat před očima), ale rozumí i tomu, proč určitá osoba jedná tak, jak jedná...Navíc je kniha napsaná krásným, bohatým jazykem, snové části se prolínají s reálnými, a přestože je text poměrně náročný, jde hodně do hloubky složitých témat, kniha se čte velmi dobře.

Dost mě proto překvapuje, že "Zahrada mrtvých duší" (i ten název je perfektní!!) nebyla nominovaná na nějakou literární cenu, takto komplexně vynikající literární počin by si ji rozhodně zasloužil.

13 10.05.2023

Mé druhé setkání s autorem. Rybí krev mě zaujala ještě více než Dešťová hůl. Na tom asi není nic divného, je mi zcela logicky bližší text se sympatickou, temperamentní a aktivní hrdinkou Hankou, než hledání smyslu života s "ospalým" mužem procházejícím krizí středního věku. Barvitě jsem si díky autorovi dokázala představit život na vesnici se všemi jeho klady i zápory. A uvědomila jsem si, jak moc nám z města chybí právě ty kořeny, i když si to většinou vůbec neuvědomujeme. Okolí Temelína znám, jezdím tam pravidleně, ale vím, že už nikdy se na tu krajinu nebudu dívat jako dříve. Muselo to být strašné přijít kvůli kolektivizaci o pole a hospodářství, které patřilo rodině mnoho let. A v druhé vlně o ten zbytek z důvodu "výššího" zájmu při stavbě elektrárny. Život dožít v panelákách/králíkárnách...

Asi jedinou drobnou výtku bych měla k tomu, že čtenář očekává, že dojde k velkému finále, odkrytí nějaké dávné temné historie, ale to se nestane. Na druhou stranu velmi oceňuji, jak dokázal autor vyjádřit "nekomunikaci" v rodině, kdy se o špatných věcech prostě nemluví. 5/5

12 30.01.2017

Sedmý detektivní román s Josefem Bergmanem jsem slupla jako malinu, do poslední chvilky netuše, kdo je vrah. Velmi dobře napsáno, nezdálo se mi to nijak pomalé, autorka prostě potřebuje prostor na rozehrání příběhu. Narazila jsem sice v závěru na pár kostrbatějších detailů, které byly evidentně trošku natvrdo zasazené do příběhu, aby vše klaplo, ale celkově to bylo fajn letní čtení.

11 09.08.2021

jooo, v jednoduchosti je síla, a tato povídka fakt silná je (4/5).

10 03.10.2019

Nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla. Ze začátku mi chvilku tvrvalo, než jsem si zvykla na krátké věty, které popisují, co kdo cítí, dělá, myslí si. Uvědomila jsem si, jak zdánlivě nepodstatné maličkosti mohou ovlivnit rodinné vazby, rozhodnutí jedince může ovlivnit celé generace, přestože se zdá, že o nic tak zásadního nešlo. A hlavně to, jak autorka vystihla dokonale koloběh života, narození, dětství, mládí, střední věk, stáří i smrt. A také drobné bolístky, které si v sobě neseme celý život vytvářející negativní rodinné emoce s pamětí slona.

Text je napsaný jednoduše, žádná dlouhá souvětí, kudrlinky, výrazné emoce. Ale mezi řádky se skrývá obrovská hloubka až přechází mráz po zádech. Lidský život v podstatě složený z banalit. Je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla a budu o ní dlouho přemýšlet. 5/5

10 12.06.2017

Úžasná kniha, která s nadhledem a humorem, někdy i troškou nostalgie, dokazuje čtenáři každého věku, že to, že člověk zestárne, neznamená, že už nemá žádné emoce, touhy, lásky, sny a jenom dožívá ze vzpomínek, i když vzpomínky samozřejmě ve stáří hrají velkou roli. Je to kniha o tom, že život se dá emočně plnohodnotně dožít, a nekončí u letáků se slevami v supermarketu. Skvělý je překlad Viktora Janiše, se slovy si umí pohrát, pomazlit, je to čistá radost ze čtení. Za mě nejlepší Hygiena a Znovu ožít.

10 14.06.2016

Bylo by krásné, pokud by v budoucnu pravda a láska zvítězila nad zlem a nenávistí, za co celým svým srdcem bojovala první manželka Adama Wagnera. Paradoxně však až do té míry, že kvůli jeho nesprávnému ideologickému postoji ze svého života vymazala mladší děti z tohoto manželství, avšak v Bruselu se bila za uprchlíky do posledního dechu. Ano, kniha je plna pozoruhodných paradoxů, a už z tohoto důvodu rozhodně stojí za přečtení. Čtenář má příležitost si uvědomit, že žádný lidský život není jen černý nebo bílý, jak jsme o tom často přesvědčováni. A přestože to zdaleka nevypadá na brzké vítězství pravdy a lásky, můžeme doufat a snažit se, aby aspoň občas vítězil zdravý rozum. Jinak se opravdu může přihodit, že budeme za třicet let žít podobné životy jako hrdinové Vondruškova románu.

Protože právě kvůli knize Kronika zániku Evropy máme možnost si položit spoustu otázek, pochopit určité historicky se opakující procesy a možná se i díky tomu vyvarovat chyb, na které autor ve svém románu poukazuje. A přestože se všemi názory autora se čtenář nejspíš neztotožní, právě díky této knize má možnost naučit se respektovat a vnitřně pracovat i s odlišným názorem než je ten jeho.

Představa, že se bude jednat o oddechovku s nostalgickým nádechem, vzala během čtení za své. Potvrdilo se mi, že Petru Dvořákovou není radno podceňovat. Skvělá práce s jazykem, dialogy psané v nářečí dodávají textu hodnověrnost, stejně tak, jako naprosto uvěřitelné psychologické profily jednotlivých postav. Tohle má autorka skutečně zmáklé. Vytkla bych jenom to, že ve velkém množství postav jsem se ztrácela, často jsem si nebyla jistá, kdo zrovna text vypráví. Ale jinak kniha rozhodně stojí za přečtení, téma současné vesnice je opravdu zajímavé, přece jenom městský život se i v současnosti dost od toho na vesnici liší, už jenom díky tomu, že ve městě si lidé tolik nevidí pod „pokličku“ a mohou se schovat do závoje anonymity. To na vesnici nejde a mnohem výrazněji se řeší staré křivdy, závist, láska i nenávist… Podobné texty píše i Jiří Hájíček, ale podle mého názoru je téma současné české vesnice stále málo zpracované. (4/5)

9 20.05.2018

Považuji tohoto autora za jednoho z nejlepších (nejlepšího?) spisovatelů současnosti. Po zdlouhavějším začátku se opět rozběhlodrama, několik dějových linií vrcholících v závěru, který skutečně vygradoval předchozí děj a musím přiznat, že takový vývoj jsem nečekala ani náhodou. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Kniha vyvolávající otázky, co je vlastně pravda? Jak je to s pamětí lidí? Jak moc je upravována směrem, který zrovna vyhovuje vládnoucí třídě? A co ti jednotliví lidé, kteří se prostě jen možná narodili v nesprávné době? 5/5

9 06.07.2017

Tato kniha se autorovi hodně povedla, hodnotím ji výš i než jeho trilogii Rybí krev, Selský baroko a Dešťovou hůl. Zvláštní příběh do společnosti těžko zařaditelného muže, jehož vášní je sběr vltavínů. Postupně přichází o vše, na čem mu záleželo, okolím je tlačen k přijetí tradičního konzumního životního stylu, ale on si jede svou lajnu, sám proti všem. Trošku mi připomněl Haklova "pražského lůzra", ten Hájíčkův "venkovský" na mě ale zapůsobil mnohem silněji. 5/5

9 14.06.2017

Skvělá knížka, která neotřelým způsobem upozorňuje na zajímavosti Prahy, jež nenajdeme v běžných publikacích, kterých vyšlo a vychází mraky. Věděli jste, že je v Praze lanovka ve stylu Jamese Bonda? Nebo kde se dá najíst jako za totáče? Nebo že se bubenečské čističce říká "Podělanej Karlštejn"? Nebo... Je tam spousta tipů doplněných pěknými fotkami a okořeněných humorem autorů, takže nejde rozhodně o nějakého poučujícího, nudného průvodce. 5/5

9 29.12.2016

První část knihy je naprosto skvělá, vtáhla mě do sebe a nepustila, ale pak najednou jsem měla pocit, že těch podivností je tam nějak až moc, stejně tak jako mužů, přešlapování v mezilidských vztazích, tápání atd....Knihu jsem dočetla s občasnými pauzami, tak nějak dojela do očekávaného finále. Ale oceňuji upřímnost knihy, byl to zajímavý náhled do duše i života mladé intelektuálky, která hledá sama sebe. Oceňuji také pozoruhodná zamyšlení nad různými pražskými zákoutími a mnoho dalších podnětů. Autorka má skutečně vypravěčský talent, takže zážitek ze čtení byl rozhodně nadstandardní (4/5).

8 09.03.2021

Tak tento díl se Minierovi opravdu podařil, hurá, po těch dvou slabších románech, jsem si čtení tentokrát fakt užila. Perfektní zápletka, propojení minulosti s přítomností, větší množství dějových linek, které v tomto textu ale nezaclání jako zbytečný balast. Servaz v "Sestrách" působí jistě a až na naražená žebra je ve formě. A zápletka mě překvapila, možná maličko přitažená za vlasy, ale určitě zkousnutelně. Za mě paráda, doporučuji (5/5).

8 02.05.2019

Jo, asi je fakt teď nejlepší. Začátek super, četlo se to úplně samo, autor umí skvěle dávkovat napětí, dokáže nahodit udičku tak, aby si čtenář myslel, že ví, jak to asi bude, a za pár řádků zjistí, že všechno je úplně jinak. Tohle vše je v pořádku, jen ten závěr mi maličko drhnul (ale řekla bych, že to je prostě standard současné detektivní tvorby), kdy následuje spousta stránek, na kterých autor vlastně celý příběh vysvětluje. Autor také dává jasně najevo, že pokračování příběhu vampiristů na sebe nedá dlouho čekat. A nutno říci, že narozdíl od Keplera, kde upoutávka na další díl byla do textu dost našroubovaná, v Žízni to tak nějak přirozeně vyplynulo... Takže se určitě máme na co těšit. 4/5

8 06.06.2017

(SPOILER) Škoda papíru, negativismus a pasivita, že by měla být ta správná životní cesta? A ještě vše zabaleno ve vulgaritě a hulvátství. To asi ne...

S touto knihou si buď padnete do náruče nebo vás úplně mine. Záleží asi hodně i na osobním rozpoložení. U mě to klaplo do posledního detailu, tak citlivě napsanou knihu plnou emocí jsem dlouho nečetla. Smutný příběh vyprávěný s nadhledem a optimismem mě zaujal už od úplného počátku, od skvělého názvu až po způsob, jakým je příběh napsán, postavy jsou vykreslené věrohodně, barevně, pochopitelně. Krásné čtení.

7 02.11.2021

Marně přemýšlím, co takové dílo čtenáři přinese kromě toho, že upadne do deprese...Ale třeba jen nejsem ta správná cílová skupina.

7 18.08.2021