Selský baroko

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12932/big_selsky-baroko-rUp-12932.jpg 41181
Nahrávám...

Komentáře (281)

Kniha Selský baroko

Maky78
26. listopadu

Po přečtení ve mě rezonuje pocit kdo má vlastně právo soudit?
My jsme v té době nežili a vyprávění jedné osoby se nemusí podobat úhlu pohledu jiné osoby.
Pro mě důležité - neživit nenávist.

Marmarek
09. listopadu

(+ SPOILER) Vím, že to nečtu ve správném pořadí. Ale mé konečné hodnocení: Rybí krev z toho teď vychází jako nejslabší, Dešťová hůl se mi pořád moc líbí, ale tohle mě zasáhlo opravdu výrazně. Asi tím depresivním, beznadějným koncem. Navíc to není tak ukecané jako ty další dvě knihy. Naopak oceňuji určitou fragmentárnost, náznaky problémů hlavního hrdiny a repetitivnost těchto problémů v historii a - stejně jako v Dešťové holi - uvěřitelný vhled do profese hlavního hrdiny.


bdolezalka
04. listopadu

První kniha od pana Hájíčka. Líbila se, ale nenadchla. Ovšem jednu větu si pamatovat budu: "Nedonutili mě nenávidět!"

Nuttelka
07. října

(Audiokniha)
Mé první seznámení s autorem a asi ještě na tento žánr nejsem "zralá", děj mě nenadchl, ale ani neurazil. Interpretace Martina Písaříka byla výborná, dokázal mě udržet u poslechu, abych teda věděla, jak to všechno dopadne...

ViolettaCh.
18. září

Na tohoto autora jsem narazila až na Databázi knih a toto je moje první četba jeho knihy resp. poslech audionahrávky. Příběh je svižný, zápletka se logicky rozplétá a objasňuje až v závěru, což je rozhodně lepší varianta, než když se čtenář dozví vše předem. Styl autora se mi celkem líbí, určitě se podívám na další jeho tvorbu.

Jonna
07. září

Moje druhá kniha od tohoto autora, a opět se mi moc líbila. Takové ty popisné pasáže, které v jiných knihách bytostně nesnáším, jsou tady tak skvělé, že úplně vtahují do atmosféry. A charaktery postav taktéž. Byť jsem v jižních Čechách byla jen párkrát, jsou mi díky téhle knize hodně blízké.

Fanda74
16. srpna

Asi mi byla bližší kniha "Plachetnice na Vinětách", ale "Selský baroko" jsem také rád přečetl. Autor píše čtivě, vrací do naší minulosti, ale úplně napětí mi nevydrželo. Vlastně mi bylo celkem jedno, jaká bude pointa.

Kopretina_aku
08. srpna

Četla jsem trilogii opačně a zjistila jsem, že tendence byla naštěstí vzestupná. Zatímco u této knihy jsem měla pocit, že vše důležité se čtenář dozví až na konci a jinak je to trochu plácání odnikud nikam, tak Rybí krev mě chytila od začátku. Obecně mám u celé trilogie trochu problém pochopit hlavní aktéry, kteří působí jako ploché osamělé ryby bez energie, chuti do života a chuti něco dokázat. Hledá se spravedlnost, nepotrestané křivdy zasahují do životů dalších generací a přesto mě jako čtenáře to nechávalo v klidu a bez nějakých emocí.

1 ...